Žaloba pro zmatečnost je přípustná i proti rozhodnutím vydaným v době před 1.lednem 2001.

23Co 107/2004-123 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a JUDr. xxx ve věci E.V., nar. xxx 1978, bytem xxx, pro doručování: xxx, a J.V., nar. xxx 1976, bytem xxx, zletilých dětí E.S., nar. xxx 1954, bytem xxx, a Mgr. J.V., nar. xxx 1942, bytem xxx, o žalobě pro zmatečnost podané Mgr. J.V. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.12.2000, č.j. 22Co 402/2000-553, o odvolání otce Mgr. J.V. proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12.12.2003, č.j. 18C 143/2001-58, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným usnesením okresní soud zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou se otec Mgr. J.V. domáhal, aby bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.12.2000, č.j. 22Co 402/2000-553, protože předmětné usnesení vydal soudce JUDr. P.K., který byl vyloučen z projednávání a rozhodování věci. Usnesením ze dne 8.12.2000, č.j. 22Co 402/2000-553 Krajský soud v Hradci Králové potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22.6.2000, č.j. 12P 25/88-544, jímž bylo zastaveno řízení o zvýšení výživného vedené matkou tehdy nezletilých dětí V., která posléze vzala návrh na zvýšení výživného zpět. Otec Mgr. J.V. chtěl žalobou pro zmatečnost docílit, aby se proti němu pokračovalo v řízení o zvýšení výživného. Okresní soud dovodil, že žaloba pro zmatečnost není přípustná. Žaloba pro zmatečnost je přípustná až teprve podle novely občanského soudního řádu č. 30/2000 Sb., která nabyla účinnost od 1.1.2001, avšak napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno ještě před 1.1.2001. Zmatečnostní důvod bylo tedy možno uplatnit jen dovoláním. I kdyby ale zmatečnostní žaloba byla přípustná, nebyl by zmatečnostní důvod naplněn. Soudce odvolacího soudu JUDr. P.K. nebyl vyloučen z projednávání a rozhodování věci. Pokud byl zmíněný soudce rozhodnutím nadřízeného soudu vyloučen z projednávání a rozhodování věci, stalo se tak v jiných případech než v této věci. Kromě toho skutečnost, z níž otec Mgr. J.V. dovozuje vyloučení JUDr. P.K. z rozhodování a projedávání věci, a to, že JUDr. P.K. má ve své péči dceru JUDr. E.Z., který matku E.V. skrytě zastupuje, nebyla v době rozhodování odvolacího soudu již naplněna. Před rokem 1995 se dcera JUDr. E.Z. z domácnosti JUDr. P.K. odstěhovala. Proto soud prvého stupně žalobu pro zmatečnost zamítl. Proti usnesení podal žalobce odvolání. V něm nesouhlasil s tím, že žaloba pro zmatečnost není přípustná. Poukazoval na to, že podle části 12 hlavy I. přechodných a závěrečných ustanovení zák. č. 30/2000 Sb., není-li dále stanoveno jinak, platí zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. I kdyby nebyl jeho právní názor správný, pak měl soud prvého stupně posoudit jeho žalobu podle jejího obsahu jako návrh na obnovu řízení. Poukazoval, že má zájem na tom, aby bylo proti němu obnoveno řízení o zvýšení výživného pro děti, byť vzala matka dětí návrh na zvýšení výživného zpět. Chce totiž dětem v obnoveném řízení dokázat, že pravda byla na jeho straně a chce docílit toho, aby soud zpětvzetí návrhu matkou nepřipustil a aby návrh na zvýšení výživného byl zamítnut. Nesouhlasil ani s tím, že okresní soud dospěl k závěru, že soudce odvolacího soudu JUDr. P.K. nebyl vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci. JUDr. P.K. se oženil se slečnou P., která měla dceru K.s JUDr. E.Z. Dcera K. žila ve společné domácnosti s JUDr. P.K. Přitom JUDr. E.Z. skrytě zastupuje účastnici tohoto soudního řízení E.V. starší. Lze tedy předpokládat bližší vztah mezi JUDr. E.Z. a JUDr. P.K. a nepřátelský postoj JUDr. P.K. k osobě Mgr. J.V. a tím i naplnění důvodu pro zmatečnostní žalobu. Matka E.S. se vyjádřila ke zmatečnostní žalobě tak, že se vzdala za sebe i za děti nároku na výživné a tak nechápe, o co Mgr. J.V. jde, když usiluje o to, aby proti němu bylo obnoveno řízení o zvýšení výživného, ale výživné poskytovat nechce. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvého stupně spolu s řízením, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Odvolací soud nesouhlasí se soudem prvého stupně jen v tom, že není přípustné napadnout usnesení Krajského soudu v Hradci Krállvé ze dne 8.12.2000, č.j. 22Co 402/2000-553 zmatečnostní žalobou. Na rozdíl od okresního soudu je odvolací soud toho názoru, že zmatečnostní žaloba proti tomuto rozhodnutí je přípustná, i když bylo rozhodnutí vydáno před 1.1.2001. Procesní institut zmatečnostní žaloby byl do občanského soudního řádu vtělen až novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Zákon č. 30/2000 Sb. nemá v přechodných ustanoveních obsažených v části dvanácté hlavy prvé žádnou speciální úpravu pro řízení o zmatečnostních žalobcáh podaných proti rozhodnutím vydaným před účinností této novely. Je tedy zapotřebí postupovat podle obecného pravidla obsaženého v bodě 1 a připustit zmatečnostní žalobu i proti rozhodnutím vydaným před 1.1.2001 (při splnění ostatních předpokladů včetně lhůty k podání žaloby). Musí se vycházet z toho, že námitka, že řízení před soudu nižších stupňů je postiženo některou z vad řízení vypočtených v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., není od 1.1.2001 způsobilým dovolacím důvodem; k posouzení její důvodnosti slouží od uvedeného data žaloba pro zmatečnost (viz R 32/2003). Vzhledem k tomu, že se však soud prvého stupně i přesto zabýval tím, zda byl zmatečnostní důvod naplněn či nikoliv, mohl tak učinit i odvolací soud. Ve shodě se soudem prvého stupně je odvolací soud přesvědčen, že JUDr. P.K. nebyl vyloučen z projednávání a rozhodování věci. V době, kdy JUDr. P.K. rozhodoval o potvrzení usnesení o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí návrhu, to je ke dni 8.12.2000, byla jeho druhá manželka již řadu let po smrti a její dcera K., jejímž otcem je JUDr. E.Z., již u JUDr. P.K. nežila. Nevlastní dcera K. před rokem 1995 (po smrti své matky a po dosažení zletilosti) odešla bydlet jinam. Neexistovaly zde tedy okolnosti, pro které by měl mít JUDr. P.K. nějaký bližší vztah k E.V., kterou v jiném soudním řízení zastupoval JUDr. E.Z. Otci Mgr. J.V. nelze přisvědčit v tom, že i za těchto okolností se měl JUDr. P.K. cítit předpojatý a neměl ve věci rozhodovat. Soudce JUDr. P.K. měl věc přidělenou rozvrhem práce. Upozornil otce Mgr. J.V., že věc mu byla přidělena k rozhodování a vyzval Mgr. V., aby se vyjádřil, zda vůči němu uplatňuje námitku vyloučení. Ten však na výzvu soudu nereagoval. Soudce JUDr. P.K. i přesto vše věc předložil k posouzení Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud v Praze ale za daných okolností neshledal důvody pro rozhodování o vyloučení JUDr. P.K. z projednávání a rozhodování ve věci. Z postupu soudu JUDr. P.K. je zřejmé, že on sám neměl důvody zaujmout jiný než nestranný přístup k účastníkům řízení a z jiných okolností opak neplyne. Okresní soud tedy správně dovodil, že důvod ke zmatečnostní žalobě podle § 229 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. nebyl naplněn. Jiné důvody odvolací soud nezkoumal, neboť byl vázán důvodem uplatněným v žalobě pro zmatečnost (§ 232 odst. 2 o.s.ř.). Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvého stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Pro úplnost odvolací soud dodává, že nelze přisvědčit ani výtkám otce Mgr. J.V. proti postupu soudu směřujícímu k nařízení odvolacího jednání a rozhodnutí věci. Otci Mgr. J.V. nelze přisvědčit v tom, že tím, že byl spis původně přidělen JUDr. J.Ch., Ph. D. a posléze jej ke dni 1.4.2004 převzala k vyřízení sama předsedkyně senátu, byl případ otce Mgr. J.V. odňat zákonnému soudci. Podle čl. 38 Ústavního zákona č. 23/1991Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod, nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Podle § 31 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb. krajské soudy rozhodují v senátech. Samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony a řízení před soudy. Případ otce Mgr. J.V. byl rozvrhem práce přidělen k projednání a rozhodování do senátu 23Co. V tomto senátu případ zůstal i poté, kdy došlo ke dni 1.4.2004 k personálním změnám v senátu. Podle rozvrhu práce měl senát 23Co pokračovat v novém personálním složení v projednávání a dokončení i těch případů, které byly neskončeny k 1.4.2004, tedy i případu otce Mgr. J.V. Vše je v souladu s výše uvedenou právní úpravou a v souladu s pravidly obsaženými v rozvrhu práce soudu – pobočky Pardubice. Výhrady otce Mgr. J.V. nejsou namístě ani v tom, že věc měla být opakovaně předložena Vrchnímu soudu v Praze k opětovnému rozhodnutí o vyloučení předsedkyně senátu z projednávání a rozhodování o věci. Pokud jde o procesní podání otce Mgr. J.V. ze dne 27.9.2004, nejedná se o nové okolnosti odůvodňující postup podle § 15b odst. 1 o.s.ř. Právě naopak. Byly naplněny předpoklady pro postup podle § 15b odst. 3 o.s.ř., kdy soud nepředkládá věc svému nadřízenému soudu a sám pokračuje v řízení. Otec Mgr. J.V. v tomto dalším procesním podání namítá to samé, co již uplatnil v předchozí námitce o vyloučení předsedkyně senátu z projednávání a rozhodování věci, a o čem již rozhodl Vrchní soud v Praze. Nadále tvrdí, že je tu blízký vztah předsedkyně senátu k bývalému zástupci E.S. Tento vztah dokumentuje dalším postupem odvolacího soudu v řízení. Jenže okolnosti spořívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nejsou podle § 14 odst. 4 o.s.ř. způsobilým důvodem pro vyloučení soudce a jiné okolnosti dokládající údajný blízký vztah, otec Mgr. J.V. neuplatňuje. Pouze polemizuje se závěry Vrchního soudu v Praze, který jeho námitce o vyloučení předsedkyně senátu z projednávání a rozhodování věci, nevyhověl. To však není nová námitka vyloučení soudce. Vzhledem k tomu, že otec Mgr. J.V. neměl ani v odvolacím řízení úspěch a ostatním účastníkům sporu náklady v odvolacím řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání. Proti usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím soudu prvého stupně za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud v Brně. V Pardubicích dne 9. prosince 2004 Předsedkyně senátu: