I.Soudní exekutor není oprávněn podat odvolání proti usnesení o přerušení exekučního řízení vydanému podle § 35 odst. 2 RozŘ. II.Podle § 35 odst. 2 RozŘ lze přerušit nejen řízení o výkon rozhodnutí, ale i řízení exekuční. Přerušení exekučního řízení ( i řízení o výkon rozhodnutí) je však vyloučeno v případech, kdy byla exekuce již provedena ( výkon rozhodnutí proveden).

4 24Co 692/2002 24Co 692/2002-56 U s n e s e n í Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V.H. a soudců Mgr. Z.S. a Mgr. P.K. ve věci oprávněné S., s. s r. o., se sídlem D., 500 12 H. K., IČO: xxx, zastoupené JUDr. R. K., advokátem se sídlem v H. K., Š. 441, proti povinné U., a.s., se sídlem B. 210, 533 22 okres P., IČO: xxx, zastoupené JUDr. Z. R. advokátem se sídlem v H. K., T. n. 367, o vymožení 2,267.049,95 Kč s příslušenstvím nařízením exekuce, k odvolání soudní exekutorky JUDr.M. D., se sídlem E. úřadu v H.K., G. 1105/36 a k odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v P. ze dne 3.7.2002, č.j. 12Nc 9556/2002–18, takto: I. Odvolání pověřené soudní exekutorky JUDr. M. D. z Exekutorského úřadu v H. K.se odmítá. II. Usnesení okresního soudu se mění tak, že se návrh povinné na přerušení řízení zamítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným usnesením k návrhu povinné přerušil exekuci nařízenou předchozím usnesením Okresního soudu v P. ze dne 4.6.2002, č.j. 12Nc 9556/2002–6 a uložil povinné do třiceti dnů podat u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který byl podkladem nařízené exekuce. Dospěl k závěru, že podala-li povinná dne 21.6.2002 návrh na zastavení exekuce, protože hodlá podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který je podkladem exekuce, nezbývá, než se zřetelem k § 35 odst. 1, odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, vyhovět návrhu povinné a exekuci přerušit a současně uložit povinné, aby do třiceti dnů podala u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Nestane-li se tak, soud bude v přerušeném řízení pokračovat. Usnesení napadla odvoláním jak pověřená soudní exekutorka JUDr. MD (dále jen soudní exekutorka), tak i oprávněná. Soudní exekutorka namítala, že v posuzovaném případě nejde o nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, ale o exekuci podle exekučního řádu, to je podle zák. č. 120/2001 Sb. a tato exekuce má svá specifika. Soud exekutorce nezaslal návrh povinného na zastavení exekuce a neinformoval se u ní ani na stav exekučního řízení. Pokud by tak učinil, zjistil by, že exekuce byla dne 12.7.2002 skončena a celá pohledávka byla vymožena a oprávněné vyplacena. Podle § 35 odst. 5 exekučního řádu nelze exekuční řízení přerušit, nestanoví-li exekuční řád či jiný zvláštní předpis jinak. I když přerušení vykonávacího řízení připouští zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, exekuční řád je z časového hlediska zákonem pozdějším a právě z něj je třeba vycházet. Zdůraznila rovněž, že její legitimace k podání odvolání vyplývá z § 94 odst. 1 o.s.ř. a z toho, že procesním postupem okresního soudu vyjádřeným napadeným usnesením bylo zasaženo do jejích práv na vyplacení odměny. Navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno. Oprávněná v podaném odvolání namítala, že byla-li exekuce provedena, přerušení exekučního řízení se stává bezpředmětným. Navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno. Krajský soud se jako prvou zabýval otázkou, zda soudní exekutorce přísluší právo podat odvolání proti usnesení o přerušení exekučního řízení. Dospěl k závěru, že tomu tak není. Právo napadnout odvoláním rozhodnutí soudu prvého stupně, jímž bylo exekuční řízení přerušeno, přísluší pouze účastníkům řízení (§ 201 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 a § 36 exekučního řádu - zák. č. 120/2001 Sb.) a na uvedeném závěru nic nemění, že se usnesení o přerušení exekučního řízení zprostředkovaně dotýká práv soudní exekutorky na odměnu. Neobstojí ani argumentace ustanovením § 94 odst. 2 o.s.ř., zakotvující, že účastníky řízení vedle navrhovatele jsou také ti, které zákon za účastníky označuje. V daném případě však nelze z žádného právního předpisu dokonce ani dovodit, že by soudní exekutorku bylo lze pokládat za účastnici té fáze exekučního řízení, v níž dojde k přerušení exekučního řízení a žádný zákon ji také přímo za účastnici uvedené fáze soudního řízení neoznačuje. Krajskému soudu proto nezbylo, než odvolání soudní exekutorky podle § 218 písm. b/ odmítnout jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn. Naproti tomu krajský soud shledal důvodným včas podané odvolání oprávněné, která, jakožto účastnice řízení (§ 201 o.s.ř.), k němu oprávněna byla. Krajský soud předesílá, že za stavu řízení (o návrhu povinné na přerušení exekučního řízení) bylo lze pokládat napadené usnesení za správné. I když podle § 35 odst. 5 exekučního řádu – zák. č. 120/2001 Sb. nelze exekuční řízení zásadně přerušit, nestanoví-li exekuční řád nebo zvláštní právní předpis jinak, je zákonem, který přerušení vykonávacího (exekučního) řízení připouští, zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení. Jeho smyslem (vide jeho § 35 odst. 1, odst. 2) je předejít nepříznivým důsledkům nucené realizace vymáhané pohledávky, jestliže by v soudním řízení k návrhu povinné došlo ke zrušení rozhodčího nálezu, tedy ke zrušení exekučního titulu a jestliže by z tohoto důvodu musela být exekuce zastavena (§ 268 odst. 1 písm. b/, § 55 a § 52 odst. 1 exekučního řádu - zák. č. 120/2001 Sb.). Navrhne-li proto povinný zastavení exekuce z výše uvedených důvodů, nemůže soud rozhodnout jinak, než řízení o nařízené exekuci přerušit a odkázat v zákonem stanovené lhůtě povinného k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, který se stal podkladem pro nařízení exekuce. Uvedeným způsobem by soud byl povinen postupovat i z moci úřední, tedy i v případě, že by povinný přerušení řízení nenavrhl. Z právě uvedeného však zároveň plyne, že přerušit exekuční řízení může soud pouze do té doby, dokud nedošlo k vlastnímu provedení exekuce. Tak je tomu proto, že cílem přerušení řízení je (po zrušení exekučního titulu - rozhodčího nálezu) dosáhnout zastavení exekučního řízení. Byla-li však exekuce již provedena, vymáhaná pohledávka oprávněné nuceně uspokojena, z povahy věci vyplývá, že již realizovaná exekuce (která skončila provedením) nemůže být zastavena. V posuzovaném případě jak oprávněná v podaném odvolání, tak i soudní exekutorka shodně potvrdily provedení exekuce a proti tomuto tvrzení povinná žádné námitky nevznesla. Za této situace již nemůže povinná dosáhnout zákonem předvídaného důsledku podaným návrhem na přerušení řízení, totiž vyhovění návrhu zastavení exekučního řízení. Učinila-li povinná návrh na přerušení exekuce, krajskému soudu nezbylo, než jej změnou napadeného usnesení zamítnout (§ 220 odst. 2 o.s.ř.). Pouze pro úplnost krajský soud dodává, že na jeho shora uvedeném závěru nic nemění, že dosud soudní exekutorka nerozhodla příkazem o nákladech exekuce. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V H.K. dne 17. dubna 2003 Předsedkyně senátu: