Ustanovení § 110 odst. 1 obč. zák. platí i pro obchodněprávní vztahy. Desetiletá promlčecí doba podle § 110 odst. 1 obč. zák. však nikdy neproběhne celá, neboť skončí již dříve uplynutím desetileté promlčecí doby uvedené v § 408 odst. 1 obch. zák.

4 25Co 368/2002 25Co 368/2002-32 U s n e s e n í Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P.M. a soudců JUDr. V.L., Ph.D. a Mgr. M.P. ve věci oprávněného Č.s.a.d., s.p. H.K., zastoupeného JUDr. M. P., advokátkou, proti povinnému V. Š., zastoupenému JUDr. M. W., advokátem, o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v H. K. ze dne 29.7.2002, č.j. Nc 8311/2001-25, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se ve výroku I potvrzuje. II. Usnesení okresního soudu se ve výroku II zrušuje. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením zamítl návrh povinného na zastavení řízení (výrok I) a povinnému uložil povinnost nahradit oprávněnému náklady řízení ve výši 6.795,-- Kč (výrok II). Neztotožnil se s názorem povinného, že nárok oprávněného je promlčen. Vzal přitom za prokázané, že oprávněnému přiznaný nárok vycházel z obchodněprávního závazkového vztahu, a proto se řídil obchodním zákoníkem. Čtyřletá promlčecí doba podle § 397 obchodního zákoníku začala poprvé běžet 18.5.1995, kdy mohl oprávněný poprvé podat žalobu k soudu. Stejného dne počala plynout i desetiletá promlčecí lhůta podle § 408 odst.1 obchodního zákoníku. Oprávněný podal žalobu 26.6.1996 a tímto okamžikem došlo k stavení běhu obou promlčecích lhůt podle § 402 obchodního zákoníku. Řízení před okresním soudem skončilo pravomocným přiznáním nároku oprávněnému a v okamžik skončení řízení (12.11.1996) pokračovala v běhu desetiletá promlčecí lhůta. Oprávněný podal návrh na zahájení výkonu rozhodnutí 23.10.2001, tedy po uplynutí čtyřleté lhůty, avšak před uplynutím desetileté promlčecí lhůty. V odvolání povinný namítal, že okresní soud důsledně nevycházel z ust. § 387 až 408 obchodního zákoníku. Dovozoval, že z ust. § 402 obchodního zákoníku vyplývá, že promlčecí doba se staví pouze po dobu trvání soudního řízení a prvním dnem po právní moci rozsudku, kterým bylo žalobě vyhověno, pokračuje běh promlčecí doby nadále. Úmysl zákonodárce nastolit stav, aby po pravomocném přisouzení nároku již neplynula stavená lhůta, ale začala plynout obecná desetiletá lhůta, by musel být v obchodním zákoníku výslovně uveden. Čtyřletá promlčecí doba v této věci začala běžet 18.5.1995 a oprávněný uplatnil svůj nárok u soudu 26.6.1996. Od tohoto okamžiku původní promlčecí doba neběžela a k tomuto dni z ní uběhl 1 rok a 40 dnů. Platební rozkaz okresního soudu nabyl právní moci 6.12.1996 a následujícího dne pokračoval běh čtyřleté promlčecí doby. Ta uplynula 29.10.1999, z čehož podle názoru odvolatele vyplývá, že 23.10.2001, kdy oprávněný podal návrh na nařízení exekuce, byl již tento jeho nárok promlčen. Navrhl usnesení okresního soudu změnit tak, že exekuce bude zastavena. Odvolání není důvodné. Obchodní zákoník v ust.§ 405 odst. 1 řeší výslovně otázku běhu promlčecí lhůty, není-li rozhodnuto ve věci. Zcela však postrádá ustanovení o běhu lhůty v případě, že je právo pravomocně přisouzeno. Podle tohoto právního předpisu otázku nelze vyřešit, a proto je nutno podle § 1 odst.2 obchodního zákoníku hledat odpověď v občanském zákoníku. Podle § 110 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku se pravomocně přiznané právo promlčuje za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Tato desetiletá promlčecí lhůta však bude omezena tzv. absolutní desetiletou lhůtou podle § 408 odst. 2 obchodního zákoníku a vždy skončí v okamžik, kdy uběhne lhůta podle § 408 odst. 2. Lhůta podle § 110 občanského zákoníku tudíž v důsledku ust. § 408 odst. 2 obchodního zákoníku nikdy neproběhne celá. V daném případě bylo okresním soudem správně zjištěno, že čtyřletá promlčecí lhůta podle § 397 obchodního zákoníku a desetiletá lhůta podle § 408 obchodního zákoníku poprvé začala běžet 18.5.1995, kdy žalobce mohl právo u soudu uplatnit poprvé. Podáním žaloby 26.6.1996 došlo k stavení běhu čtyřleté promlčecí lhůty podle § 402 obchodního zákoníku. Žalobě bylo vyhověno a platební rozkaz nabyl právní moci 12.11.1996. Tímto okamžikem došlo k přerušení čtyřleté promlčecí lhůty a začala plynout desetiletá promlčecí lhůta podle § 110 občanského zákoníku. V jejím rámci doposud neuplynula desetiletá lhůta podle § 408 obchodního zákoníku. Oprávněný podal návrh na nařízení exekuce Okresnímu soudu v H. K. 23.10.2001, tedy před jejím skončením. Lze tak uzavřít, že k promlčení nároku oprávněného nedošlo. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu ve výroku I jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Podle § 221 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. napadené usnesení zrušil ve výroku II, protože okresní soud rozhodl o nákladech řízení, ačkoliv mu to nepřísluší. Exekuce zde byla nařízena podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu a náklady určuje exekutor v příkazu k úhradě (§ 88 exekučního řádu). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Proti výroku I není ani dovolání přípustné, ledaže Nejvyšší soud ČR dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. V takovém případě by bylo možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení u Okresního soudu v H. K. Proti výroku II tohoto usnesení není dovolání přípustné. V H.K. dne 10. ledna 2003