Byla-li prodaná věc v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů a kupní smlouvu uzavřel jako prodávající jen jeden z manželů, nemůže kupující uplatňovat právo z odpovědnosti za vady prodané věci vůči druhému manželu.

5 26Co 518/2002 Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. DM a soudců JUDr. AS a Mgr. Ing. BN ve věci žalobce MVDr. P.K., bytem Z.O.109, proti žalovaným 1) S. Š., bytem Ú. 555, T. 2, zastoupenému JUDr. H. E. advokátem se sídlem T., H. 13, a 2) Ing. F. B., M.Sc., bytem B., Na L.827, zastoupenému JUDr. V. H., advokátem se sídlem T., H. 627/2, o zaplacení částky 138.000,--Kč oproti vydání automobilu, k odvolání žalovaného ad 2) proti rozsudku Okresního soudu v T. ze dne 19.srpna 2002, č.j. 5C 90/99-48, t a k t o : I. Uplatnění nového nároku žalobce na zaplacení dalších 20.000,--Kč se n e p ř i p o u š t í . II. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II m ě n í takto : Žaloba, jíž se žalobce domáhá uložení povinnosti 2. žalovanému zaplatit mu 138.000,--Kč oproti vrácení osobního automobilu Škoda Favorit 135L, SPZ TUI 91-14, se z a m í t á. III. Žalobce a 2. žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. IV. Žalobce je povinen nahradit 2. žalovanému náklady odvolacího řízení 20.713,--Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh, aby byla žalovanému 1) uložena povinnost zaplatit žalobci 138 000,--Kč oproti vrácení osobního automobilu Škoda Favorit 135 L, SPZ TUI 91-14 (výrok I), uložil tuto povinnost žalovanému 2) (výrok II), ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III) a zavázal žalovaného 2) k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 5.520,--Kč (výrok IV). Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce se stal vlastníkem svrchu uvedeného automobilu na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel s M.B. Žalovaný 1) vystupoval v celé transakci jen jako zprostředkovatel. Tak to vyplývá z textu smlouvy o zprostředkování uzavřené mezi žalovaným 1) a M.B. i ze smlouvy kupní, kde je žalovaný 1) označen jako zprostředkovatel a M.B. jako prodávající. Tvrzení žalovaného 2), že M.B. uzavřela s žalovaným 1) (autobazarem) kupní smlouvu, je vyvráceno zněním zprostředkovatelské smlouvy. Prodávané vozidlo mělo jiný typ katalyzátoru, než který je uveden v technickém průkazu. Kupující (žalobce) tak byl ujištěn, že vozidlo má určité vlastnosti, ale toto ujištění se ukázalo nepravdivým. Žalobce měl proto právo od smlouvy odstoupit (§ 597 odst. 2 obč. zák.). Učinil tak dopisem z 23.10.1997, tedy v zákonné šestiměsíční lhůtě. Uplatněné právo pak vyplývá z § 457 obč. zák., podle něhož byla-li smlouva zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Jako prodávající vystupovala M.B. Šlo však o prodej věci patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů a tak ze smlouvy o prodeji vozu svědčí práva i povinnosti společně a nerozdílně s M.B. též jejímu manželovi, žalovanému 2). Z těchto důvodů okresní soud zamítl žalobu, pokud směřovala proti žalovanému 1), a naopak ve vztahu k žalovanému 2) žalobě vyhověl. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný 2). Namítal, že okresní soud nezjistil správně a úplně skutkový stav věci a věc proto i nesprávně právně posoudil. Manželka žalovaného 2) byla přesvědčena, že uzavírá s žalovaným 1) kupní smlouvu ohledně vozidla. Žalovaný 1) prohlásil, že od ní vozidlo odkoupí a vyplatil jí též kupní cenu. Tak to pochopil i svědek O.L. Tomu též odpovídá, že žalovaný 1) poté, co vozidlo bylo prodáno žalobci, tuto skutečnost již žalovanému 2) ani jeho manželce neoznámil, ani jim nevyúčtoval a nevrátil doplatek kupní ceny. Okresní soud měl doplnit dokazování o výslech žalovaného 1). K vytknutí vad došlo až po zákonné šestiměsíční lhůtě. Všechny úkony spojené s uplatněním práva z vady vozidla navíc žalobce učinil vůči žalobci 2), ačkoli auto prodávala jeho manželka. Žalovaný 2) není ve sporu pasivně legitimován. Žalovaný 2) navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení, popřípadě aby rozsudek v této části změnil a sám rozhodl tak, že žaloba se proti žalovanému 2) zamítá. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v části dotčené odvoláním včetně řízení, které mu předcházelo, z důvodů v odvolání uplatněných (§ 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.) i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1 o.s.ř ) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Žalobce podal původně žalobu proti dvěma žalovaným. Ve vztahu k žalovanému 1) však nebyl v řízení před soudem prvního stupně úspěšný. Žalobce se proti této části rozsudku okresního soudu neodvolal a rozhodnutí v této části nabylo právní moci. Žalovaný 1) proto nebyl již ani účastníkem odvolacího řízení a odvolací soud mohl přezkoumat pouze tu část rozsudku, jíž bylo rozhodnuto o právech a povinnostech mezi žalobcem a žalovaným 2). Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v tomto rozsahu a dospěl k závěru, že okresní soud neposoudil věc po právní stránce správně. Okresní soud vyšel ze zjištění, že kupní smlouvu ohledně vozidla uzavřela s žalobcem paní M.B. Žalobce všechny kroky směřující k uplatnění práva z vady koupené věci (vytknutí vady, odstoupení od smlouvy, podání žaloby) však učinil vůči jejímu manželu, žalovanému 1). Automobil se nacházel v bezpodílovém spoluvlastnictví obou manželů a z jeho prodeje jsou zavázáni oba manželé společně a nerozdílně (§ 145 odst. 2 obč. zák. ve znění platném v době uzavření kupní smlouvy). Žalobce se proto mohl obrátit s nárokem vyplývajícím z vady věci na kteréhokoliv z manželů. S tímto právním hodnocením odvolací soud nesouhlasí. Podle názoru odvolacího soudu právo vyplývající z odpovědnosti za vady koupené věci lze uplatnit toliko u osoby, která byla účastníkem kupní smlouvy. Odvolací soud má za to, že ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák., platné v době uzavření kupní smlouvy, nepřipouštělo tak široký výklad, který by umožňoval uplatnit právo z odpovědnosti za vady prodané věci i proti tomu z manželů, který nebyl účastníkem kupní smlouvy a který z formálně právního hlediska vůči žalobci jako prodávající nevystupoval. Žalovanému 2) proto žádná povinnost z kupní smlouvy nevznikla. Odvolací soud z uvedeného důvodu rozsudek okresního soudu v napadeném výroku pod bodem II změnil a žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 o.s.ř. ). Žalobce v průběhu odvolacího řízení podal návrh na změnu žaloby. Domáhal se zaplacení dalších 20.000,--Kč jako úroků z částky 138.000,--Kč. Uplatněný nárok ovšem nebyl předmětem řízení před okresním soudem a odvolací soud o něm za těchto podmínek jednat nemohl. Došlo by tím k porušení zásady dvojinstančnosti občanského soudního řízení. Odvolací soud proto změnu žaloby nepřipustil. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. V důsledku změny rozsudku okresního soudu soudem odvolacím byl žalovaný 2) v řízení úspěšný. Svědčilo mu proto právo na náhradu nákladů řízení. Za řízení před soudem prvního stupně však žalovanému 2) žádné náklady nevznikly. Odvolací soud z tohoto důvodu nepřiznal žalovanému 2) právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně. V odvolacím řízení vznikly žalovanému 2) náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5.520,--Kč, v odměně advokáta za tři úkony právní služby po 4.200,--Kč v celkové výši 12.600,--Kč (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.), ve třech paušálních náhradách po 75,--Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v náhradě za promeškaný čas advokáta za 12 půlhodin po 50,--Kč (§ 14 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a v jízdném advokáta za cestu osobním automobilem v délce 340 km k odvolacímu jednání z Tábora do Hradce Králové a zpět ve výši 1.768,--Kč. Celkem činily odvolací náklady žalovaného 2) částku 20.713,--Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání. Dovolání je třeba adresovat Nejvyššímu soudu v Brně a lze je podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. V HK dne 11. března 2003 Předsedkyně senátu: