Vlastník pozemku může od náhradního uživatele pozemku požadovat za užívání náhradu i za dobu před 31. prosincem 2002, jestliže náhradní uživatel získal možnost užívat svůj vlastní pozemek, odnětí jehož užívání bylo důvodem zřízení náhradního užívání.

U s n e s e n í Krajský soud v HK – pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. M. Z.a soudkyň JUDr. A. P. a JUDr. M. V. ve věci žalobců a) V. S., b) V.V., obou zast. JUDr. J. C., advokátem, proti žalovanému J. K., zast. JUDr. P. J., Ph.D., advokátem, o 14.710,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Ch ze dne 23. září 2003, č.j. 4C 20/2002-63, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se okresnímu soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobcům 14.710,- Kč s 4% úrokem z prodlení od 23.10.2002 do zaplacení (výrok I.) a uložil jim nahradit žalovanému náklady řízení 7.035,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobci se jako podíloví spoluvlastníci stavební parcely č. 94 a pozemkových parcel č. 231/4 a 231/5 v k.ú. (dále předmětné pozemky) S. domáhali vůči žalovanému buď zaplacení nájmu nebo vydání bezdůvodného obohacení za užívání těchto pozemků, které žalovaný užívá jako nájemce či bez právního důvodu, a to za období od 21.10.2000 do 22.10.2002. Okresní soud z provedených důkazů zjistil, že žalovanému byla rozhodnutím Okresního národního výboru v Ch ze dne 19.4.1975, č.j. VLHZ/202.3/83/U, přidělena do náhradního užívání část pozemkové parcely č. 292/1 o výměře 0,2 ha v k.ú. S. místo části pozemkové parcely č. 250/26 v k.ú. H. Rozhodnutím téhož orgánu ze dne 25.9.1984, č.j. VLHZ/202.2/84/Ví, byla schválena směna pozemku uživatele J. K. č. 292/1 v k.ú. S. o výměře 0,2 ha v kultuře louka za pozemek 231/1 v k.ú. S o výměře 0,2 ha v kultuře louka. Z kolaudačního rozhodnutí ONV v Ch. ze dne 1.10.1990, č.j. Výst./228/90-332.5/Ká, zjistil, že žalovanému byla zkolaudována stavba včelína, která byla darována vnuku žalovaného ( na st.p. č. 94) smlouvou z 18.2.2000 s účinky vkladu do katastru nemovitostí k 20.11.2000. Žalovaný je však stále na základě věcného břemene bezplatným uživatelem stavby. Konečně zjistil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, každý z jedné id. poloviny, předmětných pozemků v k.ú. S. a obvyklá cena pronájmu pozemků po postavení včelína činí 7.355,- Kč ročně. Okresní soud uzavřel, že žalovaný předmětné nemovitosti užívá na základě práva náhradního užívání, které mu vzniklo na základě shora citovaných rozhodnutí v r. 1984. Podle ust. § 22 odst. 2 zákona o půdě do 31.12.2002 nezaniklo právo náhradního užívání podle předchozích předpisů (nař. vlády č. 47/1955 Sb. spolu s vyhl. č. 27/1958 Ú.l.), dokud nebyl schválen návrh pozemkové úpravy. Žalovanému tak i v rozhodném období trval užívací vztah, který se až od 1.1.2003 podle ust. § 16 zák.č. 139/2002 Sb. změnil na vztah nájemní. Nepřisvědčil argumentaci žalobců, že v období od 21.10.2000 do 22.10.2002 mezi účastníky existoval nájem dle ust. § 22 odst. 3 zákona o půdě. Rovněž tak nesouhlasil s názorem, že žalovanému vzniklo na úkor žalobců bezdůvodné obohacení dle § 451 a násl. obč. zák., když ten neužíval předmětné pozemky bez právního důvodu, nýbrž na základě institutu náhradního užívání pozemků, který zanikl až k 1.1.2003. Vyložil, že vlastníkovi pozemků, přidělených do náhradního užívání jiné osobě, zůstalo jen holé vlastnictví. Vysvětloval, že i takové užívání bylo po právu, když pozemkové úpravy byly determinovány souborem veřejných zájmů, nepředstavují vyvlastnění bez náhrady a jedná se o vztah založený v minulosti, který nevyřešil ani zákon o půdě, nýbrž až zákon č. 139/2002 Sb. Proto žalobu zamítl. Źalobci ve včas podaném odvolání zejména namítali, že okresní soud svým rozhodnutím založil náhradnímu uživateli pozemků právo bezplatně užívat majetek ve vlastnictví jiného. Porušil tak princip, který je chráněn i Listinou základních práv a svobod a který zaručuje, že při jakémkoliv zásahu do vlastnického práva náleží vlastníku náhrada. Odůvodněnost požadované náhrady vyplývá i z vypracovaného znaleckého posudku. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k němu oprávněnou, je přípustné a obsahuje náležitosti dle ust. § 205 odst. 1 a způsobilý odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. (okresnímu soudu se vytýká, že na podkladě úplných skutkových zjištění dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci), z jeho podnětu napadený rozsudek přezkoumal (§ 212 o.s.ř.), přihlížeje i k důvodům v něm neuplatněným (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř.). Odvolání shledal opodstatněným z dále uvedených důvodů. Pro rozhodnutí ve věci je nutný výklad k institutu náhradního užívání pozemků v době státem řízené socialistické zemědělské velkovýroby. Náhradní užívání pozemků, zřízené dle vládního nařízení č. 47/1955 Sb. a jej provádějící vyhlášky 27/1958 Ú.l., mohlo podle ust. § 22 odst. 2 zákona o půdě č. 229/1991 Sb. zaniknout v období od 24.6.1991 (účinnost zákona o půdě) do 31.12.2002 (zrušení tohoto ust. zákonem č. 139/2002 Sb. a současně transformací náhradního užívání na nájem od 1.1.2003) jen dnem schválení návrhu pozemkové úpravy dle zákona č. 284/1991 Sb. v účinném znění. Náhradní užívání pak nelze zaměňovat s užívacími právy, vyjmenovanými v ust. § 22 odst. 1 zákona o půdě, které se ke dni účinnosti zákona o půdě transformovaly na nájem ( § 22 odst. 3 zákona o půdě v účinném znění). U náhradního užívání zákon předpokládal nápravu v rámci pozemkových úprav dle zákona č. 284/1991 Sb. K jednoznačnému dořešení vztahů náhradního užívání dle shora uvedených předpisů došlo až vydáním zákona č. 139/2002, který s účinností od 1.1.2003 transformoval i náhradní užívání dle zrušeného předpisu č. 47/1955 Sb. a předpisů jej provádějících na nájem. Náhradní užívání není pozemkovou úpravou (ať již komplexní či jednoduchou) dle zákona č. 284/1991 Sb. Podle ust. § 9 nař. č. 47/1955 Sb. a § 17 vyhl.č. 27/1958 Sb. bylo právo náhradního užívání spojeno s vlastnictvím pozemku, za nějž byl přidělen pozemek do náhradního užívání. Zakládalo pro uživatele právo mít výnos z pozemku a stavět na něm, a to bezplatně. Podle ust. § 9 odst. 1 nař. vl. č. 47/1955 Sb. bezplatné přidělení pozemků do náhradního užívání náleželo jen vlastníkům, kteří provedením pozemkových úprav pozbyli užívání svých pozemků. Náhradní uživatel však mohl dnem účinností zákona č. 229/1991 Sb. (k 24.6.1991) při transformaci některých užívacích práv z doby zajišťování socialistické zemědělské velkovýroby na nájem, nabýt buď právo na nájemné za užívání svého pozemku, popř. mohl nájem vypovědět a sám pozemek, za nějž mu bylo zřízeno náhradní užívání, užívat. Zde nelze odhlédnout od dobové úpravy, která prakticky všechny zemědělské pozemky podřídila bezplatnému právu užívání půdy k zajištění socialistické zemědělské velkovýroby (družstevního i státního sektoru), a tím vlastnické právo k nim ztratilo svůj obsah. Náhradnímu uživateli bylo znemožněno užívat jeho vlastní pozemek, za který mu byl přidělen jiný, k socialistické velkovýrobě nevhodný (ke sloučení do velkých honů) pozemek. Náhradní užívání bylo svým obsahem kompenzací za znemožnění užívání jiného pozemku vlastníka, který obvykle podléhal právu družstevního užívání sdružených zemědělských pozemků nečlenů zemědělských družstev nebo právu užívání půdy k zajištění výroby dle zák. č. 123/1975 Sb. Dnem 24.6.1991 (účinností zákona o půdě) byly socialistické užívací vztahy k pozemkům transformovány na nájem, avšak až na pozemky v náhradním užívání. Náhradnímu uživateli bylo ponecháno právo náhradního užívání pozemku (přičemž předpis, podle něhož bylo zřízeno byl zrušen) do doby schválení předpokládaných pozemkových úprav, při nichž měl být řešen i užívací vztah k pozemku v jeho vlastnictví (s nímž bylo spojeno). I ten však mohl a lze dovodit, že ve většině případů také byl, transformován na nájem (§ 22 odst. 3 zákona o půdě). S poukazem na shora uvedené je na místě závěr, že ust. § 22 odst. 2 zákona o půdě, které zánik práva bezplatného náhradního užívání spojovalo s dnem schválení návrhu pozemkové úpravy dle zákona č. 284/1991 Sb., vyložit jen v kontextu s ust. § 9 nař. vl. č. 47/1955 Sb. Jestliže právo bezplatného užívání náhradního pozemku bylo kompenzací za pozbytí užívacích práv k jinému (vlastnicky náležejícímu) pozemku vlastníka, bylo s ním spojeno a “nabyl-li vlastník znovu práva (či možnosti) užívat” vlastní pozemek, nenáleží mu již právo bezplatného užívání náhradního pozemku ve vlastnictví jiného vlastníka (nenáleží mu již kompenzace za znemožnění vlastní pozemek užívat). Krajský soud proto uzavírá, že sice zákon o půdě v ust. § 22 odst. 2 zachoval náhradnímu uživateli právo náhradního užívání pozemku ve vlastnictví jiného vlastníka, který lze vyhodnotit jako právní titul k užívání. Bezplatné užívání náhradního pozemku lze však připustit jen tehdy, pokud náhradní uživatel nenabyl znovu práva (srovnatelně i možnosti formou výpovědi při zániku dřívějších “socialistických užívacích práv) vlastní pozemek, za nějž bylo náhradní užívání zřízeno a bylo s ním spojeno, užívat (§ 22 odst. 1 zákona o půdě). Takový případ mohl nastat v podstatě jen tehdy, jestliže pozemek, který byl náhradnímu uživateli znemožněn užívat, by také byl rozhodnutím určen k náhradnímu užívání dle shora uvedených předpisů. Jiný výklad považuje odvolací soud za nesprávný, neboť by vedl k nepřijatelnému závěru, že uživateli pozemku v náhradním užívání se dostává více, než kompenzace za omezení vlastnických práv právním předpisem. Takový postup nepředvídalo ani vl. nař. č. 47/1955 Sb. V posuzovaném případě je tak na místě závěr, že je-li náhradní užívání kompenzací za omezení vlastnického práva k jinému pozemku, za které se vlastníku takového pozemku dostává náhrady touto formou (za omezení vlastnického práva), je z pohledu náhradního uživatele po právu bezplatné (avšak jen do 31.12.2002). Jestliže však náhradní uživatel nabyl k pozemku, za nějž mu bylo zřízeno náhradní užívání, znovu právo jej užívat (při zrušení dřívějšího užívacího vztahu dle § 22 odst. 1 zákona o půdě), dostává se mu při zachování právního titulu k užívání náhradního pozemku dle § 22 odst. 2 zákona o půdě již více, než jen kompenzace (náhrady) za omezení vlastnického práva, zde na úkor vlastníka náhradního pozemku. Takovou situaci zákon o půdě jako předpis speciální neřeší, a proto je nutno na něj vztáhnout ustanovení předpisu obecného (§ 853 obč. zák.), tedy ustanovení občanského zákoníku o nájmu v místě a čase obvyklém, když tím se dostane vlastníku pozemku náhrady za nucené omezení vlastnického práva (čl. 11 odst. 4 Listiny, § 123 obč. zák.). To však platí jen za předpokladu, že vlastníkovi pozemku, přiděleného do náhradního užívání jiné osobě, se ve smyslu ust. § 22 odst.2 zákona o půdě nedostalo jiné kompenzace, kterou cit. ustanovení předvídalo ve formě pozemkové úpravy, tedy například užívání jiného pozemku ve formě zatímní úpravy dle zák.č. 284/1991 Sb. (srovnej i § 19 zákona o půdě). Bylo-li náhradní užívání trvale spojeno (§ 9 odst. 2 nař. vl. č. 47/1955 Sb.) s vlastnictvím pozemku, za nějž byl přidělen pozemek do náhradního užívání, je nutno dovodit, že zaniklo (vyjma případu uvedeného v ust. § 22 odst. 2 zákona o půdě) před 1.1.2003 také tehdy, jestliže náhradní uživatel pozbyl vlastnictví k pozemku, ve vztahu k náhradnímu uživateli. Za takového stavu by zanikl právní titul k užívání náhradnímu uživateli, avšak přešel by na nového vlastníka (§ 9 odst. 3 vl. nař. č. 47/1955 Sb.). Uvedené pak souvisí s otázkou pasivní legitimace v řízení. Krajský soud se tedy ztotožňuje s názorem soudu okresního, že náhradní užívání bylo právním titulem k užívání a není tak na místě závěr o užívání bez právního důvodu, které by byl povinen náhradní uživatel vydat. Neztotožňuje se však s názorem soudu okresního, že se jedná bez dalšího o užívání bezplatné. Okresní soud se pak nezabýval tím, zda náhradní užívání nezaniklo před 1.1.2003, když nezkoumal osud původního pozemku náhradního uživatele, za nějž mu bylo přiděleno náhradní užívání. Protože právní názor okresního soudu vychází z ne zcela správné aplikace právního předpisu, shledává odvolací soud v posuzovaném případě uplatněný odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Vzhledem k tomu, že okresní soud se v důsledku jím zaujatého právního názoru, nezabýval dalšími okolnostmi, pro rozhodnutí věci podstatnými, odvolací soud nemůže sám o věci rozhodnout, když by tak nepřípustně postupoval jako soud jediné instance. Proto mu nezbylo, než napadený rozsudek zrušit (§ 221 odst. 1 o.s.ř.) a věc okresnímu soudu vrátit k dalšímu řízení (§ 221 odst. 2 písm. a) o.s.ř.). V dalším řízení okresní soud, když vyjde z tvrzení žalobců (nadále použitelných), že žalovaný užívá jejich pozemky bezplatně, aniž by mu takové právo náleželo, poučí žalovaného, že je na něm, aby tvrdil a dokládal, že mu bezplatné právo užívání předmětných pozemků v rozhodném období (za které žalobci úhradu požadují) svědčí (§ 118a o.s.ř.). Vedle rozhodnutí býv. ONV v Ch o náhradním užívání předmětných pozemků musí totiž doložit také, že v době rozhodné byl vlastníkem pozemku, kterého užívání pozbyl (za který mu byl bezplatně přidělen do užívání jiný pozemek - předmětné pozemky) a ten nemohl sám z jiného důvodu užívat a nabývat z něho vlastnické požitky. Nezdaří-li se žalovanému unést v tomto směru břemeno tvrzení a důkazní, bude na místě závěr, že je povinen za užívání pozemku ve vlastnictví žalobců hradit jim úplatu v ceně obvyklého nájemného Zde může okresní soud využít již provedený důkaz znaleckým posudkem. K zamítnutí žaloby lze přistoupit tehdy, jestliže k pozemku žalovaného, za nějž bylo zřízeno náhradní užívání (ještě před směnou užívání), bylo rovněž zřízeno náhradní užívání či jiné právo, které žalovanému znemožňuje z tohoto pozemku pobírat vlastnické požitky a žalovaný je stále jeho vlastníkem, popř. jestliže žalovaný již není vlastníkem pozemku, za nějž mu byl poskytnut pozemek do náhradního užívání (potom by pasivně legitimována byla osoba jiná). Vyhovět žalobě lze také jen tehdy, jestliže žalobcům současně nebyla poskytnuta kompenzace za omezení vlastnických práv formou přidělení pozemku do zatímního užívání v rámci pozemkové úpravy. Žalobci by také měli upřesnit, jakou částku kdo z nich žádá. Okresní soud v novém rozhodnutí, vázán shora vysloveným názorem krajského soudu, znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení odvolacího. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P dne 29. ledna 2004