Náklady řízení, které dědici zaplatili v dědickém řízení, nejsou škodou způsobenou dědicům tím, kdo zavinil smrt zůstavitele. Mezi jednáním škůdce a domnělou škodou, vzniklou zaplacením nákladů dědického řízení, není vztah bezprostřední příčinné souvislosti.

4 Pokračování 26Co 281/2003 26Co 281/2003Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. Ing. B. N. ve věci žalobců a) J. Č., nar. xxx, b) nezletilého O. Č., nar. xxx, a c) P. Č., nar. xxxx, všech bytem H. v P., M. 1890, všech zastoupených JUDr. V. D., advokátkou se sídlem H. K., N. 37, proti žalované J. Š., nar. xxx, bytem T. 51, o zaplacení 8.955,--Kč, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v T. ze dne 28. února 2003, č.j. 8C 174/2002-27, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích II, III a IV p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobci a) 19,--Kč (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobci domáhali společně a nerozdílně zaplacení dalších 8.936,--Kč (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek 600,--Kč (výrok III) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Okresní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že žalovaná dne 1.4.2000 jako řidička vozidla smrtelně zranila S. Č., manželku žalobce a) a matku žalobců b) a c). V dědickém řízení byli žalovaní zavázáni k úhradě nákladů dědického řízení tak, že žalobce a) měl zaplatit 19,--Kč, žalobce b) 4.587,--Kč a žalobce c) 4.349,--Kč. Náklady dědického řízení představují škodu, která byla způsobena protiprávním jednáním žalované. Žalovaná proto za tuto škodu odpovídá. Každý z žalobců má právo na náhradu škody ve výši, v níž mu byla uložena povinnost nahradit náklady dědického řízení. Žalobci a) tak svědčí právo na náhradu škody ve výši 19,--Kč. Pokud žalobce a) zaplatil náklady ve větším rozsahu, šlo o nedůvodné plnění, na jehož náhradu nemá nárok. Žalobci b) a c) naopak náklady dědického řízení nezaplatili vůbec, a škoda jim proto nevznikla. Proti rozsudku podali žalobci odvolání. Brojili proti výroku II, jímž byla žaloba v převážném rozsahu zamítnuta. Žalobce a) zaplatil celé náklady dědického řízení, neboť žalobci b) a c) byli tehdy nezletilí a neměli žádné finanční prostředky. Žalobce a) měl za to, že je jeho povinností za své nezletilé syny náklady dědického řízení uhradit. Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které mu přecházelo, a to z důvodů v odvolání uvedených (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.) i z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Okresní soud postavil své rozhodnutí na závěru, že náklady dědického řízení, pokud by je každý ze žalobců zaplatil v tom rozsahu, jak o nich rozhodl soud při vypořádání dědictví, by představovaly škodu, která byla žalobcům způsobena protiprávním jednáním žalované. Žalobci by měli v takovém případě vůči žalované právo na náhradu takto vzniklé škody. Odvolací soud s tímto závěrem okresního soudu nesouhlasí. Domnívá se především, že náklady dědického řízení nejsou svou povahou škodou vzniklou žalobcům jako dědicům. Náklady pozůstávají v převážné části z odměny notáře. Tato odměna je určována jako procentem vyjádřený díl z hodnoty dědictví. Je proto vždy menší než hodnota dědictví. Škoda jakožto majetková újma tedy dědici nevzniká, neboť dědicův majetek se o hodnotu dědictví zvětšuje. Náklady dědického řízení přitom, jak již bylo uvedeno, představují jen zlomek hodnoty dědictví. Z uvedeného vyplývá, že náklady dědického řízení nemohou být škodou vzniklou dědicům. Žaloba byla již z tohoto důvodů neopodstatněná. Odvolací soud se však nadto domnívá, že mezi jednáním žalované a škodou žalobců, i kdyby tuto škodu bylo možno spatřovat v zaplacení nákladů dědického řízení, není vztah bezprostřední příčinné souvislosti. Povinnost žalobců zaplatit náklady dědického řízení vznikla žalobcům až v souvislosti s projednáním dědictví. Výše nákladů, a tedy škoda tvrzená žalobci, byla závislá na hodnotě dědictví, nikoliv na rozsahu a intenzitě jednání žalované. Žalovaná svým jednáním nemohla ovlivnit výši těchto nákladů. Hodnota dědictví a od ní odvozená výše nákladů řízení jako domnělá škoda nemá s jednáním žalované jako původkyní škody žádnou souvislost. Ačkoliv okresní soud zaujal jiný právní názor než soud odvolací, dospěl v bodu II svého rozhodnutí k výroku, který se jeví odvolacímu soudu jako správný. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II a ve výrocích na tomto výroku závislých (III, IV) potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, a proto měla právo na náhradu odvolacích nákladů. Žalovaná se však práva na náhradu těchto nákladů vzdala. Odvolací soud za tohoto stavu nepřiznal právo na náhradu odvolacích nákladů žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 23. října 2003 Předsedkyně senátu: