Za stát může před soudem vystupovat ve věci týkající se jednoho nároku jen jedna jeho organizační složka.

21Co 595/2003-79 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Š. P. a soudců JUDr. M. K. a JUDr. J. P. ve věci žalobce Mgr. M. K., nar. xxx, bytem T. pod O., U D. m.čp. xx, zastoupeného Mgr. M. R., advokátem se sídlem v H. K., P. H. čp. xx, proti žalované Č. r. - M. pro m. r. ČR se sídlem v P. 1, S.n. čp. xx, o náhradu škody 2.820.822,- Kč, o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v HK ze dne 16.9. 2003, č.j. 14C 323/2003-72, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora citovaným usnesením rozhodl, že v řízení bude pokračováno s žalovanými 1/ Č. r. – M.pro m. r.se sídlem v P.1 a 2/ Č. r. – M. ž. p. se sídlem v P. 10. Okresní soud vycházel z toho, že žalobce se žalobou domáhá náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím správního orgánu a žalobu původně směřoval proti Č.r. – O. ú. v H.K. Uvedl, že dnem 1.1. 2003 byly zákonem č. 320/2002 Sb. okresní úřady zrušeny. Jelikož Česká republika je sice způsobilá být účastníkem řízení, avšak není způsobilá před soudem samostatně jednat, rozhodoval o tom, s kým bude dále v řízení pokračováno. Pro určení příslušného úřadu oprávněného jednat jménem České republiky vycházel ze zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Konkrétně úřady oprávněné jednat jménem ČR určil podle § 6 odst. 2 písm. b/ cit. zákona. Přihlédl k tomu, že ve správním řízení bylo přezkoumáváno rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj a že žalobce poukazoval na nezákonná rozhodnutí vydaná orgány státní správy spadající do působnosti Ministerstva životního prostředí. Na základě toho určil orgány oprávněné jednat jménem ČR s tím, že každý z nich bude jednat ve věci náhrady škody, k níž podle žalobcových tvrzení došlo v okruhu působnosti toho kterého ministerstva. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání žalovaná prostřednictvím zástupce – M. ž. p. ČR. Zdůraznilo, že jediné rozhodnutí, jež celou výstavbu rodinného domu žalobce mohlo z jeho pohledu negativně ovlivnit, bylo rozhodnutí Okresního úřadu v H. K., referátu životního prostředí z 31.1. 1997, č.j. ZP1/1833/246/96-Če-6. Dovozovalo, že jedině pravomocná rozhodnutí mohou způsobit škodu a namítalo, že uvedené rozhodnutí nikdy právní moci nenabylo. Poukazovalo na způsob a dobu vyřízení žádosti žalobce a dovozovalo, že škoda nemohla být způsobena ani nesprávným úředním postupem. Zdůraznilo, že veškerá pravomocná rozhodnutí v dané věci vydaná v resortu životního prostředí (rozhodnutí Ministerstva životního prostředí z 14.4. 1997, č.j. 850/116/ÚOHK/97, rozhodnutí Okresního úřadu v HK, referátu životního prostředí ze dne 6.6. 1997, č.j. ZP1/922/246/97-Če a rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 25.8. 1997, č.j. 850/417/ÚOHK/97-Tu) věcně nekladou žádnou překážku pro realizaci záměru žalobce – výstavby rodinného domu. Připomnělo, že žádné z těchto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, proto ani z toho důvodu nelze nárok na náhradu škody uplatnit. Poukazovalo na tvrzení žalobce v doplnění žaloby, že škoda vznikla prodlením doby od 29.12. 1997 do 8.2. 2001 a namítalo, že v této době bylo řízení vedené v oblasti životního prostředí několik měsíců pravomocně skončeno. Zdůraznilo, že s ohledem na tyto skutečnosti nemůže být Ministerstvo životního prostředí v dané věci označeno jako žalovaný. Dále poukazovalo na ust. § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., podle něhož se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky. Požadovalo, aby bylo napadené usnesení změněno tak, aby bylo vypuštěno z okruhu žalovaných. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, byť z jiných než jí výslovně namítaných důvodů. Na straně žalované vystupuje Česká republika. Stát je v soukromoprávních vztazích právnicko osobou. Jako účastník řízení však může svá procesní práva a povinnosti vykonávat jen tehdy, bude-li určena organizační složka státu, která za něj bude před soudem vystupovat (§ 21a odst. 1 o.s.ř.). Je povinností soudu, v případě, že žalovaným je stát, zjistit, která z organizačních složek je podle zák. č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, nebo zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, příslušná vystupovat za stát v konkrétním sporu, a tuto organizační složku přibere do řízení, pokud se ho již neúčastní. O tom se nevydává rozhodnutí, závěr soudu se projeví až v tom, že s určitou organizační složkou státu přestane jednat a začne jednat s jinou organizační složkou, která je příslušná. I když žalobce v žalobě označí organizační složku, která by měla za stát jednat nesprávně, nejde o vadu žaloby. Je zcela na soudu, aby příslušnou organizační složku určil a s ní začal jednat. Také v daném případě bylo na místě, aby okresní soud posoudil, zda je žalovaná Česká republika řádně zastoupena příslušnou organizační složkou. Žalobce jako příslušnou organizační složku označil Okresní úřad v HK. Okresní soud otázku řádného zastoupení žalované začal posuzovat až v souvislosti se zánikem okresních úřadů (dle zákona č. 320/2002 Sb.). Podle názoru odvolacího soudu bylo na místě zvážit otázku řádného zastoupení na straně žalované již na počátku řízení. Okresní soud nesprávně postupoval, jestliže o určení organizační složky příslušné vystupovat jménem státu vydával rozhodnutí. V okamžiku, kdy si vyřešil otázku, která organizační složka je oprávněna jménem státu jednat, měl začít jednat s touto příslušnou organizační složkou bez vydání jakéhokoli rozhodnutí. Správný není ani jeho závěr, že na straně žalované jsou dva subjekty označené 1/ Č.r.– M. p. m. r. a 2/ Č.r.– M.ž.p. Stále totiž je žalovaným jediný subjekt, a to Česká republika, nejde o dvě osoby, ale o osobu jedinou. Jménem této jediné osoby jako žalované pak musí vystupovat jediná organizační složka státu. Nemohou stát zastupovat dvě organizační složky, jak se domníval okresní soud. S ohledem na shora uvedené nesprávné závěry okresního soudu odvolací soud napadené usnesení dle § 221 odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Odvolací soud si již v tomto řízení musel vyřešit, která z organizačních složek státu je příslušná vystupovat jménem žalované. Pro toto určení je nezbytné vycházet z vymezení nároku žalobce. Žalobce se domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout nezákonnými rozhodnutími vydanými v územním a stavebním řízení (šlo jednak o rozhodnutí Stavebního úřadu v T. p.O., Okresního úřadu v HK – referátu regionálního rozvoje a referátu životního prostředí a rozhodnutí Ministerstva životního prostředí) a o náhradu škody požádal Ministerstvo ČR pro místní rozvoj. Jde o nárok dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Uvedeným zákonem jsou samostatně vymezeny organizační složky státu, které jednají jménem státu. Podle § 6 odst. 1 cit. zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední orgány (dále jen “úřad”). Podle § 6 odst. 2 písm. b/ cit. zák. úřadem podle odstavce 1 je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech , kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o opravném prostředku nebo o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. Jelikož žalobce dovozuje vznik škody z nezákonných rozhodnutí vydaných na úseku územního a stavebního řízení, má odvolací soud za to, že podle § 6 odst. 2 písm. b/ zák. č. 82/1998 Sb. příslušným úřadem (organizační složkou státu), který je oprávněn jednat jménem státu je Ministerstvo pro místní rozvoj. Proto odvolací soud nadále jednal s tímto úřadem a bude s ním v dalším řízení jednat i okresní soud, nevyjdou-li najevo nové skutečnosti, na základě nichž by bylo nutno posoudit , že příslušným úřadem oprávněným jednat jménem státu je jiný úřad. Jen na okraj k odvolacím námitkám žalované odvolací soud dodává, že pro určení organizační složky, která je příslušná jednat jménem státu, není rozhodné, na jakém úseku státní správy byla žalobci skutečně způsobena škoda. Soud při určení organizační složky příslušné zastupovat stát nemůže posuzovat důvodnost nároků žalobce, vychází pouze z tvrzení žalobce o tom, která rozhodnutí orgánů státní správy považuje za nezákonná, případně na jakém úseku státní správy mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 30. prosince 2003