Jestliže dávku důchodového zabezpečení převzal bez právního důvodu někdo jiný, než ten, komu byla přiznána, patří rozhodování o vrácení dávky do pravomoci soudu.

17Co 281/2004 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyně České republiky – xxx, proti žalované J. S ., nar. xxx, o 6.617,- Kč, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 27. ledna 2004, č.j. 28Ro 82/2004-6, t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že řízení se n e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud zastavil řízení (výrok I); rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena xxx (výrok II); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Své rozhodnutí odůvodnil následovně. Žalobkyně se domáhala zaplacení 6.617,- Kč po žalované proto, že žalovaná převzala v této výši důchod za období od 8.5.2001 do 7.7.2001 určený M. S., která 2.5.2001 zemřela. Okresní soud zkoumal podmínky řízení a uzavřel, že věc nenáleží do jeho pravomoci. Rozhodnout o uplatněném nároku má xxx podle § 5 písm. a) bodu 2 zák. č. 582/1991 Sb. Chybějící pravomoc soudu je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a tak okresní soud řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci příslušnému orgánu podle § 104 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Proti tomu se žalobkyně odvolala. Namítala, že xxxx (dále ČSSZ) rozhoduje podle § 5 písm. a) bodu 2 zák. č. 582/1991 Sb. o povinnosti občana vrátit dávku důchodového pojištění poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši, pokud je o této dávce oprávněna rozhodovat. To může v případě administrativně právního vztahu, to znamená tehdy, pokud již v minulosti byly na základě pravomocného rozhodnutí ČSSZ založeny mezi oběma subjekty vztahy upravené správním právem. Podle ustálené judikatury (např. “NS ČSR RC 18/75”) povinnost vrátit přeplatek vznikne příjemci dávky teprve rozhodnutím příslušného orgánu. V řízení před tímto orgánem nemůže být rozhodnuto o povinnosti jiného než právě jen příjemce dávky. V dané věci administrativně právní vztah vznikl mezi ČSSZ a zemřelou M. S. Žalovaná dávku 6.617,- Kč převzala bez právního důvodu. Podle sdělení soudu se v řízení o vypořádání dědictví po zemřelé M. S. zavázala pohledávku 6.617,- Kč žalobkyni zaplatit. Své povinnosti nedostála. Žalobkyně mínila, že bezdůvodné obohacení ve výši 6.617,- Kč ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák. je žalovaná povinna vydat a k rozhodnutí o této žalobě je věcně a místně příslušný Okresní soud v xxx Navrhla, aby krajský soud usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. Krajský soud zjistil, že odvolání podala osoba k tomu oprávněná včas (§ 201 a § 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) a že je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contrario). Přezkoumal usnesení okresního soudu spolu s řízením, které mu předcházelo, v neveřejném zasedání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.). Odvolání je opodstatněné. Okresní soud měl pro své rozhodnutí potřebné podklady. Právní závěry, k nimž dospěl, však krajský soud nesdílí. Předmětem řízení je podle skutkového vylíčení v žalobě požadavek na vrácení dávky důchodového pojištění (důchodu), která byla vyplacená neprávem po smrti poživatelky této dávky a za období, kdy už nežila, na účet, jehož majitelkou dříve byla poživatelka důchodu. Dávku převzala žalovaná, dědička a v té době majitelka účtu. Pro úsudek, zda je v této věci dána pravomoc soudu, je rozhodné posouzení předmětu sporu podle § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle něho v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodním vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle odst. 2 téhož ustanovení jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Občanskoprávní vztahy jsou především ty, které občanský zákoník definuje v ustanovení § 1, tedy i majetkové vztahy fyzických a právních osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem. Charakteristickým znakem je především to, že jejich subjekty mají rovné postavení (§ 2 odst. 2 obč. zák.). V přezkoumávané věci vztah mezi žalobkyní a žalovanou je třeba posoudit jako majetkový vztah mezi státem a fyzickou osobou, jak má na mysli § 1 odst. 2 obč. zák. Úprava tohoto vztahu není obsažena ve veřejnoprávní části právního řádu, konkrétně v zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v platném znění. Ze žalobních tvrzení je patrné, že žalovaná částka byla vyplacena na účet dříve náležející poživatelce důchodu. Nebyla ale vyplacena v rámci existujícího právního vztahu mezi plátkyní důchodu a žalovanou. Žalovaná nemohla vstoupit do právního vztahu s žalobkyní namísto poživatelky důchodu ani jako její dědička. Dědictví se nabývá smrtí zůstavitelky (§ 460 obč. zák.), a tak předmětem dědění je jen majetek (aktiva a pasíva), který zůstavitelce v době úmrtí náležel. Žalovaná částka takovým majetkem nebyla. Rozhodnutí o schválení dohody o vypořádání dědictví má jen deklaratorní charakter, a proto na základě něho nemůže dědic vstoupit do těch práv a povinností, které do dědictví nenáleží. Základní a určující tedy zůstává vztah mezi žalobkyní a žalovanou. Rozhodování o povinnosti vrátit vyplacený a žalovanou převzatý důchod nepatří do pravomoci soudu proto, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl žádný správněprávní vztah podle zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jehož organizaci a provádění by upravoval zvláštní zákon (§ 1 odst. 2 tohoto zák.). Jím je zák. č. 582/1991 Sb, o organizaci a provádění sociálního zabezpečení v platném znění (viz poznámka pod čarou u § 1 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb., § 1 a § 2 zák. č. 582/1991 Sb.). Nevznikl-li mezi žalobkyní a žalovanou právní vztah podle zák. o důchodovém pojištění, není ČSSZ oprávněna rozhodovat o vrácení poskytnuté dávky důchodového pojištění podle § 5 písm. a) bodu 2 zák. č. 582/1991 Sb. Žalobkyní vyplacená dávka 6.617,- Kč nebyla určena žalované. Do její dispozice se dostala pouhým omylem. V takovém případě uplatněný nárok má svůj základ v občanskoprávních vztazích. Krajský soud pro úplnost dodává, že nereagoval na argumentaci žalobkyně odkazující na rozhodnutí publikované pod Rc 18/75, neboť tento judikát řešil otázku účastenství v řízení o výživném dítěte. Z těchto důvodů krajský soud změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení okresního soudu tak, že řízení se nezastavuje. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V xxx dne 13. prosince 2004