Jestliže povinný v řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí zaplatí vykonavateli pro oprávněnou okresní správu sociálního zabezpečení částku, která je předmětem výkonu rozhodnutí,není to částka výkonem rozhodnutí vymožená, neboť nešlo o dosažený výtěžek prodeje movitých věcí ( § 331 OSŘ). Pokud má oprávněná okresní správa sociálního zabezpečení za povinným jinou pohledávku předcházející podle § 22 a) odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,ve znění pozdějších předpisů, vymáhané pohledávce, je ze zákona plněno na tento předcházející dluh. Platbou proto nezaniklo (§ 268 odst. 1 písm. g) OSŘ) právo titulem k výkonu přiznané a nyní vymáhané.

3 25Co141/2003 U s n e s e n í Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P.M. a soudců JUDr. V.L., Ph.D. a Mgr. Milana Plhala ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné O.s.s.z. v J., se sídlem J., J. čp. 1103, proti povinnému L.M.,r.č. xxx, bytem H., Ž. čp. 2079, prodejem movitých věcí, pro 5.743,- Kč, k odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v J. ze dne 18. února 2003, č.j. E 2046/2002-18, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se až na odvoláním nedotčenou část výroku I, kterou byl zastaven výkon rozhodnutí v části 3.170,- Kč, z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. zastavil výkon rozhodnutí nařízený jeho usnesením ze dne 8.11.2002, č.j. E 2046/2002-4 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Uzavřel, že po provedení soupisu movitých věcí se povinný dostavil k soudu a zaplatil celou částku, pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen, čímž zaniklo právo a výkon rozhodnutí bylo nutno zastavit podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř.. Oprávněná sice podle § 22a odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ZSZ) zaplacenou částku získanou v exekučním řízení částečně zaúčtovala i na jiný dluh, který nebyl předmětem tohoto výkonu rozhodnutí, což však nemění nic na tom, že v exekuci nelze pokračovat. V opačném případě by se totiž jednalo o obcházení ustanovení § 251 o. s. ř., protože prostřednictvím jednoho řádně vedeného výkonu rozhodnutí by oprávněná dosáhla uspokojení ze součinnosti soudního aparátu i dalších pohledávek, u nichž by nikdo nezkoumal, zda jsou zde dány zákonné podmínky pro takový zásah do vlastnictví povinného. Ve výkonu rozhodnutí již jednou vydobyté pohledávky tedy pokračovat. V odvolání oprávněná namítala, že po nařízení výkonu rozhodnutí byla v její prospěch připsána platba v celkové výši 5.743,- Kč, z které podle § 22a odst. 2 ZSZ částka 2.573,- Kč nebyla použita na úhradu pohledávky vymáhané v tomto výkonu rozhodnutí, ale v souladu s tímto ustanovením na úhradu splatného nedoplatku pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za rok 2001. Na úhradu pohledávky vymáhané v tomto výkonu rozhodnutí bylo použito jen 3.170,- Kč. V průběhu řízení před okresním soudem navrhla zastavit výkon rozhodnutí v části 3.170,- Kč. Výkon rozhodnutí by měl proto nadále trvat pro částku 2.573,- Kč. Navrhla usnesení okresního soudu zrušit v části výkonu rozhodnutí pro 2.573,- Kč a v tomto rozsahu věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu v mezích, v níž se odvolatelka jeho přezkumu domáhala a shledal, že odvolání je důvodné. Zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. předpokládá, že po vydání rozhodnutí (exekučního titulu) zaniklo právo jím přiznané. Podmínkou zastavení exekuce podle tohoto ustanovení je tedy zánik práva. V projednávané věci povinný v průběhu exekuce zaplatil ve prospěch oprávněné částku rovnající se pohledávce oprávněnou v této exekuci vymáhané. Nelze však pominout, že je-li osoba samostatně výdělečně činná je povinna zaplatit jako poplatník pojistné u Okresní správy sociálního zabezpečení nebo České správy sociálního zabezpečení několik dluhů, uhrazují se platbami poplatníka tyto dluhy v pořadí, které je uvedeno v ustanovení § 22a odst. 2 ZSZ. Není brán zřetel na to, jak poplatník platby označil nebo že nyní hradí dluhy v pořadí jiném. Ustanovení § 22a ZSZ má charakter veřejnoprávního a kogentního a nemůže se od něj svým jednáním odchýlit oprávněná a stejně tak povinný nemůže svou vůli určovat, který dluh plní. Platí proto, že v takových případech, kdy je poskytnuta platba ze existence jiné pohledávky předcházející podle § 22a odst. 2 ZSZ pak ze zákona je plněno na předcházející jiný dluh. Má-li tedy oprávněná za povinným pohledávku podle § 22a odst. 2 ZSZ předcházející pohledávku v této exekuci vymáhanou (což doposud nebylo předmětem dokazování) pak nelze uvažovat o tom, že by povinný splnil dluh vymáhaný v tomto výkonu rozhodnutí. Podle dosavadních skutkových závěrů tedy nelze uvažovat o zániku dluhu splněním v celém rozsahu a není tedy možno ani zastavit výkon rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř.. Takový postup by měl svou oporu v zákoně a obstála by rovněž argumentace okresního soudu pouze, pokud by se jednalo o částku vymoženou výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí. Částku vymoženou výkonem rozhodnutí totiž nemůže být uspokojena jiná pohledávka oprávněného vůči povinnému než ta, o níž bylo rozhodnuto exekučním titulem. Na plnění vymožené výkonem rozhodnutí se ustanovení § 22a odst. 2 ZSZ o pořadí uspokojování jednotlivých pohledávek nevztahuje. V dané věci však nelze hovořit o částce vymožené výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí, protože se nejednalo “výtěžek” podle § 331 o.s.ř. Nejednalo se ani o případ uvedený v § 333 odst. 1 o.s.ř., jelikož povinný zaplatil sám. Jeho pohnutka je z právního hlediska zcela nevýznamná. Je tedy nerozhodné, zda platil pod tlakem výkonu rozhodnutí, či zda platil proto, že zrovna disponoval volnými peněžními prostředky, či proto, že prostě měl vůli platit. Stejně tak je bez významu ta skutečnost, že svou platbu uskutečnil prostřednictvím okresního soudu. Svou dobrovolnou platbu totiž stejně tak mohl uskutečnit i přímo ve prospěch oprávněného do jeho pokladny či na jeho účet prostřednictvím pošty či jiné osoby. Je nutno uvést, že opačný výklad by vyloučil aplikaci ustanovení § 22a ZSZ v případě probíhající exekuce, avšak takové vyloučení ze zákona nevyplývá. Dlužník by navíc v takovém případě mohl vybírat dluh, na který bude plnit, což měl zákonodárce v úmyslu vyloučit. Odvolací soud z uvedených důvodů usnesení okresního soudu v odvoláním napadených mezích zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Na okresním soudu nyní bude, aby především zjistil, zda je mezi účastníky řízení sporná existence jiného dluhu povinného u oprávněné, který by podle § 22a odst. 2 ZSZ předcházel dluh vymáhaný v tomto výkonu rozhodnutí. Pokud bude tato skutečnost mezi účastníky sporná, pak bude na oprávněné existenci takového dluhu prokázat. Neprokáže-li oprávněná toto tvrzení, pak bude mít soud prvního stupně splněny předpoklady pro závěr o zániku vymáhaného dluhu splněním. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolá- ní přípustné. V HK dne 25. dubna 2003