Jestliže povinný v řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí zaplatí vykonavateli pro oprávněnou okresní správu sociálního zabezpečení částku, která je předmětem výkonu rozhodnutí, je to částka výkonem rozhodnutí vymožená, takže jí nemůže být uhrazena jiná pohledávka okresní správy sociálního zabezpečení, i když má lepší pořadí ( § 22a) odst. 2 zák. č. 589/1992 o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku nezaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů).

3 21Co 513/2003 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Š.P. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. M. K. ve věci oprávněného Okresní správy sociálního zabezpečení v H. K., S. xx, H. K., proti povinnému P. D., bytem M. xx, N. B., o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí pro 17.280,--Kč – k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v H. K. ze dne 5.9.2003, č.j. E 3311/2002-21, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zastavil okresní soud podle § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. výkon rozhodnutí nařízený usnesením téhož soudu ze dne 15.7.2002 č.j. E 3311/2002-5 (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Zastavení výkonu rozhodnutí zdůvodnil tím, že povinný uhradil svůj dluh, vymáhaný tímto výkonem rozhodnutí, ve splátkách, a to dne 31.3.2003 ve výši 3.000,--Kč, 28.4.2003 ve výši 2.500,--Kč, 30.5.2003 ve výši 2.500,--Kč, 30.6.2003 ve výši 3.000,--Kč, 1.8.2003 ve výši 2.000,--Kč a 1.9.2003 ve výši 4.280,--Kč. Tyto částky byly poukázány na účet oprávněného. O nákladech řízení rozhodl podle § 271 o.s.ř., když žádnému z účastníků náklady nevznikly. Proti usnesení podal včas odvolání oprávněný. S odkazem na ust. § 22a zák. č. 589/1992 Sb. namítl, že pohledávka vymáhaná výkonem rozhodnutí na základě vykonatelného rozhodnutí čj. PV/367/02/OSVČ ze dne 6.5.2002, nebyla splněna. Uvedl, že mu povinný dluží podle zák. č. 589/1992 Sb. další pojistné a penále ke dni 28.5.2002 ve výši 23.882,--Kč. Platby povinného byly použity v souladu s ust. § 22a odst. 2 zák. č. 589/1992 Sb. na úhradu těchto dlužných částek. Na úhradu pohledávky ve výši 17.280,--Kč povinný uhradil jen 9.693,--Kč. Oprávněný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno. Odvolání není důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že povinný ve všech případech plnil do rukou vykonavatele ve věci E 3311/2002 na splátku jistiny. Plnění dosáhlo výše 17.280,--Kč. Judikatura krajského soudu původně vycházela z právního názoru, že jestliže povinný v řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí zaplatí vykonavateli pro oprávněnou okresní správu sociálního zabezpečení částku, která je předmětem výkonu rozhodnutí, není to částka výkonem rozhodnutí vymožená, neboť nešlo o dosažený výtěžek prodeje movitých věcí (§ 331 o.s.ř.). Pokud má oprávněná okresní správa sociálního zabezpečení za povinným jinou pohledávku předcházející podle § 22 a/ odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, vymáhané pohledávce, je ze zákona plněno na tento předcházející dluh. Platbou proto nezaniklo (§ 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.) právo titulem k výkonu přiznané a nyní vymáhané. V současné době se od tohoto právního názoru odklání, a to z těchto důvodů : Pro řešení daného problému je rozhodující, co je ještě dobrovolným plněním dlužníka a co je naopak již plněním, kterého se věřiteli dostává na základě výkonu rozhodnutí. Z výtěžku výkonu rozhodnutí lze uspokojit pouze tu pohledávku, pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen. Byla-li vymáhaná pohledávka zaplacena dlužníkem v průběhu výkonu rozhodnutí do rukou vykonavatele, měla by být taková částka považována za výtěžek výkonu rozhodnutí. Odpovídalo by to i právní úpravě, která s tímto případem počítá a která v tomto směru vykonavateli ukládá i konkrétní povinnosti. Tak především podle ustanovení § 105 odst. 1 Vnitřního a kancelářského řádu (Instrukce Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 30.8.1993 čj. 1068/93-OOD v platném znění) je povinen vykonavatel před soupisem vyzvat povinného, aby svoji povinnost splnil dobrovolně. Je-li povinný ochoten dobrovolně zaplatit vymáhanou pohledávku, převezme vykonavatel hotové peníze a odevzdá je oprávněnému (§ 59c odst. 2 vyhl. č. 37/1992 Sb. v platném znění, o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy). Dále např. podle čl. 30 odst. 1 a čl. 35 odst. 7 Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 1360/95 OOD z 21.8.1996, kterou se vydává řád pro soudní vykonavatele platí, že uhradí-li povinný před zahájením dražby do rukou vykonavatele pohledávku včetně příslušenství, postupuje vykonavatel stejně, jako když při soupisu nalezne vyšší peněžitou částku. S nalezenou peněžitou částkou se přitom naloží jako s výtěžkem prodeje (srov. § 333 odst. 1 o.s.ř.). Právní řád tedy počítá s tím, že povinný zaplatí v průběhu výkonu rozhodnutí dlužnou částku “dobrovolně” do rukou vykonavatele. Z právní úpravy dále plyne, že s takto získanou částkou má být naloženo jako s výtěžkem výkonu rozhodnutí. Pokud by platba povinného složená do rukou vykonavatele v průběhu výkonu rozhodnutí neměla být považována za výtěžek výkonu rozhodnutí, znamenalo by to, že v případech, jako je tento, by povinný nemohl vyhovět výzvě vykonavatele k dobrovolnému plnění ani kdyby sám chtěl, pokud by zároveň nezaplatil na všechny ostatní pohledávky, které mají z hlediska ustanovení § 22a odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. přednost. Z uvedených důvodů zastává odvolací soud názor, že pokud povinný v průběhu výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí splní vymáhaný dluh tak, že předá peníze vykonavateli, plní tím právě jen vymáhaný dluh a ustanovení § 22a odst. 2 zákona č. 589/2002 Sb. nelze užít. Jedná se přitom o plnění, jež má svůj původ v prováděném výkonu rozhodnutí. Je tedy výtěžkem výkonu rozhodnutí. Proto odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že podle obsahu spisu nevznikly účastníkům řízení v odvolacím řízení žádné náklady. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání. Dovolání je přípustné jen v případě a za podmínek upravených v části čtvrté, hlavě třetí o.s.ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Okresního soudu v HK. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. V HK dne 13. listopadu 2003 Předsedkyně senátu :