I ustanovenému advokátu náleží za zastupování odměna podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., nejde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 OSŘ nebo neodůvodňují-li okolnosti případu určit odměnu podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb.

19Co 663/2003 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. M. N., CSc. a soudců JUDr. M.K. a JUDr. P. M. v právní věci žalobkyně J. H., bytem Ch. J. 1210, zast. JUDr. I. C., advokátkou, proti žalovanému P. H., bytem Ch., J. 1210, o výživné manželky, k odvolání JUDr. I. C., ustanovené zástupkyně žalobkyně do usnesení Okresního soudu v ÚO, č.j. 5C 171/2003-18 z 3.11.2003, t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že se JUDr. I. C. přiznává náhrada hotových výdajů a odměna za zastupování žalobkyně v částce celkem 12.012,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ustanovil svým usnesením č.j. 5C 171/2003-10 ze dne l.9.2003 žalobkyni v řízení o výživné manželky zástupce – advokátku JUDr. I. C. Ta předložila po skončení řízení výpočet odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů v částce celkem 27.537,- Kč. Okresní soud jí z požadované částky přiznal 4.887,- Kč; v odůvodnění svého usnesení uvedl, že odměnu advokátce určil podle vyhl.č. 177/1996 Sb., neboť nešlo o rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Toto rozhodnutí napadá včas podaným odvoláním ustanovená zástupkyně; domáhá se jeho změny, jež by spočívala v přiznání náhrady nákladů řízení a odměny za zastupování v celkové částce 27.537,- Kč. V odůvodnění svého opravného prostředku uvádí, že odměna jí měla být přiznána podle vyhl.č. 484/2000 Sb., neboť řízení, v němž žalobkyni zastupovala, bylo zahájeno v době účinnosti tohoto předpisu; i kdyby však měla být určena podle vyhl.č. 177/1996 Sb., měla by právo na vyšší než přiznanou odměnu, neboť soud prvého stupně vycházel z předpokladu, že v řízení učinila jen jeden úkon právní služby, ačkoliv ve skutečnosti šlo o úkony dva. Odvolání je zčásti důvodné. Krajský soud nesdílí stanovisko okresního soudu, že odměnu advokáta, který byl účastníkovi ustanoven podle § 30 odst. l o.s.ř., nelze stanovit podle vyhl.č. 484/2000 Sb. proto, že nejde o rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky – takový závěr nelze z žádného zákonného ustanovení dovodit. Přesto však prvostupňový soud nepochybil, jestliže se v projednávané věci rozhodl pro aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. Tento postup odůvodňují “okolnosti případu”, zmiňované v ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud je spatřuje jednak v tom, že zástupkyně byla se skutkovou i právní problematikou seznámena již dříve, než ji soud zástupcem ustanovil (vypracovala návrh na zahájení řízení), zejména však v tom, že jediné jednání, které ve věci dne 25.9.2003 proběhlo, trvalo pouhých pět minut. Při výpočtu odměny podle vyhl.č. 177/1996 Sb. však okresní soud pochybil. Podle § 8 odst. l cit. vyhl. se za tarifní hodnotu považuje cena věci nebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. V projednávané věci byl touto hodnotou pětinásobek hodnoty ročního plnění ve výši požadované žalobou (§ 8 odst. 2 cit. vyhl.), což při požadavku ve výši 3.500,- Kč měsíčně představuje částku 210.000,- Kč. Z ní činí odměna za jeden úkon právní služby (§ 7 cit. vyhl.) částku 5.775,- Kč. Úkonem právní služby však nebyla jen účast advokátky při jednání soudu, nýbrž také první porada s klientem (§ 11 odst. 1 písm. b/ cit. vyhl.). Za dva úkony právní služby náleží tudíž ustanovené zástupkyni odměna ve výši ll.550,- Kč. Spolu s dvěma paušálními náhradami po 75,- Kč, s náhradou za promeškaný čas l00,- Kč a s náhradou cestovních výdajů 212,- Kč tak činí celková částka, na kterou má odvolatelka vůči státu nárok, 12.012,- Kč. Proto bylo napadené usnesení soudu prvého stupně změněno (§ 220 odst. l o.s.ř.) tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V HK dne 29. března 2004