Z výkonu rozhodnutí vyklizením bytu může být vyloučeno jen neodvozené právo k užívání bytu jako je např. právo vlastnické, nájemní či právo odpovídající věcnému břemenu

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v P. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. V. a soudců Mgr. J. D. a JUDr. B. H. ve věci žalobkyň a) L. K., b) M. K., obou bytem v H. B., H. 1089, zast. JUDr. J. Š., advokátem se sídlem v J., M. n. 9, proti žalované S. K., bytem v H. 203, okres H.B., zast. JUDr. R. J., advokátem se sídlem v H. B., Ž. 280, o vyloučení práva užívání bytu z výkonu rozhodnutí, k odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v H. B. z 10.9.2002, č.j. 10C 85/2002-20, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se mění jen ve výroku II. tak, že žalobkyně jsou povinny nahradit žalované k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 4.725,- Kč vzniklých před okresním soudem, každá z nich stejný díl. Jinak se rozsudek okresního soudu potvrzuje. II. Žalobkyně jsou povinny nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení 5.630,- Kč k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, každá z nich stejný díl. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora uvedeným rozsudkem zamítl požadavek žalobkyň, aby z výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením Okresního soudu v H. B. pod sp. zn. 26E 344/2000 ve spojení s usnesením Krajského soudu v H. K. sp. zn. 23Co 565/2000 ze dne 28.11.2000, o vyklizení bytu povinné L. K. č. 138/01/15 v 5. podlaží domu č.p. 1089 v H. B., H. ulici, přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva a jejích věcí do náhradního bytu č. 1 v prvém podlaží domu č.p. 134 v H. B., v B.ulici, bylo vyloučeno právo žalobkyň předmětný byt užívat a současně zavázal žalobkyně k povinnosti společně a nerozdílně nahradit žalované na nákladech řízení 4.725,- Kč. Okresní soud shora uvedený závěr odůvodnil tím, že žalobkyně v řízení neprokázaly existenci jejich samostatného práva k užívání předmětného bytu, které by odůvodňovalo vyloučení tohoto práva z výkonu rozhodnutí podle § 267 odst. 1 o.s.ř. Toto právo podle okresního soudu nemohou žalobkyně odvozovat od konkludentního souhlasu V. K. staršího, který své členské právo k stavebnímu bytovému družstvu a právo nájmu k předmětnému bytu převedl právě na žalovanou, a nemohou je současně odvozovat už vůbec od svého otce V. K. mladšího, který k bytu sám neměl též žádné neodvozené právo. Podle okresního soudu by tak měly být žalobkyně vyklizeny v rámci vedeného výkonu rozhodnutí vyklizením bytu proti povinné L. K., jako členky její domácnosti, na což ostatně L. K. v nalézacím řízení a posléze při nařízení výkonu rozhodnutí opakovaně sama poukazovala. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil procesní úspěšností žalované v řízení. Proti tomu se žalobkyně odvolaly a navrhovaly, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Namítaly, že tím, že okresní soud nevyslechl jejich otce V. K. mladší a děda V. K. staršího, neúplně zjistil skutkový stav věci, a tím tak rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nadále přitom setrvaly na tvrzení, že jejich právo užívat předmětný byt je odvozeno od jejich otce V. K. mladšího a dále od dřívějšího nájemce bytu V. K. staršího, který s jejich bydlením v bytě souhlasil a nikdy se nedomáhal jejich vyklizení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v celém rozsahu potvrdil, když považovala rozhodnutí za věcně správné. Za podstatné považovala, že žalobkyně se nedovolávají žádného neodvozeného práva k užívání družstevního bytu č. 138/01/15 v 5. podlaží domu č.p. 1089 v H. ulici v H. B. (např. právo vlastnické či nájemní), přičemž tímto právem nemůže být pouhé trpění užívání bytu ze strany V. K. staršího. Výslech navržených svědků pak podle žalované nemůže nic změnit na rozhodnutí okresního soudu. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s..ř.) osobami k tomu oprávněnými ( § 201 o.s.ř. ) a odvolání je přípustné, přezkoumal odvoláním napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle § 267 odst. 1 o.s.ř. lze právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části občanského soudního řádu. Tak, jak již konstatoval okresní soud ve svém rozsudku, může být předmětem vylučovací žaloby věc, podnik, nebo jiná majetková hodnota a také právo. Takovým právem, které by úspěšně vedlo k vyloučení z výkonu rozhodnutí podle § 267 odst. 1 o.s.ř. by však podle názoru odvolacího soudu muselo být právo k užívání bytu, které by bylo neodvozené, např. právo vlastnické, nájemní, či vyplývající z věcného břemene. Existenci takovéhoto neodvozeného práva k užívání předmětného bytu žalobkyně netvrdily, a již proto musel být jejich požadavek jako nedůvodný zamítnut. I proto také není na místě doplnit dokazování výslechy svědka V. K. mladšího a V. K. staršího, neboť tyto výslechy by nemohly prokázat žádné rozhodné skutečnosti, mohly přinést žalobkyním příznivější rozhodnutí ve věci. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ( vyjma výroku II. o nákladech řízení mezi účastníky ) jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Odvolací soud změnil výrok II. okresního soudu o nákladech řízení mezi účastníky, a to jen v tom směru, že obě žalobkyně zavázal k povinnosti nahradit náklady řízení žalované před soudem prvého stupně, každou stejným dílem, neboť to odůvodňuje jejich procesní postavení samostatných společníků dle § 91 odst. 1 o.s.ř. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a zavázal žalované k povinnosti nahradit žalobkyni vzniklé náklady řízení, a to každou z nich stejným dílem. Tyto náklady sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši 4.500,- Kč podle § 8 písm. a/ vyhl. č. 484/2000 Sb., z 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 75,- Kč, z náhrady za ztrátu času za 4 půlhodiny po 50,- Kč a z cestovného z H.B. a zpět ve výši 780,- Kč. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. V P. dne 11. března 2003 Předsedkyně senátu: