Tenisové kurty představují jen ztvárnění povrchu pozemku a nejsou stavbou jsou součástí pozemku.

R o z s u d e k Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. M. N., CSc. a soudců JUDr. M. K. a V. K. v právní věci žalobců a) Ing. M. K., b) Ing. M. Z., obou zast. Mgr. M.Š., proti žalovanému T. k. S., se sídlem v xxxx, zast. JUDr. R. V., bytem xxx, o určení vlastnického práva, k odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu v xxx, č.j. 8C 699/98-214 z 3.11.2003, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve znění opravného usnesení, č.j. 8C 699/98-221 z 4.12.2003, p o t v r z u j e II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud vyhověl žalobě o určení vlastnického práva a vyslovil, že vlastníkem tří tenisových dvorců na pozemkové parcele, kterou ve výroku svého rozsudku označil, jsou v ideálních podílech 3/4 ku 1/4 první a druhý žalobce. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. V odůvodnění svého rozsudku nejprve uvedl, proč považuje naléhavý právní zájem žalobců na navrhovaném určení za prokázaný. Dále se soustředil na vyřešení otázky, jakou povahu mají tenisové dvorce, tj. zda jsou stavbou nebo součástí pozemku, a dospěl k závěru, že jsou součástí věci hlavní, tj. pozemku, který je ve vlastnictví žalobců. To proto, že “tenisový kurt a podloží nelze samostatně vymezit jako dvě izolované nemovité věci, neboť ani jedna není způsobilá samostatně právně existovat a pouze jako celek je tato jediná věc zužitkovatelnou věcí v právním smyslu...”. Toto rozhodnutí napadl včas podaným odvoláním žalovaný a navrhl, aby je odvolací soud pro nedostatečně zjištěný skutkový stav zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého opravného prostředku uvádí, že dosud nebyla znalecky zodpovězena otázka, zda nosné vrstvy tvořící konstrukci tenisových kurtů tvoří pevný základ ve smyslu ust. § 119 odst. 2 obč.zák. Proto by měla být vyhotovena odborná expertíza a tak najisto zodpovězena otázka, zda tenisové dvorce jsou samostatnou stavbou či nikoliv. Znalecký posudek by měl stavebně technický charakter tenisových kurtů posoudit komplexně a v té souvislosti by měla být rovněž posouzena jejich cena. Tak by vyšlo najevo, že tenisové kurty žalobci nemohli získat na základě kupní smlouvy, uzavřené s Fondem národního majetku České republiky, neboť nebyly předmětem kupní smlouvy a žalobci za ně také nikdy řádně nezaplatili kupní cenu. Žalovaný tuto smlouvu považoval vždy za neplatnou. Žalobci navrhli napadený rozsudek potvrdit z důvodů, které jsou v něm uvedeny. Krajský soud dospívá po projednání věci a přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 212 a násl. o.s.ř.) k závěru, že odvolání není důvodné. Pokud jde o námitku, že kupní smlouva, uzavřená mezi Fondem národního majetku a žalobci, je z důvodů uváděných odvolatelem neplatná, odvolací soud tento názor nesdílí. Touto smlouvou (o prodeji části podniku) byl převeden majetek “závodu xxxx a bývalých vodních děl u závodů xxx, a xxx dle schváleného privatizačního projektu 1701”. V příloze č. l této kupní smlouvy je mimo jiné uveden pozemek, evidovaný u Katastrálního úřadu v xxx jako parcela č. 565/1, tj. ta, na níž se nacházejí “sporné” tenisové dvorce. Z té skutečnosti, že nejsou ve smlouvě výslovně zmíněny, nelze usuzovat na neplatnost kupní smlouvy. Jestliže jsou součástí převáděné parcely (jak bude uvedeno dále), nebylo třeba je ve smlouvě výslovně uvádět, neboť se (za tohoto předpokladu) staly bez dalšího předmětem převodu. Kromě toho je třeba uvážit, že smlouvou byly převáděny nemovitosti takového druhu a v takovém rozsahu (tkalcovna, vodní toky, odpadní kanály, budova bývalé elektrárny, garáže, trafostanice), že požadavek, aby u parcely 565/1 bylo výslovně uvedeno, že se převádí včetně tenisových kurtů, je třeba považovat vzhledem k objemu převáděného majetku za nepřiměřený a nedůvodný. Konečně nelze pominout obsah zápisu, sepsaného dne 25. dubna l992 (tedy ještě před uzavřením kupní smlouvy o prodeji části podniku) o jednání, jež toho dne mezi účastníky proběhlo. Vyplývá z něho zcela jednoznačně, že žalovaný byl srozuměn s tím, že pokud dojde k realizaci privatizačního projektu žalobců, stanou se žalobci vlastníky i tenisových kurtů, které se zavázali ve prospěch žalovaného pronajímat, a to “za úhradu ve výši nezbytných nákladů spojených s vlastnictvím těchto pozemků” a “tenisový klub se zavazuje udržovat pronajaté pozemky v řádném stavu odpovídajícím účelu užívání”. Již tehdy – tj. v roce 1992 – bylo tedy jasné, že pokud k realizaci privatizačního projektu žalobců dojde, stanou se žalobci vlastníky i tenisových kurtů. To nebylo podle obsahu uvedeného zápisu mezi účastníky tehdy sporné a naopak z něho lze dovodit, že oběma stranám bylo jasné, že předmětem privatizace (tj. později uzavřené kupní smlouvy) budou i tenisové dvorce. I z toho tedy vyplývá, že předmětem převodu, který se uskutečnil kupní smlouvou o prodeji části podniku, se tenisové dvorce staly. Zejména však je k tomuto závěru třeba dospět z těch důvodů, jež uvádí ve svém rozhodnutí prvostupňový soud. Na jeho výstižnou argumentaci odvolací soud odkazuje, ztotožňuje se s ní a dodává: Jak vyplývá z posudku Ing. J. H. (č.l. 121 a násl.), vznikly tenisové dvorce vrstvením jednotlivých stavebních částí – různých přírodních materiálů – na sebe (balvanitý štěrk, hlinitý písek, hrubá a jemná škvára, antuka). Těmito úpravami terénu však nevznikla samostatná věc v právním slova smyslu – došlo jen k tomu, že se kurty staly součástí pozemku, na němž se nacházejí. Byly vybudovány proto, aby sloužily sportovním účelům, přičemž není možné, aby uvedené vrstvy jednotlivých materiálů byly od pozemku odděleny, aniž by se tím “věc” znehodnotila (§ 120 odst. l obč.zák.). Tenisové dvorce “tak představují určitou kvalitu pozemku... a představují určité ztvárnění či zpracování (zejména stavební činností) povrchu pozemku. Nemohou tedy být současně pozemkem a současně stavbou ve smyslu občanskoprávním jako dvě rozdílné věci, které by mohly mít rozdílný právní režim či osud; nelze je od pozemku oddělovat. Není ani dobře představitelné, že by někdo mohl převést na jiného .... tenisový kurt bez současného převodu pozemku .... “ (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 2Cdon 1414/97, publikovaný v Právních rozhledech č. 1/2000, str. 35, shodně rozsudek téhož soudu sp.zn. 22Cdo 737/2002 z 13.5.2003). Z toho plyne dále, že není možné ani to, aby byl převeden pozemek, avšak jeho vrchních vrstev (tenisových dvorců) by se tento převod netýkal. Podstata tenisových dvorců spočívá ve zpevnění podloží, na němž se kurty nacházejí. Toto zpevnění však není samostatnou věcí, nýbrž “jen” její součástí (tj. pozemku, na který byly jednotlivé materiály navrstveny). Vzhledem k tomuto závěru nebyl žádný důvod k doplňování dosud provedeného dokazování dalším znaleckým posudkem – jak tenisové dvorce vznikly a v čem spočívá jejich podstata jako tenisového hřiště, bylo znaleckým posudkem zjištěno a to, zda jde o samostatnou věc či součást pozemku, je otázkou právní, kterou není znalec oprávněn posuzovat. Odvolací soud považuje napadené rozhodnutí soudu prvního stupně za správné a jeho odůvodnění za přesvědčivé. Proto je potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá ze skutečnosti, že jak žalobci, tak i žalovaný se práva na jejich náhradu vzdali. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v xxx; rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky. V xxx dne 2. listopadu 2004