Soudní exekutor může i po vydání exekučního příkazu ( § 47 EŘ) navrhnout soudu, aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku, když způsob k uspokojení oprávněného uvedený v exekučním příkazu nebyl úspěšný.

21Co338/2004 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Š. P. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. M. K. ve věci oprávněného P. S., zastoupeného JUDr. O. N., advokátem, proti povinnému S. s. i., s.r.o., se sídlem v --, o exekuci podle zák. č. 120/2001 Sb., k odvolání soudního exekutora JUDr. M. D. proti usnesení Okresního soudu v H. K. ze dne 25. května 2004, č.j. 25Nc 6172/2004-10, t a k t o: Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud usnesením ze dne 25.5.2004 zamítl návrh soudního exekutora JUDr. M. D., Exekutorský úřad v H. K., U s. 276, na předvolání povinného k prohlášení o jeho majetku podle § 53 odst. 1 zákona. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekučního řádu). V odůvodnění uvedl, že exekutor může soudu navrhnout, aby povinného vyzval k prohlášení o jeho majetku pouze do vydání exekučního příkazu. Protože ve věci exekutor již exekuční příkaz vydal, okresní soud jeho návrh zamítl. Poukázal přitom na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.3.2003, sp. zn. 51 Co 70/2003. Proti tomuto usnesení podal soudní exekutor včasné a řádné odvolání. Mimo jiné zejména namítal, že návrh na předvolání povinného k prohlášení o jeho majetku může exekutor podat i v případě, že se nepodaří zjistit žádný majetek povinného. Nepostačuje-li totiž jeden ze způsobů k uspokojení oprávněného, lze exekuci v jenom exekučním řízení provést více způsoby, a to současně nebo i postupně. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud věc projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. c) obč. soud. řádu a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Podle § 53 odst. 1 exekučního řádu exekutor je oprávněn nahlédnout do soudního spisu o prohlášení o majetku povinného nebo soudu navrhnout, aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o svém majetku. Soud při vyřízení toho návrhu exekutora postupuje mimo jiné i podle 260a odst. 1 obč. soud. řádu (§ 53 odst. 2 exekučního řádu). Podle § 260a odst. 1 obč. soud. řádu lze návrh na předvolání povinného k soudu k prohlášení o jeho majetku podat před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Jádrem právní problematiky se pak stává otázka, jak toto ustanovení, které platí i pro exekuční řízení podle exekučního řádu aplikovat v exekučním řízení za použití § 53 odst. 2 exekučního řádu. Podle právního názoru vycházejícího z usnesení Městského soudu v Praze, citovaného již okresním soudem (uveřejněného pod č. 87/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudní exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, může před vydáním exekučního příkazu navrhnout soudu, aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku. Tento právní názor ovšem především řešil otázku, že tento návrh je exekutor oprávněn podat soudu i poté, co bylo zahájeno řízení, to jest poté, co byl oprávněným podán návrh na nařízení exekuce. Tento právní názor odvolací soud zcela sdílí, má ovšem za to, že okresní soud jej ne zcela správně vyložil a to zřejmě s ohledem na slova:”… může před vydáním exekučního příkazu navrhnout…”. Podle § 58 odst. 1 exekučního řádu exekuci lze provést jen způsoby uvedenými v tomto zákoně. Podle § 58 odst. 2 exekučního řádu nepostačuje-li jeden z těchto způsobů k uspokojení oprávněného, lze exekuci v jednom exekučním řízení provést více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby. K provedení exekuce více nebo všemi zákonem stanovenými způsoby lze přistoupit současně nebo postupně. Z tohoto ustanovení pro projednávanou věc plyne důležité pravidlo a totiž, že exekutor je oprávněn v exekučním řízení nejen současně, ale i postupně provádět exekuci různými zákonem dovolenými způsoby, pokud se ukáže, že předchozí způsoby nebyly úspěšné vůbec nebo jimi nebyla pohledávka oprávněného uspokojena zcela. Nelze proto vyloučit, jak se to stalo i v posuzovaném případě, že první způsob exekuce, o němž exekutor rozhodl prvním exekučním příkazem, nebyl úspěšný a exekutor proto zvažuje způsob jiný. Může tedy vydat další exekuční příkaz v témže exekučním řízení a je oprávněn i před tímto dalším exekučním příkazem vydaným v jednom exekučním řízení podle § 53 odst. 1 exekučního řádu navrhnout soudu, aby povinného předvolal k prohlášení o jeho majetku. Není žádného důvodu toto právo exekutora omezovat pouze na první exekuční příkaz v jednom exekučním řízení vydaný. Exekutor proto v posuzované věci po právu podal k soudu návrh podle § 53 exekučního řádu a okresní soud nesprávně jeho návrh zamítl pro jeho opožděnost. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil podle § 221 odst. 1 obč. soud. řádu a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 221 odst. 2 písm. a) obč. soud. řádu. Okresní soud v dalším řízení návrhu soudního exekutora na předvolání povinného k prohlášení o jeho majetku postupem podle § 53 exekučního řádu vyhoví. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V H. K. dne 30. srpna 2004