Postup stavebního úřadu, který podle § 137 odst. 2 StaZ odkáže účastníka s námitkou na soud a řízení přeruší, je možný jen při současném splnění dvou předpokladů. Předně musí jít o takovou námitku, o níž primárně nepřísluší rozhodnout stavebnímu úřadu nebo spolupůsobícím orgánům státní správy. Současně musí jít o námitku, která, kdyby se zjistila její oprávněnost, by realizaci stavby znemožnila vůbec nebo by ji umožnila v podstatně jiné míře či formě.

4 25Co 139/2003 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. PM a soudců JUDr. V.L., Ph.D. a Mgr. M.P. ve věci žalobkyně H.E., bytem J., J. č. 177, proti žalovanému JUDr. V. Z., bytem J., K. č. 833, zast. JUDr. J. Z., advokátem se sídlem J., L. n. č. 50, o uznání důvodnosti námitek vznesených ve stavebním řízení, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v J. ze dne 25.2.2003, č.j. 7C 16/2003-18, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil řízení a rozhodl, že po právní moci bude věc postoupena Městskému úřadu v J. – stavebnímu úřadu. V souvislosti s tím žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10.150,--Kč. Uzavřel, že není v pravomoci soudu zkoumat námitku žalobkyně, že bude obtěžována pohledem z okna ve východní fasádě rodinného domu, který hodlá žalovaný postavit. Odkázal na ust. § 137 odst. 1 a 2 zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon), která vyložil tak, že stavební úřad může odkázat účastníka stavebního řízení s jeho námitkami na soud jen v případě, kdy účastník uplatní námitku, která přesahuje rozsah pravomoci stavebního úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy. Musí jít o takovou námitku, o které nepřísluší rozhodnout primárně stavebnímu úřadu nebo spolupůsobícímu orgánu státní správy a současně musí jít o námitku, která, pokud by se zjistilo její oprávnění, by realizaci stavby znemožnila vůbec nebo by ji umožnila v podstatně jiné míře či formě. Za takovou námitku okresní soud považoval např. zpochybnění vlastnického práva stavebníka ke stavebnímu pozemku, popř. jeho rozsah. Námitku umístění okna, kterou vznesla žalobkyně, však okresní soud posoudil jako námitku stavebnětechnického charakteru, o které přísluší rozhodnout stavebnímu úřadu. V odvolání žalobkyně namítala, že se nejedná o námitku technického posouzení, ale o otázku, zda omezení, kterým bude vystavena, lze charakterizovat jako “výrazné narušení soukromí osob bydlících v domě žalobkyně”, příp. jako “obtěžování jiného nad míru přiměřenou poměrům v příslušné lokalitě”. Zdůrazňovala, že se nejedná o otázku stavebnětechnického charakteru, ale o výklad důležitých právních otázek souvisejících s vlastnickým právem. Podtrhla, že objektivními prostředky nelze změřit narušování soukromí výhledem a z toho plynoucí omezování vlastnického práva nad míru přiměřenou poměrům. Okresnímu soudu vytkla i nesprávnost rozhodnutí o výši nákladů řízení. Navrhla usnesení okresního soudu zrušit a věc tomuto soudu vrátit k dalšímu řízení. Ve vyjádření k odvolání se žalovaný ztotožnil s usnesením okresního soudu a navrhl jeho potvrzení. Rozebral, že namítané osazení nemovitosti francouzskými dveřmi má povahu tvrzení o budoucím obtěžování. Vyjádřil názor, že soudy mohou řešit pouze otázky reálně existující v den vyhlášení rozhodnutí a povaha věci vylučuje, aby se mohl vlastník sousedních nemovitostí dovolávat ochrany proti jakýmkoliv budoucím technickým řešením na stavbě. Shrnul, že pravomoc soudu je dána pouze tehdy, existuje-li v době rozhodnutí konkrétní místní zásah soukromoprávní povahy. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v HK ze dne 17.5.2001, sp. zn. 30Ca 58/2001. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu a řízení mu předcházející a shledal, že odvolání je důvodné. Podle § 137 odst. 1 stavebního zákona stavební úřady, provádějící řízení podle tohoto zákona, se pokusí vždy též o dosažení dohody účastníků u těch námitek, které vyplývají z vlastnických nebo jiných práv k pozemkům a stavbám, ale překračují rozsah pravomoci stavebního úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy. Podle § 137 odst. 2 stavebního zákona nedojde-li mezi účastníky řízení k dohodě o námitce podle odstavce 1, která, kdyby se zjistilo její oprávnění, by znemožnila uskutečnit požadované opatření nebo by umožnila jeho uskutečnění jen v podstatně jiné míře či formě, odkáže stavební úřad navrhovatele nebo jiného účastníka podle povahy námitky na soud a řízení přeruší. Z citovaných ustanovení předně nevyplývá, jak dovozuje žalovaný, že stavební úřad je oprávněn odkázat s námitkou na soud a podmínka pravomoci soudu je splněna jen v případě, že konkrétní imisní zásah trvá. Takový zužující výklad nemá oporu v uvedeném ustanovení a nelze připustit, aby bylo nutno vyčkat až dojde k zásahu do vlastnického práva a až poté bude možno se mu bránit. Smyslem ust. § 137 stavebního zákona právě je předejít budoucímu, často velmi nákladnému odstraňování vlivů staveb na okolí, sousedy, sousední pozemky a stavby, které by mohly dokonce představovat i razantní zásah v podobě demolice nových staveb. Jinak však je nutno ust. § 137 odst. 1, 2 stavebního zákona vykládat tak, že postup stavebního úřadu, který odkáže účastníka s námitkou na soud a řízení přeruší, je možný jen při současném splnění dvou předpokladů. Předně musí jít o takovou námitku, o níž primárně nepřísluší rozhodnout stavebnímu úřadu nebo spolupůsobícím orgánům státní správy. Současně musí jít o námitku, která, kdyby se zjistilo její oprávnění, by realizaci stavby znemožnila vůbec nebo by ji umožnila v podstatně jiné míře či formě. Za námitku, která splňuje obě tyto podmínky, lze zcela jistě považovat zpochybnění vlastnické práva stavebníka, popř. jeho rozsah. Námitka spočívající v tom, že účastník řízení bude obtěžován výhledem z okna budoucí stavby splňuje první z uvedených podmínek. Jedná se totiž o námitku, která vyplývá z vlastnického práva k sousednímu pozemku a stavbě a jde tedy o námitku občanskoprávní. Rozhodnutí o ní primárně nenáleží stavebnímu úřadu nebo spolupůsobícím orgánům státní správy. Tato první podmínka však sama o sobě nestačí pro postup předvídaný v ust. § 137 odst. 2 stavebního zákona. Současně totiž musí být naplněn druhý z předpokladů, a to, že kdyby se zjistila oprávněnost námitky žalobkyně, by realizace stavby podle projektu byla znemožněna vůbec nebo by ji umožnila v podstatně jiné míře či formě. Až po splnění těchto dvou podmínek, by byl odůvodněn závěr o pravomoci soudu rozhodnout o vznesené námitce (srov. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 19.3.2002, sp. zn. IV ÚS 478/01). Z tohoto pohledu však okresní soud na věc nenahlížel. Nevedl dokazování a neposuzoval otázku, zda občanskoprávní námitka žalobkyně, kdyby se zjistila její oprávněnost, by byla způsobilá znemožnit stavbu domu žalovaného vůbec nebo v podstatně jiné míře či formě. Při kladné odpovědi by byla naplněna podmínka pravomoci soudu o této občanskoprávní námitce rozhodnout. V opačném případě však by o občanskoprávní námitce rozhodl stavební úřad. Z výše uvedeného vyplývá, že je nutno zaměřit pozornost na to, zda v případě, kdyby se zjistilo oprávnění námitky žalobkyně, že bude nepřiměřeně obtěžována výhledem z okna budoucího domu, by byla znemožněna výstavba tohoto domu podle projektu, či zda lze uvažovat o tom, že neumístění okna, popř. jeho umístění jinde, o jiných rozměrech, popř. jiné opatření, které by zabránilo nepřiměřenému obtěžování pohledem, by podstatnou měrou či formou zasáhlo do výstavby tohoto domu. Okresní soud se nevyhne posouzení těchto okolnosti prostřednictvím odborného znaleckého posudku. Až po takovém doplnění bude možno bezpečně rozhodnout, zda je či není dána pravomoc soudu. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V H.K. dne 28. dubna 2003