Obchodní podíl ve společnosti nepatří do společného jmění manželů, ani když byl nabyt jedním z manželů za trvání manželství.

19Co 679/2003 Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. M. N., CSc. a soudců JUDr. M. K. a JUDr. P. M. v právní věci žalobkyně M. V., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti žalovanému V. V., o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v H. K., č.j. llC 110/2003-29 z 30. září 2003, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud rozhodl o žalobě na vypořádání společného jmění manželů tak, že žalovanému uložil, aby žalobkyni – své bývalé manželce – zaplatil 22.500,- Kč. Pokud jde o náklady řízení, vyslovil, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Své rozhodnutí vybudoval na úvaze, že je-li jediným majetkem, nabytým za trvání manželství účastníků, obchodní podíl žalovaného v obchodní společnosti, pak má žalobkyně právo na polovinu částky, kterou žalovaný ze společných prostředků na získání tohoto podílu vynaložil. Hodnotu obchodního podílu ke dni zániku manželství odmítl navrhovaným znaleckým posouzením zjišťovat s odůvodněním, že obchodní podíl do společného majetku účastníků nikdy nepatřil – jeho jediným majitelem byl vždy jen žalovaný. Žalobkyně nepokládá toto právní posouzení za správné, je přesvědčena, že obchodní podíl, nabytý za trvání manželství jedním z manželů, patří do jejich společného jmění, takže jeho hodnota měla být znaleckým posudkem zjišťována. Jestliže soud prvého stupně tento důkaz neprovedl, zůstalo dokazování neúplné; navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolání není důvodné. Skutkový stav projednávané věci zjistil soud prvého stupně správně – ostatně ani odvolatel proti skutkovým zjištěním, obsaženým v napadeném rozhodnutí, nijak nebrojí. Podle názoru odvolacího soudu jsou však správné i právní závěry, jež okresní soud z takto zjištěného skutkového stavu vyvodil. Podstatou sporu je vyřešení otázky, zda obchodní podíl, získaný jedním z manželů za trvání manželství, patří do společného jmění manželů (a je tak jejich společným majetkem) či nikoliv (tj. je výlučným majetkem toho z manželů, kdo tento podíl získal, a to přesto, že byl získán ze společných finančních prostředků). Okresní soud považuje za správnou druhou z těchto odpovědí a obšírně ji odůvodňuje. Krajský soud jeho názor sdílí a odkazuje proto na argumenty, jež pro toto stanovisko snesl v odůvodnění svého rozhodnutí prvostupňový soud. Odvolatelka zdůrazňuje, že § 143 odst. 2 obč.zák. řeší jen účast druhého manžela na společnosti v případě, že k nabytí obchodního podílu došlo za trvání manželství. Je pravda, že z tohoto ustanovení ještě nevyplývá, že by obchodní podíl měl být ze společného jmění vyloučen – pro závěr, že do tohoto jmění naopak patří, svědčí okolnost, že jde nepochybně o “majetek nabytý některým z manželů... za trvání manželství..... “ (§ 143 odst. 2 písm. a/ obč.zák.). Přesto však je i podle mínění odvolacího soudu stanovisko okresního soudu správné. Měl-li by obchodní podíl do společného jmění manželů patřit, museli by mít oba manželé stejná práva (a povinnosti), jež jsou s ním spojeny, resp. jež z něho vyplývají. Není dobře možné, aby ten, kdo obchodní podíl nabyl, nemohl tato práva vykonávat a povinnosti plnit. Podle § 114 odst. l obch.zák. představuje obchodní podíl účast společníka na společnosti a z této účasti plynoucí práva a povinnosti. Měl-li by proto obchodní podíl do společného jmění manželů patřit, musela by být i žalobkyni přiznána účast na společnosti, neboť není myslitelné, aby jí obchodní podíl (také) patřil, avšak z toho, co je podle zákona jeho podstatou, by byla zároveň vyloučena. A protože ust. § 143 odst. 2 obč.zák. “účast druhého manžela” na společnosti zapovídá, dospívá i krajský soud k názoru, že obchodní podíl žalovaného na obchodní společnosti V a spol., spol. s r.o., je výlučným majetkem žalovaného. Za této situace – není-li jiného společného majetku účastníků, který by bylo třeba vypořádat, přichází v úvahu jen postup podle § 149 odst. 2 věta druhá obč.zák. Žalovaný získal obchodní podíl za částku 45.000,- Kč a je proto povinen zaplatit žalobkyni částku, kterou jí přisoudil okresní soud. Tento způsob majetkového vypořádání dlužno považovat nejen za odpovídající zákonu, nýbrž též za spravedlivý – i v jiných případech, kdy jsou ze společných prostředků manželů vynakládány prostředky na “ostatní majetek” jednoho z manželů, se nahrazuje to, “co ze společného majetku bylo vynaloženo”, bez ohledu na jeho pozdější případné zhodnocení (či naopak znehodnocení). Tím je zároveň chráněn druhý manžel před případným poškozením tam, kde “ostatní majetek” ztratí svou cenu (jak by se mohlo stát např. tehdy, byl-li na společnost prohlášen konkurz a vypořádání prostředků vynaložených na tento ostatní majetek by nebylo možné). Rozhodnutí soudu prvého stupně shledává z těchto důvodů odvolací soud věcně správným a proto je potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně se práva na jejich náhradu vzdala a žalovanému žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v H. K.; rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky. V HK dne 13. ledna 2004