Nárok na náhradu toho, co Česká kancelář pojistitelů plnila jinému z garančního fondu (§ 24 odst. 8 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), není nárokem z odpovědnosti za škodu. Jeho promlčení se řídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o promlčení.

20Co 219/2004-85 U s n e s e n í Krajský soud v xxxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. K. K. a soudkyň Mgr. L. P. a Mgr. M. N. v právní věci žalobce Č. k. p., z. s. p. o. se sídlem v xxxx, zast. JUDr. P. N., advokátem, proti žalovaným 1/ T. N., bytem xxxx, a 2/ A. N., bytem xxx, oba zast. JUDr. P. Š., advokátem, o zaplacení 65.350,-- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 13.4.2004, č.j. 4C 27/2004-62, t a k t o : Rozsudek se zrušuje a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Výše uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na zaplacení uvedené částky, když dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o nárok žalobce na náhradu škody podle § 420 a násl. obč. zákoníku a že je důvodná námitka promlčení tohoto nároku, kterou žalovaní vznesli. Podle okresního soudu došlo k promlčení nároku žalobce dnem 18.10.2003, kdy uplynula subjektivní promlčecí lhůta k soudnímu vymáhání částky, neboť předmětnou částku vyplatil žalobce ČP a.s. podle zákona č. 168/1999 Sb. dne 18.10.2001. Pokud tedy žaloval až 16.1.2004, stalo se tak více jak po dvou letech od splatnosti částky, tedy došlo k promlčení podle § 106 obč. zákoníku. Dále pak ve vztahu ke druhému žalovanému okresní soud dodal, že jeho odpovědnost či spoluodpovědnost nelze ani z ust. § 422 obč. zákoníku dovodit, když nebylo prokázáno, že by 2. žalovaný zanedbal náležitý dohled nad tehdy nezletilým prvním žalovaným. Protože žaloba byla zamítnuta, přiznal okresní soud žalovaným právo na náhradu nákladů řízení v částce 17.662,-- Kč. V odvolání proti tomuto rozsudku vytkl žalobce okresnímu soudu zejména nesprávné právní posouzení věci. Setrval na svém názoru, že v tomto případě jeho nárok není nárokem na náhradu škody, ale jde o majetkový nárok založený zvláštním předpisem, a to zákonem č. 168/1999 Sb., který zakládá žalobci v ust. § 24 odst. 8 nárok žalobce na regresní náhradu toho, co platil za osoby povinné k náhradě škody, tedy za žalované. Zdůraznil, že svou zákonnou povinnost dle § 24 odst. 2 písm. b/ zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen “zákona”) vůči poškozenému splnil dne 19.1.2001 tím, že tohoto dne uhradila škodu na vozidle poškozeného jménem žalobce Česká pojišťovna a.s. Té pak žalobce uhradil žalovanou částku dne 18.10.2001. Dnem 19.1.2001 vzniklo žalobci originární právo proti žalovaným na regresní náhradu podle § 24 odst. 8 zákona a nárok na zaplacení této částky se promlčuje v tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zákoníku. Jestliže tedy žaloba byla podána dne 16.1.2004, nemůže být nárok promlčen. Dále pak žalobce nesouhlasí ani s tím, jak okresní soud aplikoval ust. § 422 obč. zákoníku ve vztahu k druhému žalovanému. Není totiž známo, z čeho soud I. stupně dovodil, že druhý žalovaný nezanedbal náležitý dohled nad prvým žalovaným a zde vytkl okresnímu soudu, že k této otázce nevyslechl i druhého zákonného zástupce, tedy matku prvého žalovaného. Navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku s tím, že jsou přesvědčeni o promlčení nároku žalobce. Protože odvolání proti rozsudku bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a i ze zákonem povolených důvodů (zejména ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), byl rozsudek přezkoumán a odvolací soud nakonec dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Krajský soud v prvé řadě nesouhlasí s právním názorem okresního soudu na otázku promlčení nároku žalobce. V souzené věci totiž skutečně nejde ve vztahu mezi účastníky řízení o případ náhrady škody podle § 420 obč. zákoníku, ale o nárok na regresní náhradu založený jiným právním předpisem. Na tomto závěru nemůže nic změnit fakt, že prvý žalovaný (a případně i druhý žalovaný za podmínek ust. § 422 odst. 1 obč. zákoníku) se protiprávního jednání vůči třetí osobě s následkem vzniku škody dne 6.11.2000 dopustil. Nárok žalobce uplatněný v tomto řízení je nutno posoudit podle ust. § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb., a protože nejde o nárok na náhradu škody, nelze ani v případě vznesené námitky promlčení nároku aplikovat ust. § 106 obč. zákoníku, které je využitelné jen v případě sporu o náhradu škody podle § 420 a násl. obč. zákoníku. Protože zákon č. 168/1999 Sb. nemá vlastní ustanovení o promlčení nároku a protože se jedná o předpis práva občanského, je nutno analogicky (§ 853 obč. zákoníku) na řešení otázky promlčení vztáhnout obecné ustanovení občanského zákoníku o promlčení, tedy ust. § 101, podle kterého je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno (tedy uplatněno u soudu) poprvé. Žalobu podal žalobce v této věci dne 16.1.2004, a proto jeho nárok být promlčen nemůže, protože tříletá promlčecí doba začala plynout nejdříve dnem 19.1.2001. O žalobu na náhradu škody podle občanského zákoníku by šlo tehdy, pokud by žalobcem byl J. Z., jehož vozidlo první žalovaný při dopravní nehodě dne 6.11.2000 poškodil. V souzené věci však jde o jiný právní vztah plynoucí z jiného předpisu hmotného práva, byť skutkovým základem pro stanovení povinnosti zaplatit výše uplatněnou částku je chování žalovaného (žalovaných) ze dne 6.11.2000, kterým škodu jinému subjektu způsobil. Aby mohlo být žalobě vyhověno, musí být jako předběžná otázka vyřešena odpovědnost žalovaných za škodu, která třetí osobě dne 6.11.2000 vznikla – snad jen v tomto směru se rozhodnutí o této žalobě dotýká právní otázky odpovědnosti žalovaných za škodu. I když krajský soud má za to, že touto žalobou uplatněný nárok promlčen není, přesto nemohl být rozsudek změněn a žalobě vyhověno, když okresní soud se – patrně vzhledem k jinému právnímu názoru, se kterým žalobu zamítal – zabýval předběžnou otázkou odpovědnosti žalovaných za škodu podle § 422 obč. zákoníku, jak plyne z odůvodnění napadeného rozsudku, jen okrajově, tedy nedostatečně. Protože žalobce uplatnil svůj regresní nárok proti osobě, která v době, kdy způsobila škodu třetí osobě, byla nezletilá, je nutno předběžnou otázku – tedy odpovědnost za škodu – posoudit podle ust. § 422 obč. zákoníku. Podle tohoto ustanovení nezletilý odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Protože prvému žalovanému, který použitím motocyklu škodu způsobil, bylo v době vzniku škody již téměř 15 roků, má krajský soud za to, že bez dalšího odpovědný za způsobenou škodu je, protože v tomto věku mohou nezletilci absolvovat řidičský kurz a získat oprávnění k řízení malých motocyklů a jistě nelze mít za to, že v tomto věku nejsou schopni posoudit následky svého jednání. Podle stejného ustanovení však společně s nezletilým odpovídá i ten, kdo je povinen nad ním vykonávat dohled, což v daném případě jsou rodiče prvého žalovaného. A právě zde při posuzování předběžné otázky odpovědnosti druhého žalovaného za škodu zůstalo řízení kusé, resp. okresní soud nedostál své poučovací povinnosti podle § 118a o.s.ř., když uzavíral, že nebylo prokázáno zanedbání dohledu ze strany druhého žalovaného. Okresní soud zde v podstatě uzavřel, že žalobce neunesl své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že za škodu odpovídal i druhý žalovaný. Ještě ale před zamítnutím žaloby pro neunesení důkazního břemene musí být takový účastník poučen soudem v tom smyslu, že zatím nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, že případně nevylíčil ani všechny rozhodné skutečnosti (§ 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.) a musí být poučen zároveň i o tom, že pokud důkazy ke svým tvrzením nenavrhne, vystavuje se nebezpečí zamítnutí žaloby právě pro neunesení důkazního břemene nebo břemene tvrzení. A právě takové poučení se žalobci nedostalo. Rozsudek byl proto podle § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. zrušen a z tohoto důvodu byla věc vrácena k dalšímu řízení, když v tomto dalším řízení půjde v podstatě o rozhodnutí, zda žalobě bude vyhověno jen ve vztahu k prvému žalovanému, anebo zda společně a nerozdílně s ním bude odpovídat i druhý žalovaný. V novém rozhodnutí okresní soud rozhodne i o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V xxxx dne 2. listopadu 2004