I. Subjektu, s nímž mělo správně být pokračováno v řízení po ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení na straně původního účastníka, není odepřeno právo odvolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s tím subjektem, který ve skutečnosti procesním nástupcem původního účastníka řízení není. II. Právními nástupci zaniklé státní organizace České dráhy jsou jednak akciová společnost České dráhy, jednak státní organizace Správa železniční dopravní cesty- každá z nich v rozsahu, který vymezuje zákon č. 77/2002 Sb. Jestliže soud prvního stupně usnesením nesprávně určil, že v projednávané věci je právním nástupcem akciová společnost České dráhy, ač ve skutečnosti je právním nástupcem státní organizace Správa železniční dopravní cesty, nelze této státní organizaci upírat možnost odvolání proti uvedenému usnesení.

4 26Co 165/2003 26Co 165/2003-28 U s n e s e n í Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. D.M. a soudců JUDr. A.S. a Mgr. Ing. B.N. ve věci žalobce Č. d., státní organizace, IČ xxx, se sídlem v P. 1, nábř. L. S. 1222, proti žalovanému T. a.s., IČ xxx, se sídlem ve D. K. n. L., D. 338, o zaplacení 1.177,-- Kč, o odvolání Správy železniční dopravní cesty, státní organizace se sídlem v P. 8, P. P. 367/5, IČ xxx, adresa pro doručování Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, odbor právních věcí, R. n. 914, P.O.Box 70, H. K., proti usnesení Okresního soudu v T. č.j. 5C 192/2002-19 ze dne 4. března 2003, t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že v řízení bude na straně žalobce pokračováno s účastníkem Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem P. P. 367/5, P. 8, IČ xxx. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným usnesením rozhodl, že v řízení bude na straně žalobce pokračováno se společností Č. d., a.s. se sídlem v P. 1, nábř. L. S. 1222. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dle zák. č. 77/2002 Sb. došlo ke dni 1.1.2003 k zániku původního žalobce, přičemž dle § 4 odst. 2 cit. zák. je třeba ze dvou nástupnických subjektů považovat za právního nástupce původního žalobce v tomto řízení právě Č. d., a.s. Prvoinstanční rozhodnutí bylo omylem doručeno též do sídla již zaniklého původního žalobce, kde je převzal druhý z jeho právních nástupců, tj. S. ž. d. c., státní organizace. Tento subjekt podal proti němu včas odvolání, v němž namítal, že právním nástupcem původního žalobce je on. Odkázal na ust. § 20 odst. 2 zák. č. 77/2002 Sb., na jehož základě podle něho došlo k přechodu pohledávky uplatněné v tomto řízení na něho, nikoli na subjekt označený soudem prvního stupně. Navrhl, aby odvolací soud změnil prvoinstanční rozhodnutí tak, že rozhodne o pokračování v řízení s ním. Subjekt označený ve výroku usnesení okresním soudem proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolání nepodal. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda bylo odvolání podáno osobou oprávněnou či nikoli. Dospěl k závěru, že pro její posouzení je rozhodným vyřešení otázky věcné správnosti prvoinstančního rozhodnutí. Je třeba mít na zřeteli, že procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního, a tudíž procesním nástupcem je vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Hmotněprávní nástupnictví při zániku právnických osob přitom zpravidla nastává již ke dni jejich zániku, z čehož je nezbytné dovodit, že jde-li s ním procesní nástupnictví ruku v ruce, má rozhodnutí soudu o tom, s kým bude v řízení pokračováno, pouze deklaratorní charakter (srov. úpravu před 1.1.2001, kdy soud o pokračování v řízení nerozhodoval a přímo s právním nástupcem zaniklého subjektu začal jednat jako s účastníkem řízení). Za situace, kdy soud posoudí otázku právního nástupnictví chybně, tudíž nelze podle názoru odvolacího soudu upřít subjektu, jenž je ve skutečnosti právním nástupcem zaniklé právnické osoby, právo brojit proti jeho rozhodnutí. Při akceptaci opačného závěru, tzn. že na základě chybného rozhodnutí soudu mu nelze právo odvolání z titulu účastenství v řízení přiznat, by soud při vázanosti svým vadným rozhodnutím zatížil řízení vadou spočívající v jeho pokračování se subjektem, jemuž nesvědčí věcná legitimace. Odvolací soud ve vazbě na shora uvedené nejprve posoudil, zda prvoinstanční rozhodnutí je věcně správné. Bylo-li by tomu tak, bylo by třeba uzavřít, že odvolání bylo podáno někým, kdo nemá postavení účastníka řízení, a jako takové je dle § 218 písm. b/ o.s.ř. odmítnout. V opačném případě by bylo na místě k odvolání takového subjektu prvoinstanční rozhodnutí změnit tak, že v řízení bude nadále pokračováno s ním. Původní žalobce zanikl na základě § 6 zák. č. 77/2002 Sb., přičemž současně se zánikem Č. d., státní organizace ke dni 1.1.2003 došlo ke vzniku dvou nástupnických subjektů, a to Č. d., a.s. a Správy železniční dopravní cesty, státní organizace. Dle § 4 odst. 2 cit. zák. se pro založení akciové společnosti Č. d. použije majetek státu, se kterým hospodařila ke stanovenému dni státní organizace České dráhy, který slouží k provozování železniční dopravní cesty a železniční dopravy, a ostatní majetek státní organizace Č. d., s výjimkou majetku uvedeného v § 20 odst. 1 a v § 20 odst. 5 písm. b/ a c/, přičemž dle § 7 odst. 1 cit. zák. přechází uvedený majetek na akciovou společnost dnem jejího vzniku. O tato ustanovení opřel soud prvního stupně svůj závěr o právním nástupnictví akciové společnosti Č. d. na místo původního žalobce. Dle § 20 odst. 2 téhož zákona však státní organizace Správa železniční dopravní cesty hospodaří se závazky a pohledávkami státní organizace České dráhy existujícími ke dni vzniku akciové společnosti České dráhy, s výjimkou závazků specifikovaných pod písm. a/ až c/ tohoto ustanovení. V odst. 5 téhož ustanovení je pak negativně vymezeno, že předmětná státní organizace nehospodaří s majetkem, který přechází ze zaniklého subjektu do akciové společnosti České dráhy. Při porovnání obou výše citovaných ustanovení je zřejmý určitý nesoulad jejich znění, když dle § 4 odst. 2 by měla akciová společnost České dráhy přebrat veškerý majetek státu, s výjimkou majetku uvedeného v § 20 odst. 1 a v § 20 odst. 5 písm. b/ a c/, přičemž pod pojmem “majetek státu” je třeba rozumět i jeho závazky a pohledávky (srov. § 6 odst. 1 obch. zák.). Právě závazky a pohledávky zaniklého subjektu však podle § 20 odst. 2 přecházejí na státní organizaci Správa železniční dopravní cesty. Nezbývá tudíž, než znění obou částí zákona vyložit v souladu s úmyslem zákonodárce při jeho tvorbě. Odvolací soud tak učinil a dospěl k závěru, že obsahuje-li ust. § 20 odst. 2 zákona speciální úpravu pro režim závazků a pohledávek zaniklé státní organizace, je třeba dát této speciální úpravě přednost před obecnou úpravou zakotvenou v ust. v § 4 zákona, když závazky a pohledávky jsou pouze částí obchodního majetku právnické osoby. V souladu s tímto výkladem předmětných ustanovení pak odvolací soud dospěl k závěru o důvodnosti odvolání, neboť pohledávka uplatněná v tomto řízení existovala již ke dni vzniku akciové společnosti a nespadá pod žádnou z výjimek dle § 20 odst. 2 písm. a/ až c/ zákona. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud podle § 20 odst. 2 o.s.ř. a prvoinstanční rozhodnutí změnil tak, že rozhodl o pokračování v řízení se státní organizací Správa železniční dopravní cesty. P o u č e n í :Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání (§ 239 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Lze je podat do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v T. a rozhodoval by o něm Nejvyšší soud ČR v Brně. V H.K. dne 18. září 2003