Ukládá-li soud oprávněnému, aby nahradil soudnímu exekutorovi náklady exekuce (§ 89 EŘ), stanoví výši této náhrady tak, že od celkových nákladů exekuce odečte zálohu (§ 90 odst. 3 EŘ), kterou oprávněný exekutorovi již zaplatil.

U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Š. P. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. M K. ve věci oprávněné Č. p. , a.s., proti povinnému I., spol. s r.o., o exekuci podle zák. č. 120/2001 Sb., k odvolání JUDr. M. D., soudního exekutora, proti usnesení Okresního soudu v HK ze dne 4.12.2003, č.j.Nc 8335/2003-14, takto : I.Usnesení okresního soudu se v napadeném výroku III. p o t v r z u- j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud usnesením ze dne 4.12.2003 výrokem I zastavil exekuci podle zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekučního řádu), nařízenou usnesením ze dne 23.1.2003, č.j. Nc 8335/2003-5, výrokem II žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III uložil oprávněné povinnost zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 1.110,--Kč. Výši náhrady nákladů exekutorovi odůvodnil okresní soud tak, že exekutor požadoval náhradu ve výši 3.510,--Kč, ale oprávněný již složil zálohu ve výši 2.400,--Kč a tu proto okresní soud od náhrady odečetl. Proti tomuto usnesení podala ve věci pověřená soudní exekutorka JUDr. M. D. odvolání, kterým napadala pouze výrok III. Okresnímu soudu vytýkala, že nesprávně od výše náhrady odečetl složenou zálohu. Namítala, že je nutné rozlišovat od zaplacení zálohy na náklady exekuce a zaplacení části nákladů exekuce. Uvedla, že zálohu je exekutor povinen vyúčtovat a případný přeplatek oprávněnému vrátit. Pro zaplacení zálohy ve výši 2.400,--Kč neexistuje žádný exekuční titul. Poukazovala na to, že napadené usnesení tak představuje exekuční titul pouze na částku 1.110,--Kč, i když celkové její náklady jako exekutorky činily 3.510,--Kč. Přeplatek složené zálohy ve výši 1.290,--Kč by musela oprávněné vrátit, jinak by se na její úkor bezdůvodně obohatila podle § 451 odst. 2 obč. soud. řádu. Namítala, že vztah mezi exekutorem a oprávněným se neřídí žádnou smlouvou, která by představovala právní titul pro plnění zálohy. Věc lze porovnat i s rozhodováním soudu o celkové odměně znalce, kde soud rovněž k záloze nepřihlíží. Pokud by záloha náklady převýšila, nemohl by soud vůbec o náhradě rozhodnout. Z těchto důvodů exekutorka navrhla, aby odvolací soud usnesení okresního soudu ve výroku III změnil tak, že oprávněné uloží povinnost nahradit jí náklady ve výši 3.510,--Kč a nebo aby v tomto výroku usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud věc projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. c) obč. soud. řádu dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Okresní soud postupoval při určení výše náhrady nákladů exekutora správně a odvolací soud jeho závěry o nutnosti zohlednění výše složené zálohy sdílí. Okresní soud správně zjistil výši nákladů exekuce i výši zálohy složené exekutorovi oprávněnou a odvolací soud tato skutková zjištění převzal. Jejich správnost nebyla ani v odvolání napadána. Jádrem odvolací námitky bylo, zda je správným postup okresního soudu spočívající v tom, že v případě zastavení exekuce při rozhodování o povinnosti oprávněného hradit exekutorovi náklady exekuce se výše náhrady určí v rozhodnutí tak, že se od celkové zjištěné výše nákladů exekuce odečte oprávněným dříve složená záloha na tyto náklady. Odvolací soud na rozdíl od odvolatelky považuje postup okresního soudu za správný a to z následujících důvodů. Výklad pojmu náklady exekuce obsahuje ustanovení § 87 odst. 1 exekučního řádu. Podle § 89 odst. 3 exekučního řádu náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. Podle § 89 exekučního řádu, dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce. V projednávané věci k zastavení exekuce došlo a okresní soud proto také o povinnosti oprávněné nahradit náklady exekuce rozhodl. Podle § 90 odst. 3 exekučního řádu exekutor má právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Na tomto místě odvolací soud zdůrazňuje, že jde o složení zálohy na náklady exekuce (§ 87 odst. 1 exekučního řádu ), nikoli o zálohu na smluvní odměnu za provedení exekuce, která je jako zvláštní právní institut upravena v § 90 odst. 2 exekučního řádu , podle jehož věty druhé smluvní odměna není nákladem exekuce. Smluvní odměna má svůj základ (jak napovídá již její název) ve smlouvě – dvoustranném právním úkonu exekutora a oprávněného. Soud do vzniku tohoto závazku nezasahuje a ani zasahovat nemůže. Právo exekutora žádat od oprávněného zálohu na náklady exekuce je naproti tomu založeno zákonem - § 90 odst. 3 exekučního řádu. Nemůže proto jít na straně exekutora o bezdůvodné obohacení podle § 451 a násl. obč. zákoníku, jak se obává odvolatelka. Nejde o plnění bez právního důvodu a ani později se z něho nemůže stát plnění, jehož právní důvod odpadl (§ 451 odst. 2 obč. zákoníku). To se ovšem netýká povinnosti exekutora zálohu vyúčtovat a přeplatek vrátit oprávněnému. Zcela významným se vzhledem k obsahu odvolacích námitek dále jeví, že exekutor je podle odvolacího soudu povinen oprávněnému vrátit přeplatek na záloze který se rovná rozdílu mezi zálohou a celkovou výší skutečných nákladů exekuce, na jejichž náhradu má exekutor podle zákona právo, nikoli mezi zálohou a výší náhrady uvedenou v rozhodnutí soudu o náhradě, ve kterém soud ke složené záloze již přihlédl. Exekutor nemá proto v projednávané věci povinnost oprávněné vrátit rozdíl mezi zálohou a náhradou přiznanou v rozhodnutí (1.290,-- Kč). Pokud bude složená výše zálohy vyšší, než skutečné náklady exekuce, soud o povinnosti k náhradě, jak namítá odvolatelka, skutečně nerozhodne, protože povinnost oprávněného hradit náklady exekuce je již pokryta složenou zálohou. Exekutor pak případně vrátí přeplatek na záloze, který sám zjistí. Bude na složiteli zálohy, aby se případně po exekutorovi domáhal zaplacení další částky na přeplatku, pokud bude mít za to, že skutečné náklady exekuce byly nižší a exekutor mu nevrátil částku odpovídající správnému vyúčtování. Peněžní částka složená na záloze, která odpovídá skutečným nákladům exekuce, na jejichž náhradu má exekutor podle zákona právo nikdy nebude představovat bezdůvodné obohacení exekutora na úkor oprávněného, protože se mu tohoto plnění dostalo po právu (§ 89, § 90 odst. 3 exekučního řádu). Pokud soud v usnesení o zastavení exekuce rozhoduje o povinnosti oprávněného k náhradě nákladů exekuce podle § 89 exekučního řádu, uloží mu povinnost tuto náhradu zaplatit exekutorovi analogicky podle § 87 odst. 3 obč. soud. řádu a při určení výše náhrady přihlédne k oprávněným složené záloze tak, že náhradu o tuto zálohu poníží. Exekutorovi se tak dostane úplné náhrady nákladů exekuce jednak v podobě složené zálohy a jednak v podobě povinnosti oprávněného podle soudního rozhodnutí, které je, jak správně poznamenala odvolatelka, exekučním titulem. Odvolatelka nesprávně odkazuje na podobnost s rozhodováním soudu o odměně znalce v občanském soudním řízení. podle § 139 odst. 2 obč. soud. řádu. Nelze směšovat rozhodnutí o odměně znalce a náhradě jeho nákladů podle citovaného ustanovení a rozhodnutí soudu o případné povinnosti účastníka hradit náklady státu podle § 148 obč. soud. řádu , které jsou právě znalečným představovány. Podle § 139 odst. 2 obč. soud. řádu soud určí výši znalečného, tj. rozhodne o právu znalce podle § 17 a § 18 zák. č. 36/1967 Sb. Pokud ale rozhoduje o povinnosti účastníka podle § 148 obč. soud. řádu, musí zohlednit, zda povinný účastník již zálohu na náklady spojené se znaleckým posudkem složil (§ 141 odst. 1,2 obč. soud. řádu). Opačný postup by ztrácel smysl a eliminoval účel zálohy,neboť ta by byla účastníkovi vrácena, současně mu uložena povinnost hradit úplné náklady důkazu, na něž byla záloha poskytnuta a poté je po něm i vymáhat, a to včetně částky představující již složenou a poté bezúčelně vrácenou zálohu. Stejně bezúčelné a smyslu zákona odporující by bylo, aby exekutor celou složenou zálohu vrátil a soud znovu oprávněné uložil povinnost náklady včetně vrácené zálohy exekutorovi uhradit. Jeví se potřebným opětovně zdůraznit, že okresní soud nerozhodoval o určení výše nákladů exekuce, ale o povinnosti oprávněné náklady exekuce hradit a o výši této náhrady. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení okresního soudu v napadeném výroku III jako věcně správně potvrdil podle § 219 obč. soud. řádu. Protože odvolací soud rozhodoval o odvolání proti usnesení okresního soudu o zastavení exekuce, musel rozhodnout i o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť povinný odvoláním dotčen nebyl a nebyl ani účastníkem odvolacího řízení a oprávněná byla v odvolacím řízení úspěšná. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 17. března 2004