I když plná moc vystavená ředitelem žalující společnosti pro fyzickou nebo právnickou osobu není veřejnou listinou ve smyslu ustanovení § 134 OSŘ, nelze jí bez dalšího upřít hodnotu důkazu, osvědčujícího správnost údajů v ní obsažených. Její existenci proto nelze pominout a bez odůvodnění pochyb usoudit, že to, co je v ní uvedeno, neodpovídá skutečnosti.

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. M. N., CSc. a soudců JUDr. P.J. a V. K. v právní věci žalobce S.LTD. se sídlem L. H., A. P., L. GB, reg.č. --, zast. JUDr. J. K., advokátkou, proti žalovanému V.A K. D.K.n.L., spol. s r.o. se sídlem D. K. n. L., , IČ --, zast. Mgr. Z. Č., advokátem, o 40.000,- Kč a přísl., k odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu v T., č.j. 14C 158/2003-77 z 23. března 2004, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám JUDr. J. K. náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 12.535,- Kč do tří dnů. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud žalobě o zaplacení 40.000,- Kč vyhověl a zavázal žalovaného k náhradě nákladů, jež v řízení vznikly žalobci. Své rozhodnutí odůvodnil zjištěním, že jde o část pohledávky ve výši 420.000,- Kč, kterou měla za žalovaným a.s. T.se sídlem ve D. K. n.L. a kterou tato společnost postoupila žalobci. Postoupení pohledávky oznámil postupitel dlužníkovi, tj. žalovanému, který tak měl povinnost plnit postupníkovi, tj. žalobci. Ten sice složil plnění do notářské úschovy, to však “není možno v daném případě považovat za plnění žalobci”. Toto rozhodnutí napadá včas podaným odvoláním žalovaný a navrhuje, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého opravného prostředku uvádí mimo jiné, že oznámení o postoupení pohledávky neobsahovalo údaje potřebné pro splnění závazku žalovaným. Ten proto požádal žalobce o sdělení místa plnění podle § 335 a násl. obchodního zákoníku, avšak marně. Žalovaný je proto přesvědčen, že adresa sídla žalobce je pouhou “mrtvou schránkou”. Smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena se zmocněncem žalobce, přičemž o tom, že žalobce je zastoupen zmocněncem, nebyl žalovaný informován. To, že zmocněnec zastupuje žalobce, nebylo žalovanému oznámeno právě proto, aby bylo zmařeno plnění závazku tomuto zmocněnci. Ani plná moc k poskytnutí finančních prostředků, kterou předložil Mgr. Š., neumožňuje dospět k závěru, že šlo o pověření k převzetí 420.000,- Kč. Proto odvolatel složil tuto částku (tj. 420.000,- Kč) do úschovy notáře. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit. Žalovaný měl povinnost uhradit vymáhanou pohledávku po její splatnosti postupiteli, tj. společnosti T. To však neučinil až do oznámení o postoupení pohledávky žalobci. Žalobce má od l.6.2002 sídlo na adrese uvedené v oznámení o postoupení pohledávky. O tom předložil čestné prohlášení ředitele společnosti žalobce, učiněné před advokátem v L. Ani pochyby o zmocnění Ing. Z. K. k úkonům v plné moci uvedeným nejsou namístě. Plná moc je ověřena notářem, opatřena jeho podpisem s uvedením úřadu a raženým kulatým razítkem. Krajský soud dospěl po projednání věci a přezkoumání napadeného rozhodnutí k závěru, že odvolání není důvodné. Mezi účastníky není sporné, že vymáhaná pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena a že dosud nebyla uhrazena. Ve sporu šlo tedy jen o to, zda žalovaný mohl plnit, resp. zda měl komu plnit, tj. zda tu byla osoba oprávněná za žalobce plnění přijmout. I když plná moc z 20.4.2001, kterou pověřil ředitel žalobce Z. K. k úkonům v ní uvedeným, není veřejnou listinou ve smyslu ust. § 134 o.s.ř., nelze jí upřít hodnotu důkazu, osvědčujícího správnost údajů v ní uvedených. Její existenci proto nelze pominout a bez dalšího usoudit, že to, co je v ní uvedeno, neodpovídá skutečnosti. Plná moc je opatřena razítkem a podpisem notáře, před nímž ji podepsal ředitel žalující společnosti. Není proto rozumného důvodu k pochybnostem o existenci a platnosti plné moci, kterou byla k provádění úkonů v ní uvedených pověřena Z. K. Pak je třeba mít za platné i zmocnění, které Ing. K. udělila zástupkyni žalobce pro dané řízení, neboť k tomu byla oprávněna podle článků 8 a 9 (své) plné moci z 20.4.2001. Za těchto okolností je třeba mít žalobu za důvodnou. Že žalobce má v důsledku smlouvy o postoupení pohledávky, uzavřené mezi a.s. T. a žalobcem dne ll.ll.2003 za žalovaným pohledávku, jejíž část je předmětem řízení, je nepochybné stejně tak jako to, že žalovaný tento dluh neuhradil. Námitce, že to dosud nemohl učinit, není možné přisvědčit. Nejen před podáním žaloby, nýbrž i v průběhu řízení měl žalovaný možnost plnit, mimo jiné zástupkyni žalobce, která byla k přijetí takového plnění oprávněna. Splatnost pohledávky nastala, žalovaný byl povinen plnit “bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán” (§ 340 odst. 2 obch. zák.), dosud nezaplatil a tak nezbývá než dospět k závěru, že žaloba je důvodná. Proto byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o.s.ř.). Stanovisko žalovaného, který se odmítá podrobit rozhodnutí prvostupňového soudu přesto, že proti vymáhané pohledávce žádné věcné námitky nevznáší, je sice pozoruhodné, nikoliv však správné. Žalobce byl i v odvolacím řízení úspěšný a má proto podle § 142 odst. l a § 224 odst. l o.s.ř. právo na náhradu jeho nákladů. Ty spočívají v odměně jeho advokáta v částce 10.500,- Kč (§ 3 odst. l vyhl.č. 484/2000 Sb.), v paušální náhradě jeho hotových výdajů za dva úkony právní služby l50,- Kč, v náhradě za 8 půlhodin promeškaného času 400,- Kč a v cestovních výlohách l.485,- Kč; celkem tedy bylo žalobci proti žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 12.535,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V H. K. dne 3. srpna 2004