Smluvní ujednání o tom, že se sjednaná smluvní pokuta uhradí "odečtením" z ceny zboží po zaplacení této ceny, je neplatné.

17Co 323/2003-59 Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce E. B., proti žalovanému K. L., o zaplacení 5.000,- Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 23.dubna 2003, č.j. 5C 84/2002-30, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že se žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 5.000,- Kč, z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í Shora označeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil 5.000,- Kč a nahradil mu náklady řízení 1.008,- Kč. Vzal za zjištěné, že žalobce žalovanému podle písemné smlouvy z 28.listopadu 2001 prodal zboží za sjednanou kupní cenu 15.610,- Kč, že tato cena měla být vyrovnána ve splátkách v dohodnutých termínech, že se žalovaný s placením tří z těchto splátek opozdil a že na takový případ pamatovala smlouva účastníků ujednáním, podle něhož žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty 5.000,- Kč, jež měla být uhrazena především (bude-li to možné) odečtením z již zaplacené části kupní ceny. Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné. Na jejich základě dal soud prvního stupně žalobci za pravdu, že mu právo na zaplacení smluvní pokuty vzniklo, že její výši odečetl ze zaplacené kupní ceny oprávněně a že mu tedy žalovaný přesto, že mu v daných souvislostech celkem zaplatil 15.610,- Kč, z kupní ceny ještě 5.000,- Kč stále dluží. Obranu žalovaného, že se s žalobcem pokoušel domluvit telefonicky, ale nedovolal se mu, označil za nevýznamnou s odůvodněním, že podle smlouvy mohla být splátka zaplacena v jiném termínu výlučně v případě, že by to bylo dohodnuto. K výši smluvní pokuty uvedl, že byla výsledkem dohody účastníků a její vymezení bylo naprosto určité a srozumitelné. Žalovaný s ní podpisem smlouvy vyjádřil souhlas, a tím, že si prý příslušné ujednání přečetl jen zběžně, argumentovat nemůže. Snížení smluvní pokuty, která již byla uhrazena, by ostatně ani nepřicházelo v úvahu. Žalobcův dopis žalovanému ze 4.září 2002 – zakončil okresní soud – jasný projev žalobcovy vůle od kupní smlouvy odstoupit neobsahoval, a navíc by odstoupení bylo neúčinné, protože by bylo učiněno v době, kdy už žalobce přijal částku rovnající se kupní ceně. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal a navrhl jeho změnu v zamítavý. Především trval na tom, že byla sjednaná výše smluvní pokuty, představující prakticky trojnásobek každé jedné opožděné splátky, nemravná a odporovala slušným obchodním zvyklostem. Prohlásil, že byl před podpisem kupní smlouvy žalobcem ujišťován, že je ujednání o pokutě jen formální, pro případ, že by kupní cena nebyla zaplacena vůbec. Žalobci pak nevolal proto, že by chtěl splátku poukázat později, ale jen aby se zeptal na číslo účtu, jež právě neměl k dispozici. Volal na číslo, které mu jako kontaktní spojení pro případ jakékoli potřeby dal sám žalobce. Ten ale na něm nebyl dostižitelný prakticky vůbec, což podle žalovaného svědčí o tom, že “od počátku nejednal v dobré víře”. Prodlení se zaplacením všech tří splátek bylo krátké a u posledních dvou k němu došlo jen v důsledku hospitalizace žalovaného. I přes jiné závazky bylo žalobci vždy placeno hned, jak to bylo možné. Stranou hodnocení by podle žalovaného neměl zůstat ani způsob, jakým žalobce dluh vymáhal. Žalobce navrhl potvrzení rozhodnutí okresního soudu. Popřel, že by ujednání o smluvní pokutě před žalovaným prezentoval jako formální, a prohlásil, že mu žalovaný při prvním porušení splátkového kalendáře říkal, a následně se to i potvrdilo, že za něj může splátky provádět jeho matka. O odklad nikdy nežádal. Že by se nemohl dovolat, není pravda, a nad to přece mohl i napsat. Setkal by se se vstřícností. Jeho neseriozním jednáním, ve spojení s jednáním dalších podobných dlužníků, nakonec žalobci vznikla škoda, a právě proto byla mluvní pokuta uplatněna. Nikdy se neomluvil a o následky svého jednání se nezajímal. Příznačné je i to, že přes sjednání výhrady vlastnického práva nabyté věci bez žalobcova souhlasu prodal. I přes všechno ovšem žalobce vyjádřil ochotu dohodnout se s žalovaným na jeho žádost na splátkách. Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a včas (§ 204 odst. 1 věta první o.s.ř.), krajský soud napadený rozsudek přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Učinil tak nejen z pohledu odvolacích důvodů žalovaným uplatněných, nýbrž i s přihlédnutím k dalším odvolacím námitkám, jež obecně rovněž uplatněny být mohly (§ 205 odst. 2 o.s.ř. ; § 212a odst. 1 o.s.ř.). Dospěl k následujícím závěrům: Základní skutková zjištění soudu prvního stupně byla správná. Přesto je přezkoumávané rozhodnutí chybné, a to v důsledku částečně nesprávného právního posouzení věci. Krajský soud totiž smluvní ujednání účastníků o tom, že se v případě vzniku žalobcova nároku na zaplacení smluvní pokuty provede její úhrada “odečtením” příslušné částky z již zaplacené sumy na cenu zboží, pokládá pro rozpor se zákonem (§ 559 odst. 1 občanského zákoníku) za neplatné (§ 39, § 41 občanského zákoníku). Podle § 559 odst. 1 občanského zákoníku dluh splněním zaniká. Částečným plněním (tedy i zaplacením dohodnuté splátky) pak dluh zaniká v rozsahu tohoto částečného plnění. Platné právo nezná možnost obnovení zaniklého dluhu ani obnovení zaniklé části dluhu. V daném případě žalovaný nesporně zasílal žalobci jednotlivé částky jednoznačně jako splátky na dluh z kupní ceny ve smyslu článku IV/2 smlouvy z 27.11.2001 a tento dluh tím postupně zanikal, až byl vyrovnán zcela. Nešlo o postupné střádání placených částek s alternativním určením, že půjde o platby buď na kupní cenu, nebo, vznikne-li snad takový nárok, na smluvní pokutu. Následně pak tedy nebylo ani od čeho případnou smluvní pokutu “odečítat” nebo nač ji “započítávat”. Vlastní podstatou smluvního sankčního ujednání účastníků pro případ prodlení žalovaného s placením splátek nebylo nic jiného než – za předpokladu dostatečné výše již zaplacených splátek – částečné obnovení zaniklého dluhu, což ovšem, jak je uvedeno již výše, možné není. Z toho ovšem vyplývá, že je celá kupní cena bezezbytku zaplacena a nezbývá než žalobu o její doplatek z tohoto důvodu zamítnout. V tento smysl tedy krajský soud napadený rozsudek změnil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Zda bylo platné ujednání účastníků o žalobcově případném nároku na smluvní pokutu, jestli žalobci takový nárok v daném případě skutečně vznikl a zda trvá, je pro rozhodnutí dané věci nevýznamné. Soud je totiž vázán podanou žalobou mimo jiné i potud, že nemůže žalobci přisoudit jiný nárok, než o který se uchází (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Smluvní pokutu žalobce nevymáhal; skutkové okolnosti, z nichž dovozoval vznik svého nároku na ni, uváděl jen pro vysvětlení svého právního názoru, že kupní cena dosud není zcela vyrovnána. Po nadepsaných právních závěrech je také nadbytečné zabývat se tím, jak se účastníci chovali a co prohlašovali před podpisem kupní smlouvy a v průběhu svého smluvního vztahu. Jakékoliv závěry v tomto ohledu učiněné by na důvodu, pro který musí být žaloba zamítnuta, nic neměnily. V řízení byl nakonec úspěšný žalovaný, který by tedy měl vůči podlehnuvšímu žalobci právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.; žalobce si musí nést vlastní výlohy ze svého). Protože mu ale podle obsahu spisu v prvostupňovém řízení žádné náklady nevznikly a práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se vzdal, krajský soud rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá nikdo z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání ani odvolání přípustné. V xxx dne 6. prosince 2004