Ze znění ustanovení § 637 odst. 1 ObčZ dlužno dovodit, že upozornění zhotovitele se musí vztahovat nejen na nedostatky dodaného materiálu nebo na nevhodnost pokynů objednatele, ale i na důsledky s tím spojené, jimiž je nemožnost řádného provedení díla. Každě upozornění podle § 637 odst. 1 ObčZ tedy musí obsahovat dvě od sebe neoddělitelné části - jednak upozornění na příčiny vyvolané objednatelem (nedostatky dodaného materiálu, nevhodné pokyny), jednak upozornění na důsledky, které zhotovitel díla s těmito příčinami spojuje, tedy okolnost, že tyto příčiny brání řádnému vyhotovení díla.

7 26Co 550/2002 26Co 550/2002-83 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. DM a soudců JUDr. AS a Mgr. Ing. BN ve věci žalobce Ing. L.P., bytem T., B. 64, zast. JUDr. L. J., advokátem se sídlem v T., K. 63, proti žalovaným 1) J. K., IČO xxx, bytem T., V D. 105, zast. JUDr. H. P., advokátkou se sídlem v T., S. nám. 47 a 2) V.J., bytem P. 361, o bezplatné odstranění vady díla, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v T., č.j. 5C 94/2000-66 ze dne 24. 10. 2002, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se okresnímu soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovaným povinnost na své náklady provést opravu všech popraskaných a rozpadávajících se šablon Beronit na sedlové střeše domu čp. 58 v T. – B. Žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení prvního žalovaného a nákladů řízení státu, ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nepřiznal právo na vzájemnou náhradu nákladů řízení žádnému z těchto účastníků. Vzal za prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 31. 7. 1997 smlouvu o dílo, kterou se žalovaní zavázali k demontáži Beronitu, montáži Beronitu, montáži háků a žlabů a dokončení klempířských prací včetně částečného dodání materiálu vyjma střešní krytiny na domě čp. 58. Střešní krytinu Beronit zakoupil žalobce a skladoval ji pod širým nebem. První žalovaný upozornil žalobce na nevhodnost krytiny vzhledem ke skladbě střechy a doporučoval její odvětrání, avšak žalobce toto doporučení odmítl. Cena díla byla zaplacena. Zhruba po dvou letech od jeho provedení začalo do střechy zatékat. Žalobce vytkl prvnímu žalovanému vady spočívající v rozpadu střešních šablon a vyzval ho k jejich odstranění, avšak ten tak neučinil. Postupně dochází k rozpadu šablon ve stále větším rozsahu. Ze znaleckého posudku vypracovaného v řízení bylo zjištěno, že příčina vady není v mechanickém poškození šablon ani pokrývačských pracích, ale v chybně navržené skladbě střešního pláště pro použitý Beronit. Pokud by pod touto střešní krytinou nebyla lepenka a bednění bylo řádně odvětráno, kromě šablon poškozených při montáži by k žádnému poškození nedošlo. K rozpadu šablon přispěl i způsob jejich skladování, neboť byly ráno navlhlé a takto byly na střechu připevněny. K zamezení rozpadávání šablon by musela být provedena celá nová střecha s jinou skladbou. Není možné, aby se popraskání šablon při montáži projevilo jejich rozpadem až po několika letech od dokončení díla. Na základě zjištění shora dospěl soud prvního stupně k závěru o nedůvodnosti žaloby. Vady díla totiž nebyly způsobeny postupem žalovaného, nýbrž nevhodností použité střešní krytiny vzhledem ke skladbě střechy, na jejímž použití žalobce trval přesto, že byl na její nevhodnost prvním žalovaným upozorněn. S ohledem na splnění upozorňovací povinnosti ve smyslu § 653 odst. 2 obč. zák. proto žalovaní nenesou za vady díla odpovědnost. Ohledně mechanického poškození některých šablon při montáži, které znalec v malé míře připustil, dospěl okresní soud k závěru, že tuto část žalobního petitu není možno oddělit od celku, neboť nebylo nijak specifikováno, o které šablony se jedná. Proto byla žaloba zamítnuta jako celek. Žalobce ve včasném odvolání soudu prvního stupně vytýkal, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a svá zjištění vadně právně posoudil. Poukázal na obsah smlouvy ze dne 31. 7. 1997, z níž nevyplývá, že by žalovaní žalobce upozornili na vadnost věcí či nevhodnost jeho pokynů ve smyslu § 653 odst. 2 obč. zák. Naopak z předmětné smlouvy je zřejmé, že její účastníci byli srozuměni, že všechny úkony související se smlouvou včetně eventuelního upozornění žalobce ze strany žalovaných ve smyslu § 653 odst. 2 obč. zák. budou činěny písemným dodatkem ke smlouvě. Jestliže žalovaní neupozornili žalobce na nevhodnost jeho pokynů či vadnost věcí ve formě písemného dodatku ve smlouvě, měl soud jejich tvrzení, že žalobce upozornili ústně, s odkazem na § 40 odst. 1 obč. zák. prohlásit za neplatné. Soud prvního stupně navíc pochybil, přijal-li za věrohodné svědecké výpovědi zaměstnanců žalovaných, že slyšeli, když žalovaní upozorňovali žalobce na nevhodnost věcí a jeho pokynů ve smyslu § 653 odst. 2 obč. zák. Z jejich výpovědí není možno zjistit, kdy k tomuto upozornění mělo dojít, přičemž samotní svědkové neměli být ani přímo přítomni údajnému rozhovoru účastníků, ale vypověděli pouze, že v rozhodnou dobu kolem nich účastníci procházeli a za tento malý časový okamžik vyslechli údajné upozornění žalovaných žalobci. Dle žalobce jsou předmětné výpovědi účelové a jejich jediným cílem je vyvázat žalované z odpovědnosti. Žalobce má tudíž za to, že žalovaní v tomto směru neunesli svou důkazní povinnost. Neexistenci jimi tvrzeného upozornění dokládá podle žalobce i skutečnost, že z výpovědí žalovaných i svědků vyplývá, že žalovaní prováděli následně i pro jiné zákazníky pokrytí střech Beronitem stejným způsobem jako u žalobce, tedy bez odvětrání. Soud prvního stupně v každém případě pochybil, jestliže žalobě nevyhověl alespoň v rozsahu vad, za které žalovaní odpovídají dle § 653 odst. 1 obč. zák., tedy vad způsobených jimi při zhotovování díla. Jedná se o popraskání osmi šablon, které i dle závěru znalce byly poškozeny při montáži. Závěr soudu nezavázat žalované k odstranění těchto vad tak nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu věci. V této části mělo být podle žalobce navíc rozhodnuto rozsudkem pro uznání, neboť žalovaný K. sám vypověděl, že byl připraven popraskané šablony vyměnit, z čehož vyplývá, že svoji odpovědnost uznal. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil prvoinstanční rozhodnutí tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Žalovaní považovali rozsudek okresního soudu za věcně správný. Neztotožnili se pouze s jeho závěrem ohledně vykonatelnosti žalobního petitu, když měli za to, že je-li zjištěná vada neodstranitelná, nelze se v soudním řízení domáhat nápravy způsobem zvoleným žalobcem. Odvolání žalobce obsahuje způsobilé odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o.s.ř.). Odvolání žalobce shledal opodstatněným. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou námitku žalobce směřující proti správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a naopak dospívá k závěru, že jím zjištěný skutkový stav věci odpovídá obsahu provedených důkazů. Namítá-li žalobce nevěrohodnost svědků, o jejichž výpovědi opřel okresní soud skutkový závěr o tom, že první žalovaný upozornil žalobce na nevhodnost krytiny vzhledem ke stavbě střechy a doporučoval její odvětrání, avšak žalobce trval na tom, aby střecha byla touto krytinou pokryta, tuto svoji námitku žalobce nepodepřel žádným důvodem krom toho, že svědek P. S. byl dříve zaměstnancem žalovaných. Právě proto, že vůči nim již tento svědek není v žádném vztahu, není možno z důvodů uvedených žalobcem o jeho věrohodnosti pochybovat, takže soud prvního stupně z jeho výpovědi při zjišťování skutkového stavu věci správně vyšel. Svědek Š. nikdy zaměstnancem žalovaných nebyl, a navíc nelze z jeho výpovědi učinit žádná skutková zjištění odůvodňující závěr o upozornění žalobce žalovanými na nevhodnost krytiny a způsob jejího skladování, neboť sám vypověděl, že si nevzpomíná, zda žalobce upozorňoval na nevhodnost krytiny v daných klimatických podmínkách. Soudu prvního stupně je vytýkáno dále vadné právní posouzení věci. V jeho rámci bylo stěžejní zodpovězení otázky, zda okolnost, že první žalovaný upozornil žalobce na nevhodnost krytiny vzhledem ke stavbě střechy a doporučoval její odvětrání, avšak žalobce toto doporučení odmítl, zakládá závěr o splnění povinnosti zhotovitele ve smyslu § 637 obč. zák. upozornit objednatele na nedostatky dodaného materiálu a nevhodnost jeho pokynů. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní tuto svoji povinnost splnili, v důsledku čehož neodpovídají za vady, jejichž příčinou je vadnost věci a nevhodnost pokynů objednatele (§ 653 odst. 2 obč. zák.). Odvolací soud však tento jeho právní názor nesdílí. Z formulace uvedené v ustanovení § 637 odst. 1 obč. zák. “nedostatky, které brání řádnému vyhotovení díla”, logicky vyplývá, že upozornění zhotovitele musí existovat nejenom ohledně nedostatků dodaného materiálu nebo nevhodnosti pokynů zhotovitele, ale i ohledně důsledků s tím spojených, jimiž je nemožnost řádného vyhotovení díla. Po objednateli ani nelze spravedlivě požadovat, aby si jako laik sám pro sebe dovodil důsledky, které může nevhodnost jím dodaného materiálu či pokynů přivodit ohledně kvality díla. Každé upozornění na vady ve smyslu § 637 odst. 1 obč. zák. tedy musí obsahovat v podstatě dvě od sebe neoddělitelné části, t.j. jednak upozornění na příčiny na straně objednatele a jednak upozornění na důsledky, které zhotovitel díla s těmito příčinami spojuje, tedy okolnost, že tyto příčiny brání řádnému vyhotovení díla. Žalovaným se však podařilo prozatím prokázat pouze to, že žalobce upozornili na nevhodnost krytiny vzhledem ke skladbě střechy a doporučovali její odvětrání, avšak ani netvrdili, a tudíž ani neprokazovali, že součástí jejich upozornění bylo oznámení, jaký důsledek nevhodně zvolená krytina na kvalitu střechy bude či může mít. Za této situace jejich upozornění na základě jeho dosud zjištěného obsahu nemůže obstát jako upozornění dle § 637 odst. 1 obč. zák., a nelze s ním proto spojovat důsledky dle § 653 odst. 2 obč.zák., tedy zánik odpovědnosti za takto vzniklé vady díla. Vzhledem k tomu, že existence upozornění žalobce na důsledek, který bude mít použití žalobcem zakoupené střešní krytiny vzhledem ke skladbě střechy, je skutečností rozhodnou pro právní posouzení věci, nelze než uzavřít, že bylo povinností soudu prvního stupně žalované dle § 118a odst. 1a 3 o.s.ř. vyzvat, aby svá tvrzení ve smyslu shora doplnili a aby navrhli důkazy potřebné k jejich prokázání. Poučovací povinnost je v § 118a o.s.ř. vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl (např. vzhledem k jeho právnímu názoru, který odvolací soud nesdílí). Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoli se tak z objektivního hlediska mělo stát, došlo i v tomto případě k porušení ustanovení § 118a o.s.ř. a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou. Nejsou-li v systému neúplné apelace v odvolacím řízení přípustné nové skutečnosti a důkazy, nemůže poučovací povinnost dle § 118a o.s.ř. splnit odvolací soud, neboť by stejně nemohl k novým skutečnostem a důkazům přihlížet. Shora popsaná vada řízení před okresním soudem proto musela mít za následek zrušení jeho rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) o.s.ř.). Odvolací soud se ještě před zrušením prvoinstančního rozhodnutí zabýval i námitkou žalobce, že přinejmenším ohledně osmi popraskaných šablon byla v řízení před soudem prvního stupně zjištěna důvodnost uplatněného nároku. Tuto námitku shledal odvolací soud zčásti opodstatněnou. Soud prvního stupně sám uzavřel, že tato vada díla, za niž odpovídají žalovaní, existuje, avšak žalobci odepřel právní ochranu s odůvodněním, že jí se týkající část žalobního petitu nejde od jeho zbytku oddělit. Zřejmě ale přehlédl, že žalobce se domáhá výměny jednak popraskaných a jednak rozpadávajících se šablon, přičemž zjištění znalce dokládají, že se jedná o dva druhy vad, první z nichž byly způsobeny mechanickým poškozením při pokládce šablon, tedy zhotovitelem. Lze-li odlišit, které ze šablon jsou popraskané a které se rozpadávají, není třeba v žalobě specifikovat, o které konkrétní šablony se jedná, neboť byla-li by žalovaným uložena oprava popraskaných šablon, dokáží je na střeše identifikovat. Část žalobního petitu, v níž se žalobce domáhal opravy popraskaných šablon, tedy bylo možno oddělit od celku. Odvolací soud však dospěl k závěru, že dosud nejsou dány podmínky pro vyhovění žalobě ani v této části. Soud prvního stupně vzal sice za prokázánu existenci vad spočívajících v popraskání šablon v důsledku mechanického poškození při pokládce, avšak s ohledem na svůj závěr o nemožnosti oddělit tuto část žaloby od jejího zbytku se již nezabýval právním hodnocením otázky, zda žalobce včas a řádně uplatnil u žalovaných práva z odpovědnosti za tyto vady, tedy zda splnil své povinnosti dle § 649 obč. zák. Jestliže okresní soud nezaložil své rozhodnutí na skutkových zjištěných podstatných pro posouzení věci z hlediska § 649 obč. zák., nejsou podmínky pro ani pro potvrzení, ani pro změnu prvoinstančního rozhodnutí, neboť by tím odvolací soud porušil zásadu dvouinstančnosti občanského soudního řízení odepřením možnosti přezkumu správnosti závěrů soudu na základě odvolání účastníků proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Proto bylo i ohledně této části nároku postupováno shodně jako ohledně zbývající části žaloby, tedy dle § 221 odst. 1 písm.a), odst. 2 písm.a) o.s.ř. V dalším řízení bude soud prvního stupně vycházet z toho, že v řízení jsou uplatněny nároky z odpovědnosti za dvojí vady díla. Vady spočívající v popraskání šablon v důsledku jejich mechanického poškození při pokládce žalovaných bude moci považovat vzhledem k postoji prvního žalovaného k nim prezentovanému v řízení (který však neobstojí jako uznávací prohlášení ve smyslu § 153a o.s.ř., jak se mylně domnívá žalobce) i vzhledem ke skutkovým zjištěním učiněným ze znaleckého posudku za prokázané. Proto se ohledně nich soustředí pouze na zkoumání, zda žalobce řádně a včas uplatnil práva z odpovědnosti za tyto vady, jichž se domáhá v tomto řízení, zda se vady vyskytly na zhotoveném díle v době uplatnění práva z odpovědnosti za vady a zda mají takovou povahu, jaká je pro uplatnění objednatelem zvoleného práva vyžadována (§ 648 obč. zák.). Ohledně části žaloby, v níž se žalobce domáhá nároků z vad díla spočívajících v rozpadávání šablon, okresní soud nejprve splní svoji poučovací povinnost vůči žalovaným ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ve vztahu k jejich obraně, že splnili svoji upozorňovací povinnost dle § 637 odst. 1 obč. zák. Podle toho, zda a jak žalovaní vyhoví jeho výzvě, případně po doplnění dokazování o jimi navržené důkazy učiní závěr, zda za rozpadávání šablon odpovídají či nikoli. V záporném případě rozhodne o této části nároku shodně jako v předchozím rozhodnutí. Dospěje-li ke kladnému závěru, uplatněný nárok posoudí dle § 649 obč. zák., tj. shodně jako shora. V rozhodnutí o věci neopomene soud prvního stupně rozhodnout i o nákladech řízení včetně tohoto řízení odvolacího. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. V H.K. dne 4. března 2003