Právní věta
I rozhodnutí vlastníků jednotek o výši příspěvku do fondu oprav podle § 15 odst. 2 BytZ musí splňovat podmínky platného právního úkonu, stanovené v § 37 ObčZ. Neurčitost rozhodnutí vlastníků jednotek o zvýšení tohoto příspěvku má za následek jeho neplatnost.
Odůvodnění
19Co 64/2004
R o z s u d e k
Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. M. N., CSc. a soudců JUDr. P. J. a V. K. v právní věci žalobce S. v. j. p. d. xx v R. K., Z. 1199, zast. Mgr. I. T., advokátkou, proti žalovaným l. F. K., a 2. M. K., o zaplacení 31.704,- Kč, k odvolání žalovaných do rozsudku Okresního soudu v Ú. O., č.j. 5C 70/2003-93 z 27.11.2003, t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku sub I, pokud jím bylo žalovaným uloženo, aby žalobci zaplatili společně a nerozdílně částku 8.244,- Kč, m ě n í tak, že se žaloba v této části z a m í t á .
II. Ve výroku sub I, pokud jím bylo žalovaným uloženo, aby žalobci zaplatili společně a nerozdílně částku 23.460,- Kč s 6,5% úrokem z částky 19.224,- Kč od 18.4.2002 do zaplacení, jakož i ve výroku sub II o povinnosti žalovaných nahradit žalobci náklady řízení, se rozsudek okresního soudu z r u š u j e a věc se tomuto soudu v rozsahu zrušení v r a c í k dalšímu řízení.
Ve výroku o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci zůstává rozsudek okresního
soudu nedotčen.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud žalobě o zaplacení částky 31.704,- Kč a přísl. vyhověl a zavázal žalované, aby žalobci nahradili společně a nerozdílně náklady řízení. Rozhodl tak proto, že shledal důvodným požadavek žalobce, aby žalovaní zaplatili požadovanou částku jako příspěvek do fondu oprav za dobu, po kterou byli vlastníky bytu v domě čp. 1197-1199 v R. K. ve Z. ulici. O výši tohoto příspěvku bylo platně rozhodnuto na schůzi společenství vlastníků dne 21.2.2001. I když v usnesení, které bylo na této schůzi přijato, není uvedena konkrétní částka, kterou mají vlastníci jednotek do fondu oprav přispívat, byl tento nedostatek zhojen sdělením správce, který to jednotlivým vlastníkům oznámil. Pokud pak jde o období předcházející schůzi ze dne 21.2.2001, žádný “titul, podle kterého měli žalovaní l., 2. platit ve prospěch žalobce částku do fondu oprav ve výši 9l6,- Kč” sice neexistoval, žalovaní však přesto byli povinni uvedenou částkou do fondu oprav přispívat, neboť žalobce vynaložil v souvislosti se správou a údržbou domu náklady, které byly z fondu oprav hrazeny – žalovaní jsou proto povinni žalobci požadovaný příspěvek zaplatit, a to z důvodu bezdůvodného obohacení podle § 451 obč.zák.
Rozsudek soudu prvého stupně napadají včas podaným odvoláním žalovaní a navrhují ho zrušit a věc tomuto soudu vrátit k novému projednání. V odůvodnění svého opravného prostředku uvádějí, že částky, o které je žalováno, nebyly shromážděním vlastníků na schůzi dne 6.10.1998 platně stanoveny, neboť bylo hlasováno v rozporu se zákonem č. 72/1994 Sb. O zvýšení záloh, placených do fondu oprav, nebylo platně rozhodnuto ani na schůzi vlastníků dne 21.2.2001. Tu svolal správce nikoliv výbor, přičemž částka ani procento úspory tepla (o něž měl být příspěvek do fondu oprav zvýšen) nebyly zmíněny. Údajná variantní řešení tohoto zvýšení na této schůzi nebyla vůbec probírána.
Žalobce navrhl napadený rozsudek jako správný potvrdit. Podané odvolání je jen snahou spor protáhnout. Bylo by nespravedlivé, kdyby ostatní podíloví spoluvlastníci měli doplácet na špatnou platební morálku žalovaných. Prvostupňový soud se se všemi námitkami žalovaných vypořádal, provedl ve věci důkladné a rozsáhlé dokazování a správně vyřešil i předběžnou otázku - legalitu schůze shromáždění vlastníků ze dne 6.l0.l998 a ze dne 21.2.2001.
Krajský soud dospěl po projednání podaného odvolání a po přezkoumání napadeného rozhodnutí k těmto závěrům:
Poté, co žalovaní uhradili to, co po nich žalobce požadoval za služby, poskytované v souvislosti s užíváním jejich bytu, zůstal předmětem řízení již jen požadavek na zaplacení stanovených příspěvků do fondu oprav, a to za dobu od července roku 2000 do 20.11.2002 (kdy došlo ke změně vlastnictví bytu); vyjasnit bude třeba jen rozdíl mezi částkou 31.254,- Kč (uváděnou v podání žalobce z 21.5. 2003) a částkou 31.704,- Kč (na kterou byl žalobní petit upraven při jednání okresního soudu dne 5.8. 2003). Pokud jde o období od července 2000 do března 2001, činí požadavek žalobce částku 8.244,- Kč. Přitom však žalobce nedoložil, že by o příspěvku do fondu oprav za toto období bylo vůbec rozhodnuto. Došlo-li by k tomu na schůzi dne 6.l0.l998 (to ovšem nebylo nejen prokázáno, ale ani tvrzeno), byly “výsledky minulé schůze 6. října l998 anulovány z důvodu nesprávného způsobu hlasování” (jak je uvedeno v zápise ze schůze vlastníků, konané dne 3.12.1998). Z toho je tedy patrno, že za uvedené období vlastníci jednotek o příspěvku do fondu oprav nerozhodli. Za této situace dospěl prvostupňový soud ke správnému závěru, že žádný “titul”, podle něhož by měli žalovaní do fondu oprav platit 9l6,- Kč měsíčně, neexistoval. Nesprávně však dovodil, že žalovaní jsou přesto povinni příspěvek do fondu oprav v této výši platit tak, jako by byli povinni, kdyby o tom bylo řádně rozhodnuto. Nestalo-li se to, pak žalovaným nemůže tvrzená povinnost vzniknout jako by tomu bylo v případě, že by příspěvek stanoven byl.
Úvaha, že žalovaným za této situace vzniklo bezdůvodné obohacení, může mít své opodstatnění za předpokladu, že v uvedeném období žalobce vynakládal na údržbu a opravy nemovitosti částky, na nichž byli povinni participovat jako vlastníci jednotky i žalovaní, a to podle podílů na společných částech domu (§ 13 odst. l zák.č. 72/1994 Sb.). O vydání takto (případně) vzniklého bezdůvodného obohacení na straně žalovaných ovšem žalováno nebylo, přičemž povinností soudu nebylo o této možnosti žalobce poučovat podle § 118a odst. 2 o.s.ř. Kdyby totiž žalobce svůj nárok o takto chápané bezdůvodné obohacení opíral, šlo by o jiný nárok, neboť by se opíral o okruh jiných rozhodujících okolností než jen o ty, které byly uváděny v žalobě. Za situace, kdy se žalobce domáhal po žalovaných za období od července 2000 do března 2001 částky 8.244,- Kč v podstatě jen proto, že i ostatní spoluvlastníci za toto období příspěvek do fondu oprav platili, přičemž nebylo ani tvrzeno, že by o této povinnosti bylo vydáno jakékoliv rozhodnutí, nezbylo, než napadený rozsudek v této části změnit a žalobu ohledně zaplacení 8.244,- Kč zamítnout (§ 220 odst. l o.s.ř.).
Pokud jde o období od 1.4.2001 do 20.11.2002, závisí rozhodnutí o žalobě na tom, zda o výši příspěvku žalovaných (jakož i dalších vlastníků jednotek) do fondu oprav bylo platně rozhodnuto.
Žalovaní popírají platnost rozhodnutí o zvýšení příspěvku do fondu oprav, přijatého na schůzi společenství dne 21.2.2001, odkazem na to, že schůze nebyla svolána výborem, nýbrž “správcem, se kterým jednotliví vlastníci nemají nic společného”. I když je možné pochybovat o tom, zda společnost J. mohla jako mandatář žalobce (a jako správce objektu) svolávat za žalobce schůzi na 21.2.2001, jestliže mandátní smlouva byla teprve týž den uzavřena (viz č.l. 58 a 81), rozhodující je, že se schůze konala a že se jí zúčastnil ten počet vlastníků bytových jednotek, jak je uveden v záhlaví ze zápisu z této schůze a v prezenční listině (č.l. 49 a 53). Okolnost, že schůzi svolal správce objektu, tedy nemůže sama o sobě platností těch rozhodnutí, jež byla na schůzi přijata, otřást.
Přesto však odvolací soud nesdílí názor okresního soudu, že je možné mít za prokázané platné zvýšení příspěvku žalovaných do fondu oprav.§ 15 odst. 2 zák.č.72/1994 Sb. hovoří o předem u r č e n ý c h finančních prostředcích, čl. III stanov o rozhodování o v ý š i příspěvků od vlastníků jednotek na náklady spojené se správou... Soudu prvého stupně je třeba přisvědčit potud, že v usnesení ze schůze společenství vlastníků “nemusí být uvedena konkrétní částka, která bude placena jako záloha do fondu oprav”, nelze však připustit, aby za platné bylo považováno rozhodnutí, z něhož nelze ani přibližně odvodit, o jakou částku půjde. V zápise ze schůze vlastníků bytových jednotek ze dne 21.2.2001 (č.l. 49pv) se hovoří o tom, že byl přijat “návrh na navýšení fondu oprav o výše uvedenou úsporu...”. Z tohoto textu není patrno především to, jaká částka má být navyšována, tj. k jaké částce má být navýšení připočteno, jestliže do doby konání schůze nebyla částka, určená jako záloha do fondu oprav, platně stanovena. Nehledě k tomu, že navýšení fondu oprav (časově patrně neomezené) o úsporu tepla, dosaženou v r. 2000, postrádá logickou souvislost, nemohl žádný z vlastníků jednotek ani přibližně z těchto formulací odvodit, o jaké navýšení v jeho případě půjde.
I na rozhodování shromáždění jako nejvyššího orgánu společenství vlastníků jednotek je třeba klást tytéž nároky, které klade občanský zákoník na právní úkony. K platnosti takového rozhodnutí je tedy (mimo jiné) třeba, aby bylo určité a srozumitelné. Bylo-li by o zvýšení příspěvku do fondu oprav rozhodováno jen tak, jak to vyplývá ze zápisu založeného na č.l. 49 a 50, šlo by o rozhodnutí neurčité a proto neplatné (§ 37 odst. l obč.zák.).
Žalobce ovšem ve svém vyjádření ze dne 4.11.2003 (č.l. 87, 88) uvádí, že na schůzi bylo navýšení podrobně projednáno, udává míru procentuálního nárůstu záloh a tvrdí, že shromáždění byly předloženy tři varianty zvýšení na jeden podíl, přičemž o navýšení “proběhla diskuse a byla vybrána 2. varianta, tj. l8 Kč/podíl. Tato varianta byla schválena shromážděním vlastníků dne 21.2.2001”. Pokud by se správnost těchto tvrzení prokázala, bylo by třeba žalobu považovat – ohledně období od 1.4.2000 do 20.11.2002 a o částku 23.460,- Kč - za důvodnou.
Podle žalobcova přesvědčení mohou žalobcem uváděný průběh schůze dosvědčit všichni přítomní vlastníci, “pravděpodobně mimo žalovaného” (č.l. 88). Okresní soud, vycházeje z právního názoru, že i způsob, který je zachycen v zápise ze schůze konané dne 21.2.2002, a kterým bylo o povinnosti přispívat do fondu oprav rozhodnuto, byl pro platné rozhodnutí dostatečný, žalobce nepoučil ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. V dalším průběhu řízení to učiní a pokud žalobce k prokázání tvrzení, obsažených v jeho podání na č.l. 87, 88, důkazy nabídne, okresní soud je provede a v závislosti od výsledků takto doplněného dokazování ve věci znovu rozhodne. Nebude-li návrh na prokázání uvedených tvrzení podán, bude žaloba i v té části, v níž bylo rozhodnutí soudu prvého stupně zrušeno, zamítnuta.
Jak patrno, odvolacímu soudu nezbylo, než z uvedených důvodů prvostupňový rozsudek v části vymezené ve výroku sub II tohoto rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. l, 2 o.s.ř.).
K věci považuje však krajský soud za správné dodat, že spor by mohl (měl) být vyřízen i dohodou, neboť žalovaní uznávají za důvodný požadavek, aby se podíleli na opravách a údržbě domu částkou, která na ně podle jejich podílů připadá. Správce nemovitosti potřebnými údaji jistě disponuje a tak pokud účastníci nahlédnou, že tento způsob vypořádání žalobcova požadavku je spravedlivý, nic by nemělo stát v cestě uzavření dohody o narovnání (§ 585 obč.zák.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.
V HK dne 20. dubna 2004
Hlavní stránka ·
Zásady ochrany osobních údajů ·
Smluvní podmínky