Jestliže podle smlouvy o zřízení věcného břemene váznoucího na pozemku svědčí oprávněnému právo brát bezvýhradně a doživotně všechny užitky pozemku, má právo nejen na plody půdy ( fructus naturales), ale i na nájemné z pozemku ( fructus civiles) může ohledně pozemku uzavírat nájemní smlouvu a také ji vypovídat. Vlastníku pozemku takové právo nenáleží.

19Co 384/2002 Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. L. S. a soudců JUDr. M. K. a JUDr. P. M. ve věci žalobkyně J. S., bytem C. 84, zast. JUDr. D. D., advokátkou se sídlem v L., H. 3, proti žalovaným 1. P. – VSV, s.r.o., se sídlem J. 83, IČO xxx, a 2. P., s.r.o., se sídlem v C. 99, IČO xxx, o vyklizení nemovitosti a povinnosti zdržet se užívání nemovitosti, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ú. nad O. ze dne 25.7.2002, č.j. 11C 139/2001-26, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalobkyně a první žalovaný nemají vzájemně vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna nahradit druhému žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 1.760,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, podle které měla být žalovaným uložena povinnost vyklidit stavební parcely č. 407, 408 a pozemkové parcely č. 1233/3, 1233/6 a 1234/2, zapsané na LV číslo xxx v katastrálním území C. a vyklizené odevzdat žalobkyni (výrok I), a zároveň zamítl žalobu, podle které měla být žalovaným uložena povinnost zdržet se užívání stavebních parcel č. 407, 408 a pozemkových parcel č. 1233/3, 1233/6 a 1234/2, zapsaných na LV č. xxx v katastrálním území C. (výrok II). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). V odůvodnění rozsudku okresní soud zhodnotil provedené důkazy a vzal za prokázané, že mezi J. S. jako pronajímatelem a prvním žalovaným jako nájemcem byla dne 1.8.1996 uzavřena nájemní smlouva, dle které J. S. pronajal pozemky, ohledně nichž je vedeno řízení, prvnímu žalovanému na dobu neurčitou s jednoroční výpovědní lhůtou. Poté byla mezi J. S. a žalobkyní uzavřena darovací smlouva a dohoda o zřízení věcného břemene dne 21.4.1997, na jejímž základě se žalobkyně stala výlučnou vlastnicí uvedených pozemků, k nimž však bylo zároveň zřízeno právo věcného břemene pro dárce J. S. v tom rozsahu, že J. S. bude doživotně a bezplatně oprávněn výhradně užívat veškeré pozemky, a to k účelu zemědělského využití všech pozemků s právem pěstování ovoce, zeleniny a ostatních porostů a bude po dobu trvání věcného břemene výhradně oprávněn k braní veškerých užitků z uvedených pozemků, bude oprávněn měnit podstatu těchto pozemků a po dobu existence tohoto věcného břemene není vlastník uvedených pozemků nijak oprávněn do výkonu tohoto práva zasahovat a bez souhlasu Jana Skály není oprávněn k braní plodů, úrody či ostatních výtěžků z pozemků. Pokud pak žalobkyně jako vlastník pozemků dala dne 21.9.2000 výpověď z nájemní smlouvy prvnímu žalovanému, okresní soud uzavřel, že žalobkyně není osobou aktivně legitimovanou k podání výpovědi z nájmu pozemků ani k podání žaloby na vyklizení pozemků, neboť i když je vlastníkem pozemků, je k pozemkům zřízeno právo věcného břemene, které výlučně umožňuje nakládat s pozemky držiteli věcného břemene – J. S., přičemž pouze on má právo hospodaření na pozemcích a pouze on je oprávněn ukončit nájemní poměr. Vzhledem k tomu, že výpověď z nájmu podepsala pouze žalobkyně, je výpověď neúčinná a prvnímu žalovanému svědčí stále právo nájmu k pozemkům a tedy i právo užívání těchto pozemků. Kromě toho okresní soud uvedl, že i v případě, že by výpověď z nájemní smlouvy byla dána platně a byla účinná, nebylo by možno žalobě vyhovět, neboť by se jednalo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, když žalovaní jsou vlastníky budov, které obklopují pozemky žalobkyně, přičemž pozemky žalobkyně se nacházejí v areálu, který užívají žalovaní ke své podnikatelské činnosti a vyklizením pozemků a zdržením se práva užívání těchto pozemků by jim bylo znemožněno využívat nemovitosti k provozování zemědělské činnosti. Žalobkyně v odvolání vytýkala okresnímu soudu nesprávné právní posouzení a nesprávná skutková zjištění. Poukazovala na to, že žalovaní pozemky neužívají, když pouhá skutečnost, že areál je oplocen, není důvodem k zamítnutí žaloby. Kromě toho druhý žalovaný neměl ohledně pozemků vůbec uzavřenou nájemní smlouvu. Konečně namítala, že žalobkyně jako vlastník pozemku může dát výpověď z nájmu, resp. tuto také dala a nemovitosti jsou v současné době užívány bez právního důvodu. Navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl změněn a žalobě bylo vyhověno. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vyhlášení předcházející z hlediska uplatněných odvolacích důvodů (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), aniž by však byl tímto rozsahem vázán (§ 212 odst. 1 o.s.ř.) a z úřední povinnosti přezkoumal řízení před soudem prvého stupně i z toho hlediska, zda netrpí některou z vad uvedených v § 229 odst. 1 a 2 písm. a/, b/, příp. zda netrpí jinými vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Dle § 123 občanského zákoníku je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Dle § 151n občanského zákoníku věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. Dle § 151o odst. 1 občanského zákoníku vznikají věcná břemena písemnou smlouvou na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Krajský soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobkyně, přestože je vlastníkem pozemků, jejichž vyklizení se domáhá, není aktivně legitimována k podání výpovědi z nájmu pozemků ani k podání žaloby na vyklizení pozemků, a to vzhledem k obsahu věcného břemene zřízeného na základě darovací smlouvy a dohody o zřízení věcného břemene uzavřené mezi J. S., M. S. a J. S. dne 21.4.1997. Dle tohoto ujednání je oprávněný z věcného břemene J. S. sám doživotně a bezplatně výhradně oprávněn užívat veškeré pozemky, po dobu trvání tohoto věcného břemene je výhradně oprávněn k braní veškerých užitků z uvedených pozemků a po dobu existence věcného břemene není vlastník pozemků nijak oprávněn do výkonu tohoto práva zasahovat a bez souhlasu J. S. není oprávněn k braní úrody, plodů, či ostatních výtěžků z pozemků. Z uvedeného vyplývá, že J. S. je výhradně oprávněn brát veškeré užitky z pozemků, tedy nejen plody půdy (fructus naturales), ale i nájemné (fructus civiles) a vlastník pozemků je povinen to trpět. Lze tedy uzavřít, že pouze J. S. je oprávněn nájemní smlouvu ohledně uvedených pozemků uzavřít a pouze on je také oprávněn ji vypovědět. Závěr okresního soudu, že prvnímu žalovanému dosud svědčí právo nájmu k pozemkům a tedy i právo užívání pozemků na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi J. S. a prvním žalovaným jako nájemcem dne 1.8.1996, neboť výpověď z nájmu pozemků nebyla dána J. S., je tedy správný. Krajský soud se ztotožňuje i se závěrem okresního soudu, že pouze J. S. je aktivně legitimován k podání žaloby na vyklizení pozemků a na zdržení se jejich užívání, a to i ve vztahu k druhému žalovanému, který sice nemá ohledně pozemků uzavřenou nájemní smlouvu, avšak je zcela na rozhodnutí oprávněného z věcného břemene J. S., zda mu umožní pozemky užívat i bez existence nájemní smlouvy. Rozsudek okresního soudu tedy byl jako věcně správný potvrzen dle § 219 o.s.ř. Potvrzen byl i výrok o nákladech řízení, který odpovídal zásadám ust. § 150 o.s.ř. Ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a byla by tedy povinna nahradit prvnímu žalovanému náklady tohoto řízení. Prvnímu žalovanému však žádné náklady v souvislosti s odvolacím řízením nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žalobkyně a první žalovaný nemají vzájemně vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a je tedy povinna nahradit druhému žalovanému náklady tohoto řízení. Náklady odvolacího řízení druhého žalovaného spočívají v cestovném z C. do HK a zpět ve výši 1.760,50 Kč (osobní vozidlo ŠKODA OCTAVIA, SPZ xxx, průměrná spotřeba 5,1 litrů na 100 kilometrů, cena benzinu Natural 95 22,30 Kč za litr, celkem 4 cesty po 97 km, resp. 388 km). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, je proti němu možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky v Brně. V H. K. dne 9. října 2003 Předsedkyně senátu :