K platnosti smlouvy o převzetí dluhu se nevyžaduje, aby ve smlouvě byla uvedena jeho výše, pokud je převzatý dluh jinak konkretizován.

Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. M. N., CSc., a soudců V. K. a JUDr. P. J. ve věci žalobce T-M. C. R. a.s., proti žalovanému I. – F., s.r.o., zastoupenému Mgr. L. M., advokátem, o 66.999,70 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v H. K. ze dne 28.července 2003, č.j. 8C 25/2003-49, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 1.371,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 66.997,70 Kč s úrokem z prodlení 7,5 % od 12.11.2001 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení 2.680,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Konstatoval, že tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Č t ú ze dne 23.11.2002 číslo jednací ---. Soud prvého stupně shledal žalobu na plnění opodstatněnou. Zjistil, že žalobce poskytl obchodní společnosti R. s.r.o., IČ -- podle účastnické smlouvy ze dne 20.11. 1997 prostřednictvím své veřejné mobilní telekomunikační sítě v době od 20.10.1998 do 13.11.1998 mobilní telekomunikační služby. Za všechny uskutečněné hovory vznikla jmenované obchodní společnosti (dlužníku) povinnost zaplatit žalobci částku v žalobě požadovanou. Protože žalovaný převzal na základě platné a písemně uzavřené dohody o převodu účastnické smlouvy ze dne 13.11.1998 od dlužníka všechna práva a závazky vyplývající z citované smlouvy včetně finančních závazků, které existovaly ke dni převzetí a žalobce s tímto postupem souhlasil, došlo ke změně závazkového vztahu – převzetí dluhu žalovaným ve smyslu ust. § 531 odst. 1 občanského zákoníku. Proto musí požadovanou částku zaplatit včetně úroků z prodlení ode dne následujícího po splatnosti pohledávky (§ 340 odst. 2, § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, čl. VIII bod 39 zákona č. 370/2000 Sb., § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb.). Okresní soud nepřistoupil na námitku promlčení vznesenou žalovaným. Čtyřletá promlčecí doba počala žalobci plynout den po převzetí dluhu žalovaným, tj. 14.11.1998 (§ 397 obchodního zákoníku). Žalobce uplatnil zaplacení pohledávky nejprve návrhem ve správním řízení zahájeném dne l7.1.2002, kdy bylo podání Č t ú , odboru pro V oblast se sídlem v H. K., doručeno. Správní řízení skončilo zamítavým rozhodnutím ze dne 23.11.2002. Na ně navázal žalobce touto žalobou, doručenou okresnímu soudu sice až 27.1.2003, tedy po uplynutí čtyřleté promlčecí lhůty (14.11.2002), ale v řízení plynule navazujícím. Úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku z žaloby s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný v odvolání nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že smlouvou o převodu účastnické smlouvy ze dne 13.11.1998 převzal i žalobou uplatněnou pohledávku. Byl přesvědčen, že úmyslem účastníků smlouvy bylo především umožnit žalovanému využít mobilní telekomunikační síť žalobce, nikoliv však za společnost s ručením omezeným R. zaplatit veškeré závazky z tohoto vztahu. Pokud by tomu tak mělo být, i požadovaná částka by ve formuláři na převod účastnické smlouvy byla uvedena. Výše této pohledávky ale nebyla ke dni 13.11.1998 ještě známa. Jako další důvod pro nevyhovění žalobě uvedl, že mu nikdy nebyla doručena faktura číslo --- ze dne 19.11.1998 obsahující vyúčtování za služby poskytnuté v období od 20.10. do l9.11.1998. Oznámení o započtení pohledávek z účastnické smlouvy vyhotovené dne 7.ll.2001 žalobcem, které bylo žalovanému doručeno dne 8.11.2001 a v němž byl vyzván žalobcem k zaplacení žalované částky ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení výzvy, nepovažoval za dostatečnou výzvu plnění. Protože již Č t ú návrh žalobce na zaplacení zamítl a žalovaný dne l4.4. účastnickou smlouvu vypověděl, navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. Žalobce ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že požadovaná částka ke dni převodu účastnické smlouvy již existovala jako dluh. Protože ještě probíhalo zúčtovací období, nebyla známa jejich přesná výše. Z tohoto důvodu ji přesně neoznačil ve zmiňovaném formuláři tak, jako pohledávku za služby poskytnuté v období od 20.9. do 19.10.1998. Dopis ze dne 7.l.200l byl především výzvou žalovanému k zaplacení, když fakturu ze dne 19.11.1998 mu nebylo třeba doručovat, protože převzetí dluhu již nastalo. Jestliže se žalovaný zavázal k převzetí všech závazků za předchozího uživatele služeb od žalobce, musí zaplatit i žalovanou částku. Navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil. Krajský soud neshledal odvolání opodstatněným. Podle jeho názoru okresní soud provedl potřebné důkazy, správně je zhodnotil a vyvodil z nich odpovídající skutkové i právní závěry, které odvolací soud sdílí; proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dodává: Rozhodujícím problémem pro odvolací soud zůstala otázka, zda úmyslem stran dohody o převodu účastnické smlouvy ze dne 13.11.1998 bylo také převzít pohledávku žalobce vůči společnosti R. za zúčtovací období od 29.10. do 19.11.1998 ve výši 66.999,70 Kč, která nebyla v dohodě výslovně uvedena. I tuto otázku vyřešil soud prvého stupně správně. Lze souhlasit se žalovaným, že prvořadým důvodem k uzavření dohody byla snaha využít žalobcovu veřejnou mobilní telekomunikační síť. Zavázal-li se žalovaný na formuláři pro převod účastnické smlouvy jako nový účastník převzít všechny finanční závazky původního účastníka, které existovaly v době převzetí, tj. k 13.11.1998, nelze vyložit tyto projevy vůle jinak, než učinil okresní soud, tedy tak, že se žalovaný dohodl s dlužníkem žalobce, že přejímá současně i všechny jeho dluhy a nastupuje jako dlužník na jeho místo. Jednalo se tedy o úplné převzetí dluhů, ve smyslu ust. § 531 odst. 1 občanského zákoníku. Z hlediska změny v osobě dlužníka zanikla povinnost obchodní společnosti R. plnit z tohoto závazkového vztahu žalobci a naopak povinnost zaplatit přešla na žalovaného. Pro rozhodnutí není podstatné, že žalovanému nebyla doručena faktura ze dne l9.ll.l998 a že vymáhaná pohledávka nebyla výslovně uvedena v dohodě o převodu účastnické smlouvy. Občanský zákoník nevyžaduje na rozdíl od uznání dluhu (§ 558 občanského zákoníku), aby listina, kterou se třetí osoba zavazuje k převzetí dluhu, obsahovala ke své platnosti uvedení i jeho výše. Ostatně podle bodu 6 Všeobecných podmínek žalobce, které jsou nedílnou součástí účastnické smlouvy, měl žalobce povinnost vystavovat souhrnné vyúčtování (fakturu) až po skončení zúčtovacího období, které představovalo maximálně 31 kalendářních dnů. Navíc na základě žádosti účastníka mohl vyhotovit vyúčtování, které by zahrnovalo podrobný rozpis cen za všechny hovory uskutečněné z jeho SIM karty za období v žádosti určené. Trvalo-li zúčtovací období do 19.11.1998, neměl žalobce dne l3.ll.1998 ještě povinnost sdělovat platební podmínky k úhradě žalované částky. Výzva žalobce ze dne 7.ll.2001 pak nebyla právním důvodem vzniku povinnosti žalovaného plnit za jmenovanou společnost, ale jen stanovila , jak rovněž správně dovodil okresní soud, splatnost pohledávky. Další odvolací námitky žalovaného spočívající v tvrzení, že Č t ú zamítl návrh žalobce na zaplacení požadované částky a že žalovaný již vypověděl smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, jsou nerozhodné a nemohou zvrátit správnost rozhodnutí soudu prvého stupně o věci samé. Krajský soud z těchto důvodů rozsudek okresního soudu podle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž rovněž neshledal pochybení. Nakonec rozhodl o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 o.s.ř. Uložil žalovanému, aby je zaplatil žalobci, který byl úspěšným i v tomto řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Sestávají pouze z náhrady cestovních výdajů pověřené pracovnice žalobce osobním automobilem z P. do H. K. a zpět ve výši 1.371,50 Kč (§ 7 odst. 2 a 4 zákona č. 119/1992 Sb. o cestovních náhradách). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Jeho přípustnost však může být založena závěrem dovolacího soudu, dospěje-li k tomu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Lze je podat ve dvojím vyhotovení ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení u Okresního soudu v H. K. k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. V H. K. dne 6. dubna 2004