Ani v době po 31.prosinci 2002 není proti rozhodnutí vydanému podle § 9 odst. 4 zákona o půdě přípustný opravný prostředek ke správnímu orgánu vyššího stupně. Proti rozhodnutí lze však podat žalobu podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. OSŘ).

17Co 95/2004 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx, a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyně xxx, zastoupené JUDr. xxx, advokátem, proti žalovaným 1) Město xxx se sídlem městského úřadu v xxx, 2) Tělovýchovná jednota xxx se sídlem v xxx a 3) P. f. České republiky se sídlem xxx, o určení vlastnictví žalobkyně k nemovitostem postupem podle části páté o.s.ř., k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v xxx z 26. ledna 2004, č.j. 11C 226/2003-41, t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že se žaloba n e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením okresní soud žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odmítnutí žaloby odůvodnil tím, že žalobkyně nevyužila práva podat proti kritizovanému rozhodnutí pozemkového úřadu, že není vlastnicí blíže označených nemovitostí (§ 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen “zákon o půdě”), odvolání (§ 247 odst. 2, § 250g odst. 1 písm. c) o.s.ř.). Tento opravný prostředek – argumentoval soud prvního stupně – jí po legislativních změnách, účinných od 1. ledna 2003, přísluší podle § 53 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, a nic na tom nemůže změnit nejen okolnost, že rozhodnutí pozemkového úřadu obsahuje poučení tomu odporující, ale ani ustanovení § 9 odst. 6 zákona o půdě (podle něhož lze proti danému typu rozhodnutí podat opravný prostředek ke krajskému soudu). To totiž po 1. lednu 2003 nemůže obstát vedle § 129 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Přezkum předvídaný v § 9 odst. 6 zákona o půdě již platné právo nezná a nezbývá tak než tu dovodit uplatnění obecné právní zásady, že dřívější zákon je rušen zákonem pozdějším. O odvolání, jež ostatně žalobkyně podle jejího sdělení po uplatnění odmítané žaloby podala, je povinno rozhodnout Ministerstvo zemědělství jako Ústřední pozemkový úřad, a vzhledem k chybnému poučení o možnosti podat opravný prostředek může být uplatněno do 3 měsíců (§ 54 správního řádu). Proti tomuto usnesení se žalobkyně odvolala a navrhla jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, respektive postoupení pozemkovému úřadu. Především vyslovila právní názor, že se po změnách zákonů účinných od 1. ledna 2003 stalo řízení před pozemkovým úřadem jednostupňovým. Jde o řízení podle zvláštního právního předpisu, totiž zákona o půdě, a obecný správní řád na ně proto aplikovat nelze. Že byla žaloba podána přiléhavě, podporuje i přechodné ustanovení ke změně páté části o.s.ř. (článek XXV/1). Konstrukce dovozovaná okresním soudem by navíc vzhledem k tomu, že stát nejprve neprovedl jasnou novelizaci § 9 odst. 6 zákona o půdě a poté by žalobkyni v její věci o opravném prostředku ještě chybně poučil, znamenala porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Žalobkyně konečně připomněla, že ještě v době, kdy podle výkladu okresního soudu měla běžet tříměsíční lhůta pro podání odvolání, obdržela od soudu prvního stupně výzvu k odstranění vad žaloby, jež ale neobsahovala poučení, že je třeba nejprve podat proti rozhodnutí správního orgánu opravný prostředek. Tím by okresní soud, kdyby byla argumentace v napadeném usnesení správná, nesplnil svou poučovací povinnost ve smyslu § 5 o.s.ř. Nadto by ovšem měl žalobu – včas – podle § 104 odst. 1 o.s.ř. sám postoupit správnímu orgánu jako odvolání proti dotčenému rozhodnutí pozemkového úřadu. K odvolání se nikdo nevyjádřil. Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a včas (§ 204 odst. 1 věta první o.s.ř.), krajský soud v neveřejném zasedání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.) napadené usnesení přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Dospěl k následujícím závěrům: Úpravou části páté o.s.ř., účinnou od 1. ledna 2003 (zákon č. 151/2002 Sb.), se opravný prostředek předvídaný v § 9 odst. 6 zákona o půdě stal v důsledku nové úpravy rozhodování o soukromých právech, stran nichž dříve rozhodl správní orgán, obsolentním. V tom, že z toho vyplývá možnost podat proti rozhodnutí vydanému podle § 9 odst. 4 zákona o půdě odvolání, se však se soudem prvního stupně ztotožnit nelze. Nová část pátá o.s.ř. otevírá tam, kde správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné právní věci, jež vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, účastníku skončeného správního řízení prostor zahájit ve stanovené lhůtě o téže věci občanské soudní řízení. Nekonstituuje tedy nově možnost podat řádný opravný prostředek ve správním řízení v těch případech, kde byl dosud nepřípustný, a pro úvahu tohoto typu nedává podklad ani nepřímo. Správní opravné prostředky nejsou předmětem její úpravy. Okresním soudem zmiňovaná zásada dvojinstančnosti správního řízení není bezvýjimečná a historický výklad (výklad beroucí v potaz vývoj dané právní úpravy) odhaluje, že i v případě rozhodování podle § 9 odst. 4 zákona o půdě jde o jednu z výjimek. Nebyl-li tu z vůle zákonodárce správní opravný prostředek do 31. prosince 2002 a zůstává-li i po tomto datu otevřena možnost soudního přezkumu, byť s novými procesními pravidly, postrádá okresním soudem podávaná úvaha o možnosti brojit proti danému typu rozhodnutí nově odvoláním k nadřízenému správnímu orgánu logiku. Na důvodech, které původně vedly k vyloučení tohoto opravného prostředku, se novou právní úpravou, účinnou od 1. ledna 2003, nic nezměnilo. Na danou problematiku pak plně dopadá žalobkyní zmiňované ust. čl. XXV/1 zák. č. 151/2002 Sb., které výslovně dává možnost uplatnit žalobu podle nové části páté o.s.ř. namísto původního opravného prostředku. Tím, že žalobkyně podala svou žalobu bez toho, že by předtím proti kritizovanému rozhodnutí pozemkového úřadu uplatnila odvolání, nepochybila. Rozhodnutí okresního soudu o tom, že se žaloba pro neuplatnění odvolání odmítá, bylo chybné, a krajský soud je proto změnil tak, že se žaloba neodmítá (§ 220 odst. 1 o.s.ř.; je samozřejmé, že možnost odmítnout žalobu z jiného důvodu, bude-li to namístě, zůstává pro okresní soud zachována). Žalobou se tedy bude okresní soud dále zabývat. Pro úplnost se sluší dodat, že odvolání, které žalobkyně proti rozhodnutí pozemkového úřadu podala, bylo Ministerstvem zemědělství – Ústředním pozemkovým úřadem jako nepřípustné odmítnuto (rozhodnutím z 30. března 2004, zn. 4554/04-7170). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V xxx dne 20. prosince 2004