Jestliže dlužník nesplnil včas to, co mu ukládalo vykonatelné soudní rozhodnutí, je povinen nahradit věřiteli náklady, které věřitel vynaložil na přípravu veřejné nedobrovolné dražby k vynucení dluhu, od níž bylo pak upuštěno po zaplacení vymáhaného dluhu. K nákladům patří i odměna, kterou věřitel zaplatil dražebníkovi.

Rozsudek Krajský soud v H. K. – pobočka v P. rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. M.Z. a soudkyň JUDr. A. P. a JUDr. M. V. ve věci žalobce G. P., zast. Mgr. M. B., advokátem, proti žalované L. s.r.o., zast. zmocněncem JUDr. V. R., o zaplacení 259.528,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v P. ze dne 2. května 2003, č.j. 8C 191/2002-54, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části, ve výrocích II. a III. p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobci 129.764,- Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 19.3.2002 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Do částky 129.764,- Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 19.3.2002 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Z odůvodnění rozsudku se podává tento skutkový stav. Žalované bylo rozsudkem Okresního soudu v P.ze dne 5.5.2000, č.j. 9C 78/98-53, uloženo zaplatit žalobci částku 415.000,- Kč s 18 % úrokem od 24.3.1998 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení 37.034,- Kč, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, který nabyl právní moci dne 21.6.2001. Protože žalovaná tímto rozhodnutím uloženou povinnost nesplnila dobrovolně, k návrhu žalobce byl usnesením téhož soudu ze dne 18.9.2001 pod sp.zn. 12 E 409/2001 nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem žalované, a to domu čp. 213 s pozemkovými parcelami č.1877 a č. 2387/1 v P. Žalobce poté podnikl kroky k uspokojení své pohledávky prodejem označených nemovitostí ve veřejné nedobrovolné dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb. K tomu uzavřel smlouvy ze dne 22.11.2001 (smlouva o smlouvě budoucí k provedení veřejné nedobrovolné dražby) a 4.1.2002 (smlouva o provedení veřejné nedobrovolné dražby), obě s dražebníkem JUDr. T. F. Cena nemovitostí shora označených byla zjištěna posudkem znalce Ing. V. z 3.1.2002 částkou 4.800.000,- Kč, nejnižší podání stanoveno částkou 2.400.000,- Kč. Ve smlouvě z 4.1.2002 sjednal žalobce s dražebníkem odměnu ve výši 10% z ceny dosažené vydražením, nejvýše však milion korun zvýšený o 1% z ceny dosažené vydražením přesahující 10.000.000,- Kč. Nejnižší sjednaná odměna dražebníka za provedenou dražbu byla stanovena částkou 240.000,- Kč (10 % z hodnoty nejnižšího podání) a ve stejné výši i pro případ že k dražbě nedojde. Po vydání oznámení o dražbě a vydání dražební vyhlášky žalovaný doložil zaplacení pohledávky v plném rozsahu (jistina pohledávky 415.000,- Kč byla zaplacena již v prosinci 2001, celý dluh pak 21.1.2002). Proto bylo dne 4.2.2002 vydáno oznámení o upuštění od dražby. Následujícího dne vyúčtoval dražebník žalobci odměnu a náklady dražby v celkové částce 259.528,- Kč (240.000,- Kč sjednaná odměna a zbytek doložené náklady dražby a DPH). Žalobce dražebníkovi tuto částku v plném rozsahu zaplatil a domáhal se jejího zaplacení v tomto řízení. Okresní soud z uvedených skutkových zjištění uzavřel, že žalovaná nesplnila povinnost plnit dle pravomocného soudního rozhodnutí. Její jednání vedlo k majetkové újmě žalobce představované částkou 259.528,- Kč odměny dražebníka a nákladů dražby (vyúčtované v souladu s § 38 zákona č. 26/2000 Sb.), již shledal v příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou. Dovodil, že jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalované za vzniklou škodu žalobce dle § 420 obč. zák. Ohledně výše škody shledal v okolnostech případu možnost použít ustanovení § 450 obč. zák. Okolnosti zvláštního zřetele hodné pro použití moderačního práva soudu shledal ve skutečnostech, že žalovaný činil kroky k úhradě dluhu, smlouva o provedení veřejné nedobrovolné dražby byla uzavřena v okamžiku, kdy byly zaplaceny již dvě třetiny pohledávky, a také v ujednání o odměně dražebníka ve stejné výši pro případ konání i nekonání dražby. Proto výši škody snížil na částku 1/2 účtované částky, tj. 129.764,- Kč s úroky s příslušenstvím, požadovanými v souladu s právním předpisem (dvojnásobkem diskontní sazby CNB). S ohledem na jen částečný úspěch obou účastníků žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Proti zamítavému výroku rozsudku podal odvolání žalobce. Okresnímu soudu vytýkal, že z provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc po právní stránce nesprávně posoudil. Výslovně zmiňoval odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Výhrady směřoval ve vztahu k aplikaci ust. § 450 obč. zákoníku v daném případě, když důvody pro použití tohoto ustanovení nebyly dány. Zdůraznil, že odměna sjednaná s dražebníkem byla sjednána v souladu se zákonem a žalobce využil oprávněně k vymožení své pohledávky postup dle zákona č. 26/2000 Sb. Použití ust. § 450 obč. zák. by vedlo vlastně k postihu žalobce za to, že se snažil v souladu se zákonem domoci se svých práv. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl. Žalovaná se ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu okresního a navrhla jeho potvrzení. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k němu oprávněnou, je přípustné, obsahuje potřebné náležitosti a způsobilý odvolací důvod, z jeho podnětu rozsudek v odvoláním napadené části přezkoumal, spolu s řízením, které jeho vyhlášení předcházelo, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal opodstatněným z dále uvedených důvodů. Krajský soud předně uvádí, že převzal skutková zjištění okresního soudu, která považuje za úplná. Ztotožňuje se pak i s právními závěry soudu okresního, pokud okresní soud na zjištěný skutkový stav okresní soud pak aplikoval ust. § 420 obč. zák. a § 442 obč. zák., upravující odpovědnost za způsobenou škodu a způsob stanovení její výše. Okresní soud však již nevyložil, že v daném řízení se žalobce domáhal úhrady příslušenství své judikátní pohledávky, k nimž ust. § 121 odst. 3 obč. zák. řadí také náklady spojené s uplatněním pohledávky. Protože žalovaná nesplnila řádně a včas, co jí ukládal rozsudek Okresního soudu v P. ze dne 5.5.2000, č.j. 9 C 78/98-53, žalobce poté, kdy bylo zřízeno na shora označených nemovitostech žalované soudcovské zástavní právo, domáhal se uspokojení své pohledávky prodejem uvedených nemovitostí nedobrovolnou dražbou podle zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách. Zvolil tedy zákonem předvídaný způsob směřující k uspokojení pohledávky a v souvislosti s dražbou vynaložil prostředky, jejichž úhrady se po žalované domáhá (náklady dražby). Vzhledem k tomu, že zákon č. 26/2000 Sb. nemá ustanovení, které by ukládalo v případě, že předmět dražby (shora označené nemovitosti) nebude vydražen pro upuštění od dražby (§ 46 zákona č. 26/2000 Sb., dále jen zákona) z důvodu uspokojení závazku dlužníka, dosud vynaložené náklady přípravy dražby uhradit dlužníkovi (§ 28 zákona), bylo nutno v daném případě použít ustanovení zákona občanského (§ 853) o náhradě škody, tedy ust. § 420 a násl. obč. zák.a § 519 obč. zák. Podle ust. § 519 obč. zákoníku právo věřitele na náhradu škody způsobené prodlením dlužníka není dotčeno, při prodlení s plněním peněžitého dluhu lze však náhradu škody požadovat, jen pokud není kryta úroky z prodlení nebo poplatkem z prodlení. Krajský soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že v příčinné souvislosti s prodlením žalované, která nesplnila včas to, co jí ukládalo vykonatelné soudní rozhodnutí, žalobci vznikla majetková újma, když vynaložil na přípravu veřejné nedobrovolné dražby, od níž bylo za okolností shora popsaných upuštěno, částku 259.528,- Kč. Byly tak naplněny předpoklady odpovědnostního vztahu žalované za způsobenou škodu žalobci podle ust. § 420 obč. zák. Otázkou však zůstává, zda částku 259.528,- Kč s žádaným příslušenstvím lze považovat za skutečnou škodu, která žalobci vznikla (§ 442 obč. zák.) a která nebyla dle ust. § 519 obč. zák. kryta žalobci přiznanými 18 % úroky z prodlení (viz rozsudek okresního soudu z 5.5.2000, č.j. 9C 78/98-53). Nelze přehlédnout, že dražebník žalobci vyúčtoval dle smlouvy mezi ním a žalobcem z 4.1.2002 smluvně dohodnutou odměnu 240.000,- Kč, dalších 7.528,- Kč skutečně dražebníkem vynaložených výdajů na přípravu dražby a zbývající částku do částky 259.528,- Kč činila účtovaná DPH. Dle ust. § 38 zákona č. 26/2000 Sb. nesmí v případě nedobrovolné dražby smluvně sjednaná výše odměny dražebníka bez daně z přidané hodnoty (§ 39 zákona) překročit 10 % z ceny dosažené vydražením, nejméně však činí 1.000,- Kč, nejvýše 1.000.000,- Kč zvýšených o 1% z ceny dosažené vydražením přesahující 10.000.000,- Kč. Jestliže ve smlouvě z 4.1.2002 sjednal dražebník s navrhovatelem (žalobcem) odměnu dražebníka ve výši 10 % nejnižšího podání (tedy v částce 240.000,- Kč) i pro případ, že k dražbě nedojde, krajský soud činí na rozdíl od soudu okresního (který způsob stanovení odměny považoval za odpovídající zákonu) zcela odlišný závěr a považuje smlouvu ze 4.1.2002 v této části za neplatnou pro rozpor s ustanovením § 38 zákona č. 26/2000 Sb. To totiž jednoznačně stanoví, že odměna dražebníka “nesmí bez DPH překročit 10 % z ceny dosažené vydražením”, nejméně však činí 1.000,- Kč. Je-li mezi účastníky nesporné, že od dražby bylo upuštěno a nebyla dosažena vydražením žádná cena, je na místě jediný závěr, a to že sjednaná odměna dražebníka nesměla v daném případě v případě nekonání dražby překročit 1.000,- Kč. Jakýkoliv jiný výklad je podle přesvědčení krajského soudu v rozporu s ust. § 38 zákona č. 26/2000 Sb., které je nutno považovat za ustanovení kogentní povahy. Smlouva mezi žalobcem a dražebníkem z 4.1.2002 je tak v části, týkající se odměny dražebníka v případě nekonání dražby dle ust. § 39 obč. zák. neplatná. (srovnej i ust. § 39 odst. 11 zákona č. 26/2000 Sb.). K absolutní neplatnosti této části právního úkonu, jež lze oddělit od ostatního obsahu (§ 41 obč. zák.) smlouvy z 4.1.2002 (viz její obsah, jak byl zjištěn soudem okresním), soud přihlíží i bez návrhu. Plnil-li žalobce z neplatného právního úkonu, nelze nepochybně takové plnění považovat za majetkovou újmu, za niž by odpovídala žalovaná. Podle ust. § 2 písm. m) zákona náklady dražby zahrnují odměnu dražebníka a náklady účelně vynaložené dražebníkem na materiální a organizační zabezpečení přípravy a průběhu dražby. V daném případě by tak mohly činit 1.000,- Kč odměny dražebníka a 7.528,- Kč účelně vynaložených nákladů, případně zvýšené o sazbu DPH. Lze tak uvažovat o částce nepřevyšující 9.000,- Kč. I když se okresní soud nezabýval tím, zda tyto náklady, jež lze považovat za skutečně vzniklou škodu dle ust. § 442 obč. zák., nejsou kryty úroky z prodlení vymáhané judikátní pohledávky, krajský soud nemůže odhlédnout od skutečnosti, že žalované bylo již pravomocně uloženo (odvoláním nenapadeným výrokem I. shora označeného rozsudku) zaplatit žalobci částku 129.764,- Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 19.3.2002 do zaplacení, která částku skutečné škody při vymáhání pohledávky žalobce vícenásobně přesahuje. Ačkoliv okresnímu soudu lze vytknout nesprávné právní posouzení věci ve vztahu k aplikaci právního předpisu (zejména ust. § 38 zákona č. 26/2000 Sb.), která by v případě odvolání žalované naplnila odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., zamítavý výrok II. a závislý výrok III. o nákladech řízení lze považovat za věcně správný. Z těchto důvodů proto krajský soud na základě shora vyslovených právních závěrů postupem dle ust. § 219 o.s.ř. rozsudek v napadených výrocích II. a III. potvrdil. S ohledem na vyslovené závěry bylo již nadbytečné, aby se zabýval námitkami žalobce, které mířily proti neopodstatněné aplikaci ust. § 450 obč. zák. okresním soudem (odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.) na posuzovaný případ. Protože se v odvolacím řízení úspěšná žalovaná práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdala, nepřiznal krajský soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není přípustné ani dovolání, ledaže by k dovolání účastníka, podanému do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v P. k Nejvyššímu soudu v Brně, dovolací soud sám dovolání připustil, shledal-li by, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V P. dne 19. ledna 2004