Podmínkami pro osvobození oprávněného od složení zálohy podle zvláštních předpisů (§ 55 odst. 2 věta druhá EŘ) se rozumějí podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 OSŘ.

24Co 208/2004-39 U s n e s e n í Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. H. a soudců Mgr. P. K. a Mgr. Z. S. ve věci exekuce oprávněných a/ nezletilé V. L., a b/ nezletilého M. L., zastoupených matkou M. L., proti povinnému H. L., o návrhu JUDr. M. D., soudní exekutorky Exekučního úřadu v H. K., o zastavení exekuce, k odvolání soudní exekutorky proti usnesení Okresního soudu v R. K. ze dne 12.11.2003, č.j. Nc 4380/2003-19, takto: Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud rozhodl tak, že “nezastavuje exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v R. K. ze dne 11.9.2003, č.j. Nc 4380/2003-4, k uspokojení pohledávky oprávněných nezletilé V. L. v částce 43.500,-- Kč a nezletilého M L. v částce 33.489,-- Kč proti povinnému H. L.” (výrok I.). Právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok II.). O zastavení exekuce soud rozhodoval k návrhu exekutorky JUDr. M. D. pověřené provedením exekuce. Exekutorka návrh odůvodnila tím, že oprávnění nesložili zálohu na náklady exekuce (§ 55 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád; dále jen “EŘ”). Okresní soud ovšem dospěl k závěru, že exekuci zastavit nelze, neboť oprávnění splňují podmínky pro osvobození podle zvláštního právního předpisu, za který považoval zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Proti usnesení podala exekutorka odvolání. Namítala v něm, že záloha na náklady exekuce není totéž, co soudní poplatek. Při posouzení, zda oprávnění jsou osvobozeni od povinnosti složit zálohu, nelze vycházet ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žádný zvláštní právní předpis, jež by upravoval podmínky, za nichž je oprávněný od povinnosti složit zálohu na náklady exekuce osvobozen, dosud vydán nebyl. Exekutor přitom vykonává exekuční činnost za úplatu a není možné, aby oprávněným poskytoval právní služby bezplatně a ze svého nesl náklady na provedení exekuce. Právní úprava, která by obsahovala podmínky pro osvobození oprávněného od povinnosti složit zálohu na náklady exekuce a soudnímu exekutorovi by tím neumožňovala uspokojit své nároky na náhradu nákladů exekuce, by byla v rozporu s články 9 a 26 Listiny základních práv a svobod. Navrhla, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby řízení podle § 109 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále jen “OSŘ”) přerušil a u Ústavního soudu podal návrh na zrušení § 55 odst. 2 EŘ pro jeho rozpor s Ústavou (Listinou základních práv a svobod). Oprávnění se k odvolání nevyjádřili. Krajský soud se jako prvou zabýval otázkou, zda je soudní exekutor, jež zásadně není účastníkem exekučního řízení (§ 36 EŘ), oprávněn podat odvolání proti usnesení, kterým soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro nesložení zálohy na provedení exekuce (§ 201 OSŘ). Vzhledem k tomu, že takové rozhodnutí soudu má přímý dopad do práv a povinností exekutora, dospěl krajský soud k tomu, že pro tuto část řízení, kde se jedná a rozhoduje o návrhu exekutora na zastavení exekuce pro nesložení zálohy oprávněným, je i exekutor účastníkem řízení; je proto subjektivně legitimován i k podání odvolání proti tomuto usnesení. Vedle subjektivní přípustnosti odvolání krajský soud shledal, že odvolání je i objektivně přípustné (§ 202 OSŘ, § 52 odst. 1 a 55 EŘ), bylo podáno včas (§ 204 OSŘ) a obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 odst. 1 OSŘ). Aniž k tomu nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ OSŘ), přezkoumal napadené usnesení spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a 212a OSŘ). Shledal, že odvolání je opodstatněné. V posuzované věci jde o vyřešení právní otázky, zda lze z platné právní úpravy dovodit podmínky, za nichž jsou oprávnění osvobozeni od povinnosti složit zálohu na náklady exekuce, resp. v jakém případě soud exekuci pro nesložení zálohy nezastaví (správně však návrh soudního exekutora na zastavení exekuce pro nesložení zálohy zamítne). Podle § 90 odst. 3 EŘ exekutor má právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Její výše se řídí § 12 vyhlášky č. 330/2001 Sb. (exekuční tarif). Podle § 55 odst. 2 EŘ nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soud na návrh exekutora exekuci zastaví. Soud exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu. Podle § 52 odst. 1 EŘ nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 270 odst. 3 věta druhá OSŘ oprávněnému, u něhož nejsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může soud uložit, aby složil zálohu na náklady provedení výkonu rozhodnutí. Z výše citovaného § 55 odst. 2 EŘ plyne, že exekuci soud pro nesložení zálohy oprávněným nezastaví pouze v případě, že oprávněný splňuje podmínky pro “osvobození” podle zvláštního právního předpisu (aniž ustanovení uvádí, co je nutno rozumět tímto zvláštním právním předpisem a aniž obsahuje alespoň poznámku, normativní odkaz na příslušný “zvláštní právní předpis”). Ustanovení je ovšem nejenom podle jeho jazykového vyjádření, ale i účelu, nutno vyložit tak, že jde osvobození nikoliv od soudních poplatků, ale od povinnosti složit zálohu na náklady exekuce, jíž se ustanovení jinak týká. Podmínky pro osvobození od zálohy na náklady exekuce proto nelze dovozovat ze zákona o soudních poplatcích, který upravuje zcela jiný okruh právních vztahů - poplatkovou povinnost fyzických a právnických osob v řízení před soudy (včetně věcného a osobního osvobození osob od poplatkové povinnosti). S exekutorkou lze souhlasit i potud, že v platném právním řádu neexistuje zvláštní právní předpis, jež by upravoval podmínky, za nichž po oprávněném nelze žádat zálohu na náklady exekuce, resp. kdy exekuci pro nezaplacení zálohy nelze zastavit. Úprava podmínek osvobození není obsažena ani ve vyhlášce č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti (exekuční jednací řád), ani ve vyhlášce č. 330/2001 Sb., (exekuční tarif). V takovém případě je ovšem nutno postupovat podle předpisu obecného, jímž je v poměru k exekučnímu řádu občanský soudní řád (§ 52 odst. 1 EŘ). Ten ve svém § 270 odst. 3 věta druhá stanoví, že zálohu na náklady provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) nelze po oprávněném žádat tehdy, jestliže oprávněný splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Těmito podmínkami však není poplatkové osvobození (věcné či osobní) podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (§ 11 zákona), ale osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 OSŘ (k tomu srovnej i shodný názor právní teorie uveřejněný v publikaci Občanský soudní řád, komentář, nakladatelství C.H.Beck, 5. vydání, Praha, 2001, autoři J.Bureš - L.Drápal - M.Mazanec). Za neopodstatněné ovšem krajský soud pokládá námitky exekutorky o tom, že v důsledku osvobození určitého okruhu osob od povinnosti složit zálohu na náklady exekuce je soudní exekutor zbaven možnosti uspokojit právo na náhradu nákladů exekuce a že se tak zákonná úprava ocitá v rozporu s Listinou základních práv a svobod (jejími články 9 a 26). Tento argument není správný. Právo na náhradu nákladů exekuce zůstává exekutorovi zachováno i tehdy, jestliže je oprávněný osvobozen od povinnosti složit zálohu na náklady exekuce; náklady exekuce v takovémto případě hradí exekutoru povinný (§ 87 odst. 3 EŘ). Výši nákladů přitom určuje sám exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce (§ 88 odst. 1 EŘ) a náklady sám vymůže na povinném některým ze způsobů určených k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky (§ 87 odst. 4 EŘ). Nepřípadný je i odkaz exekutorky na nález Ústavního soudu ze dne 25.6.2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01 (uveřejněný ve Sbírce zákonů pod č. 403/2000 Sb.), neboť v posuzované věci jde o řešení jiné právní otázky, než řešil Ústavní soud, který posuzoval ústavnost některých ustanovení zák. č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání. Ostatně, právní názor, že soudní exekutor je oprávněn žádat zálohu na náklady exekuce po oprávněných vždy, tedy i tehdy, jestliže jejich poměry složení zálohy neumožňují, by ve svém důsledku vedl k tomu, že by tomuto okruhu osob byl odepřen přístup k exekuci, což by bylo porušením práva těchto osob na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod). Na základě důvodů shora uvedených krajský soud dospěl k závěru, že napadené usnesení věcně správné není. Nemaje splněny předpoklady pro jeho potvrzení (§ 219 OSŘ) ani změnu (§ 220 OSŘ), je proto zrušil (§ 221 odst. 1 písm. a/ OSŘ) a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 2 písm. a/ OSŘ). V něm okresní soud, vázán právním názorem krajského soudu (§ 226 odst. 1 OSŘ), k návrhu oprávněných posoudí, zda splňují předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 OSŘ a v závislosti na vyřešení této otázky znovu rozhodne o návrhu exekutorky na zastavení řízení (§ 55 odst. 2 EŘ). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 2. června 2004