Vztahem, který se týká zabezpečování veřejných potřeb, je i vztah z kupní smlouvy o nákupu léčiv a zdravotnického materiálu pro potřeby státní nemocnice.Zabezpečování veřejných potřeb ( § 261 odst. 2 ObchZ) nelze obsahově ztotožňovat s pojmem veřejná zakázka ( § 2 zák. č. 199/1994 Sb.). I když veřejnými zakázkami mají být zajišťovány především veřejné potřeby, není možné vyloučit, že veřejné potřeby mohou být uspokojovány i jinak, než veřejnými zakázkami.

8 pokračování 21Co 267/2003-128 R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. J. Č. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. M. K. ve věci žalobce: M. a.s. se sídlem P. 7, T. xx, IČ: xxx, proti žalovanému: F. n. H. K., příspěvková organizace se sídlem H. K., S.xx, IČ: xxx, o zaplacení částky 191.283,61 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 14.2. 2003, č.j. 7C 247/2002-88, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I a ve výroku III p o t v r z u j e. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1.044,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl takto, cit.: "I/ Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 97.363,35 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II/ Ve zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení další částky 93.920,26 Kč, se podaná žaloba zamítá. III/ Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení." V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně předně uvedl, že jak žalobce, tak žalovaný jsou z hlediska § 19 a § 20 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) způsobilými účastníky řízení a skutečnost, že v žalobách byl žalovaný označen jinou adresou sídla nemá na řádné označení žalovaného v této věci žádný vliv, neboť žalobce označil žalovaného určitým, jasným a nezaměnitelným způsobem, a to jeho názvem a identifikačním číslem, nehledě na to, že na udané adrese je žalovaný znám a přebírá zde poštovní zásilky. Z nesporných tvrzení účastníků vzal za prokázané, že žalobce na základě objednávek žalovaného, které byly učiněny buď formou ústní nebo faxem anebo elektronicky, dodal žalovanému objednané léky, léčiva a zdravotnický materiál, že žalovaný, který dodané zboží převzal, byl povinen za ně zaplatit žalobci cenu jím vyfakturovanou, že žalobce cenu jednotlivých dodávek zboží žalovanému vyúčtoval fakturami uvedenými v žalobách s výjimkou omylem vystavené faktury č. 98000071234 znějící na částku 18.795,- Kč a že faktury byly žalovanému doručeny. Zejména na základě svědeckých výpovědí Ing. P. a Ing. H. a písemného příkazu Ing. P. jako generálního ředitele žalobce ze dne 30.9.1997 č. 5/97 dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda o termínu splatnosti kupní ceny dodaného zboží. Vytvořila se však dlouhodobá praxe, na základě níž žalovaný žalobci platil cenu dodaného zboží dle vystavených faktur obsahujících i datum splatnosti jimi vyúčtovaných částek. Žalovaný však platil s různým zpožděním dle svých momentálních finančních možností. Jednání účastníků se proto týkala kromě předpokládaných objemů dodávek v určitém období, výše obchodní přirážky žalobce, i toho, kdy žalovaný za dodané zboží skutečně zaplatí s ohledem na jeho finanční problémy. Vzhledem k tomu, že žalobce ve vztahu k žalovanému vystupoval jako podnikatel při své podnikatelské činnosti, žalovaný jako státní organizace a předmětem vztahu byly dodávky léků, léčiv a zdravotnického materiálu k uspokojováních veřejných potřeb v oblasti péče o zdraví lidu a vzdělávání, dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl obchodněprávní vztah ve smyslu § 261 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObchZ), resp. že účastníci uzavřeli kupní smlouvu dle § 409 a násl. ObchZ. Splatnost kupní ceny za prodané zboží účastníci platně nesjednali, a proto s odkazem na § 450 odst. 1 ObchZ učinil závěr, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci cenu zboží v okamžiku, kdy od žalobce zboží převzal a okolnost, že žalobce ve fakturách uvedl dobu splatnosti jinak, označil za irelevantní, neboť tímto jednostranným úkonem nemohla být splatnost kupní ceny platně stanovena. Protože žalovaný v zákonem určené době splatnosti kupní cenu žalobci nezaplatil, ocitl se v prodlení (§ 365 a násl. ObchZ) a vznikla mu povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení z dlužných částek ve smyslu § 369 odst. 1 ObchZ ve znění platném do 31.12.2000 ve spojení s § 502 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný úroky z prodlení za opožděné úhrady kupních cen postupně dodaného zboží nezaplatil. Účastníci spolu neuzavřeli dohodu ve smyslu § 574 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObčZ), kterou by se žalobce vzdal svého nároku na úroky z prodlení. Námitka promlčení, kterou vznesl žalovaný, je z hlediska § 391 odst. 1 a násl. ObchZ ve vztahu k části nároků, které byly uplatněny několika žalobami posléze spojenými ke společnému projednání a rozhodnutí, důvodná. S ohledem na den zahájení řízení je totiž promlčen nárok na úroky z prodlení v kapitalizované výši 90.060,60 Kč za dobu před 1.7.1998, uplatněný žalobou ze dne 1.7.2002, evidovanou původně pod sp. zn. 7 C 266/2002, jakož i nárok uplatněný žalobou ze dne 5.9.2001, původně evidovanou pod sp. zn. 11 C 37/2002, co do částky 3.767,76 Kč představující úrok z prodlení za dobu před 5.9.1997. Ve vztahu k ostatním žalobcem požadovaným úrokům z prodlení neshledal námitku promlčení důvodnou. Výši požadovaných úroků, t.j. 14,86 % p.a., resp. 15,70 % p.a. z opožděně uhrazených kupních cen jednotlivě dodaného zboží shledal odpovídající tehdy platné právní úpravě (viz. § 369 odst. 1 ObchZ ve znění platném do 31.12.2000 ve spojení s § 502 odst. 1 téhož zákona). S ohledem na shora zmíněnou mylnou fakturu pak shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 543,28 Kč neopodstatněným. "Soud tak žalobci ze shora uvedených důvodů ve výroku I. přiznal částku 4.362,90 Kč dle žaloby vedené pod původní sp. zn. 7 C 247/2002 a ve zbývajícím rozsahu 91,90 Kč tuto žalobu ve výroku II zamítl, dále soud žalobci přiznal částku 3.201,25 Kč dle žaloby pod původní sp. zn. 11 C 37/2002 a ve zbývajícím rozsahu 3.767,76 Kč tuto žalobu zamítl a dále žalobci přiznal částku 89.799,20 Kč dle žaloby pod původní sp. zn. 7 C 33/2003. Částku uplatněnou žalobou pod původní sp. zn. 7 C 266/2002 ve výši 90.060,60 Kč soud v plném rozsahu dle shora uvedených důvodů ve výroku II. zamítl. Celkem tak soud žalobci ve výroku I. přiznal částku 97.363,35 Kč a ve zbývající části v rozsahu 93.920,26 Kč žalobu ve výroku II. zamítl." Výrok o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. odůvodnil v podstatě stejnou mírou úspěchu obou účastníků řízení. Žalovaný podal proti rozsudku odvolání, jímž napadl toliko jej odsuzující výrok I a akcesorický výrok III. Předně namítl, že v žalobě, resp. žalobách, které byly spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí, žalobce nesprávně uvedl jeho identifikační číslo a sídlo a tuto vadu žaloby do skončení řízení před soudem I. stupně neodstranil. Dále namítl, že je příspěvkovou organizací, kterou nelze považovat za "subjekt, který se zabývá podnikáním ve smyslu obchodního zákoníku či živnostenského zákona" za účelem dosažení zisku, a proto je třeba posuzovat vztahy účastníků dle občanského zákoníku a nikoli podle zákoníku obchodního. Na počátku odvolacího jednání však vzal tuto námitku zpět s odkazem na neoznačené rozhodnutí Vrchního soudu v P. Dále brojil proti závěru soudu I. stupně, podle něhož vůbec nebylo mezi účastníky jednáno o úrocích z prodlení. V souvislosti s tím poukázal na to, že svědek Ing. P. ve svém písemném prohlášení z 28.5.2000 uvedl, že mezi stranami bylo sjednáno prodloužení lhůty splatnosti faktur, a to v délce dle finančních možností kupujícího a v rámci svědecké výpovědi pak řekl, že ústně byly dohodnuty podmínky dodávek, obchodní přirážky, splatnosti rámcového měsíčního odběru žalovaného a že dohodl, že žalovaný bude nadále odebírat zboží a žalobce posečká s placením, opožděné platby bude tolerovat a nebude je penalizovat. To potvrdil svědek Ing. H., který uvedl, že ústní závazky žalobce z let 1998 a 1999 jsou v rozporu s jeho současným postupem. O dříve dobrých vztazích mezi účastníky svědčí i bonifikace za velký objem odebraného zboží v roce 1998. Jelikož "v případě dohody o upuštění od penalizace není forma obchodním zákoníkem předepsána a ani žádná ze sporných stran nepožadovala její uzavření v písemné formě, byl přesvědčen, že ústní dohoda o upuštění od penalizace byla uzavřena mezi stranami platně a že právo žalobce na zaplacení úroků z prodlení zaniklo. Z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba o 97.363,35 Kč zamítá. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že jiná adresa sídla žalovaného nemůže být překážkou řízení a kromě toho v průběhu řízení naznačený nedostatek žaloby odstranil. Dále poukázal na to, že žalovaný je držitelem řady živnostenských oprávnění, že nákup léků a léčiv prodaných mu žalobcem byl jeho podnikatelskou činností, neboť část léků prodal v nemocniční lékárně a část použil k léčebným účelům, které vyúčtoval zdravotním pojišťovnám. Z toho odvodil, že žalovaný prováděl svou činnost za účelem dosažení zisku, pročež je třeba vztahy účastníků posuzovat dle obchodního zákoníku. Dokazováním pak vyšlo najevo, že svědek Ing. P. předložené potvrzení vyhotovil dodatečně a účelově. Byl přesvědčen o tom, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že mu vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu § 369 odst. 1 a § 502 ObchZ navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části potvrdil. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), že je přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o.s.ř.) a obsahuje obecné náležitosti ve smyslu § 205 odst. 1 o.s.ř. a odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c/ a g/ o.s.ř., rozsudek soudu I. stupně i jemu předcházející řízení při jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) v mezích odvolání přezkoumal (§ 212 o.s.ř.), přičemž přihlížel i k důvodům v odvolání neuvedeným (§ 212 odst. 1 a 5 o.s.ř.), načež shledal odvolání neopodstatněným. Soud I. stupně provedl všechny relevantní důkazy a učinil z nich správná skutková zjištění a skutkové závěry a z nich pak vyvodil správné právní závěry. Jelikož se odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, pro stručnost odkazuje na vyčerpávající a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku a s ohledem na odvolací námitky dodává jen následující. Skutečností je, že žalobce v žalobách uvedl u správného označení žalovaného - F. n. H. K. příspěvková organizace jako sídlo H. K., H. 1132 a IČ xxx, ačkoli dle zřizovací listiny žalovaného je jeho sídlo na adrese H. K., S. t. č.p. xx. Žalovaný byl tedy označen v žalobách dostatečně určitě a použité označení nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, vůči komu mínil žalobce vést soudní řízení. Nedostatek v označení žalovaného v žalobách je nedostatkem odstranitelným, který žalobce v průběhu řízení odstranil, aniž k tomu musel být vyzýván soudem ve smyslu § 43 o.s.ř. (viz. podání žalobce z 2.11.2001 na č.l. 19 spisu sp. zn. 11 C 37/2002). Z toho vyplývá, že námitka žalovaného, že nebyla splněna podmínka řízení spočívající v řádném označení žalovaného, je bezdůvodná. Přestože žalovaný ustoupil od námitky, že vztah účastníků je vztahem občanskoprávním a nikoli obchodněprávním, pokládá odvolací soud za vhodné uvést, že se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně v tom, že mezi účastníky vznikl obchodněprávní vztah ve smyslu § 261 odst. 2 ObchZ. Zajištění řádného fungování zdravotní péče ve všech jejích oblastech je jedním ze základních celospolečenských zájmů bez ohledu na region a bez ohledu na to, kterému konkrétnímu občanu státu, v jakém konkrétním případě a v jakém rozsahu je tato péče poskytnuta. Každá vyspělá společnost má a musí mít bytostný zájem na tom, aby se každému jejímu příslušníku v případě potřeby dostalo dostatečně rychlé, kvalitní a odborné lékařské pomoci. Vážným argumentem pro tento závěr je už i to, že právo na ochranu zdraví je zakotveno v článku 31 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, podle kterého každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Česká republika je povinna respektovat právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví podle článku 12 odst. 1 mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, vyhlášeného pod číslem 120/1976 Sb. Státy, smluvní strany Paktu, mezi něž patří i Česká republika, se podle článku 12 odst. 2 písm. d/ mimo jiné zavázaly k vytvoření podmínek, které by zajistily všem lékařskou pomoc a péči v případě nemoci. Oporu pro tyto závěry lze nalézt i v hlavních zásadách péče o zdraví lidu, kterými je uvozen zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 11 odst. 1 uvedeného zákona, zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Podmínky poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních stanoví zvláštní zákony. Odstavec druhý tohoto ustanovení přitom předpokládá, že zdravotní péče se může poskytovat bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního pojištění nebo i jinak včetně plné nebo částečné finanční úhrady. Podle § 17 odst. 2 léčebně preventivní péče zahrnuje mimo jiné i poskytování léků a zdravotnických prostředků. Podle § 35 odst. 3 citovaného zákona do zdravotnické soustavy náleží i nemocnice, které poskytují ambulantní a lůžkovou základní a specializovanou péči. Proto nelze dospět k jinému závěru, než že smlouva, jejímž obsahem je dodávka léčiv a zdravotnického materiálu nemocnici, která je státní organizací, je smlouvou, jejímž obsahem je uspokojování veřejných potřeb. Bez řádných a pravidelných dodávek léčiv a zdravotnického materiálu nelze fungování zdravotní péče, na které je dán celospolečenský zájem a k jejímuž zajištění je stát vázán i shora citovanou mezinárodní smlouvou, zajistit. Pojem “uspokojování veřejných potřeb” tak, jak je použit v § 261 odst. 2 obchodního zákoníku, nelze podle odvolacího soudu obsahově ztotožnit s pojmem “veřejná zakázka”. Co se rozumí “veřejnou zakázkou” upravuje zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Tento předpis pojem “veřejná zakázka” vymezuje v ustanovení § 2. Ustanovení veřejnou zakázku vymezuje jako úplatnou smlouvu uzavřenou mezi zadavatelem a vybraným uchazečem, přičemž dále uvádí, kdo tímto zadavatelem může být. Již z vymezení zadavatelů je sice zřejmé, že veřejnými zakázkami mají být zajišťovány především veřejné potřeby, ovšem ze žádného právního předpisu nevyplývá, že by k aplikaci § 261 odst. 2 obchodního zákoníku mohlo dojít pouze a jen v případě veřejných zakázek zadávaných podle zákona č. 199/1994 Sb. a že by v případě jiných smluv bylo vyloučeno posouzení jejich obsahu jako obsahu, kterým je uspokojování veřejných potřeb. Úprava obsažená v zákoně č. 199/1994 Sb. proto soud při úvaze o aplikaci § 261 odst. 2 obchodního zákoníku v jiném konkrétním případě nijak nezavazuje nebo neomezuje. Tvrzení žalovaného, že účastníci sjednali termín splatnosti kupní ceny, nebylo prokázáno. Z provedených důkazů, které soud I. stupně zhodnotil způsobem předvídaným v § 132 o.s.ř., nelze totiž učinit spolehlivý závěr, že účastníci uzavřeli dohodu, v níž by srozumitelně a jednoznačně - určitě sjednali konkrétní termín splatnosti kupní ceny za postupně dodávané zboží. Proto je na místě právní závěr, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci kupní cenu dodaného zboží v okamžiku, kdy mu žalobce umožnil s dodaným zbožím nakládat, t.j. v okamžiku, kdy zboží převzal (viz § 450 odst. 1 ObchZ). Okolnost, že žalobce ve vyúčtování formou faktury jednostranně stanovil jiný termín splatnosti, je bez právního významu, neboť i kdyby v této části mohly být faktury pokládány za nabídku uzavření dohody o splatnosti kupní ceny, nebyla tato "nabídka" ze strany žalovaného přijata (srov. § 269 a násl. ObchZ, resp. § 43 a násl. ObčZ). Na správnosti uvedeného závěru nic nemění skutečnost, že žalobce rozsah svého nároku odvodil m.j. od jím ve fakturách určeného dne splatnosti. Žalovaný zpravidla uhradil kupní cenu s prodlením, pročež mu ze zákona vznikla povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve smyslu § 369 odst. 1 ObchZ ve znění platném do 31.12.2000 ve spojení s § 502 odst. 1 téhož zákona. Tvrzení žalovaného, že nárok žalobce na úroky z prodlení zanikl, protože účastníci uzavřeli platně "dohodu o upuštění od penalizace", zůstalo nepodložené, neboť provedené důkazy nedovolují učinit nepochybný závěr, že účastníci uzavřeli dohodu ve smyslu § 574 ObčZ, kterou by se žalobce vzdal nějakého svého konkrétního práva vůči žalovanému anebo kterou by žalovanému prominul nějaký konkrétní dluh. Rovněž námitka promlčení vznesená žalovaným, je ve vztahu k níže vyčísleným úrokům z prodlení lichá, neboť nárok na jejich zaplacení žalobce uplatnil u soudu včas, t.j. v běžící čtyřleté promlčecí lhůtě (§ 391, § 397 ObchZ). Z následujícího tabulkového přehledu je zřejmé, kdy žalovaný uhradil kupní cenu za dílčí dodávky zboží, které mu byly vyúčtovány jednotlivými fakturami, jakož doba prodlení od žalobcem určeného data splatnosti, výše úrokové sazby a konečně i částky vyjadřující kapitalizované úroky z prodlení: faktura číslo částka v Kč splatná dle žalobce dne zaplacena počet dnů prodlení úroková sazba v % úroky z prodlení v Kč 7C 33/2003 řízení zahájeno dne 19.6.2002 9803000835 86688,00 18.06.98 06.08.98 49 14.86 1729.34 9801022206 265778.00 18.06.98 06.08.98 49 14.86 5302.02 9801022350 340295.00 19.06.98 06.08.98 48 14.86 6650.02 9804000538 10409.00 22.06.98 10.08.98 49 14.86 207.65 9804000532 18668.00 22.06.98 10.08.98 49 14.86 372.41 9801022623 78604.00 22.06.98 10.08.98 49 14.86 1568.07 9801022508 475348.00 22.06.98 10.08.98 49 14.86 9482.74 9806001429 4097.00 23.06.98 10.08.98 48 14.86 80.06 9803000861 57792.00 23.06.98 10.08.98 48 14.86 1129.37 9801022822 166726.00 23.06.98 10.08.98 48 14.86 3258.15 9805000723 27400.00 24.06.98 19.08.98 56 14.86 624.69 9804000546 47518.00 24.06.98 19.08.98 56 14.86 1083.36 9801022996 236546.00 24.06.98 19.08.98 56 14.86 5392.99 9801023148 667076.00 25.06.98 19.08.98 55 14.86 14937.02 9801023300 114748.00 26.06.98 19.08.98 54 14.86 2522.70 9804000561 50064.00 29.06.98 19.08.98 51 14.86 1039.49 9801023665 87018.00 29.06.98 19.08.98 51 14.86 1806.78 9801023499 345792.00 29.06.98 19.08.98 51 14.86 7179.78 9801023920 726872.00 30.06.98 19.08.98 50 14.86 14796.33 9801024094 454390.00 01.07.98 26.08.98 56 14.86 10359.59 9801024301 13385.00 02.07.98 27.08.98 56 14.86 305.16 C E L K E M 89.799,20 7C 247/2002 řízení zahájeno dne 1.7.2002 9800070993 2842.00 16.10.98 12.11.98 27 14.86 31.24 9801037923 717.00 16.10.98 06.11.98 21 14.86 6.13 9801038432 2155.00 21.10.98 26.11.98 36 14.86 31.58 9801039151 10962.00 27.10.98 30.12.98 64 14.86 285.62 9801039363 3610.00 28.10.98 30.11.98 33 14.86 48.50 9801039992 2333.00 02.11.98 17.11.98 15 14.86 14.25 9801040431 4427.00 04.11.98 03.12.98 29 14.86 52.27 9801041035 1158.00 09.11.98 15.12.98 36 14.86 16.97 9801042272 10416.00 18.11.98 18.12.98 30 14.86 127.22 9800071125 7740.00 20.11.98 22.12.98 32 14.86 100.84 9806002738 80740.00 24.11.98 22.12.98 28 14.86 920.39 9801043262 12535.00 25.11.98 22.12.98 27 14.86 137.79 9801044135 1777.00 01.12.98 30.12.98 29 14.86 20.98 1045181 11009.00 09.12.98 11.01.99 33 14.86 147.91 1045815 5037.00 14.12.98 21.01.99 38 14.86 77.93 1046237 3757.00 16.12.98 25.01.99 40 14.86 61.18 1046402 3400.00 17.12.98 25.01.99 39 14.86 53.98 1046718 2677.00 21.12.98 01.02.99 42 14.86 45.77 1047195 3435.00 23.12.98 01.02.99 40 14.86 55.94 1047337 7276.00 24.12.98 01.02.99 39 14.86 115.53 6003008 54048.00 24.12.98 01.02.99 39 14.86 858.16 1047500 10846.00 25.12.98 11.01.99 17 14.86 75.07 9800071307 800.00 25.12.98 28.12.98 3 14.86 0.98 9800071317 60442.00 28.12.98 01.02.99 35 14.86 861.26 1048236 4686.00 30.12.98 01.02.99 33 14.86 62.96 1048405 11578.00 31.12.98 01.02.99 32 14.86 150.84 1048419 5717.00 31.12.98 15.01.99 15 14.86 34.91 C E L K E M 4.396,20 11C 37/2002 řízení zahájeno dne 5.9.2001 počet dní prodlení od 5.9.2001 9701028413 40219.00 23.07.97 10.09.97 6 15.70 103,80 9701028717 4604.00 25.07.97 12.09.97 8 15.70 15,8 9701030466 4287.00 06.08.97 29.09.97 25 15.70 46,10 9700070711 88.00 08.08.97 29.09.97 25 15.70 0,95 9701031241 9333.00 12.08.97 29.09.97 25 15.70 100,36 9701031680 51652.00 14.08.97 05.09.97 1 15.70 22,18 9701032200 15908.00 19.08.97 16.10.97 42 15.70 287,39 970032364 5006.00 20.08.97 16.10.97 42 15.70 90,44 9701033969 2588.00 01.09.97 09.09.97 5 15.70 5,57 97000070792 21696.00 01.09.97 17.10.97 43 15.70 401,29 9701034318 4681.00 03.09.97 17.10.97 43 15.70 86,58 9701034458 9059.00 04.09.97 17.10.97 43 15.70 167,55 9701035588 5550.00 12.09.97 16.10.97 34 15.70 81,17 9701035560 9764.00 12.09.97 04.11.97 53 15.70 222.59 9701036064 5932.00 17.09.97 05.11.97 49 15.70 125.03 9701036927 9626.00 23.09.97 06.11.97 44 15.70 182.18 9701037301 59811.00 25.09.97 06.11.97 42 15.70 1080.53 9701037490 4262.00 26.09.97 30.10.97 34 15.70 62.33 9701038060 6771.00 30.09.97 10.11.97 41 15.70 119.41 C E L K E M 3.201,25 Žalobce se čtyřmi žalobami spojenými ke společnému projednání a rozhodnutí domáhal zaplacení celkem 191.283,61 Kč. Výrokem II rozsudku soudu I. stupně, který samostatně nabyl právní moci, byla zamítnuta žaloba co do částky 93.920,26 Kč. Odvolací soud proto ze všech výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 97.363,35 Kč dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně v souladu se zásadou úspěšnosti v řízení, jestliže s ohledem na téměř shodnou mírů úspěchu obou účastníků v řízení žádnému z nich dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud proto dle § 219 o.s.ř. potvrdil napadený rozsudek i ve výroku III o náhradě nákladů řízení. Žalobci, který byl úspěšný i v odvolacím řízení, v důsledku čehož má právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.), v odvolacím řízení vznikly jen náklady v souvislosti s dopravou pověřeného zaměstnance k odvolacímu jednání dne 29.10.2003 z místa sídla žalobce - z P. k odvolacímu soudu a zpět. Pověřený zaměstnanec žalobce vykonal cestu osobním motorovým vozidlem Renault Megane Scenic SPZ 1S2 01 59, jehož průměrná spotřeba paliva činí 6,96 l/100 km. Celkem ujel 200 km. Cena použitého benzínu činí 26,20 Kč/1 l. Základní sazba náhrady činí 3,40 za 1 km jízdy. Náhrada za použití vozidla (§ 7 vyhlášky č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů) tedy činí 1.044,70 Kč {(200 x 3,40) + (13,92 x 26,20) = 1.044,7}. Z těchto důvodů odvolací soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 1.044,70 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně - Okresního soudu v HK, dospěje dovolací soud - Nejvyšší soud České republiky k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí. V HK dne 29. října 2003