Manželům, kteří spolu trvale žijí, vzniká společný nájem družstevního bytu a jejich společné členství v družstvu i v případě, že členský podíl nabyl za trvání manželství jen jeden z nich, a to i když jde o nabytí dědictvím nebo darem.

19Co 670/2003 R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. L. S. a soudců JUDr. M. K. a JUDr. P.M. ve věci žalobkyně I. K., zastoupené JUDr. M. P., advokátkou, proti žalovanému Ing. F. M., zastoupeného JUDr. J. V., advokátem, o zrušení společného nájmu bytu a vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalobkyně proti částečnému rozsudku Okresního soudu v HK ze dne ll. června 2OO3, č. j. 9C 39/2OO2-44, takto: I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í Okresní soud spojil usnesením z ll. prosince 2OO2, č. j. 9C 39/2OO2-32, ke společnému projednání věc – návrh žalobkyně o vypořádání společného jmění účastníků s věcí vedenou pod sp. zn. 9C 266/2OO2 téhož okresního soudu, v níž se žalovaný domáhal zrušení společného nájmu k dále popsanému družstevnímu bytu. Částečným rozsudkem ve smyslu § l52 odst. 2 o. s. ř. z ll. 6. 2OO3, č. j. 9C 39/2OO2-44, pak okresní soud zrušil společný nájem účastníků k družstevnímu bytu o jednom pokoji, kuchyni a příslušenství č. 2 v I. podlaží domu čp. 46O, H. K., S. u.a určil, že výlučným nájemce a členem družstva se stává žalobkyně. Zároveň vyslovil, že o náhradě nákladů řízení mezi účastníky bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Okresní soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že účastníkům vzniklo společné členství v družstvu a společný nájem družstevního bytu, který je předmětem sporu, když žalobkyně se za trvání manželství “stala vlastnicí členského podílu (jeho zůstatkové hodnoty) souvisejícího s předmětným bytem”, podle rozhodnutí Okresního soudu v HK č. j. D 873/94-l2, které nabylo právní moci 2O. l. l995 (§ 7O3 odst. 2 OZ). Pokud nedošlo po rozvodu manželství účastníků k dohodě o zrušení těchto jejich společných práv a určení, kdo bude nadále výlučným nájemcem předmětného bytu a členem družstva, jsou dány podmínky pro rozhodování soudu podle § 7O5 odst. 2 OZ. Okresní soud dovodil, že za situace, kdy účastníci v rámci řízení o zrušení společného práva nájmu jiného družstevního bytu uzavřeli smír schválený soudem, podle něhož se výlučným nájemcem a členem družstva stal žalovaný (rozhodnutí Okresního soudu v HK sp. zn. l4C lO/2OOl), kdy žalobkyni byly do výchovy svěřeny nezletilé děti účastníků a při “neutrálním vyjádření pronajímatele bytu”, jsou dány důvody pro zrušení společného nájmu bytu a určení žalobkyně výlučnou nájemkyní bytu. Žalobkyně v odvolání namítala, že byt získala “dědictvím” po svém otci a je tedy přesvědčena, že vždy byla výlučnou členkou družstva pouze ona sama a žalovanému vzniklo jako jejímu manželovi pouze právo spolu s ní byt užívat. Okamžikem rozvodu toto právo zaniklo a nejedná se tedy o společný nájem družstevního bytu. Navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl změněn a žaloba zamítnuta. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zejména zdůraznil, že společný nájem účastníků vznikl za trvání manželství, kdy zároveň účastníci spolu trvale žili a vzniklo jim proto i společné členství v družstvu ve smyslu § 7O3 odst. 2 OZ, jakožto kogentního ustanovení, na jehož výklad nemůže mít vliv úprava obsažená ve stanovách družstva. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas (§ 2O4 o. s. ř.), bylo podáno proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné a bylo podáno osobou oprávněnou (§ 2Ol o. s. ř.). Nevyšlo najevo, že by řízení bylo zatíženo vadami, které má na mysli ustanovení § 2l2a odst. 5 o. s. ř. Podle obsahu odvolání se žalobkyně domáhá odvolacího důvodu podle § 2O5 odst. 2 písm. g/ o. s. ř. Její výhrady však nejsou opodstatněné. V právní teorii zejména před novelizací občanského zákoníku zákonem č. 5O9/l99l Sb., se sice objevovaly názory, že ke vzniku, tehdy společné práva užívání bytu, “dochází i tehdy, jestliže jeden z manželů nabyl za trvání manželství družstevní podíl děděním, společné členství však nevznikne, neboť hodnoty získané za trvání manželství děděním nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů”, což bylo hodnoceno jako obdobná situace jako kdyby jeden z manželů nabyl práva užívat družstevní byt před uzavřením manželství (viz publikace Byty a bydlení autora Milana Holuba, Panorama, Praha, r. l988, str. l9O). Soudní praxe však již v té době odpovídala výkladu publikovanému v komentáři k občanskému zákoníku vydanému v roce l987 – Praha - Panorama, str. 6O8, podle něhož společné užívání družstevního bytu manžely a zároveň s ním i společné členství manželů v družstvu vzniká i v případě, kdy za dobu trvání manželského soužití byla na jednoho z manželů převedena členská práva a povinnosti například darováním zůstatkové hodnoty členského podílu či děděním v důsledku novelizace občanského zákoníku. V důsledku novelizace občanského zákoníku zákonem č. 5O9/l99l Sb. se sice právo společného užívání bytu transformovalo na společný nájem, ustanovení § 7O3 odst. 2 OZ však prakticky převzalo znění ustanovení § l75 odst. 2 občanského zákoníku ve znění do 3l. l2. l99l, pouze s tím rozdílem, že institut společného užívání bytu byl zaměněn institutem společného nájmu. Není však důvodu, proč by ustanovení § 7O3 odst. 2 OZ, které je třeba na projednávaný případ aplikovat, mělo být vykládáno tak, jak dovozuje žalobkyně. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky o tom není sporu, že žalobkyně na základě usnesení Okresního soudu v HK ze dne 2O. l2. l994, č. j. D 873/94-l2, které nabylo právní moci 2O. l. l995, “nabyla zůstatkovou hodnotu členského podílu předmětného družstevního bytu”. Právní praxe i teorie je ve výkladu ustanovení § 7O3 odst. 2 OZ jednotná a dovozuje, že právo společného nájmu družstevního bytu manžely, jejich společné členství v družstvu vznikne i tehdy, jestliže jeden z manželů či oba manželé, kteří spolu trvale žijí, nabudou právo nájmu družstevního bytu a s tím spojené členství v družstvu “zděděním členského podílu” podle § 7O6 odst. 2 OZ (viz např. komentář k občanskému zákoníku, část 8., hlava 7., oddíl 4., zvláštní ustanovení o nájmu bytu, autoři Fiala J., Hurdík J., Korecká V.). Ostatně tento výklad našel své vyjádření i v zákoně č. 9l/l998 Sb., a to v ustanovení § l43 odst. 2, kterým byl novelizován občanský zákoník a podle kterého stane-li se jeden z manželů za trvání manželství členem bytového družstva, zakládá nabytí podílu vznik společného členství v družstvu. Odvolací soud proto rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 2l9 o. s. ř. Protože účastníci při odvolacím jednání shodně prohlásili, že žalovaný předmětný byt fakticky nikdy neužíval a neužívá a není ničeho, co by z bytu měl vyklidit, nepovažoval odvolací soud za nesprávný postup okresního soudu, když nevedl účastníky k úpravě žaloby o výrok, jímž by bylo žalovanému uloženo byt vyklidit, případně tak nerozhodl z úřední povinnosti sám s ohledem na charakter tohoto výroku. Odvolací soud potvrzoval částečný rozsudek okresního soudu, a proto nerozhodoval o nákladech řízení, o nichž bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ l5l odst. l o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. v HK dne 4. března 2OO4