I. V řízení o žalobě na nepřípustnost prodeje zástavy (§ 166 odst. 1 ObčZ) je pasivně legitimován toliko zástavní věřitel dražebník pasivně legitimován není. II. Bylo-li od dražby upuštěno (§ 46 zák. č. 26/2000 Sb.), nelze se již nepřípustnosti prodeje zástavy (§ 166 odst. 1 ObčZ) s úspěchem domáhat žaloba o nepřípustnost prodeje zástavy musí být proto zamítnuta.

5 26Co 391/2002-139Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. Ing. B. N. ve věci žalobce J. P., nar. xxx, bytem B. T. 200, proti žalovaným 1) C. C. E. LLC, 400 7th S., NW, S. 101 W., DC, 20004, USA, zastoupenému JUDr. J. H., advokátem se sídlem P. 5 – M. S., M. 13, a 2) M. a.s. se sídlem P. 1, J. 32, IČ xxx, o určení nepřípustnosti dražby, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v T. ze dne 15. března 2002, č.j. 7C 73/2001–100, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobce je povinen nahradit 1. žalovanému náklady odvolacího řízení 3.175,-- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. III. Žalobce a 2. žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že nedobrovolná veřejná dražba blíže popsaných nemovitostí je nepřípustná, zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému 1) ve výši 8.579,-- Kč a rozhodl, že žalobce a žalovaný 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že se žalobce domáhal vyslovení nepřípustnosti dražby pro neplatnost zástavní smlouvy. V zástavní smlouvě byl označen žalobce sice jako zástavní dlužník, ačkoli ve skutečnosti byl jen zástavcem, ale to nečiní smlouvu neplatnou. Žalobce byl jako zástavce i statutárním zástupcem zástavního dlužníka. Všem účastníkům smlouvy tedy bylo jasné, co mají při uzavření smlouvy na mysli. Nelze pominout, že žalobce udělil věřiteli plnou moc k prodeji zástavy pro případ nesplnění závazku. Žalobce navíc přistoupil k závazku zástavního dlužníka a stal se dlužníkem vedle něho. Okresní soud z uvedených důvodů shledal zástavní smlouvu platnou a na základě toho žalobu zamítl. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalobce. Namítal, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům. Zástavní smlouva je neplatná. Úvěr nebyl poskytnut zástavci. K neexistující pohledávce nemůže existovat zajištění. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a určil, že nedobrovolná dražba je nepřípustná. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo, z důvodů v odvolání uvedených (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o.s.ř.) i z důvodů výslovně v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Okresní soud především pochybil v tom, že zcela pominul otázku včasnosti žaloby. Podle ust. § 166 odst. 2 obč. zák. lze žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy podat do 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě. Žalobci bylo oznámení o dražbě doručeno nejpozději ke dni 5.1.2001, neboť tohoto dne odeslal žalobce žalovanému 2) dopis, v němž na obsah tohoto oznámení reaguje. Žalobu však žalobce podal teprve dne 9. dubna 2001, tedy po marném proběhnutí jednoměsíční lhůty. Podle názoru odvolacího soudu se v tomto případě jedná o tzv. lhůtu prekluzivní, po jejímž uplynutí nelze s úspěchem žalobu podat. Okresní soud dále ponechal stranou své pozornosti zásadní skutečnost, že žalovaný 2) jako dražebník od dražby upustil. Okresní soud tuto skutečnost sice zjistil, ale nevyvodil z ní žádné právní závěry. Odvolací soud je toho názoru, že poté, co bylo od dražby upuštěno, dražbu již nelze provést a pokud by věřitel na provedení dražby i nadále trval, musel by podat nový návrh na provedení dražby a uzavřít s dražebníkem novou smlouvu o provedení dražby. S možností vyslovit nepřípustnost prodeje zástavy, aniž by byla dražba nařízena, zákon nepočítá (§ 166 odst. 2 obč. zák.). Tím, že žalovaný 2) upustil od dražby, byl předmět sporu odstraněn. Podle ust. § 166 odst. 1 obč. zák. je třeba žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy podat proti zástavnímu věřiteli. Zákon tedy označuje subjekt, jemuž v tomto druhu řízení svědčí tzv. pasivní legitimace. Pokud žalobce podal žalobu též proti žalovanému 2) jako dražebníkovi, podal ji proti osobě, která není ve sporu pasivně legitimována. Ze všech uvedených důvodů bylo namístě žalobu zamítnout, přičemž naposled uvedený důvod se uplatnil pouze ve vztahu k žalovanému 2). Rozhodnutí okresního soudu bylo tedy potvrzeno, ačkoliv okresní soud zamítl žalobu z jiných důvodů, než pro které tak učinit měl. Na rozdíl od okresního soudu otázkou platnosti zástavní smlouvy se odvolací soud v důsledku jím zaujatého právního názoru nezabýval, neboť to bylo nadbytečné. Řešení této právní otázky nemohlo mít na výsledek sporu žádný vliv. Výroky o nákladech řízení vycházejí z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní byli v odvolacím řízení úspěšní, a měli proto právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací náklady žalovaného 1) představovaly odměna advokáta ve výši 3.100,-- Kč (§ 5 písm. c/, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a paušální náhrada ve výši 75,-- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkem činily odvolací náklady žalovaného 1) 3.175,-- Kč. Žalovaný 2) se práva na náhrady nákladů odvolacího řízení vzdal. Odvolací soud proto ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z nich. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za splnění předpokladů uvedených v ust. § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., tj. tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání je třeba adresovat Nejvyššímu soudu v Brně a lze je podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.