Samozřejmým předpokladem vedlejšího účastenství je, že účastník souhlasí s tím, aby někdo na jeho straně jako vedlejší účastník vystupoval.

U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Š. P. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. M. K. ve věci žalobce K., s.r.o. se sídlem v P. 1, N. P. xx, zastoupeného Mgr. R. Š., advokátkou se sídlem v P. 1, H. xx, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce W. R., s.r.o. se sídlem v P. 1, V. nám. xx, zastoupeného JUDr. V. K., advokátem se sídlem v H. K., S. xx, proti žalovanému P. P. CH. C., spol. s.r.o., se sídlem S. S., H. K., L. k. xx, zastoupenému JUDr. P. M., advokátem se sídlem v H. K., S. xx, o zaplacení 118.233.448,29 Kč s příslušenstvím, k odvolání vedlejšího účastníka proti usnesení Okresního soudu v HK ze dne 22.7.2003, č.j. 11 C 92/2002-132, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud rozhodl, že vstup vedlejšího účastníka W. R., s.r.o. se sídlem v P. 1, V. nám.xx do řízení na straně žalobce, není přípustný. Věc posoudil podle § 93 odst. 1, 2 obč. soud. řádu, obsáhle se zabýval aplikací tohoto ustanovení na daný případ s přihlédnutím k tomu, zda má vedlejší účastník na výsledku řízení právní zájem. Dospěl k závěru, že z obsahu spisu a podání účastníků vyplývá, že naopak by se vedlejší účastník dostal do rozporu se zájmy žalobce, sledoval by protichůdný zájem, než žalobce, kterého má v řízení podporovat, což je nepřípustné. Navíc žalobce s jeho vedlejším účastenstvím na své straně nesouhlasí. Proti tomuto usnesení podal vedlejší účastník včasné a řádné odvolání, ve kterém vyslovil nesouhlas se závěry okresního soudu a poukázal na ustanovení § 93 obč. soud. řádu, dle kterého vedlejší účastník může do řízení vstoupit i z vlastního podnětu a není tedy odkázán na to, aby to byl některý z účastníků, který prostřednictvím soudu vyzve příslušnou osobu k tomu, aby vstoupila do řízení jako vedlejší účastník. Vedlejší účastník tak do řízení může vstoupit zcela nezávisle na vůli účastníka, kterého hodlá v řízení podporovat, respektive i proti jeho vůli. Zdůraznil, že tento závěr vyplývá pak i z § 93 odst. 2 věta druhá obč. soud. řádu, ze kterého nelze dovodit, že v případě nesouhlasu účastníka soud rozhodne o nepřipuštění vedlejšího účastenství. Namítal, že z § 93 odst. 1 obč. soud. řádu podmínka souhlasu účastníka s vedlejším účastenstvím na jeho straně nevyplývá a lze poukázat i na § 93 odst. 3 obč. soud. řádu. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení nebo aby jeho usnesení změnil tak, že vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně žalobce se připouští. Žalobce navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu potvrdil. Znovu vyslovil nesouhlas s tím, aby W. R., s.r.o. do řízení jako vedlejší účastník na jeho straně vstoupil a zdůraznil, že tato společnost nemá na výsledku řízení právní zájem, její zájmy jsou rozporné s jeho zájmy. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání není opodstatněné. Okresní soud rozhodl k návrhu žalobce zcela správně o nepřípustnosti vedlejšího účastenství W. R., s.r.o. na straně žalobce podle § 93 odst. 2 věta druhá obč. soudního řádu. Usnesení dostatečně odůvodnil a odvolací soud proto na jeho dobré důvody zcela odkazuje a sdílí je. Nadbytečně se okresní soud zabýval existencí zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení a rozporností jeho zájmů se zájmy žalobce, když žalobce zcela jednoznačně vyslovil nesouhlas s tím, aby se vedlejší účastník řízení na jeho straně účastnil. Již tato okolnost sama o osobě musí vést k negativnímu rozhodnutí soudu o přípustnosti vedlejšího účastenství podle § 93 odst. 2 věta druhá obč. soudního řádu. Odvolací soud proto již z tohoto důvodu zcela přechází odvolací námitky vedlejšího účastníka, týkající se těchto závěrů okresního soudu, vyjádřených v odůvodnění napadeného usnesení, protože nejsou pro posouzení věci významné. K odvolací námitce, založené na právním názoru, že stanovisko účastníka, jež má být v řízení vstupujícím vedlejším účastníkem podporován, není rozhodující, uvádí odvolací soud následující. Tento právní názor odvolatele je v příkrém rozporu s účelem platné právní úpravy vedlejšího účastenství, obsažené v obč. soudním řádu a v odvolání jsou účelově směšovány právní instituty a ustanovení, vedlejšího účastenství se týkající. Smyslem vedlejšího účastenství je pomoc řádnému účastníkovi ve sporu, založená na zájmu vedlejšího účastníka na úspěchu účastníka, kterého v řízení podporuje. Účel tohoto právního institutu proto může být logicky naplněn jen tehdy, pokud účastník, na jehož straně hodlá jiný subjekt vystupovat v řízení jako vedlejší účastník, s vedlejším účastenstvím souhlasí. Svůj nesouhlas nemusí přitom odůvodňovat. Nelze si totiž logicky představit, aby byl účastník podporován v řízení někým, jehož účast v řízení si tento účastník výslovně nepřeje. Tento výklad vedlejšího účastenství není v rozporu s úpravou obsaženou v § 93 obč. soud. řádu, jak se snažil dovodit ve svém odvolání vedlejší účastník. Nutnost souhlasu účastníka s vedlejším účastenstvím na jeho straně vyplývá ze samotné povahy vedlejšího účastenství a nelze proto argumentovat tím, že výslovná úprava o tomto požadavku v § 93 obč. soud. řádu chybí. Podle § 93 odst. 2 obč. soud. řádu vedlejší účastník vstoupí do řízení buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků, učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh. Z této úpravy nelze žádným způsobem dovodit, že vedlejší účastník může v řízení vystupovat i přes nesouhlas účastníka, kterého má v řízení “podpořit”. Ust. § 93 odst. 2, věta prvá obč. soud. řádu upravuje pouze způsoby, jak vedlejší účastník do řízení vstupuje. Nevyplývá z něho dispoziční právo vedlejšího účastníka určit trvale své vedlejší účastenství v řízení i proti vůli účastníka, na jehož straně vystupuje, a to již svým projevem, že do řízení vstupuje. V okamžiku, kdy tento jeho procesní úkon dojde soudu, se sice vedlejším účastníkem stává, ale účastník má právo podle § 93 odst. 2 věta druhá obč. soud. řádu soudu navrhnout, aby o přípustnosti vedlejšího účastenství rozhodl. Je to procesní nástroj, kterým může účastník zabránit tomu, aby na jeho straně jako vedlejší účastník vystupoval někdo, komu nedůvěřuje nebo jehož zájmy nejsou podle jeho názoru totožné se zájmy jeho, a proto by se v řízení spíše cítil vedlejším účastenstvím takového subjektu ohrožen. Už vůbec pak nelze právo vedlejšího účastníka v řízení vystupovat proti souhlasu účastníka podporovaného dovodit z obsahu § 93 odst. 3 obč. soud. řádu. Naopak z toho, že soud je povinen posoudit po zvážení všech okolností ty úkony vedlejšího účastníka, které odporují úkonům účastníka podporovaného, plyne, že existence vzájemné podpory a souladu zájmů mezi těmito procesními subjekty je základní podmínkou samé existence vedlejšího účastenství. Ta chybí ovšem tam, kde účastník s vedlejším účastenstvím na své straně nesouhlasí. Konstrukce celého civilního procesu by byla narušena, pokud by v řízení měl existovat spor nejen mezi účastníky představujícími protistrany, ale i mezi účastníky a jejich vedlejšími účastníky navzájem. Takovým vedlejším účastenstvím “proti vůli podporovaného účastníka” by byla porušena i rovnost účastníků daná § 18 odst. 1 obč. soud. řádu. Dotčený účastník by se totiž musel v procesním slova smyslu bránit nejen protistraně, ale musel by v řízení vynakládat opatrnost i před vedlejším účastníkem, který ho má podporovat(na rozdíl od účastníka představujícího protistranu, který není vedlejším účastenstvím dotčen). Proto má účastník právo se vedlejšímu účastenství bránit svým nesouhlasem, který nemusí odůvodňovat a který proto soud ani nepřezkoumává. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle § 219 obč. soud. řádu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dovolání rovněž není přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR se sídlem v Brně prostřednictvím Okresního soudu v HK, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. V HK dne 3. listopadu 2003 Předsedkyně senátu: