Jestliže jeden z manželů nabyl věc do svého výlučného vlastnictví po doplacení leasingových splátek, je třeba při vypořádání společného jmění manželů k té části plateb, které představovaly zálohu na kupní cenu nebo splátky kupní ceny, přihlížet jako k tomu, co bylo za trvání manželství vynaloženo na věc ze společného majetku.

26Co 287/2003 8 U s n e s e n í Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. D.M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. Ing. B. N. ve věci žalobkyně M. V., bytem T., K., M. 292, zast. JUDr. Z. V., advokátkou se sídlem v T., S. nám. 47, proti žalovanému V. V., bytem T., B. l78, zast. JUDr. Z. P., advokátkou se sídlem v L., M. l75, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v T., č. j. 6C 77/99-l54, ze dne 23. 5. 2OO3, takto: Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud napadeným rozsudkem rozhodl o vypořádání společného jmění manželů mezi účastníky po rozvodu jejich manželství. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal nákladní automobil – tahač LIAZ, SPZ TU 95-l8 v ceně 4ll.6OO,- Kč a návěs k tahači LIAZ, SPZ TU 62-35 v ceně 2Ol.3OO,- Kč. K úhradě žalovanému přikázal dluh z titulu půjček vedených u České spořitelny a. s. ve výši 349.832,67 Kč a 99.Ol8,35 Kč a lO.288,6O Kč, dále dluhy z titulu půjčky od D. K. ve výši 4OO.OOO,- Kč a z titulu půjčky od Podniku speciálních prací a. s. S. H. ve výši 2O.5OO,- Kč. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů 2O6.234,8O Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Každému z účastníků současně uložil nahradit náklady řízení státu ve výši 2.78O,5O Kč, společně a nerozdílně jim pak uložil zaplacení soudního poplatku l8.387,- Kč. Žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vzal za prokázáno, že manželství účastníků bylo rozvedeno pravomocně ke dni 3O. 4. l996 v řízení zahájeném dne 26. lO. l995. Za trvání manželství nabyli účastníci do společného jmění manželů (dále jen SJM) nákladní vozidlo LIAZ TUA lO-28 a návěs TU 64-98, přičemž tato vozidla byla ještě za trvání manželství dne 2O. ll. l995 prodána za celkovou dohodnutou cenu 5l2.5OO,- Kč. Dále do SJM nabyli nákladní automobil LIAZ, SPZ TU 95-l8 a návěs k tahači LIAZ, SPZ TU 62-35, jejichž hodnota ke dni zániku SJM byla stanovena znaleckým posudkem znalce Ing. V. B. na 4ll.6OO,- Kč za tahač a 2Ol.3OO,- Kč za návěs k tahači. V průběhu manželství byly účastníkům poskytnuty Českou spořitelnou, a.s. tři půjčky, které po rozvodu splácel žalovaný, přičemž zůstatky dvou z nich ve výši 9.l87,- Kč a 84.l47,- Kč uhradil v dubnu l999 Ing. J. F. Dále získali půjčku od zaměstnavatele žalovaného, jejíž zůstatek po rozvodu manželství splácel žalovaný. Za trvání manželství uzavřel žalovaný smlouvu o půjčce s D. K., o jejímž uzavření žalobkyně věděla, přičemž i tuto půjčku v zůstatkové výši 4OO.OOO,- Kč po rozvodu splácel žalovaný. V době trvání manželství žalovaný uzavřel smlouvu o pronájmu vozidla – finančním leasingu osobního automobilu Š Favorit, SPZ TUH 37-72 v hodnotě 2O6.6l3,- Kč (bez DPH) se základními kapitálovými měsíčními splátkami 4.752,46 Kč. Do právní moci rozsudku o rozvodu bylo zaplaceno celkem l4O.226,28 Kč, tj. 67,9 % ceny, přičemž obecná cena vozidla k tomuto dni byla znalcem L. E. stanovena na lO8.8OO,- Kč. Leasingové splátky doplatil po rozvodu manželství žalovaný a v roce 1997 předmětný automobil prodal. Dne 2O. 4. l996 si žalovaný půjčil od M. J. l7O.OOO,- Kč bez vědomí a souhlasu žalobkyně. Takto získané prostředky použil na zakoupení podílu na nemovitosti čp. l7O v T., přičemž vklad vlastnického práva k nemovitosti ve prospěch žalovaného byl povolen s právními účinky vkladu ke dni lO. 5. l996. Takto zjištěný skutkový stav věci posoudil prvostupňový soud podle odůvodnění rozsudku na základě čl. VIII odst. 5 z. č. 9l/l998 Sb. dle § l48 odst. l, § l49 odst. l, 3 a § l5O obč. zák. ve znění platném do 3l. 7. l998. Tahač LIAZ a návěs, které byly součástí společného jmění manželů ke dni jeho zániku, přikázal do vlastnictví žalovaného, když vzal za prokázáno, že ten předmětná vozidla užíval ke své podnikatelské činnosti a měl je ve svém držení i po rozvodu manželství. Jejich cenu stanovil v celkové hodnotě 6l2.9OO,- Kč, když přes námitky žalovaného ve znaleckých posudcích Ing. B. neshledal žádné nesrovnalosti a “neměl důvod pochybovat o jeho odborných závěrech bez ohledu na žalovaným předkládané další posudky, které byly vypracovány na základě jeho zadání”. Měl-li žalovaný námitky k osobě znalce, uplatnil je až po vypracování posudku, ačkoliv se jednalo o okolnosti známé mu již v době ustanovení znalce. V provedeném vypořádání soud dále zohlednil částku 5l2.OOO,- Kč, kterou žalovaný získal prodejem tahače a návěsu, neboť účastníci neměli zrušené SJM, k prodeji došlo již v době rozvodového řízení bez souhlasu a vědomí žalobkyně a není reálná možnost, že by došlo ke spotřebování uvedených prostředků ještě za trvání manželství oběma účastníky. V obou případech tedy polovina hodnoty věcí náleží žalobkyni. Vozidlo Š Favorit sice nebylo v době trvání manželství ve vlastnictví účastníků, a proto nebylo zahrnuto do vypořádání jako movitá věc, ale předmětem vypořádání se stala hodnota vozidla v závislosti na leasingových splátkách. O prostředky vynaložené ze společného jmění šlo v rozsahu 67,9 % ceny vozidla ke dni právní moci rozsudku o rozvodu, tj. 73.875,2O Kč. Žalovaný by tak měl ve prospěch žalobkyně vyplatit celkem částku 599.387,6O Kč. Byly mu však přikázány závazky z půjček vůči České spořitelně, a. s., takže žalobkyně by mu měla vyplatit polovinu jejich zůstatku, tj. l74.9l6,34 Kč, 49.5O9,l75 Kč a 5.l44,3O Kč. Na úhradu dvou posledně uvedených částek byla započtena úhrada provedená Ing. J. F. rovněž v rozsahu jedné poloviny, tj. 42.O73,5O Kč a 4.593,5O Kč, takže z titulu půjček od České spořitelny, a. s. má žalobkyně vyplatit žalovanému celkem l82.9O2,8O Kč. Stejně tak je povinna žalovanému vyplatit polovinu zůstatku půjček od D. K. a od Podniku speciálních prací a. s., tj. částky 2OO.OOO,- Kč a lO.25O,- Kč. Žalobkyně by tak měla žalovanému vyplatit celkem 393.l52,8O Kč. Do společného jmění naopak nebyl zahrnut podíl žalovaného na nemovitosti čp. l7O a půjčka l7O.OOO,- Kč, kterou žalovanému za účelem jeho zakoupení poskytl M. J., neboť smlouva o půjčce byla žalovaným uzavřena již po vyhlášení rozsudku o rozvodu manželství bez souhlasu žalobkyně, takže se jedná výlučně o jeho závazek, a vlastnické právo k nemovitosti nabyl až po právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství. Odečtením částek 599.387,6O Kč a 393.l52,8O Kč pak vychází vypořádací podíl ve výši 2O6.234,8O Kč, který je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni. Žalovaný ve včasném odvolání namítal nepřezkoumatelnost a zmatečnost prvoinstančního rozhodnutí. Brojil především proti ceně tahače LIAZ a návěsu k tahači, jež byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Namítal, že soudem ustanovený znalec stanovil cenu špatně a v rozporu s předpisy o oceňování, zejména že nevycházel z konkrétní kupní ceny vozidla a tuto stanovil jako cenu imaginární, a že cenu pneumatik stanovil špatně. Taktéž měl přihlédnout k tomu, zda žalovaný je či není plátcem DPH. Výsledně stanovená cena je tudíž natolik zmatečná, že je nepoužitelná. Dokazování před soudem prvního stupně pak zůstalo neúplné v důsledku nezadání revizního znaleckého posudku, jehož nezbytnost dokládal žalovaný obsahem znaleckých posudků, které si nechal vypracovat jednak v době rozvodu se žalobkyní a jednak za účelem zhodnocení úrovně znaleckého posudku vyhotoveného znalcem Ing. B. Podle žalovaného si též navzájem odporují jednotlivé výroky prvoinstančního rozhodnutí, neboť na sebe matematicky nenavazují. Žalovaný v rozsudku postrádá výrok, stanovící výši leasingových splátek z osobního automobilu Škoda Favorit zaplacených žalovaným po rozvodu manželství z titulu závazku obou manželů. Podle názoru žalovaného měl okresní soud postupovat tak, že měl stanovit hodnotu automobilu ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství a leasingové splátky zaplacené žalovaným poté posoudit jako společný závazek uhrazený pouze jím. Počítá-li soud v odůvodnění rozsudku do aktiv společného jmění také částku 5l2.OOO,- Kč jako kupní cenu za automobily prodané za trvání manželství, opomněl tuto částku promítnout do výroku rozsudku. Navíc se nevypořádal s otázkou, zda tyto peníze ke dni zániku manželství existovaly, případně zda byly použity na nákup automobilů uvedených v bodě I výroku rozsudku. Pro všechny tyto vady prvoinstančního rozhodnutí navrhl žalovaný jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí s tím, že bude proveden revizní znalecký posudek ohledně hodnoty věcí uvedených ve výroku I rozsudku, částka 5l2.OOO,- Kč bude vyloučena ze společného jmění jako neprokázaná a bude přihlédnuto k závazku z titulu leasingových splátek za osobní automobil Škoda Favorit. Měly-li by zůstat tahač a návěs oceněny dosavadním způsobem, žalovaný o ně nemá zájem a nechť jsou přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení prvoinstančního rozhodnutí, případně odmítnutí odvolání žalovaného pro neuvedení odvolacích důvodů. Jeho námitky proti znaleckému posudku znalce Ing. B. neuznávala s odůvodněním, že znalec se při svém výslechu vypořádal s písemně vznesenými výhradami žalovaného, který se k příslušnému jednání okresního soudu nedostavil. Navíc znalec vycházel při propočtu ceny tahače i návěsu z prakticky nejnižší hranice, takže výpočet je spíše výhodný právě pro žalovaného. Neopodstatněnou shledávala i námitku stran vypořádání leasingových splátek, neboť není možno zohledňovat jakékoliv platby po rozvodu manželství tak, jak se domáhá žalovaný. Jestliže okresní soud neuvedl do výroku rozsudku částku získanou prodejem tahače a návěsu za trvání manželství, postupoval správně, neboť je třeba ji zohlednit pouze v rámci výpočtu vypořádacích podílů. Její vyloučení z předmětu vypořádání by bylo neopodstatněné, poněvadž žalobkyně prokázala, že žalovaný si finanční prostředky z prodeje vozu ponechal, přičemž přes opakované výzvy nevysvětlil, jak s nimi naložil. Odvolání žalovaného obsahuje způsobilé odvolací důvody dle § 2O5 odst. 2 písm. b/, c/, d/, e/ a g/ o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 2l2a odst. l o. s. ř.). Odvolání žalovaného shledal opodstatněným. Žalovaný v odvolání předně brojil proti způsobu stanovení ceny tahače LIAZ a návěsu k tahači, které byly výrokem I rozsudku přikázány do jeho výlučného vlastnictví. V odvolání zopakoval námitky, které uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně, včetně návrhu na provedení revizního znaleckého posudku. Okresní soud nevyhovění tomuto návrhu na doplnění dokazování odůvodnil tím, že ve znaleckých posudcích Ing. B. neshledal žádné nesrovnalosti a neměl důvod pochybovat o jeho odborných závěrech, a to bez ohledu na žalovaným předkládané další posudky. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že žalovaný poté, co soud nevyhověl jeho návrhu na nařízení revizního znaleckého posudku, předložil dne 22. 8. 2OO2 vyjádření Ing. M. M., znalce z oboru strojírenství, posuzování technického stavu motorových vozidel ze dne l5. 8. 2OO2, jehož závěry ohledně cenové relace tahače LIAZ a jeho návěsu, které jsou předmětem vypořádání, se podstatným způsobem liší od závěrů znalce Ing. B.,které jsou v předmětném vyjádření i zpochybňovány. Okresní soud však tento listinný důkaz předložený žalovaným neprovedl a s jeho námitkami proti závěrům znalce Ing. B. se vypořádal pouze výše stanoveným způsobem. Již samotný postup, kdy okresní soud nepřihlédl k žalovaným předloženému důkazu, zakládá opodstatněnost uplatněného odvolacího důvodu, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem označeným důkazům (§ 2O5 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Logickým důsledkem jeho postupu pak musí být i závěr, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 2O5 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.). Žalovaný soudu prvního stupně vytýkal dále nesprávnost postupu a úvah týkajících se osobního automobilu Škoda Favorit, který byl účastníky ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství pronajat na základě leasingové smlouvy. I této jeho námitce je třeba přisvědčit, byť se odvolací soud neztotožňuje se způsobem, jakým by měl podle něho soud ohledně předmětného automobilu postupovat. Okresní soud správně dospěl k závěru, že jej nelze zahrnout do vypořádání jako movitou věc, neboť ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků nebyl jejich vlastnictvím. Neobstojí však jeho úvaha, že předmětem vypořádání se stala hodnota vozidla v závislosti na leasingových splátkách. Při posuzování otázky, zda a nakolik přihlédne soud k platbám z leasingové smlouvy, uzavřené za trvání manželství účastníků jedním z nich, spláceným jen jedním z nich i po zániku manželství, je totiž třeba vycházet nikoliv z hodnoty pronajaté věci k rozhodnému datu, ale ze zjištění, do jaké míry byly částky zaplacené v rámci leasingu nejenom nájemným z pronajaté věci a nakolik současně představovaly zálohu či splátky kupní ceny z jejího následného prodeje účastníku, resp. tuto cenu snižovaly. Bylo-li v řízení prokázáno, že předmětný automobil nabyl po doplacení leasingových splátek do výlučného vlastnictví pouze žalovaný, k té části plateb, které by současně představovaly zálohu či splátky kupní ceny, je třeba přihlížet jako k tomu, co bylo za trvání manželství vynaloženo na věc ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů. Soud prvního stupně tedy pochybil co do obsahu svých skutkových zjištění, když se soustředil pouze na celkovou výši leasingových splátek a hodnotu vozidla ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, aniž by se zabýval obsahem leasingové smlouvy ze shora uvedeného hlediska. Proto nemohou obstát ani právní závěry, které na základě svých zjištění učinil. K dané problematice odkazuje odvolací soud při nedostatku ustálené judikatury alespoň na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. lO. 2OO2 sp. zn. 22Cdo 26l/2OOl publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 2/2OO3. Odvolací soud shledává opodstatněnou i námitku žalovaného dovolávající se nepřezkoumatelnosti prvoinstančního rozhodnutí pro absenci výroku ohledně částky 5l2.OOO,- Kč a nesouladu finančních částek uvedených v jednotlivých výrocích rozsudku. Obecně nelze přisvědčit jeho tvrzení, že finanční částky uvedené ve výrocích rozhodnutí na sebe musí navazovat, neboť mohou při vypořádání společného majetku manželů nastat situace, kdy nelze ve výroku rozhodnutí obsáhnout všechna aktiva a pasiva, k nimž je při vypořádání přihlíženo. Tak tomu bývá zejména v případě, kdy v době soudního rozhodnutí již některé věci ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství neexistují, a tudíž je s nimi počítáno pouze při stanovení výše majetkového podílu, kterého se dostává tomu kterému z účastníků, aniž by se to do výroku rozsudku promítlo jinak, než ve výši vypořádacího podílu, který je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na jejich vyrovnání. V přezkoumávané věci je však námitka žalovaného opodstatněná, neboť vzal-li soud prvního stupně za prokázáno, že žalovaný obdržel v krátkém časovém odstupu před zánikem manželství částku přibližně 5l2.OOO,- Kč, přičemž se žalovanému nepodařilo prokázat, jakým způsobem s nimi dále naložil, je třeba při hodnocení těchto skutkových zjištění vycházet z existence finanční hotovosti v této výši. Odvolací soud však shledává zmatečnost prvoinstančního rozhodnutí v jiné okolnosti, než je absence výroku shora, jež by byla zajisté napravitelná postupem prvoinstančního soudu podle § l66 o. s. ř. Soud prvního stupně totiž sice správně dospěl k závěru, že společný majetek účastníků je třeba vypořádat podle příslušných ustanovení občanského zákoníku ve znění platném do 3l. 7. l998, avšak z obsahu odůvodnění jeho rozhodnutí nevyplývá, že by takto při právním hodnocení věci skutečně postupoval. Nejen že v odůvodnění svého rozhodnutí zaměnil názvosloví a používal místo pojmu “bezpodílové spoluvlastnictví manželů” pojmu “společné jmění manželů”, ale zřejmě si neuvědomil ani dopady rozdílnosti těchto institutů, a to nejen pojmenováním, ale i předmětem, rozsahem i obsahem. Platí-li zásada, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů, zaniklé před l. 8. l998, se vypořádá podle ustanovení občanského zákoníku ve znění účinném do 3l. 7. l998 (srov. např. R 2O/2OOO), je třeba na skutková zjištění soudu důsledně aplikovat tuto právní úpravu, a to i co do vymezení rozsahu předmětu BSM jak pozitivně, tak negativně. Vzal-li tudíž okresní soud za prokázáno, že žalovaný tahač LIAZ SPZ TU 95-l8 a návěs TU 62-35 “užíval ke své podnikatelské činnosti” (viz strana 4 odůvodnění rozsudku nahoře), logicky měl následovat jeho právní závěr o tom, že se jedná o věci sloužící podle své povahy výkonu povolání jen jednoho z manželů, které nejsou předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Shodný závěr se pak nabízí ohledně návěsu a tahače, které žalovaný prodal smlouvou ze 2O. ll. l995, když konstatování okresního soudu “za trvání manželství nabyli účastníci do společného jmění manželů nákladní vozidlo LIAZ TUA lO-28 a návěs TU 64-98” uvedené mezi skutkovými zjištěními, nelze považovat za skutkové zjištění, ale již za právní hodnocení, jemuž však potřebná skutková zjištění nepředcházela nebo alespoň z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí ani z obsahu spisu nevyplývají. Ve světle tohoto stěžejního pochybení soudu prvního stupně je pak třeba hodnotit dopady odvolacích výtek žalovaného, vztahujících se ke způsobu ocenění tahače a návěsu existujících ke dni zániku BSM a k existenci finančních prostředků získaných prodejem dopravních prostředků smlouvou ze dne 2O. 11. 1995, které se mohou v dalším řízení projevit v úplně jiných důsledcích, než s jakými je spojoval žalovaný, a potažmo i žalobkyně a soud. Se zřetelem k výše uvedenému odvolacímu soudu nezbylo, než prvoinstanční rozhodnutí za použití § 221 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. a/ o. s. ř. zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně své rozhodnutí založil na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci a věc i nesprávně právně posoudil. Nesprávnost právního posouzení věci je přitom důsledkem jednak neúplného dokazování, jednak okolnosti, že jeho závěr, že tahač LIAZ SPZ TU 95-l8 a návěs k tahači LIAZ SPZ TU 62-35 jsou ve společném jmění manželů (správně v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví), je v logickém rozporu s jeho skutkovým zjištěním, že tyto dopravní prostředky sloužily výkonu podnikatelské činnosti žalovaného. V dalším řízení bude nezbytné nejprve postavit najisto, zda tahač LIAZ SPZ TU 95-18 a návěs k tahači LIAZ SPZ TU 62-35 podle své povahy sloužily výkonu povolání jen jednoho z manželů či nikoliv, přičemž rozhodující bude faktický stav, tedy to, k čemu v souladu s vůlí obou účastníků věci skutečně sloužily a zda nesloužily i druhému z manželů. Shodná skutková zjištění bude třeba učinit i ohledně tahače a návěsu, které žalovaný prodal kupní smlouvou ze dne 26. ll. l995, neboť od nich se bude odvíjet úvaha soudu o povaze finančních prostředků získaných prodejem těchto movitých věcí. Odvolací námitky žalovaného ohledně chybně stanovené výše ceny návěsu a tahače, jež mu byly přikázány výrokem I prvoinstančního rozhodnutí, nabudou na významu pouze za situace, budou-li skutková zjištění okresního soudu odůvodňovat závěr, že se jedná o součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V takovém případě bude nezbytné provést důkaz listinou, jíž žalovaný již v řízení před okresním soudem hodlal zpochybnit závěry posudku znalce Ing. B. Nehledě na obsah skutkových zjištění, které z ní okresní soud učiní, bude mít tento soud na zřeteli, že ustanovení § l27 odst. 2 o. s. ř. se v soudní praxi používá nejen v případě několika rozporných posudků, ale i v případech, kdy účastník předloží k důkazu znalecký posudek zpracovaný znalcem mimo řízení, přičemž závěry tohoto znaleckého posudku jako listinného důkazu jsou nesouladné se závěry znalce ustanoveného soudem v průběhu řízení. Budou-li skutková zjištění naopak odůvodňovat závěr, že tyto movité věci nejsou předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů, bude jeho další postup záležet na tom, zda další procesní postup účastníků odůvodní aplikaci § l5O věta druhá obč. zák. o vnosech ze společného majetku na majetek ve výlučném vlastnictví některého z manželů. Ohledně osobního automobilu Škoda Favorit bude okresní soud nadále postupovat v intencích naznačených ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, tzn. zjistí obsah smlouvy ze dne 23. 5. l994 o pronájmu vozidla – finančním leasingu a tu část leasingových splátek, které současně představovaly zálohu či splátky kupní ceny z jejího následného prodeje žalovanému, posoudí jako investici ze společného majetku do výlučného majetku jednoho z manželů. Ke skutkovým zjištěním okresního soudu ohledně společných půjček účastníků a k jejich právnímu hodnocení nebyly ze strany žalovaného výhrady a ani odvolací soud nezjistil v této části předmětu řízení žádné pochybení. Vzhledem k možnosti účastníků uplatňovat v dalším řízení nové skutečnosti a předkládat nové důkazy však samozřejmě není ani v tomto směru vyloučena změna skutkových zjištění spojená s jiným právním posouzením věci. V novém rozhodnutí ve věci neopomene soud prvního stupně rozhodnout i o veškerých nákladech řízení, v to počítaje i náklady řízení účastníků vynaložené v tomto odvolacím řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. v Hradci Králové dne 23. října 2OO3 Předsedkyně senátu: