I když je v nájemní smlouvě označen za předmět nájmu dům, jde z hlediska práv a povinností, jež z této smlouvy vyplývají, o nájem bytu, jestliže se v domě (okálu) nachází jediná bytová jednotka, užívaná nájemci.

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. M. N., CSc. a soudců JUDr. P. J. a V. K. v právní věci žalobce F. Š., proti žalovaným l. J. H. a 2. M. H., o vyklizení domu, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ú. O., č.j. 6C 212/2003-27 z 4. prosince 2003, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení O d ů v o d n ě n í : Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyklizení domu, užívaného žalovanými na základě nájemní smlouvy; dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou a odkázal v té souvislosti na ustanovení § 686 odst. 2 obč.zák. Tento rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalobce a navrhl, aby byl buď zrušen nebo změněn tak, že se žalobě vyhovuje. Napadenému rozsudku vytýká především nesrozumitelnost, neboť z jeho výroku není patrno, o jaké povinnosti jím bylo rozhodnuto. Ani z poučení, obsaženého v závěru rozsudku, není zřejmé, co má být splněno řádně a včas a jakého výkonu rozhodnutí se lze podle tohoto poučení domáhat. Ve věci samé odvolatel zdůrazňuje, že v projednávané věci nejde o nájem bytu (jak by bylo možné usuzovat z odkazu prvostupňového soudu na ust. § 686 odst. 2 obč.zák.), nýbrž o nájem domu. Rozhodnutí soudu prvého stupně tak spočívá na nesprávném právním posouzení. Žalovaní ve svém vyjádření k podanému odvolání uvedli, že trvají na rozhodnutí okresního soudu. Při jednání odvolacího soudu přednesl žalobce, že mu nejde o to, aby žalovaní z domu odešli, nýbrž o to, aby platili přiměřené nájemné. Předložil dopis z 12.9.2003, jehož doručení l. žalovaný potvrdil. Je v něm obsažen požadavek žalobce, aby žalovaní přistoupili na novou úpravu nájemného s tím, že dosavadní ujednání “té části nájemního vztahu, která se týká nájemného”, je neplatné. Krajský soud po projednání podaného odvolání a po přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 212 a násl. o.s.ř.) dospívá k těmto závěrům: Žalobcova výhrada vůči poučení, obsaženému v písemném vyhotovení prvostupňového rozsudku, je důvodná: jestliže soud prvého stupně svým rozhodnutím žádnou povinnost nikomu neuložil, pak poučení o výkonu rozhodnutí postrádá smysl. Lze souhlasit i s výtkou, že označení strany žalované ve výroku sub I napadeného rozsudku je nepřesné – chybou v psaní se stalo, že ze slova “žalovaných” vypadla poslední hláska (“ch”); že však šlo o povinnost, jejíhož uložení se žalobce domáhal proti oběma žalovaným, je zřejmé jak z celého průběhu řízení, tak i z napadeného rozsudku samého, v němž se opakovaně uvádí, že stranou žalovanou byli oba žalovaní. Tento nedostatek tedy nebránil tomu, aby odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně z hlediska jeho věcné správnosti. Zásadní význam mělo v projednávané věci vyřešení otázky, zda žalovaní užívají dům, v němž bydlí, na základě smlouvy o nájmu bytu, nebo zda jde (“jen”) o nájem nemovitosti, jehož skončení může pronajímatel přivodit výpovědí z jakéhokoliv důvodu (případně i bez něho) žalobou, byl-li nájem sjednán na dobu určitou a nájemce užívá “věci i po skončení nájmu” (§ 676 odst. 2 obč.zák.). I když soud prvého stupně ve svém rozhodnutí uvádí, že žalobce uzavřel s žalovanými nájemní smlouvu ohledně domu čp. ll8 v C., je z jeho odkazu na ust. § 686 odst. 2 obč.zák. patrno, že právní vztah mezi účastníky považoval za nájem bytu. Tento závěr je správný. Především je nájemní smlouva, uzavřená mezi účastníky dne 14.9.1996, označena za “nájemní smlouvu na pronájem bytu”. I kdyby však byl předmět nájmu označen jako dům čp. ll8 v Cotkytli, bylo by třeba dospět k názoru, že z hlediska práv a povinností, jež pro účastníky z této smlouvy vyplývají, jde o nájem bytu. “Podle vůle toho, kdo právní úkon učinil” (§ 35 odst. 2 obč.zák.) šlo nepochybně o to, aby žalovaní mohli užívat byt, který je v domě (okálu) žalobce k tomu účelu určen a tak také užíván. I odvolací soud je tedy přesvědčen, že právní poměr, založený smlouvou ze dne 14.9.1996, je třeba podřadit pod zákonná ustanovení o nájmu bytu (§§ 685 a násl. obč. zák.). Žalobce netvrdí, že by tento nájem s přivolením soudu vypověděl na základě některého z těch důvodů, jež jsou pro takový postup uvedeny v § 711 odst. l obč.zák. Při jednání odvolacího soudu přichází však s tvrzením, že příloha k nájemní smlouvě, kterou účastníci uzavřeli dne 14.9.1997, zrušila přílohu ze dne 14.9.1996; a protože tato příloha (ze dne 14.9.1996) zrušila ujednání o tom, že se nájemní smlouva uzavírá na dobu l roku, došlo tak k tomu, že se stalo opět účinným ujednání obsažené ve smlouvě ze dne 14.9.1996, že “nájemní smlouva se uzavírá na dobu l roku”. Tuto konstrukci však za správnou považovat nelze. Sám žalobce uvedl, že na ten důsledek, který nyní z přílohy ze dne 14.9.1997 vyvozuje, žalované neupozornil – přílohu jim předložil jen k podpisu, přičemž o tom, že by se jí obnovovalo ujednání o nájmu na l rok, řeč nebyla. Sama příloha se týká jen ujednání o nájemném (kterého se týkala i příloha z 14.9.1996), takže jejím smyslem byla zcela zřejmě jen nová úprava nájemného. Žalovaný po nahlédnutí do přílohy uvedl, že je (tj. jeho a jeho manželku) ani nemohlo napadnout, že by se nájem z doby neurčité měnil na nájem uzavřený na dobu l roku. Na takovou změnu, jež by ve svých důsledcích znamenala ztrátu bydlení, žalovaní nepochybně přistoupit nehodlali a krajský soud proto nemá důvod pochybovat o tom, že jejich vůle k tomu nesměřovala. Přílohu ze dne 14.9.1997 nutno tedy vyložit podle pravidla, obsaženého v již citovaném ustanovení § 35 odst. 2 obč.zák.; na základě této interpretace pak nelze než dospět k závěru, že se jí nájem na dobu neurčitou na nájem na dobu jednoho roku nezměnil. Z toho plyne, že žalovaní mají na užívání bytu, který se nachází v žalobcově domě čp. ll8 v C., právo, a že tudíž žaloba o jejich vyklizení důvodná není. Rozhodnutí okresního soudu, kterým byla tato žaloba zamítnuta, shledává odvolací soud věcně správným a proto je potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Krajský soud však považuje za správné dodat, že pokud údaje, obsažené v žalobcově dopise z 12.9.2003 (že sjednané nájemné nekryje náklady na bydlení žalovaných) odpovídají skutečnosti, bylo by namístě, aby žalovaní neodmítali o úpravě nájemného s žalobcem jednat a s jeho požadavky (a argumenty) se seznámili. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá ze skutečnosti, že se obě strany práva na jejich náhradu vzdaly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Ú. O.; rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky. V H. K. dne 20. dubna 2004