Stát neodpovídá za škodu způsobenou opatrovníkem, kterého podle § 69 odst. 2 JednŘ ve znění účinném do 27. 3. 2002 ustanovil soud v řízení o výkon rozhodnutí k podání návrhu na uplatnění pohledávky povinného ze směnky nebo jiné listiny.

5 20Co 299/2002 Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. K.K. a soudkyň Mgr. L.P. a Mgr. M.N. ve věci žalobce I.B., nar. xxx, bytem H.K., F. 522, zast. Mgr. J. Č., advokátem se sídlem v H. K., K. 241, proti žalované Č.r. - M.s. ČR se sídlem v P. 2, V. 16, o náhradu škody ve výši 336.000,- Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v H.K. ze dne 18. dubna 2002, č.j. 17C 54/2001-53, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se v tomto řízení domáhá náhrady škody dle z. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále jen ”zákon”. V rámci exekučního řízení proti povinnému XX spol. s r.o. se sídlem v P., které vedl oprávněný ( nynější žalobce ) pro pohledávku ve výši 385.000,- Kč, byla při soupisu majetku povinného sepsána pouze směnka bez protestu společnosti F., s.r.o. se sídlem v P., na základě níž se tato společnost zavázala zaplatit společnosti XX s.r.o. částku 336.000,- Kč. Okresní soud ve smyslu § 69 odst. 2 jednacího řádu pro okresní krajské soudy, v tehdy platném znění (vyhl.č. 37/1992 Sb. ve znění vyhl. č.584/1992 Sb., 194/1993 Sb., 246/1995 Sb. a 278/1996 Sb.), dále jen ”jednacího řádu”, ustanovil povinnému k podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu opatrovníka, justičního čekatele Krajského soudu v H. K. Opatrovník pak podal návrh spolu se žádostí o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud v H. K. toto řízení vedené pod sp. zn. 39 Cm 390/99 pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, aniž rozhodl o žádosti o osvobození od soudních poplatků. V tomto postupu soudu a dále v postupu opatrovníka povinného, který se proti usnesení o zastavení řízení neodvolal, spatřoval žalobce nesprávný úřední postup. Škoda mu pak měla vzniknout tím, že exekuční řízení bylo pro nedostatek majetku zastaveno. Okresní soud žalobu o zaplacení částky 336.000,- Kč zamítl (výrok I) a žalobci, který v řízení nebyl úspěšný, uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení v částce 1.109,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že justiční čekatel, byť pracovník soudu ve funkci opatrovníka, není státní orgán, ani fyzická osoba, která vykonává státní správu (§ 3 a § 4 zákona). Opatrovník ustanovený povinnému v exekučním řízení ve smyslu § 69 odst. 2 jednacího řádu vystupuje pouze jako fyzická osoba znalá práva, jejíž povinností je za účastníka učinit konkrétně stanovený úkon, v tomto případě uplatnit návrhem u soudu pohledávku, jestliže povinný ji neuplatní sám. Z toho důvodu není dána odpovědnost státu za případnou škodu, kterou měl způsobit opatrovník povinného. Spatřoval-li žalobce nesprávný úřední postup v rozhodnutí Krajského soudu v H. K., který zastavil řízení o vydání směnečného platebního rozkazu, aniž rozhodl o žádosti o osvobození od soudních poplatků, pak se nejedná o nesprávný úřední postup, nýbrž nezákonné rozhodnutí dle § 7 zákona. Náhrady škody za nezákonné rozhodnutí se ovšem může domáhat toliko účastník daného řízení, jímž žalobce nebyl (šlo o spor mezi XX, spol. s r. o. P. a XY, s.r.o. P.). Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil okresní soud ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř.. Proti tomuto rozsudku se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. Vytkl soudu prvého stupně nesprávné právní závěry (odvolací důvody dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), a to konkrétně výklad ustanovení § 69 odst. 2 jednacího řádu. Tvrdil, že zákonodárce nemohl mít na mysli při úpravě postupu v případě, že je třeba provést úkon k zachování nebo výkonu práv ze směnek a jiných listin, ustanovení opatrovníka pouze pro podání návrhu bez povinnosti učinit všechny další úkony dle okolností potřebné, k řádné ochraně práv oprávněné osoby. Pokud stát - v tomto případě skrze svůj soudní orgán - vzal na sebe oprávnění, které zakotvil do právní normy, tedy učinit zásadní úkon směřující k realizaci směnky, tj. úkon ustanovení opatrovníka, potom mu vznikla povinnost učinit vše pro to, aby ustanovený opatrovník mohl docílit zamýšleného výsledku, tj. vydání směnečného platebního rozkazu. Krajský soud pak pochybil, když nerozhodl o návrhu na osvobození od soudních poplatků, neboť tímto postupem nemohl být naplněn úmysl zákonodárce, tj. zachování a výkon práva ze směnky cestou vydání směnečného platebního rozkazu jako exekučního titulu proti společnosti XY, s.r.o. v postavení dlužníka společnosti XX, s.r.o., proti které má žalobce pohledávku. Na základě tohoto nesprávného úředního postupu krajského soudu pak bylo exekuční řízení pro nedostatek majetku na straně povinného zastaveno. Podle přesvědčení žalobce je zde zavinění státu, jehož orgán svým nesprávným postupem připravil žalobce o možnost kompenzovat své finanční nároky proti společnosti XX, s.r.o. Ze všech těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku z jeho správných důvodů. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, a to z odvolatelem uplatněného důvodu, jakož i z důvodů, které v odvolání výslovně uplatněny nebyly (§ 205, § 206, § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Okresní soud provedl ve věci navržené a dostatečné dokazování, důkazy řádně zhodnotil (§ 6, § 120 a § 132 o.s.ř.) a vyvodil z nich správný skutkový stav. Rovněž jeho závěry právní jsou bezchybné. Odvolací soud proto rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), když se pro stručnost odkazuje i na jeho odůvodnění, které je téměř vyčerpávající a pouze s ohledem na odvolací námitky považuje za potřebné zopakovat a upřesnit následující : Podle § 69 odst. 2 jednacího řádu, je-li nutno pohledávku uplatnit návrhem u soudu, ustanoví soud k podání návrhu opatrovníka, jestliže povinný pohledávku návrhem u soudu neuplatní sám, a určí lhůtu, v níž má být návrh podán (§ 29 občanského zákoníku). Z dikce citovaného ustanovení vyhlášky vyplývá, že opatrovník je povinnému v daném řízení ustanoven skutečně pouze k podání návrhu, a nikoli pro celé řízení. V této konkrétní věci naopak opatrovník povinného - justiční čekatel Krajského soudu v H. K. spolu s návrhem podal zároveň žádost o osvobození od soudních poplatků, což je podle přesvědčení odvolacího soudu úkon, k němuž ani opatrovník nebyl citovaným ustanovením zmocněn. Lze přisvědčit žalobci v názoru, že soud ve zmíněném ustanovení § 69 odst. 2 jednacího řádu v podstatě nezabezpečuje oprávněnému možnost domoci se svých práv, když opatrovníku pouze ukládá uplatnit pohledávku povinného návrhem. Zákonodárce - zřejmě vědom si této nedokonalosti - již v novele jednacího řádu , platné v současné době (viz ust. § 46 odst. 2 písm. i) z.č. 482/2000 Sb.), zabezpečil ochranu práv oprávněného tak, že uplatnění pohledávky včetně realizace této pohledávky svěřil vykonavateli, tedy zaměstnanci soudu. Vykonavatel v případě pochybení bude odpovídat za škodu vzniklou jeho počínáním podle pracovněprávních předpisů a vůči oprávněnému pak půjde o odpovědnost státu z titulu nesprávného úředního postupu dle z. č. 82/1998 Sb. I kdyby snad bylo lze připustit, že opatrovník byl oprávněn podat návrh na osvobození od soudních poplatků, pak skutečnost, že krajský soud o této žádosti nerozhodl a zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku poté, kdy řádně vyzval navrhovatele k zaplacení tohoto poplatku, není v příčinné souvislosti s tím, že žalobci se jeho pohledávku nepodařilo vymoci. Jak správně poznamenal okresní soud, jedná se o nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona, nikoli o nesprávný úřední postup dle § 13 zákona, a proto žalobce k žalobě o náhradu škody z tohoto důvodu není aktivně legitimován, neboť nebyl účastníkem řízení o vydání směnečného platebního rozkazu Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 a contr. o.s.ř. Žalovaný byl i v odvolacím řízení plně úspěšný, ale náklady v souvislosti s tím mu nevznikly, proto právo na náhradu nákladů nebylo přiznáno žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání, dospěje-li dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Takové dovolání lze podat do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni (Okresní soud v H.K.) s tím, že bude adresováno Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. V H.K. dne 11. března 2003 Předseda senátu