Soudnímu exekutorovi, kterého soud pověřil provedením exekuce, nelze v tomto řízení uložit pořádkovou pokutu

2 18Co 215/2004 U s n e s e n í Krajský soud v xxx – pobočka v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. M. Z. a soudců JUDr. A.P. a JUDr. P. M. ve věci exekuce oprávněné Č. k. a. se sídlem xxx, IČ xxx, proti povinnému P.G., nar. xxx, pro 680.814,75 Kč s příslušenstvím, k odvolání soudního exekutora JUDr. L. N.proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 6. dubna 2004, č.j. 16 Nc 12158/2003-51, t a k t o: Usnesení okresního soudu se z r u š u j e. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud uložil napadeným usnesením soudnímu exekutorovi JUDr. L. N. pořádkovou pokutu 5.000,- Kč. K tomu přistoupil poté, kdy jmenovaný ani po předchozí výzvě nesplnil uloženou mu povinnost předložit soudu soupis movitých věcí, který jeho úřad provedl v rámci nařízené exekuce (nařízena usnesením ze dne 14.7.2003, č.j. 16 Nc 12158/2003-36), a současně povinnost podat vyjádření k námitkám povinného, vše k rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce. Dovodil, že soudní exekutor hrubě ztěžuje další postup v řízení a proto mu uložil podle § 53 odst. 1 o.s.ř. v dolním rozmezí zákonné sazby. JUDr. L. N. podal proti usnesení včas odvolání. Namítal, že okresní soud požadované vyjádření obdržel již 25.2.2004 a toto je uloženo ve spisu okresního soudu pod sp.zn. 6C 240/2003. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Krajský soud z podnětu odvolání přezkoumal napadené usnesení (§ 212 o.s.ř.), aniž k jeho projednání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.). Odvolání shledal opodstatněným, avšak z jiného, než odvolatelem namítaného důvodu. Podle ust. § 53 odst. 1 o.s.ř. tomu, kdo hrubě ztěžuje postup v řízení, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu až do výše 50.000,- Kč. Uvedené znamená, že pořádkovou pokutu lze uložit osobě, jíž soud uložil určitou povinnost nebo jejíž povinnost v řízení vyplývá ze zákona. Z povahy věci vyplývá, že pořádkovou pokutu nelze uložit pracovníkovi soudu nebo osobě, jejíž úkony se podle právního předpisu považují za úkony soudu, i když její jednání by bylo lze považovat jinak za ztěžování postupu soudu v řízení. Postih takových osob upravuje zvláštní předpis. Podle ust. § 28 věty druhé exekučního řádu se úkony exekutora (rozuměno úkony provedením konkrétní exekuce pověřeného exekutora) považují za úkony soudu. Exekutorovi proto nelze v daném řízení, v němž je pověřen provedením exekuce a činí úkony soudu, uložit pořádkové opatření, byť dle obsahu spisu výzvě soudu (k rozhodnutí o návrhu účastníka na zastavení exekuce) zcela nevyhověl (sám exekutor uvádí, že podal jen vyjádření a nehovoří o tom, že by soudu poskytl požadovaný soupis). Krajský soud proto napadené usnesení zrušil a tím jej zcela odklidil (§ 221 odst. 1 o.s.ř.). Shledal namítaný odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., ne však pro neexistenci důvodu pro uložení pořádkového opatření (jak namítá odvolatel), nýbrž pro nesprávnou aplikaci právního předpisu (viz výklad shora). Dodává však, že poruší-li exekutor závažně nebo opětovně povinnost uloženou mu zákonem č. 120/2001 Sb. (povinnost předložit spis popř. jeho část soudu vyplývá z ust. § 95 a 96 cit. zákona), je předseda okresního soudu oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení vůči exekutorovi (§ 117 odst. 4 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb.), jež může vyústit až v odvolání exekutora z úřadu a samozřejmě tím dochází i k zániku jeho pověření v konkrétní exekuci. Konečně dodává, že nebude-li mít exekutorovi uložená povinnost soudem souvislost s řízením, v němž činí úkony, jež se považují za úkony soudu, není i zde vyloučeno použití pořádkového opatření dle § 53 o.s.ř. přímo proti exekutorovi (viz např. další činnost exekutora dle § 74 a 75 zákona č. 120/2001 Sb.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V xxx dne 20. května 2004