I. Za účelné náklady spojené s léčením podle § 449 odst. 1 ObčZ je možno považovat výdaje, které se netýkají zdravotní péče hrazené zdravotní pojišťovnou. Jde tedy pouze o ty výdaje, které jsou vynaloženy na účelné doplňky léčby. II. Jestliže žalobkyně jako matka a jako zdravotní sestra převzala osobně celodenní péči o svého nezletilého syna v době, kdy tuto péči v důsledku poškození, ke kterému došlo protiprávním jedníním žalované, potřeboval, jsou náklady, které tím žalobkyni vznikly, účelnými náklady spojenými s léčením jejího syna. Za takové náklady je nutno ve smyslu ustanovení § 449 odst. 3 ObčZ považovat i to, o co se zmenšil majetek žalobkyně, tedy i ušlý výdělek.

Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců Mgr. M. P. a JUDr. V. L., Ph.D. ve věci žalobkyně H. K., zastoupené JUDr. Z. K., advokátkou, proti žalované V. P., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Č. k. p., o 241.560,--Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v J. ze dne 4.4.2003, č.j. 4C 151/2002-36, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se, vyjma odvoláním nenapadeného výroku označeného II, p o t v r z u j e . II. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 30.510,--Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 167.572,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod I výroku rozsudku), zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni 73.988,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II), žalované uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Jičíně soudní poplatek 6.700,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod III) a žalované a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost nahradit žalobkyni 13.435,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně, a to každý 6.717,50 Kč (bod IV). Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že žalovaná dne 28.6.1999 způsobila škodu na zdraví nezletilému P. K., spočívající v amputaci pravé ruky nad loktem s dlouhodobým léčením a trvalými následky. V trestním řízení byla za tento trestný čin uznána vinnou. V řízení, vedeném u Okresního soudu v J. pod sp. zn. 10C 123/2001, bylo poškozenému přiznáno právo na náhradu škody za bolestné a za ztížení společenského uplatnění, naproti tomu byl zamítnut jím uplatněný nárok na náhradu ušlé mzdy matky. Nezletilý poškozený je dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě, závislé na péči jiné osoby. Žalobkyně jako jeho matka proto rozvázala 30.9.1999 svůj pracovní poměr u Okresní nemocnice v J., kde pracovala jako zdravotní sestra, a o nezletilého celodenně pečovala až do 1.3.2002, kdy nastoupila do zaměstnání. Za tuto dobu jí ušel výdělek ve výši 336.971,--Kč. Žalobkyně má nárok na náhradu věcné škody, která jí vznikla ztrátou na výdělku v důsledku nutné péče o nezletilého syna, je tedy aktivně legitimována v tomto řízení ve smyslu ust. § 449 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen OZ). Protiprávním jednáním žalované vznikla škoda i žalobkyni, a to jako matce nezletilého poškozeného tím, že o něj musela celodenně pečovat. Soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky 167.572,--Kč, která představuje ušlý výdělek žalobkyně za dobu od 18.7.2000 do 28.2.2002, když za dobu do 18.7.2000 byla žaloba zamítnuta pro žalovanou namítnuté promlčení a když došlo k odečtení dávek, které žalobkyně obdržela od státu. Soud prvního stupně neshledal žádné důvody pro moderaci ve smyslu ust. § 450 OZ. Výrok o soudním poplatku opřel okresní soud o ust. § 11 odst. 2 písm. d/ zákona číslo 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění a výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Proti rozsudku, a to výslovně proti jeho výroku označenému I, podala odvolání žalovaná. Uvedla, že nelze souhlasit s tím, že s ohledem na vážné ublížení na zdraví nezletilého dítěte je možno jako věcnou škodu posoudit ztrátu na výdělku matky, ke které došlo v důsledku nutné péče matky o dítě. Žalobkyně není poškozenou jednáním žalované a nelze dovodit existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním úkonem a škodou. Žalobkyně neutrpěla žádnou škodu na zdraví, proto jí nenáleží náhrada za ztrátu na výdělku podle § 446 a § 447 OZ. Okresní soud správně uvádí, že poškozenému vzniká nárok na náhradu škody za náklady vynaložené na úplatu osob sjednaných k péči o něj. K tomu však v projednávané věci nedošlo. Ztrátu na výdělku žalobkyně není vůbec možné považovat za účelné náklady spojené s léčením podle § 449 OZ. Z těchto důvodů žalovaná navrhla změnit napadený rozsudek tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. Žalobkyně se s napadeným rozsudkem ztotožnila a navrhla jeho potvrzení. Podle jejího názoru okresní soud správně uzavřel, že se jedná o škodu jiné osoby podle § 449 odst. 3 OZ, když žalobkyně musela v důsledku poškození zdraví syna a jeho následné léčby opustit zaměstnání a celodenně o něj pečovat. Okresní soud správně rovněž náhradu škody nesnížil, když ke škodě došlo v důsledku dopravní nehody způsobené žalovanou v opilosti. Žalobkyně zdůraznila, že původně se této náhrady škody domáhal sám nezletilý poškozený syn žalobkyně, ale jeho žaloba byla v této části zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace, když tato námitka byla v předchozím řízení rovněž vznášena ze strany žalované. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě, že je přípustné a obsahuje náležitosti pro takový procesní úkon vyžadované (§ 201, a contr. § 202, § 204 a § 205 o.s.ř.), projednal věc v mezích podaného odvolání při nařízeném jednání (§ 212, § 214 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rovněž řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podaným odvoláním nebyl napaden výrok rozhodnutí okresního soudu označený II, který proto nabyl samostatně právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z účastníků uplynula lhůta pro podání odvolání (§ 212, § 206 odst. 2, § 159 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud zjistil úplně a řádně skutkový stav (§ 6, § 120, § 153 odst. 1 o.s.ř.), provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadami předvídanými v § 132 o.s.ř. a na základě takto zjištěného skutkového stavu – vůči kterému ostatně ničeho nenamítá ani strana žalovaná – dospěl k odpovídajícím právním závěrům. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se skutkových závěrů a k právním závěrům uvedeným v odůvodnění napadeného rozsudku dodává následující. Podle ust. § 449 odst. 1 OZ při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením. Podle odstavce třetího téhož ustanovení náklady léčení se hradí tomu, kdo je vynaložil. Za náklady léčení ve smyslu § 449 OZ je možno považovat pouze výdaje, které se netýkají zdravotní péče hrazené zdravotní pojišťovnou, jedná se tedy pouze o ty výdaje, které jsou vynaloženy na účelné doplňky léčby. Může se jednat kupř. o náklady spojené s rehabilitací, s přilepšováním ke stravě či s přibráním ošetřovatele (srov. směrnice pléna Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1967 – Pls 3/6, publikovaná pod číslem III Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1967). Formulace “náklady léčení” použitá v § 449 odst. 3 OZ je legislativní zkratkou pojmu “náklady spojené s léčením”. Ust. § 449 odst. 3 OZ zohledňuje tu skutečnost, že ne všechny náklady vyvolané újmou na zdraví nese nutně sám poškozený. V době léčení či hospitalizace poškozeného se na snaze o zlepšení jeho zdravotního stavu mohou podílet jiné osoby, zejména z okruhu příbuzných či osob blízkých. Smyslem ust. § 449 odst. 3 OZ je tedy založení práva na náhradu účelně vynaložených nákladů těmito osobami. Proto občanský zákoník tyto osoby výslovně legitimuje k uplatnění nároků vůči škůdci vlastním jménem (srov. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 30/2002). V projednávané věci lze stěží najít příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a mezi vzniklou škodou žalobkyně v podobě ušlého výdělku z důvodu péče o jednáním žalované poškozeného syna žalobkyně. Příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou totiž nelze dovozovat ze skutečnosti, která je již sama následkem, za který škůdce odpovídá z jiného právního důvodu (srov. R 7/79). Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení tedy vyplývá z ust. § 449 odst. 3 OZ, nikoli z ust. § 420 OZ. Žalobkyně jako matka poškozeného nezletilého syna a jako zdravotní sestra převzala osobně péči o něj v době, kdy tuto celodenní péči její syn v důsledku poškození, ke kterému došlo protiprávním jednáním žalované, potřeboval. Tento náklad spojený s léčením poškozeného nezletilého P. K. nelze jistě považovat za náklad neúčelně vynaložený. Ostatně v tomto směru ničeho nenamítala ani strana žalovaná. Za účelně vynaložený náklad třetí osoby spojený s léčením osoby poškozené je nutno ve smyslu ust. § 449 odst. 3 OZ považovat i to, o co se nezvětšil majetek osoby ošetřující poškozeného, tedy i ušlý výdělek. Odvolací soud z důvodů výše uvedených napadený rozsudek v odvoláním dotčených výrocích jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni, která se ubránila odvolání žalované, bylo přiznáno právo na náhradu nákladů v odvolacím řízení účelně vynaložených. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky žalobkyně ve výši 29.640,--Kč (§ 3 vyhl. č. 484/2000 Sb., v platném znění), ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 75,--Kč a ze čtyř náhrad ztráty promeškaného času po 50,--Kč (§ 13 odst. 3, § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění) a z jízdného advokátky žalobkyně ze sídla její kanceláře k odvolacímu soudu a zpět ve výši 520,--Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Odvolací soud uložil žalované a vedlejšímu účastníkovi společnou a nerozdílnou povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v souhrnné výši 30.510,--Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že má ve věci po právní stránce zásadní význam. Takové dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V Hradci Králové dne 17. září 2003