Povinnost provést kontrolu bez zbytečného odkladu (§ 594 odst. 2 ObchZ) bez dalšího neznamená, že vykonavatel kontroly je také povinen vydat objednavateli kontroly bez zbytečného odkladu i kontrolní osvědčení.

21Co75/2004 Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Š. P. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. M. K. ve věci žalobce J. t. a r., a. s. se sídlem v J. n. N., zastoupeného JUDr. M. V., advokátem, proti žalovanému AD a. a d. p., a. s. se sídlem v H. K., zastoupenému JUDr. L. S., advokátem, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v H. K. ze dne 22. září 2003, č.j. 13C 154/2002-124, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto : Žaloba s požadavkem, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s 5,5 % úrokem z prodlení od 1.6.2002, se z a m í t á . II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem v částce 19.650,- Kč a náklady odvolacího řízení v částce 19.500,- Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše citovaným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s 5,5 % úrokem z prodlení od 1.6.2002 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě mu nahradit náklady řízení ve výši 27.429,40 Kč. Po provedeném dokazování vzal za prokázané, že účastníci dne 8.6.1998 uzavřeli smlouvu na daňový a cenotvorbový audit, jejímž předmětem byl úkol žalovaného - kvantifikace rizik z podaných daňových přiznání a kvantifikace rizik z použitých prodejních cen vyrobeného tepla ve vtahu k věcnému usměrňování cen tepla a daňová rizika vyplývající z daňových přiznání vždy za určitá období. Žalovaný měl zpracovat samostatnou zprávu k části účetní závěrky. Dále byla stanovena odměna žalovaného. Žalobce dopisem ze dne 14.5.2002 od smlouvy odstoupil s poukazem na to, že nebyl naplněn předmět smlouvy, nebyla předložena zpráva podle smlouvy a žalovaného vyzval k vrácení zálohy 100.000,-Kč. Žalovaný neprokázal, že by žalobci zprávu předložil. Zpráva byla zaslána až dne 25.3.2003. V korespondenci mezi účastníky není žalobcem do 14.5.2002 žalovanému nedodání zprávy vytýkáno. Okresní soud smlouvu mezi účastníky posoudil jako smlouvu o kontrolní činnosti podle § 591 a násl. obchod. zákoníku. Podle § 592 odst. 1 obchod. zákoníku je vykonavatel kontroly povinen provést kontrolu nestranným způsobem a zjištěný stav popsat v kontrolním osvědčení. Podle § 594 odst. 2 obchod. zákoníku nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, má se za to, že se kontrola má uskutečnit bez zbytečného odkladu v místě, kde se podle smlouvy nachází předmět kontroly. Žalovaný žalobci zprávu nepředal a proto žalobce od smlouvy odstoupil po právu podle § 598 obchod. zákoníku, podle kterého jestliže vykonavatel kontroly neprovedl kontrolu řádně, nevznikají mu nároky podle § 595 obchod. zákoníku a objednatel může po uplynutí doby stanovené pro provedení kontroly od smlouvy odstoupit. S ohledem na úpravu obsaženou v § 394 odst. 1 obchod. zákoníku nárok žalobce promlčen není. Žalobě proto vyhověl. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a řádné odvolání. Namítal, že předmět smlouvy průběžně plnil. S přihlédnutím ke všem souvislostem a předmětu smlouvy nejde o smlouvu o provedení kontroly podle § 591 obchod. zákoníku, ale o smlouvu nepojmenovanou. Uvedl, že sice nemůže prokázat, že žalobci předal závěrečnou zprávu, ale z výsledků práce je zřejmé, že dohodnutou práci odvedl. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Ve svém obsáhlém vyjádření k odvolání namítl, že jeho jednání nebylo účelové a právní názor žalovaného, že nejde o smlouvu podle § 591 obchod. zákoníku není správný. Žalovaného vyzýval k vrácení záloh opakovaně. Žalovaný při jednání před odvolacím soudem dále uvedl, že jej žalobce k podání zprávy nevyzýval. Nepožadoval ji, neboť ji již nebylo třeba. Žalobce při jednání před odvolacím soudem uvedl, že žalovaný byl k podání zprávy vyzván podáním ze dne 8.6.2001. Žalobce přistoupil k odstoupení od smlouvy z důvodu nedostatečné součinnosti žalovaného při plnění závazku. Odvolací soud zopakoval dokazování před okresním soudem přečtením listiny – dopisu žalobce žalovanému ze dne 8.6.2001 a zjistil z něho, že tímto dopisem žalobce žalovaného žádal o vrácení zálohy 100.000,- Kč pro neplnění předmětu smlouvy. Jinak odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu, která pokládá za správná. Odvolací soud dospěl po zopakování důkazu a projednání věci k závěru, že odvolaní je opodstatněné. Okresní soud věc správně po stránce právní posoudil podle obchod. zákoníku a smlouvu mezi účastníky správně kvalifikoval jako smlouvu o kontrolní činnosti podle dílu XII hlavy II části třetí obchod. zákoníku a rovněž správně dovodil, že nárok žalobce, tak jak je jím skutkově popisován, promlčen není. V tomto ohledu odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Závazek žalovaného podle smlouvy lze kvalifikovat jako závazek provést nestranné zjištění stavu určité věci a podat o tom osvědčení. Povinností žalovaného jako auditora bylo především vyjádřit se k dané části účetní závěrky, zda tato poskytuje věrný obraz v souladu s použitými účetními postupy (část III, bod 3.1 smlouvy). Nutno ovšem poznamenat, že na věcné posouzení nároku uplatněného v žalobě by kvalifikace smlouvy jako smlouvy nepojmenované podle § 269 odst. 2 obchod. zákoníku s přihlédnutím k obecné úpravě odstoupení od smlouvy podle 344 a násl. obchod. zákoníku nic nezměnila. Ze skutkového líčení věci podaného žalobcem vyplývá, že se po žalovaném domáhá vrácení poskytnutého plnění poté, co po právu odstoupil od smlouvy (§ 351 odst. 2 obchod. zákoníku). Základem pro posouzení oprávněnosti nároku je proto závěr o tom, zda žalobce od smlouvy odstoupil po právu či nikoliv. Závěr okresního soudu, že odstoupení bylo po právu, není správný, a to z následujících důvodů. Úprava odstoupení od smlouvy obsažená v obchod. zákoníku je úplná a § 598 obchod. zákoníku obsahuje dále speciální úpravu odstoupení smlouvy pro smlouvu o kontrolní činnosti. Podle tohoto ustanovení jestliže vykonavatel kontroly neprovedl kontrolu řádně, nevznikají mu nároky podle § 595 obchod. zákoníku a objednatel může po uplynutí doby stanovené pro provedení kontroly od smlouvy odstoupit. Okresní soud nesprávně vyložil ustanovení § 594 odst. 1, pokud dovodil, že z tohoto ustanovení plyne, že vykonavatel kontroly je podle zákona povinen bez zbytečného odkladu nejen provést kontrolu, ale i vydat o tom kontrolní osvědčení (§ 591 obchod. zákoníku) a pokud tak bez odkladu neučiní, dostává se do prodlení, které lze ztotožnit s neřádným provedením kontroly a objednatel může z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit (§ 598 obchod. zákoníku). Povinnost vykonavatele provést kontrolu bez zbytečného odkladu podle § 594 odst. 2 obchod. zákoníku stanoví lhůtu, kterou je třeba vykládat jako lhůtu pořádkovou a vztahující se pouze ke kontrolní činnosti samotné. Vyplývá to ze slovního spojení ”kontrola se má uskutečnit”, které je třeba vyložit jako faktické provedení kontroly – zjištění stavu předmětu kontroly, nikoli i následné zpracování dat do kontrolního osvědčení. Účelem této lhůty je zajistit, aby kontrola zjistila stav určité věci co možná nejdříve po uzavření smlouvy, neboť jen na tom má objednatel zpravidla zájem (pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného - § 594 odst. 2 obchod. zákoníku). Tuto pořádkovou lhůtu však nelze vykládat jako lhůtu k plnění, pro jejíž nesplnění by mohl objednatel od smlouvy odstoupit (pokud porušení této lhůty nebude příčinou vadného provedení kontroly). Z obsahu odstoupení od smlouvy ze dne 14.5.2002 ovšem vyplývá, že žalobce neodstoupil od smlouvy pro určité vady kontrolní činnosti (neprovedení kontroly řádně), ale proto, že nebyla předložena zpráva a nebyla provedena ani jiná, další plnění. I v žalobě žalobce tvrdil, že od smlouvy odstoupil pro nepředložení závěrečné zprávy. Povinnost provést kontrolu bez zbytečného odkladu nelze tedy vztáhnout i na vydání kontrolního osvědčení podle § 591 obchod. zákoníku. Tímto kontrolním osvědčením měla být v projednávané věci zpráva podle části II., bod 2.3 smlouvy. Je nereálné a protismyslné, aby vykonavatel kontroly měl povinnost kontrolní osvědčení vydat bez zbytečného odkladu. Z obsahu § 594 odst. 2 obchod. zákoníku to ani, jak bylo shora vysvětleno, nevyplývá. Pro povinnost vydat kontrolní osvědčení pak platí obecné ustanovení o době plnění - § 340 odst. 2 obchod. zákoníku, podle kterého není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Ve smlouvě uzavřené mezi účastníky doba k podání kontrolního osvědčení ujednána nebyla. I na projednávanou věc se proto § 340 odst. 2 obchod. zákoníku užije. To, že absence ujednání o plnění byla pro žalovaného s ohledem na citovanou právní úpravu zřetelně nevýhodná, spadá do zásady smluvní volnosti účastníků. Podmínkou toho, aby se žalovaný dostal s vydáním kontrolního osvědčení do prodlení, které by bylo třeba považovat za porušení povinnosti provést kontrolu řádně a včas a které by založilo právo žalobce od smlouvy odstoupit podle § 598 obchod. zákoníku, by tedy podle § 340 odst. 2 obchod. zákoníku byla žádost žalobce o poskytnutí plnění. Tato žádost musí předcházet okamžiku odstoupení od smlouvy (14.5.2002). Žalobce v řízení neprokázal, že by žalovaného o plnění před odstoupením od smlouvy požádal. Pokud v odvolacím řízení tvrdil, že žalovaného o plnění požádal dopisem ze dne 8.6.2001, pak tímto dopisem odvolací soud provedl důkaz a zjistil z něho, že jím žalovaný nebyl žádán o plnění podle smlouvy – vydání kontrolního osvědčení, ale o vrácení zálohy. Jestliže žalobce jako věřitel o plnění žalovaného jako dlužníka ze závazkového vztahu založeného smlouvou, nepožádal a doba plnění nebyla ve smlouvě určena, nemohl se žalovaný dostat se splněním své povinnosti vydat kontrolní osvědčení do prodlení a žalobce proto nemohl od smlouvy odstoupit podle § 598 obchod. zákoníku. Odstoupení žalobce od smlouvy nebylo proto platné a žalobce se po žalovaném nemůže domáhat vrácení plnění podle § 351 odst. 2 obchod. zákoníku. Protože okresní soud rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav, odvolací soud rozsudek změnil podle § 220 odst. 1 obč. soud. řádu tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a musel proto rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale i nákladů řízení před okresním soudem. Žalovaný byl před okresním soudem zcela úspěšný a náleží mu proto podle § 142 odst. 1 obč. soud. řádu právo na náhradu nákladů řízení v prvním stupni proti neúspěšnému žalobci. Žalovaný vynaložil v tomto stupni náklady spočívající v odměně za zastoupení advokátem (§ 137 odst. 2 obč. soud. řádu) v sazbě 19.500,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a dvou paušálních částkách náhrady výdajů advokáta po 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem 19.650,- Kč. Žalovaný byl úspěšný i v řízení odvolacím a náleží mu proto právo i na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 obč. soud. řádu). I v řízení v tomto stupni jsou jeho náklady tvořeny odměnou advokáta v sazbě 19.500,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4, § 10 odst. 3 vyhl. č. 484/2000 Sb.). Práva na náhradu dalších nákladů odvolacího řízení se žalovaný prostřednictvím svého zástupce při odvolacím jednání výslovně vzdal. Obě náhrady je třeba zaplatit k rukám advokáta podle § 149 odst. 1, § 224 odst. 1 obč. soud. řádu. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v H. K. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně. V H. K. dne 24. května 2004