Důvod k výpovědi nájmu bytu je naplněn i tehdy, jestliže nájemce neplatí měsíční nájemné v celé výši, která není mezi pronajímatelem a nájemcem sporná.

6 26Co 535/2002 Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. DM a soudců Mgr. Ing. BN a JUDr. AS ve věci žalobců a) B.M., narozené xxx, bytem T.,V D. čp. 130, b) Ing. M.M., narozeného xxx, bytem T., V D. čp. 130, zastoupených Mgr. P. S., advokátkou se sídlem v T., K. n.čp. 133, proti žalovaným 1.F.H. narozenému xxx, bytem T. Ž. čp. 476, zastoupeného JUDr. VH., advokátem se sídlem v T. K.čp. 553, 2. Š.H. bytem Tr., Ž.čp. 476, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, k odvolání 1. žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v T.ze dne 25. října 2002, č.j. 8C 61/2000-118, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit každému z žalobců náklady odvolacího řízení 2.793,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu 2 + 1 s příslušenstvím ve III. podlaží domu čp. 476 v Ž. ulici v T.dané žalovaným. Určil, že nájemní poměr skončí uplynutím 3. měsíční výpovědní lhůty, která počne běžet 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku. Žalovaným uložil povinnost sporný byt vyklidit a vyklizený předat žalobcům do 15 dnů po poskytnutí přístřeší. Oběma žalovaným pak uložil společně a nerozdílně nahradit žalobcům náklady řízení 10.759,60 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupkyně. Okresní soud učinil závěr o tom, že žalobci jsou vlastníky a pronajímateli sporného bytu. Žalovaní jsou pak jeho společní nájemci. Dále zjistil, že nájem v prvním pololetí roku 1999 byl určen částkou 2.580,10 Kč a ve druhém pololetí roku 1999 částkou 2.680,50 Kč. Nájemní poměr vznikl dne 13.3.1999 a žalovaní včas nezaplatili poměrnou část nájemného za měsíc březen 1999; nájemné za měsíc duben 1999 v plné výši; část nájemného za měsíc květen 1999 ve výši 80,10 Kč; část nájemného za měsíc červenec a srpen 1999 vždy ve výši 0,50 Kč; část nájemného za měsíc září 1999 ve výši 80,50 Kč; v říjnu 1999 nezaplatili nájemné vůbec a v prosinci 1999 zůstali dlužní na nájemném 180,50 Kč. Celkem tak žalovaní dlužili na nájemném 3.044,60 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že nájemné tedy nebylo placeno za více než 3 měsíce, neboť vyšel z právního závěru vysloveného odvolacím soudem, dle kterého i částečným nesplněním dluhu je naplněna zákonná podmínka výpovědního důvodu uvedeného v ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. Ve smyslu ustanovení § 712 odst. 5 obč. zák. okresní soud rozhodl o povinnosti žalovaných předmětný byt vyklidit po poskytnutí přístřeší, neboť neshledal důvod zřetele hodný, pro který by žalovaným by mělo být přiznáno právo na náhradní ubytování eventuelně náhradní byt. Soud prvého stupně totiž zjistil, že na straně žalovaných byl dostatek finančních prostředků ke splnění jejich základních povinností nájemce. Neshledal ani důvod k odepření výkonu práva žalobců, event. jeho oslabení za použití ustanovení § 3 obč. zák., neboť žalovaní sice 17.10.2002 zaplatili dlužné nájemné, ale ke splnění jejich povinnosti došlo s časovým odstupem několika let. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvého stupně za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti rozsudku podal včas odvolání prví žalovaný. Zopakoval, že nájemné za měsíc březen a duben 1999 platili hotově do rukou druhého žalobce, když jejich tvrzení bylo prokázáno výpovědí svědka G. Uznal, že v období od května do září 1999 bylo nájemné hrazeno někdy opožděně a nebylo zaplaceno v plné výši. Nájemné za měsíc říjen 1999 bylo zaplaceno v listopadu 1999 a to v plné výši. Sporoval právní závěr soud prvého stupně dle kterého za nezaplacené měsíční nájemné je nutno považovat i takové nájemné, které není zaplaceno v plné výši. Pouze nepatrné nedoplatky při placení nájemného nelze posuzovat jako naplnění výpovědního důvodu daného ustanovením § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. Uvedl, že žalobci neprokázali, že nájemné za měsíc březen a duben 1999 neobdrželi a za situace, kdy žalovaní tvrdili, že tuto povinnost splnili nebylo možno uvedené období zahrnout do doby uvedené v citovaném ustanovení občanského zákona. Zdůraznil, že dlužné nájemné dodatečně zaplatili. Domáhal se změny rozsudku a to zamítnutí žaloby, event. uložení povinnosti sporný byt vyklidit až po zajištění náhradního bytu. Uváděl, že mají ve své péči syna ve věku 16ti let, on sám je invalidní důchodce a jsou tedy dány důvody zvláštního zřetele hodné. Domáhal se rovněž změny rozhodnutí o nákladech řízení za použití ustanovení § 150 o.s.ř. Žalobci v písemném vyjádření k odvolání uvedli, že první platba nájemného jim skutečně došla až dne 13.5.1999 ve výši 2.500,- Kč. Protože nebyla nijak specifikována, započetli jí na dluh z předchozího nájemního vztahu. Na sporný nájemní vztah nebylo ode dne 13.3.1999 až do února 2000 zaplaceno nic. Považovali rozsudek soudu prvého stupně za správný a navrhli jeho potvrzení, když zdůraznili, že ani v roce 2002 za měsíce červen, srpen, říjen a listopad nebylo nájemné řádně v termínu včas zaplaceno. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ze všech i neuplatněných odvolacích důvodů (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není opodstatněno. Okresní soud provedl v řízení dostatek důkazů, kterými byl řádně objasněn skutkový stav věci. Provedené důkazy také řádně hodnotil a ze zjištěných skutkových okolností dovodil i správné právní závěry. Soud prvého stupně především zjistil, že žalovaní jsou společními nájemci bytu o velikosti 2 + 1 s příslušenstvím nacházejícím se ve III. podlaží domu čp. 476 v xxx ulici v T. Žalobci jako pronajímatelé dali žalovaným výpověď z nájmu tohoto bytu z důvodu neplacení nájemného. Tento právní úkon učinili písemně. Výpovědní důvod i předmětný byt popsali a výpověď doručili každému ze společných nájemců samostatně (výpověď byla obsažena v žalobě, která byla žalovaným doručena a to 1. žalovanému dne 17.4.2000, 2. žalované 22.4.2000). Ve výpovědi byla uvedena tříměsíční výpovědní lhůta, ale lze uzavřít, že výpověď z nájmu bytu je po formální stránce perfektním právním úkonem splňující náležitosti ustanovení § 710 obč. zák. Pro posouzení důvodnosti uplatněného výpovědního důvodu, jsou rozhodné skutečnosti, které existovaly ke dni dání výpovědi. Mezi účastníky není sporu o tom, že nájemné v plné výši nebylo řádně zaplaceno v měsíci květnu, červenci, srpnu a září 1999, včas a řádně nebylo zaplaceno nájemné za měsíc říjen 1999 a rovněž lze souhlasit se skutkovými závěry soudu prvého stupně, že se nepodařilo žalovaným prokázat, že by včas a řádně zaplatili nájemné za poměrnou část měsíce března a za duben 1999. Lze tedy souhlasit se závěrem soudu prvého stupně, že použitý výpovědní důvod daný ustanovením § 711 odst. 1 písm. d) byl naplněn, když odvolací soud zcela odkazuje na závěry soudu prvého stupně, které vycházejí z právních závěrů odvolacího soudu vyslovených již v předchozím zrušovacím usnesení ze dne 21.12.2000, č.j. 26Co 487/2000-43. Dospěl-li okresní soud k závěru, že uplatněný výpovědní důvod je dán správně současně s přivolením k výpovědi z nájmu bytu určil, ke kterému datu nájemní poměr žalovaných skončí (§ 710 a § 711 odst. 2 obč. zák.). Podle § 712 odst. 5 obč. zák. skončí-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. stačí při vyklizení poskytnout přístřeší. Žalovaní mají ve své péči nezletilého syna, jde tedy o rodinu s nezletilými dětmi a bylo možné rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní ubytování, případně na náhradní byt, pouze však byl-li by prokázány důvody zvláštního zřetele hodné. Takové důvody soud prvého stupně neshledal a neshledal je ani soud odvolací. Žalovaní sice dlužné nájemné 17.10.2002 zaplatili, v odvolacím řízení však bylo zjištěno, že ani v následujícím období svoji povinnost platit nájemné včas a řádně neplnili. Nájemné za měsíc července 2002 uhradili až 14.10.2002, nájemné za měsíc srpen 2002 uhradili až 15.10.2002. Nesporně bylo rovněž zjištěno, že nájem za dobu od října 2002 do února 2003 není dosud hrazen, a to ani zčásti. Ani odvolací soud proto neshledal důvody vedoucí k použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle kterého výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvého stupně je věcně správné a proto jej podle § 219 o.s.ř. včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení potvrdil, když neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by soud neměl úspěšným žalobcům přiznat právo na náhradu nákladů řízení a to zcela nebo zčásti. Oba žalovaní pracují a na žalobcích nelze spravedlivě požadovat, aby náklady tohoto řízení nesli ze svého. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní nebyli v odvolacím řízení úspěšní a vznikla jim proto povinnost hradit náklady úspěšným žalobcům. Ani v tomto odvolacím řízení nebyly shledány důvody hodné zvláštního zřetele pro které by žalobcům mělo být právo na náhradu nákladů odvolacího řízení odepřeno. Náklady odvolacího řízení jsou představovány paušální odměnou zástupkyně žalobců ve výši 4.560,- Kč (vyhl. č. 484/2000 Sb., § 7 písm. d), § 17 odst. 2) náhradou za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin po 50,- Kč a náhradou 4 paušálních hotových výdajů po 75,- Kč (vyhl. č. 177/1996 Sb., § 13 odst. 3 a § 14 odst. 1, 3) a náhradou cestovného při použití osobního automobilu SPZ TUK 01-68 za celkem najetých 104 kilometrů při spotřebě 6,76 litrů na 100 kilometrů a ceně pohonné hmoty 24,60 Kč za 1 litr. Žalobcům tak vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 5.586,- Kč a žalovaní byli proto zavázáni společně a nerozdílně každému z nich nahradit jednu polovinu těchto nákladů, tj. 2.793,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í: Dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, je proti tomuto rozsudku přípustné dovolání do dvou měsíců ode jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v T. Rozhoduje o něm Nejvyšší soud České republiky. V HK dne 25. února 2003