V odpůrčím řízení se určuje sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 1.000,- Kč, takže činí 500,- Kč.

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P.M. a soudců JUDr. V.L., Ph.D. a Mgr. M.P. ve věci žalobce Mgr. J.Č., advokáta se sídlem v H. K. 3, K. čp. 241, proti žalované Š. J., narozené xxx, bytem v H. K., Č. čp. 501, o 29.000,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v H. K. ze dne 16. května 2003, č.j.18C 18/2002-64, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 29.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8% ročně od 16.6.2001 do zaplacení (bod I výroku rozsudku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod II). Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že žalobce v řízení uplatnil nárok na zaplacení mimosmluvní odměny za zastupování žalované žalobcem v řízení o neúčinnost darovací smlouvy, odměny dané vyhláškou č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen “advokátní tarif”). Tento předpis nestanoví výpočet odměny pro řízení o neúčinnost právního úkonu, je proto namístě aplikovat jeho ustanovení § 9 odst. 1. Z toho vyplývá, že cena jednoho úkonu právní služby je představována částkou 500,- Kč. Spolu s paušálními náhradami hotových výdajů měl tedy žalobce vůči žalované nárok na zaplacení částky 3.450,- Kč, kterážto je pokryta zálohou složenou žalovanou žalobci ve výši 10.000,- Kč. Okresní soud uvedl, že v řízení se jednalo o neúčinnost právního úkonu, nelze tedy aplikovat ustanovení § 8 odst. 1 ani 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Okresnímu soudu vytýkal, že jím poskytnutá právní pomoc se týkala nemovitosti, resp. darovací smlouvy, jejímž předmětem byla nemovitost. Na věc tedy dopadá ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu a tarifní hodnotou je cena věci, tedy darované nemovitosti. Podle názoru žalobce nelze ve věci aplikovat ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, neboť hodnotu věci (nemovitosti) lze zcela jistě vyjádřit a pro její zjištění žalobce v řízení navrhl provedení důkazu znaleckým posudkem vypracovaným pro účely daňového řízení. Pokud okresní soud aplikoval na věc ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu na základě analogie, pak tento svůj postup náležitým způsobem neodůvodnil. Z § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu vyplývá, že § 8 odst. 1 téhož předpisu se vztahuje na případy, kdy se jedná o určení neplatnosti právního úkonu, jehož předmětem je věc penězi ocenitelná. Z tohoto hlediska je na místě otázka, proč by se ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu nevztahovalo na určení neúčinnosti právního úkonu, jehož předmětem je věc penězi ocenitelná. Žalobce navrhl změnit napadený rozsudek tak, že žalobě bude vyhověno. Žalovaná se ve svém vyjádření s napadeným rozsudkem ztotožnila a navrhla jeho potvrzení. Uvedla, že žalobce ji zastupoval v řízení o neúčinnost právního úkonu. Při stanovení odměny za zastupování nelze vycházet z ceny věci, jíž se neúčinnost právního úkonu týkala. Nešlo totiž o bránění věci, cena věci nebyla v onom řízení vůbec zmiňována. Správný je tedy závěr, že předmět řízení nebylo lze v daném případě ocenit. Pokud advokátní tarif na zastupování v případech neúčinnosti právního úkonu nepamatuje, pak je nutno vyjít z jeho ustanovení § 9 odst. 1. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné, projednal věc při jednání, přezkoumal rovněž řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud se ztotožňuje až na drobné výhrady níže uvedené se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud zjistil úplně a řádně skutkový stav (§ 6, § 120, § 153 odst. 1 o.s.ř.), provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadami předvídanými v § 132 o.s.ř. a na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k odpovídajícím právním závěrům. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, které s ohledem na odvolací námitky pouze doplňuje způsobem níže uvedeným. Podle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a její příslušenstvím v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazků. Podle ustanovení § 9 odst. 1 téhož předpisu, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 1.000,- Kč. Podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu částka 10.000,- Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, neplatnosti právního úkonu, nejde-li o určení práva k věci penězi ocenitelné nebo nejde-li o určení neplatnosti právního úkonu, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi ocenitelné. Předně je nutno uvést, že odporovatelnost je právní institut odlišný od institutu neplatnosti právního úkonu. Předmětem odpůrčí žaloby je vyslovení relativní bezúčinnosti právního úkonu vůči věřiteli, který má vymahatelnou pohledávku za dlužníkem, přičemž se jedná o právní úkon zkracující uspokojení této pohledávky věřitelem (§ 42a občanského zákoníku). Advokátní tarif výslovně neupravuje tarifní hodnotu pro účely výpočtu mimosmluvní odměny advokáta pro odpůrčí řízení, nestanoví, zda se za tarifní hodnotu v těchto případech považuje výše pohledávky věřitele či cena věci, kterou bylo disponováno odporovaným právním úkonem. Nejedná se přitom o určovací žalobu podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. Tarifní hodnotu podle názoru odvolacího soudu nelze stanovit ani podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, neboť předmětem řízení není peněžité plnění ani ocenitelná věc či právo, nýbrž stanovení relativní bezúčinnosti právního úkonu. Na tom, že se jedná o právo nevyjádřitelné v penězích nemění nic ani ten fakt, že zjištění existence tohoto práva má bezprostřední význam pro ochranu konkrétních majetkových hodnot. Na věc tedy dopadá ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu a za tarifní hodnotu je nutno považovat částku 1.000,- Kč. Sazba mimosmluvní hodnoty podle § 7 advokátního tarifu je potom dána částkou 500,- Kč za 1 úkon právní služby. Na věcnou správnost napadeného rozsudku nemělo žádný vliv pochybení soudu I. stupně v tom smyslu, že podání žalobce ze dne 16.4.2002, založené na čl. 12 spisu, označené jako změna žaloby, posoudil skutečně jako změnu žaloby, ačkoliv se obsahově jednalo o částečné zpětvzetí žaloby v části požadovaných úroků z prodlení. Stejně tak bez vlivu na věcnou správnost napadeného rozsudku zůstala pochybení spočívající v tom, že v odůvodnění napadeného rozsudku se okresní soud nevypořádal s jedním z provedených důkazů (u jednání dne 16.5.2003 byl proveden důkaz znaleckým posudkem znalce K. ze dne 26.2.1996, přičemž s tímto provedeným důkazem se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku žádným způsobem nevypořádal) a že neuvedl důvody, které ho vedly k odmítnutí důkazního návrhu žalované v podobě výslechu její matky jako svědkyně. Odvolací soud proto pouze pro úplnost dodává, že s ohledem na právní názor zaujatý soudem I. stupně a sdílený rovněž soudem odvolacím se v případě shora uvedeného důkazu znaleckým posudkem i v případě návrhu na provedení důkazu výslechem zmíněné svědkyně jedná o důkazy nadbytečné, když jejich provedením by nemohlo dojít k žádné změně právního názoru zaujatého již na základě skutkového stavu zjištěného z ostatních důkazů v řízení provedených. Odvolací soud z důvodů výše uvedených napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že v odvolacím řízení úspěšná žalovaná se svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdala. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Takové dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u Okresního soudu v H. K. k Nejvyššímu soudu ČR v Brně ve dvojím vyhotovení. V Hradci Králové dne 5. listopadu 2003