Právo na zaplacení smluvní pokuty, sjednané pro případ prodlení s plněním závazku hlavního, je akcesorické ve vztahu k závazku hlavnímu. Proto věřitel nemůže z něho získat víc práv než ze závazku hlavního. Jestliže tedy věřiteli nelze přiznat od určité doby pro promlčení právo na zaplacení dluhu, stejný osud musí potkat i smluvní pokutu.

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. K. K. a soudců Mgr. L. P. a Mgr. M. N. v právní věci žalobců a) Ing. L. J. a b) V. J., oba zast. JUDr. R. J., proti žalovanému M. J., zast. JUDr. J. M., o vzájemné žalobě na zaplacení smluvní pokuty, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v N. ze dne 12. 6. 2003, č.j. 5C 102/98-200, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku pod bodem II m ě n í takto: Žaloba, aby žalobci byli uznáni povinnými zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z částky 99.292,- Kč od 18. 7. 1998 do 25. 11. 2000, se z a m í t á . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení před okresním soudem v částce 159.536,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta žalobců. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 50.520,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta žalobce. IV. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení České republice v částce 2.378,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a na účet Okresního soudu v Náchodě. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou okresnímu soudu dne 4. 5. 1998 se žalobci domáhali – po upřesnění žaloby – určení, že jim náleží proti žalobci právo na slevu z kupní ceny nemovitostí (domku čp. xxx s přilehlými pozemky v J.) ve výši 200.000,- Kč (§ 597 obč. zákoníku). Kupní smlouvou ze dne 17. 7. 1997 totiž koupili od žalovaného tyto nemovitosti za 1.100.000,- Kč. Vzápětí ale zjistili, že dům čp. xxx má řadu skrytých vad jako např. napadení podlah, dřevěného záklopu stropů a nosných trámů stropů dřevokaznou houbou a červotočem, popraskané vodovodní potrubí v důsledku zamrznutí, nevyhovující rozvod elektřiny atd. Poté, co byl v řízení vypracován znalecký posudek, podle kterého bylo potřeba na odstranění vytčených vad vynaložit po amortizaci 100.728,- Kč, okresní soud svým prvním rozsudkem v této věci dne 15. 6. 1999 žalobcům přiznal právo na slevu z kupní ceny právě v částce 100.728,- Kč a ve zbytku, t.j. co do 99.272,- Kč, žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku se odvolali jen žalobci, a proto tímto rozsudkem bylo žalobcům pravomocně deklarováno právo na slevu z kupní ceny ve výši 100.728,- Kč. Ve zbytku pak byl rozsudek usnesením krajského soudu ze dne 20. 12. 2000 zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. V dalším řízení tedy šlo o to, zda žalobci mají nárok na slevu z kupní ceny i co do zbývajících 99.272,- Kč, jak žalobci žádali. Dne 17. 7. 2001 pak žalovaný vznesl proti žalobcům vzájemnou žalobu na zaplacení doplatku kupní ceny ve výši 99.272,- Kč, tedy částky, kterou žalobci mu dosud nezaplatili, a zároveň v této vzájemné žalobě žalovaný žádal o přiznání smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně od 4. 12. 1997 z dosud nezaplacených 99.272,- Kč, když poukázal na ujednání pod bodem V. kupní smlouvy ze dne 17. 7. 1997. Od tohoto okamžiku tedy předmětem řízení před okresním soudem byla žaloba na “přiznání” slevy z kupní ceny o dalších 99.272,- Kč a vzájemná žaloba žalovaného na zaplacení kupní ceny ve stejné výši a zaplacení smluvní pokuty. Rozsudkem ze dne 27. 11. 2001 okresní soud žalobu žalobců zamítl a naopak vyhověl zcela vzájemné žalobě žalovaného města. V odvolání proti tomuto rozsudku žalobci vznesli námitku promlčení případného nároku žalovaného na zaplacení zbytku kupní ceny v částce 99.272,- Kč s tím, že kupní cena byla splatná, jak plyne z obsahu kupní smlouvy a vzhledem ke dni vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, ke dni 24. 11. 1997. Žalovaný však právo na zaplacení uplatnil u soudu až vzájemnou žalobou dne 17. 7. 2001, tedy po uplynutí 3 leté promlčecí doby (§ 100 odst. 1 obč. zákoníku). Zároveň namítali promlčení i nároku na zaplacení smluvní pokuty. Vzhledem k výše uvedenému zároveň vzali žalobci zpět svou žalobu na určení práva na slevu z kupní ceny. Okresní soud proto řízení o žalobě žalobců na určení práva na slevu zastavil. K odvolání žalobců pak krajský soud usnesením ze dne 30. 10. 2002 formou změny rozsudku zamítl tu část vzájemné žaloby žalovaného, kterou se domáhal přiznání zbytku kupní ceny 99.272,- Kč, neboť souhlasil s právním názorem žalobců, že tento nárok je promlčen, když promlčecí doba skončila dnem 25. 11. 2000. Zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení však tu část předmětu řízení, kterou se žalovaný domáhal přiznání i smluvní pokuty, a kromě jiného uložil okresnímu soudu zvážit, zda i tato část uplatněného nároku žalovaným je promlčena. V dalším řízení před okresním soudem žalovaný omezil požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z 99.272,- Kč na dobu od 4. 12. 1997 do 25. 11. 2000, t.j. do dne, kdy došlo k promlčení smluvní pokutou zajištěného dluhu (viz výše). A o této části vzájemné žaloby rozhodl okresní soud právě výše uvedeným napadeným rozsudkem tak, že žalovanému přiznal nárok na zaplacení smluvní pokuty za dny od 18. 7. 1998 do 25. 11. 2000, zatímco za dobu od 4. 12. 1997 do 17. 7. 1998 vzájemnou žalobu zamítl – vyšel totiž z toho, že jestliže žalovaný zažaloval na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z 99.272,- Kč dne 17. 7. 2001, pak je promlčen jeho nárok na denní pokutu splatný před 17. 7. 1998. Ve svém rozhodnutí ovšem okresní soud přiznanou smluvní pokutu tzv. zkapitalizoval a přiznal ji žalovanému v částce 218.150,- Kč (za 879 dnů po 248,18 Kč). Dodal, že sice nárok na zaplacení zbytku kupní ceny 99.272,- Kč je promlčen, což ale neznamená, že závazek žalobců zanikl – ten trvá dále, pouze si jeho splnění žalovaný nemůže vynutit soudní cestou. Proto podle okresního soudu nemůže být promlčen nárok na zaplacení smluvní pokuty za určitou výše uvedenou dobu. Konečně se okresní soud zabýval i žalobci nastíněnou otázkou, zda výše sjednané smluvní pokuty není v rozporu s dobrými mravy a zda z tohoto důvodu není ujednání o smluvní pokutě podle § 39 obč. zákoníku neplatné. Zde měl za to, že nikoliv. Úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť ten se tohoto práva vzdal. V odvolání proti tomuto rozsudku žalobci setrvali na svém názoru, že nárok na smluvní pokutu, která zajišťuje splnění závazku, se promlčuje stejně jako závazek sám. Projevili tedy nesouhlas s právním názorem okresního soudu (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.). Jinými slovy mají za to, že jestliže v daném případě došlo k promlčení dluhu dnem 25. 11. 2000, pak tímto dnem ztrácí žalovaný nárok i na zaplacení jakékoliv smluvní pokuty. Dále žalobci namítli, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť roční výše této pokuty (91,25 %) dosahuje výši celé jistiny, vysoce tedy překračuje např. sazbu úroku z prodlení. Konečně pak setrvali na svém tvrzení a názoru, že jim náleží vyšší nárok na slevu z kupní ceny domu, než znalcem K. stanovených (a již přiznaných) 100.728,- Kč. Zde zdůraznili, že výše slevy měla být zajištěna rozdílem mezi tržní cenou domu bez vad a tržní cenou domu zjištěnou s přihlédnutím k popsaným vadám, a nikoli odečtením hodnoty oprav vad od obecné ceny domu bez vad. Na závěr vytkli okresnímu soudu, že se nijak nevypořádal s předloženým znaleckým posudkem znalce Ing. Veverky. Navrhli změnu rozsudku v napadených výrocích tak, že se žaloba zcela zamítá. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku. Zdůraznil, že smluvní pokuta je samostatným nárokem. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek, když odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a i ze zákonem povolených důvodů (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že je důvodné, i když nikoliv v otázce názoru na promlčení nároku na smluvní pokutu. V podstatě hlavní odvolací námitku žalovaných byla právě námitka promlčení nároku žalovaného na zaplacení smluvní pokuty sjednané mezi účastníky řízení pro případ opožděného placení kupní ceny koupených nemovitostí. Právní názor žalobců byl takový, že jestliže 3 letá promlčecí doba (§ 100 odst. 1 a § 101 obč. zákoníku) k vymáhání dlužné částky 99.272,- Kč uplynula – vzhledem ke způsobu sjednání splatnosti kupní ceny v kupní smlouvě a vzhledem k datu vkladu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí) – dnem 25. 11. 2000, pak tímto dnem ztratil žalovaný nárok (tedy možnost obrátit se úspěšně na soud) na zaplacení celé smluvní pokuty, byť by byla sjednána v jakékoli formě. Zde vyšli žalobci patrně z názoru publikovaného v právnické literatuře (Právní rozhledy č. 6/2003, str. 294, autor JUDr. Ing. Tomáš Matoušek – Nepromlčitelná práva v rozhodnutí NS ČR), tedy v podstatě z názoru, že k prodlení se zaplacením dluhu může dojít jen jednou, a to dnem následujícím po uplynutí lhůty splatnosti a tímto dnem počíná také běh promlčecí doby jak k vymáhání dluhu, tak i smluvní pokuty. Pokud je smluvní pokuta sjednaná jako zlomek procenta z dlužné částky za každý den prodlení, jedná se jen o dohodu o určení výše pokuty. Odvolací soud s tímto názorem nesouhlasí, a to z těchto důvodů: Při řešení této otázky je nutné si blíže všimnout a uvědomit si, co si účastníci v kupní smlouvě pro případ, že žalobci nezaplatí řádně a včas kupní cenu, ujednali, tedy konkrétně co žalobci vzali na vědomí a s čím vyjádřili souhlas. Žalobci souhlasili s tím, že pokud se ocitnou s plněním dluhu v prodlení, tedy pokud v tomto případě nezaplatí kupní cenu do pondělí dne 24. 11. 1997, zaplatí každý následující den navíc nad dlužnou kupní cenu ještě další částku, kterou účastníci vyjádřili jako 0,25 % z dlužné částky, t.j. v daném případě 248,18 Kč (0,25 % z 99.272,- Kč). Bylo tedy ujednáno – a žalobci byli srozuměni s tím – že, jak se nyní ukázalo, dlužili žalovanému neděli 25. 11. 1997 částku 99.272,- Kč + 148,18 Kč, v pondělí 26. 11. 1997 částku 99.272,- Kč + 2x 248,18 Kč, v úterý 27. 11. 1997 částku 99.272,- Kč + 3x 248,18 Kč atd. Ať již nazveme částku 248,18 Kč denní smluvní pokutou či jinak, jedná se v každém případě o další závazek žalobců založený jiným právním úkonem než závazek k zaplacení kupní ceny, tedy v tomto smyslu se jedná o další samostatný závazek. Jestliže tedy žalovaný žaloval žalobce o zaplacení zbytku kupní ceny v částce 99.272,- Kč a také smluvní pokuty 0,25 % denně z této částky, žaloval na plnění z více smluv a nic na tom nemění fakt, že smluvní pokuta je závazkem subsidiárním, jehož hlavní funkcí je zajišťovat splnění dluhu, tedy nutit dlužníka splnit dluh pod následkem dalších – smluvených – majetkových ztrát. Touto majetkovou ztrátou by byla v daném případě částka 248,18 Kč, kterou by byl podle smlouvy žalovaný oprávněn požadovat vždy každý další a další den prodlení, tedy vždy každý další den by žalovanému vznikal nárok na zaplacení dalších 248,18 Kč, a tedy v této situaci je nutno připustit, že tento nárok na denní částku se promlčuje v obecné 3 leté době. V předmětné věci to znamená, že jestliže žalovaný zažaloval na zaplacení smluvní pokuty dne 17. 7. 2001, může mít nárok na smluvní pokutu jen od 17. 7. 1998. Předmětem řízení žalovaný pak učinil nárok na smluvní pokutu do 25. 1. 2000, t.j. do dne, kdy došlo k promlčení nároku na zaplacení kupní ceny, a proto úvaha okresního soudu, že žalovaný by měl nárok na zaplacení smluvní pokuty za dobu od 17. 7. 1998 do 25. 11. 2000 je správná. Předmětem řízení tedy nebyl požadavek žalovaného na zaplacení smluvní pokuty i po 25. 11. 2000, tedy po dni, kdy došlo k promlčení hlavního závazku žalobců, přesto ale odvolací soud se neubrání poznámce k této otázce, když to by souviselo právě s v literatuře zmíněným “nepromlčitelným” právem a ostatně i žalobci ve svém odvolání o nepromlčitelnosti tohoto práva hovoří. Krajský soud zdůrazňuje, že smluvní pokuta je institutem sloužícím k zajištění závazku hlavního, tedy nutí dlužníka, jak již výše uvedeno, splnit dluh řádně a včas pod hrozbou dalších majetkových ztrát. Má akcesorickou povahu, je odvozený od existence závazku hlavního a nemůže bez tohoto závazku hlavního existovat osamoceně, neboť by nebylo co zajišťovat. Tím, že žalovaný zažaloval vzájemnou žalobou na zaplacení hlavního závazku po více jak 3 letech po uplynutí splatnosti, umožnil dlužníkovi – žalobcům – vznést námitku promlčení nároku na zaplacení dluhu. Tím sice závazek k zaplacení nezanikl, žalovaný ale ztratil oporu státu při vymáhání tohoto práva. A protože, jak výše uvedeno, nárok na smluvní pokutu je nárokem akcesorickým, nemůže z něho věřitel získat více práv než ze závazku hlavního. Jestliže tedy nelze věřiteli přiznat od určité doby právo na zaplacení dluhu, pak stejný osud musí potkat i smluvní pokutu. Vše výše uvedené by platilo ale jen tehdy, pokud by žalobci nepodali žalobu na určení práva na slevu z kupní ceny, nebo se nebránili žalobě na doplatek kupní ceny požadavkem na přiznání slevy z kupní ceny poté, co žalovaný podal vzájemnou žalobu na zaplacení dluhu a smluvní pokuty. Žalobci ale tento požadavek napřed formou žaloby a potom formou obrany proti žalobě žalovaného uplatnili, přičemž žádali o slevu v celkové částce 200.000,- Kč, když sleva 100.728,- Kč již jim byla pravomocně přiznána a oni měli za to, že mají nárok na slevu i co do dalších 99.272,- Kč (§ 98 o.s.ř.). Jestliže tedy odvolací soud uzavřel shora, že nárok žalovaného na smluvní pokutu není promlčen, musel se zabývat otázkou, zda vůbec žalovanému vznikl nárok na doplatek kupní ceny v částce 200.000,- Kč z hlediska požadavku žalobců na přiznání slevy z kupní ceny právě v této výši. Pokud by bylo uzavřeno, že vzhledem k reklamovaným skrytým vadám domku žalobci nárok na slevu v částce 200.000,- Kč z ceny mají (t.j. v částce, kterou žalovanému nezaplatili), pak by vůbec žalovanému nárok na doplatek kupní ceny, a tím i na zaplacení smluvní pokuty, nevznikl. Okresní soud žalobcům již v průběhu řízení přiznal nárok na slevu z ceny v částce 100.728,- Kč a zbývalo posoudit, zda sleva by měla být vyšší, jak žalobci žádají. Při řešení této otázky je nutno vycházet z ust. § 597 odst. 1 obč. zákoníku, podle kterého v případě, že vyjde dodatečně najevo vada koupené věci, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na p ř i m ě ř e n o u slevu za sjednané ceny odpovídající p o v a z e a r o z s a h u vady. O výši slevy tedy rozhoduje povaha a rozsah vady. Z tohoto důvodu se pak nejeví být správným názor žalobců uvedený v odvolání, že výše slevy měla být zjištěna ve výši rozdílu mezi tržní cenou domu, který by vytýkané vady neměl, a tržní cenou domu s těmito vadami – takový postup stanovuje úprava uvedená v obchodním zákoníku v ust. § 439 odst. 1, nikoliv ovšem zákoník občanský, který je nutno aplikovat v souzené věci. Ustanovení § 597 odst. 1 obč. zákoníku odpovídá více původní návrh žalobců (viz protokol o jednání před okresním soudem ze dne 8. 10. 1998 na č.l. 12 p.v. spisu), aby za pomoci znalce byla stanovena výše nákladů nutných na odstranění vytýkaných vad. Takto se lze lépe dopátrat částky, která by vyjadřovala povahu a rozsah vad koupené věci. Znalec, který pak byl do řízení přibrán (ing. K.), stanovil v podstatě tak, že na odstranění vad žalobci žalovanému vytknutých a znalcem skutečně na místě zjištěných by bylo nutno vynaložit částku 214.667,- Kč. S tímto závěrem pak souhlasily obě strany sporu a jediný spor mezi nimi byl o to, zda byl důvod k tomu, aby znalec tuto částku ponížil na výsledných 100.728,- Kč, t.j. o 53,077 %, což je míra opotřebení domu v době jeho koupě žalobci. S tímto závěrem na rozdíl od žalovaného žalobci nesouhlasili, a proto také podali v minulosti odvolání proti rozsudku, jímž okresní soud právě z těchto závěrů znalce vycházel. A zde má odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně za to, že postup znalce, který “amortizoval” částku 214.667,- Kč, správný nebyl. V této souvislosti je nutno znovu připomenout právní úpravu § 597 odst. 1 obč. zákoníku, a to, že o výši slevy rozhoduje povaha a rozsah vady. Vady, které byly vytknuty, a to zvláště napadení dřevěných konstrukcí podlah a trámů stropů červotočem a dřevokaznou houbou, jsou z hlediska životnosti stavby vadami velmi závažnými a již tato skutečnost umožňuje uvažovat o výraznější slevě. Jestliže znalec určil náklad na odstranění všech zjištěných vad na částku 214.667,- Kč, je tato částka tvořena jak hodnotou materiálu nutného k odstranění vad, tak i cenou práce. A tu určitě amortizovat, jak učinil znalec, není možné. Uvažovat o amortizaci materiálu by bylo možno např. v případě náhrady škody, od tohoto případu se ovšem nárok na poskytnutí slevy liší, když jde o nárok po právní stránce zcela jiný. Krajský soud tedy vychází z toho, že povaze a rozsahu vytýkaných vad domu žalobci od žalovaného koupeného lépe odpovídá sleva v částce kolem výše zmíněných znalcem stanovených 215.000,- Kč, a tedy jestliže žalobci se domáhají slevy v částce 200.000,- Kč, je jejich požadavek důvodný. K námitce žalovaného, že hodnota nemovitostí v době uzavření kupní smlouvy byla podle znaleckého posudku znalce P. 1.770.000,- Kč a že jestliže byly nemovitosti žalobcům prodány za 1.100.000,- Kč, je v tomto snížení již promítnut stav domu včetně těch vad, které reklamovali žalobci, je nutno podotknout, že pokud by žalovaný prokázal, že kupní cena byla sjednána v nižší částce než znalcem stanovených 1.770.000,- Kč právě proto, že kromě jiného dům vykazoval i tyto konkrétní vady, pak samozřejmě by nárok na slevu neměli žalobci z tohoto důvodu žádný. Žalovaný ale nic takového neprokázal, a proto je právně nerozhodné, že nemovitosti byly prodány za cenu jen 1.100.000,- Kč. Z výše uvedeného o slevě z kupní ceny však plyne, že kupní cena nemovitostí činila 900.000,- Kč a tuto částku, jak je mezi účastníky nesporné, žalobci žalovanému řádně zaplatili. Žalovanému proto nevznikl nárok na doplatek kupní ceny a tím ani na jakoukoliv smluvní pokutu. Proto z těchto důvodů byl rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn a vzájemná žaloba, když jen ta byla již předmětem řízení, byla zamítnuta. Odvolací soud tedy shrnuje, že k zamítnutí vzájemné žaloby nedošlo proto, že by došlo k promlčení nároku žalovaného, ale proto, že právo na doplatek kupní ceny, a tím i smluvní pokuty, žalovanému nevzniklo. Vzhledem ke změně rozsudku bylo nutno znovu rozhodnout i o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalobci byli v řízení úspěšní, a proto mají podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu všech nákladů, které jim v řízení vznikly. Tímto nákladem je zejména náklad advokátního zastoupení, dále vynaložená záloha na náklady znaleckého posudku a konečně soudní poplatky z žaloby a z odvolání. Při úvaze o nákladech vynaložených na advokáta je nutno vycházet z toho, že řízení před okresním soudem probíhalo v celkem 3 fázích (§ 19 vyhl. č. 484/2000 Sb.). V prvé fázi (od podání žaloby do zrušení 1. rozsudku okresního soudu ze dne 15. 6. 1999) se použije vyhláška č. 177/1996 Sb. a vychází se z předmětu řízení 200.000,- Kč (požadovaná sleva z kupní ceny). V této fázi učinil advokát žalobců celkem 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednání před okresním soudem ve dnech 21. 9. 1998, 8. 10. 1998 a 8. 6. 1999 a dále sepis odvolání – to ovšem již jen do částky 99.272,- Kč). V prvých 5 úkonech činí odměna za dva zastoupené po 9.200,- Kč za úkon, za šestý úkon – sepis odvolání – náleží odměna 5.200,- Kč (§ 7 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). K tomu přísluší 12 x 75,- Kč paušálních náhrad výdajů po 75,- Kč, celkem tedy za prvou fázi 46.000,- Kč + 5.200,- Kč + 900,- Kč + 1.116,- Kč cestovních náhrad + 1.000,- Kč za soudní poplatek z žaloby, t.j. 54.216,- Kč. Ve druhé fázi řízení před okresním soudem (od zrušení prvého rozsudku do zrušení druhého rozsudku ze dne 27. 11. 2001) se vychází (viz § 19 vyhl. č. 484/2000 Sb.) z vyhlášky 484/2000 Sb. V této části řízení šlo o žalobu na další slevu 99.272,- Kč, dále pak o vzájemnou žalobu žalovaného na zaplacení 99.272,- Kč a o smluvní pokutu 0,25 % z 99.272,- Kč od 4. 12. 1997 do 25. 11. 2000, t.j. za dobu 1088 dnů po částce 248,18 Kč, t.j. o 270.020,- Kč, celkem tedy šlo o 369.293,- Kč (99.272,- Kč + 270.020,- Kč). Odměna advokáta činí za oba žalobce 44.448,- Kč (§ 3 odst. 1. bod 6. a § 17 odst. 2 vyhl. č. 484/2000 Sb.), a protože advokát v této druhé fázi učinil za žalobce celkem 4 úkony (sepis vyjádření z 3. 8. 2001, jednání před okresním soudem dne 20. 11. 2001, sepis odvolání ze dne 25. 1. 2002 a účast na odvolacím jednání dne 23. 10. 2002), náleží mu 8x75,- Kč paušálních náhrad výdajů (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). K tomu přistupuje ještě doplatek soudního poplatku z žaloby v částce 7.000,- Kč a soudní poplatek z odvolání proti rozsudku okresního soudu ze dne 15. 6. 1999 v částce 3.970,- Kč, tedy celkem 56.018,- Kč. Třetí fáze řízení před okresním soudem zahrnuje řízení od zrušení druhého rozsudku okresního soudu ze dne 27. 11. 2001 do vynesení posledního rozsudku ze dne 12. 6. 2003 a vychází se opět z vyhlášky č. 484/2000 Sb. Zde byla předmětem řízení již jen smluvní pokuta 0,25 % z 99.272,- Kč od 4. 12. 1997 do 25. 11. 2000, t.j. za 1.088 dnů po 248,18 Kč, tedy 270.020,- Kč a z této částky činí advokátní odměna podle § 3 odst. 1 bod 6. a § 17 odst. 2 vyhl. - 42.660,- Kč. K tomu přistupuje 4x75,- Kč paušálních náhrad výdajů za dva úkony advokáta (sepis vyjádření k věci ze dne 9. 12. 2002 a ústní jednání před okresním soudem dne 10. 6. 2003), cestovné advokáta 372,- Kč a konečně 3.970,- Kč za odvolání proti rozsudku okresního soudu ze dne 27. 11. 2001, celkem tedy 47.302,- Kč. Konečně je pak nutno ještě připočítat žalobci složenou zálohu na základ znaleckého dokazování v částce 2.000,- Kč. Nákladem řízení žalobců v řízení před okresním soudem je tedy celkem částka 159.536,- Kč. Nákladem odvolacího řízení je opět náklad advokátního zastoupení žalobců. Částka, která byla předmětem odvolacího řízení, byla 213.931,- Kč (0,25 % denně z částky 99.272,- Kč od 18. 7. 1998 do 25. 11. 2000, t.j. 248,18 Kč x 862 dnů = 213.931,- Kč), tedy nikoliv okresním soudem přiznaných 218.150,- Kč (zde došlo k početní chybě). Odměna advokáta je v tom případě podle § 3 odst. 1 bod 6. a § 17 odst. 2 vyhl. č. 484/2000 Sb. 41.660,- Kč a dále mu náleží 4x75,- Kč paušálních náhrad výdajů (za dva úkony právní pomoci pro každého z žalobců) podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Konečně pak mají žalobci ještě nárok na náhradu soudního poplatku z odvolání podaného proti výše uvedenému přezkoumávanému rozsudku, a to v částce 8.560,- Kč (4 % z 213.931,- Kč). Tento poplatek žalobci zaplatili v částce 8.730,- Kč, tedy o 170,- Kč více, tato částka by jim ovšem měla být okresním soudem vrácena (§ 10 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích), když předmětem odvolacího řízení nebyla částka 218.150,- Kč, ale správně 213.931,- Kč. Ve vztahu k připomínce žalobců, že by jim měl být vrácen soudní poplatek z odvolání, neboť jej již jednou zaplatili, je nutno uvést následující: Je pravda, že žalobci během tohoto řízení trvajícího od roku 1997 zaplatili celkem třikrát soudní poplatek z odvolání – dvakrát po 3.970,- Kč a jednou 8.730,- Kč. Vždy však šlo o jiný právní nárok založený jinými skutkovými okolnostmi a jiným hmotným právem. V prvém případě se odvolali proti výroku, jímž byla zamítnuta jejich žaloba na určení práva slevy z kupní ceny ve výši 99.272,- Kč (§ 597 o.z.), ve druhém případě šlo o odvolání proti výroku, jímž okresní soud vyhověl vzájemné žalobě žalovaného a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému 99.272,- Kč jako doplatek kupní ceny (§ 588 o.z.), a konečně poslední odvolání žalobců směřovalo proti výroku o povinnosti zaplatit smluvní pokutu (§ 544 o.z.). Ustanovení bodu 2. přílohy sazebníku soudních poplatků proto nelze aplikovat, když nešlo o opakované zaplacení poplatku v téže věci. Soudní poplatky tedy byly žalobcům vyměřeny důvodně, žalobci však mají na jejich náhradu nárok v rámci nákladů řízení. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo nahradit náklady řízení státu v částce 2.378,- Kč, tedy v částce, která byla vyplacena znalci K. ze státních prostředků jako znalečné. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné další odvolání. Dovolání proti tomuto rozsudku je přípustné jen za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, a to podáním u Okresního soudu v N. Rozhodoval by o něm Nejvyšší soud ČR v Brně. V HK dne 20. listopadu 2003 Předseda senátu: