Soudní poplatek ze žaloby o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí činí 1.000,- Kč bez ohledu na počet věcí a na jejich hodnotu

3 26Co 502/2002 U s n e s e n í Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. D.M. a soudců JUDr. A.S. a Mgr. B.N. ve věci žalobkyně E. M., nar. xxx, bytem D. B. 41, proti žalované Ing. M. S., bytem D. K. nad L., nám. T.G. M. 40, zastoupené JUDr. H. P., advokátkou se sídlem T., S. n. 47, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, k odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v T. ze dne 5.listopadu 2002, č.j. 11C 3/2002–29, t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že se žalované ukládá, aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu v T. do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným usnesením uložil okresní soud žalované zaplatit soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Tato povinnost přešla na žalovanou ze žalobkyně, která byla ve sporu úspěšná a přitom byla od soudního poplatku osvobozena(§ 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ). Proti usnesení okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že sama nemohla ovlivnit, které věci soudní vykonavatel sepíše. Soudní poplatek by tak měla zaplatit v důsledku nesprávného postupu soudu. Výše soudního poplatku byla navíc vyměřena nesprávně. Soudní poplatek činí v tomto případě 1.000,- Kč a nikoliv 3.000,- Kč. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud povinnost žalované uhradit soudní poplatek zrušil. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné. Pokud jde o otázku, zda žalovaná byla povinna zaplatit soudní poplatek za podání návrhu, tedy zda na ni tato povinnost přešla z žalobkyně, okresní soud rozhodl správně, že žalovaná tuto povinnost má. Žalované nelze přisvědčit v tom, že nemohla ovlivnit výběr věcí, které byly soudem sepsány. Žalovaná především mohla v návrhu na výkon soudního rozhodnutí uvést sama, které konkrétní věci mají být prodány (§ 323 odst. 1 o.s.ř.), jako osoba oprávněná měla však navíc možnost být přítomna při provádění soupisu věcí a mohla přímo na místě výběr sepsaných věcí ovlivnit (§ 326 odst. 4 o.s.ř ). To, že do soupisu byly zahrnuty i věci, které byly později z výkonu rozhodnutí vyloučeny, neznamená, že soudní vykonavatel postupoval nesprávně. Rozhodnutí okresního soudu o tom, že žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek z podání návrhu, je proto co do základu správné. Odvolací soud však nesouhlasí s určením výše tohoto poplatku. Výše soudního poplatku ve věcech tzv. excindačních žalob se stanoví podle položky 2 písm. c) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. Toto ustanovení uvedl též okresní soud ve výzvě k zaplacení soudního poplatku, kterou adresoval žalobkyni před tím, než ji od soudního poplatku osvobodil. Podle citovaného ustanovení činí v těchto případech soudní poplatek 1.000,- Kč. Odvolací soud má za to, že toto ustanovení je správné vykládat tak, že částka 1.000,- Kč představuje soudní poplatek za celou žalobu a nikoliv za každou jednotlivou věc v žalobě uvedenou. V daném konkrétním případě tedy soudní poplatek za žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení tří věcí z výkonu rozhodnutí, nečiní 3 x 1.000,- Kč, nýbrž pouze 1.000,- Kč. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil usnesení okresního soudu a zavázal žalovanou k zaplacení soudního poplatku toliko ve výši 1.000,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V H.K. dne 21. ledna 2003 Předsedkyně senátu: