I. Exekutorský zápis není exekučním titulem, jestliže neobsahuje dohodu s náležitostmi požadovanými ustanovením § 78 písm.a) EŘ, ale jen pouhý odkaz na dohodu obsaženou v jiné listině. II. Exekutorský zápis není exekučním titulem ani tehdy, jestliže nemá formální náležitosti stanovené v § 79 odst. 1 a 2 EŘ.

23CO 157/2003-31 U s n e s e n í Krajský soud v H.K.-pobočka v P. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. MV a soudců JUDr. J.CH. Ph.D. a JUDr. BH ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného FB soukromého podnikatele, bytem P., U S. 9, proti povinnému J.M., bytem P., U S. 9, zastoupenému JUDr. J.N. advokátem, se sídlem v P. náměstí R. 53, pro 346.216,- Kč, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v P. ze dne 11.9.2002 č.j. 12Nc 9773/2002-11 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 22.10.2002, č.j. 12Nc 9773/2002-20 t a k t o : I. Usnesení okresního soudu ve znění opravného usnesení se m ě n í takto: Návrh na nařízení exekuce podle vykonatelného exekutorského zápisu, Exekutorského úřadu v P. ze dne 22.2.2002, č.j. EXz 1/2002 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 346.216,- Kč se z a m í t á . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně. II. Oprávněný je povinen nahradit povinnému náklady odvolacího řízení ve výši 18.500,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. J.N. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše citovaným usnesením, ve znění opravného usnesení, nařídil exekuci podle vykonatelného exekutorského zápisu, Exekutorského úřadu v P. ze dne 22.2.2002, č.j. EXz 1/2002 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 346.216,- Kč (výrok I.). Dále povinnému uložil povinnost uhradit náklady exekuce (výrok II.) a vyslovil, že provedením exekuce se pověřuje JUDr. A.H., soudní exekutor, Exekutorského úřadu se sídlem v P., F. 404, xxx S.H., (výrok III). Konečně povinnému uložil povinnost po doručení tohoto usnesení zdržet se nakládání se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování správy majetku s tím, že právní úkon, kterým povinný poruší tuto povinnost, je neplatný (výrok IV.). Ve včas podaném odvolání povinný zejména namítal, že exekutorský zápis ze dne 22.2.2002 spolu s přílohami (dohodou o uznání dluhu z 4.12.2001 a knihou vydaných faktur k 4.12.2001) nepředstavuje způsobilý exekuční titul. V této souvislosti mimo jiné zdůrazňoval, že uvedená listina nemůže být exekutorským zápisem ve smyslu § 78 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád), neboť v něm absentuje základní náležitost, to je konkrétní dohoda, kterou by se on, případně J.K. zavázal splnit vymáhanou pohledávku oprávněného. Tento výslovný závazek musí být uveden přímo v této listině a nestačí, aby tato listina jen odkazovala na listinu jinou. I pro případ, že by dohoda o splnění pohledávky nebo jiného nároku druhého účastníka nemusela být přímo v příslušném exekutorském zápisu obsažena (že tedy postačí odkaz na dohodu v jiné listině), povinný dále namítal, že dohoda o uznání dluhu ze dne 4.12.2001 není platným právním úkonem, a to z několika důvodů. V textu zmíněné dohody se hovoří pouze o jednom dlužníku – J.K. a tato listina také obsahuje jediné uznávací prohlášení o tom, že jmenovaný uznává co do důvodu a výše svůj závazek vůči věřiteli. Tato listina rozhodně neobsahuje, že by takovéto uznávací prohlášení prohlásil i odvolatel. Závazek dlužníka je pak časově vztažen k 4.1.2002 a opět se zde hovoří o dlužníku v jednotném čísle. I z tohoto textu je tedy patrné, že účastníky této dohody jsou ve skutečnosti pouze dvě osoby, a to J.K. a oprávněný. Podpis odvolatele na této listině však samozřejmě neznamená a znamenat nemůže, že uznal nějaký svůj závazek vůči věřiteli co do důvodu a výše. Takovéto výslovné uznání by muselo být v uvedené listině přímo uvedeno, což se nestalo. Ostatně tomu, že zmíněnou listinou uznal svůj dluh pouze J.K., nasvědčuje i to, že v další příloze k exekutorskému zápisu (v knize vydaných faktur) je jako odběratel uváděn ve všech případech J.K.. Povinný dále poukazoval na to, že shora citovaný exekutorský zápis nemůže jako řádný exekuční titul obstát i z tohoto důvodu, že neobsahuje veškeré obligatorní náležitosti, jak jsou stanoveny v ustanovení § 79 odst. 1 exekučního řádu. Vedle absence rodného čísla věřitele – F.B. v citované listině chybí prohlášení účastníků, že jsou způsobilí k právním úkonům, údaj, jak byla ověřena totožnost účastníků i samotný obsah právního úkonu (viz. § 79 odst. 1 písm. d/ e/ f/ exekučního řádu). Stejně tak v ní však není, že by účastníci zápis po přečtení schválili (§ 79 odst. 1 písm. g/ exekučního řádu). Povinný se domáhal změny napadeného usnesení a zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Krajský soud přezkoumal, napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, které jsou rozhodné pro nařízení exekuce (§ 44 odst. 10 věta před středníkem exekučního řádu). Jednou z prvořadých otázek, které musí soud podrobit zkoumání při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce, je existence exekučního titulu. S jeho existencí stojí a padá celá exekuce. Není-li tu řádný exekuční titul, nemůže být vůbec exekuce nařízena. Ustanovení § 40 odst. 1 exekučního řádu obsahuje taxativní výčet exekučních titulů, které jsou podkladem pro nařízení a provedení exekuce podle exekučního řádu. Dle citovaného ustanovení je exekučním titulem mimo jiné exekutorský zápis podle § 78 písm. a/ exekučního řádu. Citované ustanovení umožňuje exekutorům sepisovat na žádost exekutorský zápis o dohodě nebo o uznání závazků povinného. Usnadňuje tak účastníkům smluvních vztahů zřizovat autoritativní zápisy o svých dohodách, případně o uznání dluhů a pohledávek, protože nebudou odkázáni pouze na notáře. Obsah exekutorského zápisu je přesně upraven, neboť v § 79 exekučního řádu jsou vyjmenovány náležitosti, které musí exekutorský zápis splňovat, jinak by byl neplatný (srov. důvodovou zprávu k návrhu exekučního řádu). V posuzovaném případě byla exekuce nařízena dle exekutorského zápisu exekutora JUDr. A.H. sepsaného dne 22.2.2002 pod sp. zn. EXz 1/2002. Předmětem odvolacího přezkumu byla tedy zásadně otázka, zda daný exekutorský zápis obsahuje zákonem stanovené náležitosti a je tedy způsobilý vyvolat účinky řádného exekučního titulu. Po přezkoumání uvedeného titulu z pohledu požadavků ustanovení § 78 a § 79 exekučního řádu odvolací soud dospívá k závěru, že tomu tak v žádném případě není. Vycházeje ze shora nastíněných hledisek lze dát odvolateli za pravdu, že přímo v posuzovaném exekutorském zápisu by měla být zcela jasně a konkrétně formulována dohoda účastníků o splnění pohledávky nebo jiného nároku druhého účastníka, vyplývajícího ze závazkového právního vztahu. Tento závěr je třeba vyvodit konkrétně ze znění ustanovení § 78 písm. a/ exekučního řádu, jež se výslovně zmiňuje o exekutorském zápisu o dohodě, a dále z dikce ustanovení § 79 odst. 1 a 2 exekučního řádu, jež vymezuje obligatorní obsah exekutorského zápisu, potažmo dohody. Požadavku zákona, tedy nevyhovuje, pouhý odkaz na dohodu (uznání dluhu) obsaženou v jiné listině, byť by byla tato listina deklarována jako součást (příloha) exekutorského zápisu. Shora naznačený nedostatek, daného exekutorského zápisu však není nedostatkem jediným. Odvolatel opět zcela správně poukázal na skutečnost, že exekutorský zápis neobsahuje některé náležitosti uvedené v ustanovení § 79 odst. 1 exekučního řádu, konkrétně pak postrádá rodné číslo oprávněného, prohlášení účastníků, že jsou způsobilí k právním úkonům, údaj, jak byla ověřena totožnost účastníků, obsah úkonu (shora zmíněné dohody) i údaj o tom, že byl zápis po přečtení účastníky schválen (viz. § 79 odst. 1 písm. c/ až g/ exekučního řádu). Byť se jedná o ryze formální náležitosti, z dikce exekučního řádu (viz “exekutorský zápis musí obsahovat”) lze jednoznačně dovodit, že s takovými nedostatky veřejné listiny (srov. § 79 odst. 7 exekučního řádu) zákon spojuje její neplatnost. Neplatný exekutorský zápis pochopitelně nemůže být řádným exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d/ exekučního řádu a proto zde není ani naplněn základní předpoklad pro nařízení exekuce. Z výše uvedených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než napadené usnesení soudu prvého stupně změnit (§ 220 o.s.ř.) a návrh na nařízení exekuce zamítnout. V návaznosti na změnu rozhodnutí ve věci samé odvolací soud rozhodl i o nákladech řízení u soudu prvého stupně (§ 254 odst. 1, § 224 odst. 2 o.s.ř.). Protože oprávněný neměl ve věci úspěch a povinnému náklady řízení v této fázi řízení dle obsahu spisu nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému povinnému byly přiznány náklady odvolacího řízení (§ 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). Jedná se o náhradu odměny advokátního zastoupení ve výši 18.350,- Kč dle § 1, § 2, § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a o náhradu dvou paušálních náhrad, hotových výloh po 75,- Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 18.500,- Kč je oprávněný povinen nahradit povinnému v zákonné třídenní lhůtě k rukám jeho právního zástupce (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2, § 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, je proti tomuto usnesení možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvém stupni. Rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR. V P. dne 25. března 2003