Při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty, sjednané v konkurenční doložce ( § 29 odst. 2 ZP), je třeba vycházet jak z poměrů zaměstnavatele, tak i poměrů zaměstnance. Na straně zaměstnavatele je třeba přihlížet např.k odlivu zákazníků a k snížení jeho zisku. Na straně zaměstnance by měla být výše sjednané pokuty porovnána se zaměstnancovým pracovním zařazením ( funkcí), jeho zapracovaností a výší sjednané mzdy.

4 Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. PK a soudců JUDr. PJ a VK ve věci žalobce AZ S.t, s.r.o. se sídlem v P.čp. 63, proti žalované M.F., nar. 27. 9. 1979, bytem V. čp. 87, zast. advokátem JUDr. V.B. se sídlem v R. n. K., Ú. 72, o 100.000,- Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v R. n. K. ze dne 17. 10. 2002, č.j. 3C 148/2001-52, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení 9.825,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Žalobce napadl odvoláním rozsudek, kterým okresní soud zamítl žalobu o 100.000,- Kč a uložil mu, aby do tří dnů od právní moci rozsudku nahradil žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení 19.875,- Kč a České republice do pokladny Okresního soudu v R. n. K. 1.251,- Kč. Namítal, že je sice pravdou, že výše smluvní pokuty musí být přiměřená mzdě, které zaměstnanec u zaměstnavatele dosahoval, ale že v souzené věci roční výše mzdy žalované činila 93.600,- Kč a téměř se tedy výší sjednané pokuty rovná. Nelze totiž přehlédnout, že žalovaná před uzavřením pracovní smlouvy s ním byla bez zkušenosti a že jako jeho dispečerka měla volný přístup ke všem důležitým dokladům a listinám. Navrhl tedy, aby odvolací soud i s ohledem na vývoj zaměstnanosti v příslušné oblasti napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku z jeho správných důvodů, neboť žalobce ani neprokázal, že by vykonávala činnost, která byla předmětem žalobcovy činnosti jako zaměstnavatele. Odvolání není opodstatněné. Okresní soud dostatečně zjistil skutkový stav věci, a protože se odvolací soud s jeho skutkovými zjištěními i právními závěry ztotožňuje a odkazuje na ně a i s ohledem na obsah odvolání dodává. Obsahem závazku o smluvní konkurenční doložce podle okresním soudem správně aplikované ustanovení § 29 odst. 2 zák. práce je ochrana předmětu činnosti zaměstnavatele pro dobu po skončení pracovního vztahu zaměstnance. Závazek může být platně uzavřen jen v době, kdy pracovní vztah zaměstnance k zaměstnavateli trvá. Úspěšná žaloba o zaplacení smluvené pokuty však přichází v úvahu pouze tehdy, byla-li dohoda, podle které je vymáhána, uzavřena písemně a maximálně na dobu jednoho roku, u zaměstnance za podmínek tehdy existujících nešlo spravedlivě požadovat, aby nebyl v pracovněprávním vztahu k jinému zaměstnavateli či nevykonával jinou samostatnou výdělečnou činnost, která měla soutěžní povahu k činnosti zaměstnavatele smluvního a sjednaná pokuta byla přiměřená. Z povahy věci vyplývá, že všechny řečené podmínky musely být splněny kumulativně, že tedy nesplnění třeba jen jedné z nich je bez dalšího důvodem pro zamítnutí žaloby. Nebyla-li proto sjednaná pokuta přiměřená, není možné i přes splnění všech dalších zmíněných náležitostí smluvní konkurenční doložky považovat tuto doložku pro rozpor se zákonem (§ 242 odst. 1 písm. a/ zák. práce) za platně uzavřenou. Zákoník práce na rozdíl od občanského zákoníku zajišťovací institut typ smluvní pokuty neupravuje, jak je patrno z ustanovení § 544 a 545, podle kterých, sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti pokutu, je účastník, které tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a u jednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Ustanovení o smluvní pokutě s použijí i na pokutu sjednanou pro porušení smluvních povinností právním předpisem (penále). Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou i po jejím zaplacení. Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody předzahajující smluvní pokutu, jen když to je mezi účastníky dohodnuto. Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil. Za situace, kdy je podle zák. práce právní úprava týkající se smluvní pokuty smluvní konkurenční doložkou orientována jen jednostranně, a to v neprospěch zaměstnance, a kdy jejího uzavření na sebe bere omezení, jakož i povinnost zaplatit smluvní pokutu a popř. i náhradu škody, která přesahuje výši sjednané smluvní pokuty, zůstává otázkou její výše. Chybí totiž druhá část závazku ze strany zaměstnavatele, která by poskytovala zaměstnanci protiplnění ve formě určitého zadostiučinění za to, že se dobrovolně zavázal k tomu, že ve zvolenou dobu nebude vykonávat činnosti, kterým rozumí a ovládá je nejlépe, že se tedy zavazuje, že za uvedenou dobu bude na trhu práce znevýhodněn v konkurenci s ostatními uchazeči o zaměstnání. Protože obsahem závazku vyplývajícího ze smluvní konkurenční doložky je ochrana předmětu činnosti zaměstnavatele nejdéle na dobu jednoho roku po skončení pracovního vztahu zaměstnance, s ohledem na ust. § 7 odst. 2 věta prvá zák. práce, podle kterého nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužívat újmu i jiného účastníka pracovněprávního vztahu nebo k ponižování jeho důstojnosti lze proto uzavřít, že smluvní pokuta by neměla za dobu jednoho měsíce trvání omezení přijatého zaměstnancem přesáhnout částku jednonásobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Protože žalovaná se sice zavázala, že po dobu jednoho roku nebude vykonávat činnost, která by měla soutěžní povahu k činnosti žalobce, avšak výše sjednané smluvní pokuty přesahuje 12ti násobek jejího průměrného měsíčního výdělku, odvolacímu soudu ze všech těchto důvodů i bez přezkoumání existence platnosti ostatních předpokladů a smluvněkonkurenční doložky nezbylo, než napadený rozsudek bez nařízení jednání jako věcně správný potvrdit (§§ 214 odst. 3, 219 o.s.ř.). Neúspěšnému žalobci odvolací soud uložil, aby nahradil žalované náklady odvolacího řízení 9.825,- Kč jako paušální sazbu výše odměny za zastupování advokátem (§ 224 odst. 1 o.s.ř. a §§ 3, 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., § 13 adv. tarifu). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání, avšak jeho přípustnost může být založena dovolacím soudem, dospěje-li k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a lze je podat ve dvojím vyhotovení ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v R. n. K. k Nejvyššímu soudu ČR v B. V H.K. dne 10. dubna 2003 Předseda senátu: