Ani když obecný zástupce vystupoval předtím jako zástupce v různých věcech opětně (§ 27 odst. 2 OSŘ), není to důvodem k rozhodnutí, že jeho zastupování v projednávané věci je nepřípustné, jestliže v ní zástupce zastupuje svého zaměstnavatele a věc souvisí se zástupcovou (zaměstnancovou) pracovní náplní.

21Co 199/2004 U s n e s e n í Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. J. Č.a soudců Mgr. Š.P. a V.K. ve věci žalobců a/ G. K. d. B., narozeného --, bytem Ch., a b/ JUDr. P. K.d.B., narozeného --, bytem Ch., zastoupených JUDr. J. R., bytem P. K, proti žalovanému J.P., narozenému --, bytem N.M., 118, o vyklizení nebytových prostor, k odvolání žalobců a jejich zástupce proti usnesení Okresního soudu v -- ze dne 17.3.2004, č.j. 9C 194/2003-18,t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že se připouští zastoupení žalobců a/ a b/ obecným zmocněncem JUDr. J., bytem P-K. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl takto, cit.: "Zastoupení žalobců JUDr. J. R., bytem --, OP --, na základě plných mocí z 15.12.2003, se nepřipouští." V odůvodnění písemného vyhotovení usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu je z úřední činnosti známo, že JUDr. J. R. vystupuje v různých věcech opakovaně jako tzv. obecný zmocněnec. Přitom kupříkladu poukázal na řízení vedená Okresním soudem v -- pod sp. zn. 24C 318/2000 a 9C 104/2003. Proto dle § 27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) nepřipustil zastoupení žalobců JUDr. R., "když navíc lze pochybovat o způsobilosti zmocněnce žalobců k řádnému zastupování, za situace, když žalobci b/ a c/ jsou týmž subjektem a přesto jsou uváděni jako žalobci dva" (řízení ve vztahu k žalobci c/ - Dr. P. K. d.B. - S. H., IČ: --, bylo v mezidobí zastaveno). K posledně uvedenému dodal, že shodu žalobců b/ a c/ ověřil v registru ekonomických subjektů, z něhož je zřejmé, že žalobce b/ je samostatně hospodařícím rolníkem, fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona s IČ: 62703722. Proti usnesení podali žalobci i jejich zástupce odvolání. Namítli, že okresní soud otázku zastoupení žalobců JUDr. R. posoudil nesprávně, neboť jimi zmocněný JUDr. R. je zároveň jejich zaměstnancem. Poukázali přitom na § 21 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.). Z toho důvodu navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobami k němu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), že je přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o.s.ř.) a obsahuje obecné náležitosti ve smyslu § 205 odst. 1 o.s.ř. a odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., usnesení bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. f/ o.s.ř.) v mezích odvolání přezkoumal (§ 212 o.s.ř.), přičemž přihlížel i k důvodům v odvolání neuvedeným (§ 212a o.s.ř.). Účastník se může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Tento zástupce může jednat jedině osobně (§ 27 odst. 1 o.s.ř.). Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně (§ 27 odst. 2 o.s.ř). Z citovaného ustanovení plyne, že účastník, který chce být zastoupen v občanském soudním řízení před soudem prvního stupně a ev. před odvolacím soudem, si může zvolit zástupcem i osobu, která není advokátem; výběr osoby zástupce je plně na jeho vůli. Pro označení takového zástupce neexistuje zvláštní zákonný pojem, a proto se v souladu s terminologií právní nauky užívá pojmu obecný zmocněnec. Zastoupení obecným zmocněncem, tj. osobou, které zmocnitel udělil procesní (prostou) plnou moc, je nepřípustné ve dvou případech, a to jestliže zmocněnec zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, nebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně. Odpověď na otázku, zda obecný zmocněnec vystupuje v různých věcech opětovně, je odvislá od posouzení okolností konkrétního případu. Opětovným vystupováním v různých věcech se zpravidla rozumí zastupování více než dvou účastníků ve věcech, které spolu skutkově nesouvisí, zastupování stejného účastníka ve více než dvou věcech skutkově spolu nesouvisejících apod., přičemž mezi jednotlivými případy je taková časová souvislost, která odůvodňuje závěr, že nejde o činnost jen ojedinělou nebo jednorázovou. Není přitom rozhodné, zda obecný zmocněnec vystupuje jako zástupce u jednoho nebo u více soudů. Smyslem uvedené právní úpravy je zabránit nedovolenému podnikání v oblasti poskytování právních služeb, potažmo nekalé konkurenci osobám, které právní služby poskytují na základě zvláštních právních předpisů. V daném případě soud prvního stupně svým, odvoláním napadeným, usnesením nepřipustil zastoupení žalobců a/ a b/ obecným zmocněncem JUDr. J. R.ne proto, že by dospěl k závěru, že jmenovaný není zřejmě způsobilý k řádnému zastupování (pouze marginálně okresní soud v písemném vyhotovení svého usnesení uvedl, že "lze pochybovat o způsobilosti zmocněnce žalobců k řádnému zastupování" s poukazem na to, že jako žalobce bylo uvedeno i označení, které užívá žalobce b/ v rámci své podnikatelské činnosti - srov. k tomu § 8 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů), nýbrž s odůvodněním, že jako obecný zmocněnec vystupuje v různých věcech opakovaně. Své rozhodnutí opřel o zjištění, že mimo toto řízení JUDr. R. intervenoval jako obecný zmocněnec jiných účastníků v řízeních, která Okresní soud v H.J. eviduje pod sp. zn. 24C 318/2000, 9C 104/2003 a dalších. Okresní soud vycházeje z posledně konstatovaných skutečností aplikoval odpovídající právní normu - § 27 odst. 2 o.s.ř. Učinil tak však bez toho, že by mu byla známa skutečnost, že zástupce (obecný zmocněnec) žalobců JUDr. R. je zároveň jejich zaměstnancem. Právě tato skutečnost dle názoru krajského soudu mění pohled na rozhodnutí o přípustnosti zastoupení žalobců v této věci. Oprávnění JUDr. R.zastupovat žalobce v tomto řízení je třeba posuzovat dle ustanovení § 24, § 27 a § 28 o.s.ř. Aplikace § 21 odst. 5 o.s.ř., na který odvolatelé poukazují, nepřichází v úvahu, neboť toto ustanovení upravuje pouze jednání za právnickou osobu, kterou ani jeden ze žalobců není. Skutečností je, že JUDr. R. vystupoval či ještě vystupuje u Okresního soudu v H.K. v různých řízeních jako obecný zmocněnec různých účastníků. Ze zjištěných okolností však nelze učinit spolehlivý závěr, že nejde o ojedinělé případy, nýbrž o soustavnou nedovolenou činnost. Za podstatné odvolací soud pokládá rovněž to, že v dané věci jde de facto o ochranu vlastnického práva žalobců k nemovitostem, na jejichž správě se JUDr. R. v pozici zaměstnance žalobců podílí. Jestliže právní předpis nevylučuje, aby zaměstnavatel udělil zaměstnanci plnou moc k zastupování v řízení, jehož je účastníkem a jestliže zaměstnavatel udělí zaměstnanci plnou moc k zastupování v řízení o nároku, který navíc souvisí s pracovní náplní zaměstnance u zaměstnavatele, který mu plnou moc udělil, pak s ohledem na smysl právní úpravy obsažené v § 27 odst. 2 o.s.ř. není rozumného důvodu k nepřipuštění takového zastoupení. Na okraj, přestože posuzovanou otázku neřeší, odvolací soud poukazuje na § 9 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění předpisů pozdějších, které předpokládá pověření zaměstnance zaměstnavatelem k právním úkonům, byť pouze v rámci pracovněprávních vztahů. Na základě výše uvedeného odvolací soud rozhodl dle § 220 odst. 2 o.s.ř. za použití § 27 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k § 2 o.s.ř., jak ve výroku uvedeno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V H.K. dne 20. srpna 2004