Jestliže manžel povinného nabyl věc do svého vlastnictví až poté, co uzavřel s povinným smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, a pohledávka oprávněného vznikla před nabytím věci do vlastnictví manžela povinného, může manžel povinného uplatnit vůči oprávněnému právo na vyloučení této věci z výkonu rozhodnutí.

26Co 256/2003-33 Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. Ing. B. N. ve věci žalobce R. P., proti žalovanému Č., a.s. se sídlem v P. 1, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v T. č.j. 14C 174/2002-10 ze dne 7.1.2003, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí vedeným společností ČEPRO, a.s. se sídlem v P. 1, S. 5, proti povinné N. P., pod sp. zn. E 2503/2001 u Okresního soudu v T. se vylučují videorekordér zn. Philips, rok výroby 2000 a Hi-Fi věž zn. Philips, rok výroby 2000. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyloučení movitých věcí – videorekordéru a hi-fi věže zn. Philips – z výkonu rozhodnutí vedeného u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. E 2503/2001. Po zjištění, že předmětný výkon rozhodnutí je veden pro pohledávku žalovaného vůči manželce žalobce vzniklou dne 7.5.1997, tj. za trvání manželství povinné a žalobce, že smlouva o zúžení a vypořádání společného jmění manželů mezi nimi byla uzavřena dne 30.11.2000 a že předmětné movité věci zakoupil žalobce na základě úvěrové smlouvy ze dne 13.12.2000, dospěl k závěru, že byla-li smlouva o zúžení společného jmění uzavřena až po vzniku vymáhané pohledávky, věci je pro účely výkonu rozhodnutí nutno považovat za majetek patřící do společného jmění manželů. Žalobce ve včasném odvolání vytýkal okresnímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Poukazoval na ust. § 262a odst. 2 o.s.ř. s tím, že uvedený majetek nepatřil v době vzniku vymáhané pohledávky do společného jmění manželů, ale byl nabyt až po jeho rozdělení. Navrhl, aby odvolací soud změnil prvoinstanční rozhodnutí tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil a k jednání odvolacího soudu se, ač řádně obeslán, nedostavil. Věc byla proto projednána v nepřítomnosti tohoto účastníka (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Odvolání žalobce obsahuje způsobilý odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadené prvoinstanční rozhodnutí i jemu předcházející řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných. Odvolání žalobce shledal opodstatněným. Soudu prvního stupně je vytýkáno pouze nesprávné právní posouzení věci, konkrétně vadný výklad ust. § 262a o.s.ř. S ohledem na rozsah přezkumné činnosti se odvolací soud zabýval věcnou správností prvoinstančního rozhodnutí i z jiných hledisek daných v § 205 odst. 2 o.s.ř., avšak naplnění jiných odvolacích důvodů v přezkoumávané věci neshledal. Žalobci však přisvědčil v tom, že soud prvního stupně si ust. § 262a os.ř., zejména jeho druhý odstavec, vadně vyložil. Žalobce podal vylučovací žalobu s tvrzením, že ke sporným movitým věcem má právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí, když poukazoval na okolnost, že je zakoupil až po vzniku vymáhané pohledávky a po uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů. Okresní soud na svá skutková zjištění, která odpovídala tvrzení žalovaného o časové posloupnosti skutečností shora, aplikoval správný právní předpis, tj. ust. § 262 o.s.ř., když na souzenou věc nelze vztáhnout žádný z případů výslovně vymezených v § 267 odst. 2 o.s.ř. Zřejmě si však dostatečně neuvědomil rozdílnost v dikci obou jeho odstavců. V prvním z nich jsou totiž stanoveny zásady pro postup soudu při nařízení výkonu rozhodnutí, a to tím způsobem, že soud při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí vychází ze zákonného vymezení společného jmění manželů. Tato úprava postupu při nařízení výkonu rozhodnutí je odrazem okolnosti, že o něm soud rozhoduje zpravidla bez jednání a bez slyšení povinného, a proto nemůže zkoumat, zda navržený způsob výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění skutečně postihuje majetek tvořící společné jmění povinného a jeho manžela, nebo zda jde o majetek, který do společného jmění nepatří na základě smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství. Obrana, že pohledávka nemá být uspokojena z majetku, který se podle § 262a odst. 1 považuje za součást společného jmění, má však své místo při realizaci výkonu rozhodnutí. Předpoklady důvodnosti takové obrany stanoví právě § 262a odst. 2 o.s.ř., a to tak, že pozitivně stanoví, k jakému obsahu smluv o zúžení nebo rozšíření společného jmění manželů nebude při výkonu rozhodnutí přihlíženo. Žalobce se domáhal aplikace první věty tohoto ustanovení, podle níž se při výkonu rozhodnutí nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Jeho poukaz na okolnost, že majetek, ohledně něhož se domáhá vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky, je přitom důvodný. Vznikla-li pohledávka vůči jeho manželce v r. 1997, přičemž žalobce zakoupil obě věci až po zúžení společného jmění notářským zápisem ze dne 30.11.2000, je zřejmé, že se nejedná o majetek, který byl součástí společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Jeho obrana, že pohledávka vůči jeho manželce nemá být uspokojena z tohoto majetku, je tudíž opodstatněná. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě o vyloučení obou movitých věcí z výkonu rozhodnutí vedeného proti manželce povinného u Okresního soudu v T. pod sp. zn. E 2503/2001 vyhověl. Úspěšný žalobce se výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Z tohoto důvodu odvolací soud rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení před nimi nemá žádný z účastníků, aniž by bylo třeba zabývat se tím, zda je místo pro aplikaci jiného ustanovení než § 142 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání. Lze je podat do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v T. a rozhodoval by o něm Nejvyšší soud v Brně. V H. K. dne 11. září 2003