Nezletilý žadatel o azyl má právo na bezplatné základní vzdělání. Právo na bezplatné středoškolské nebo jemu na roveň postavené vzdělání mu však zákon o azylu ( zák. č. 125/1999 Sb.) nezakládá takové právo nelze dovodit ani ze zákona o rodině.

U s n e s e n í Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. H. a soudců Mgr. P. K. a Mgr. Z. S. ve věci nezletilého R. N., narozeného --, nyní pobytem v Azylovém středisku v --, zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem v --, pocházejícího z rodičů G. N., narozené v r. --, žijící v K. a S. N., narozeného v r. --, o návrhu opatrovníka nezletilého R. N. na vydání předběžného opatření, k odvolání opatrovníka proti usnesení Okresního soudu v -- ze dne 23. července 2004, č.j. Nc 493/2004-24, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným usnesením zamítl návrh opatrovníka na vydání předběžného opatření, kterým by byl nezletilý R. N. předán do výchovy Diagnostickému ústavu a středisku výchovné péče “Domov pro cizince” v P. 5 v R.u. čp. 30. Z odůvodnění usnesení se podává, že okresní soud neshledal návrh opatrovníka na nařízení předběžného opatření důvodným pro nesplnění předpokladů pro takovéto opatření daných ust. § 74 odst. 1 a § 102 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ). Důvodem podání návrhu na nařízení předběžného opatření bylo totiž to, že nezletilý R. N.(žadatel o udělení azylu v ČR - poznámka krajského soudu) byl přijat ke studiu na Středním odborném učilišti potravinářském v J. u P., kam nemůže denně z pobytového střediska v K. n. O. dojíždět a opatrovník nemá ani finanční prostředky na zaplacení ubytování, stravy, jakož i učebních pomůcek opatrovance. Okresní soud uzavřel, že žádaným předběžným opatřením nelze řešit finanční zajištění studia nezletilého R. N. a tím ani nedostatek finančních prostředků opatrovníka. Proto návrh zamítl. Proti usnesení podal opatrovník odvolání, ve kterém namítal, že žádaným předběžným opatřením sledoval především to, aby byla zajištěna nezletilému žadateli o azyl bez doprovodu možnost vzdělání, studia, k němuž byl přijat. Právo na vzdělání ostatně zakotvuje i Listina základních práv a svobod v článku 33. Bylo-li by návrhu opatrovníka vyhověno, podal by podnět k nařízení ústavní výchovy a ke změně opatrovníka. Domov pro děti-cizince je ostatně dětský domov se školou, zařízením, které má začít fungovat od 1.10.2004. Do uvedeného domova, který je součástí Diagnostického ústavu v P. 5 lze umístit děti jen na základě předběžného opatření. Diagnostický ústav v P. 5 (jeho Domov pro děti – cizince) plní veškeré své funkce, to je diagnostické, výchovné, vzdělávací, terapeutické a sociální a zajišťuje nejen předškolní, ale i základní a střední vzdělání, ale i výuku češtiny. Opatrovník zjišťoval i další možnosti zajištění studia nezletilého opatrovance, ale ty komplikuje to, že nezletilý opatrovanec je žadatelem o azyl. Opatrovník konkretizoval, jaké náklady jsou spojeny se studiem nezletilého opatrovance na ubytování, stravu, oblečení, zakoupení učebních pomůcek, poukázal, že je opatrovníkem jen proto, že žadatel o azyl je nezletilý a že z tohoto jeho postavení neplynou vůči opatrovanci žádné finanční povinnosti. Nezletilý opatrovanec je státním příslušníkem K. a jestliže by návrhu opatrovníka vyhověno nebylo, bylo by nezletilému upřeno právo na vzdělání. Navrhl, aby bylo napadené usnesení změněno a návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 a contr. OSŘ), bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 201, § 204 OSŘ), obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 205 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ OSŘ). Odvolání opatrovníka důvodným neshledal. Z obsahu spisu se podává, že nezletilý R. N. je státním příslušníkem K. a jako cizinec je žadatelem o udělení azylu (§ 1 zák. č. 325/1999 Sb. o azylu ve spojení s § 1 odst. 2 zák. č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky). Opatrovník mu byl ustanoven Okresním soudem v R. n. K. postupem podle § 89 odst. 1 zák. č. 325/1999 Sb., podle něhož je-li žadatel o udělení azylu mladší 18 let a na území se zdržuje bez svého zákonného zástupce, je mu soudem k ochraně jeho práv a právem chráněných zájmů spojených s pobytem na území ustanoven opatrovník podle zvláštního právního předpisu. S ohledem na ochranu nezletilce stanoví soud na podnět ministerstva opatrovníka bezodkladně předběžným opatřením. To znamená, že opatrovnictví se vztahuje na řízení o udělení azylu. Opatrovníku lze přisvědčit, že čl. 33 Listiny základních práv a svobod (dále jen LPS) přiznává každému právo na vzdělání. Toto ustanovení však třeba vyložit i se zřetelem k dalším článkům LPS, zejména čl. 26 odst. 1, který přiznává každému právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu a čl. 26 odst. 4, který stanoví, že zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince a čl. 41, zakotvujícím, že práv (mimo jiné uvedených v čl. 26 a čl. 33 Listiny) je možné domáhat se pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Je-li nezletilý R. N. cizincem starším 15 let, žadatelem o udělení azylu v České republice, ubytovaným v pobytovém středisku (Azylovém středisku v --), má pouze ta práva, která mu přiznává zákon o azylu č. 325/1999 Sb. v platném znění, zejména v § 81, § 82, a v § 88 tohoto zákona, to znamená na bezplatné zajištění základního hygienického standardu, na bezplatné zajištění stravy odpovídající zásadám správné výživy a zdravotnímu stravu cizince třikrát denně, v případě dětí do 15 let pětkrát denně, na lůžko a skříňku na uložení osobních věcí, přijímat návštěvy, na přijímání balíčků a peněz, na přijímání a na svůj náklad odesílání písemných sdělení, na nepřetržitý osmihodinový čas ke spánku, a za podmínek stanovených v § 82 na opuštění pobytového střediska a dále na zajištění zdravotní péče. Jen v případě, že by byl ve věku do 15 let a neměl základní vzdělání, bylo by lze dospět k závěru o tom, že mu náleží i právo na bezplatné základní vzdělání, protože v České republice je základní vzdělání nejen povinné, ale i bezplatné. O takovýto případ se však v posuzované věci nejedná. Ostatně i státní integrační program, zakotvený v § 68 až § 70 zák. č. 325/1999 Sb. o azylu počítá s pomocí azylantům při začleňování do společnosti (jeho součástí je vytvoření předpokladů pro výuku českého jazyka a pro bydlení). Přehlédnout však nelze, že uvedená zákonná ustanovení se týkají pouze těch cizinců, jimž byl azyl udělen. Z obsahu spisu však neplyne, že by uvedený statut byl již nezletilému R. N. udělen. Z uvedeného plyne, že jestliže zákon o azylu nezakládá cizinci žádajícímu o azyl právo na (bezplatné) střední (středoškolské či na jeho roveň postavené) vzdělání, nemůže mu být zajištěno Českou republikou, a to ani způsobem, který navrhl opatrovník. Pominout nelze, že právě to, že na nezletilého se vztahuje zákon o azylu. Ten je ve vztahu k zákonu o rodině (zák. č. 94/1963 Sb. v platném znění) zákonem speciálním, proto nelze aplikovat zákon o rodině, jeho ustanovení o nařízení ústavní výchovy (§ 46 zákona o rodině), a to ani předběžným opatřením (§ 74 až § 76a OSŘ). O správnosti tohoto závěru svědčí ostatně i to, že dosud není postaveno na jisto, zda bude nezletilému azyl udělen. Protože krajský soud shledal napadené usnesení věcně správné, podle § 219 OSŘ je potvrdil. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V H. K. dne 1. 9. 2004