Sjednání smluvní pokuty pro případ porušení dodací lhůty ze smlouvy o přepravě v mezinárodní silniční nákladní dopravě je neplatné smluvní pokutu pro případ porušení termínu nakládky však platně sjednat lze.

Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců Mgr. M. P. a JUDr. V. L., Ph.D., ve věci žalobce K. M., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, proti žalované S. J. s.r.o., zastoupené JUDr. J. J., advokátkou, o zaplacení 5.500,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v J. ze dne 30.1.2004, č.j. 7C 198/2003-37, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku označeném I m ě n í tak, že žaloba o zaplacení 2.250,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 11.11.2003 do zaplacení se z a m í t á . II. Jinak se rozsudek okresního soudu ve výroku označeném I p o t v r z u j e . III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 5.500,- Kč spolu s 2% úrokem z prodlení za dobu od 11.11. 2003 do zaplacení, to vše do tří dnů do právní moc rozsudku (bod I výroku rozsudku) a dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení 600,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II). Svoje rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že dne 9.4.2003 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o přepravě zboží, když místo převzetí a dodání zboží se nacházelo v různých státech. Případ proto okresní soud posuzoval podle Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) publikované pod číslem 11/1975 Sb. zákonů. Okresní soud vyšel z toho, že bylo prokázáno, že přeprava nebyla provedena včas. Žalobce odpovídá za překročení dodací lhůty podle článku l7 odst. 3 CMR a nemůže se zprostit této odpovědnosti poukazem na poruchu použitého vozidla. Nakládka měla podle smlouvy proběhnout dne 9.4.2003, vykládka pak 10.4.2003. K obojímu však došlo až 11.4.2003. Účastníci si sjednali penalizaci pro případ nedodržení termínů, a to ve výši 50 % ze smluvené ceny přepravy. Žalobce tvrdí, že žalovaná reklamovala opožděně. Úmluva shora uvedená neupravuje smluvní pokutu a podle článku 41, je proto třeba toto smluvní ujednání účastníků považovat za neplatné a následky porušení smlouvy je třeba posuzovat podle článku 30 Úmluvy upravující reklamace. Žalovaná svůj nárok z překročení dodací lhůty uplatnila až po 21denní lhůtě podle článku 30 odst. 3, tedy až po 2.5.2003, a sice až faxem z l8.6.2003 a písemně poté 23.6.2003. Dřívější uplatnění práva žalovaná v řízení neprokázala. Kompenzační námitka žalované byla proto shledána nedůvodnou. Výrok o nákladech řízení opřel okresní soud o ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Vyjádřila názor, že i v případě aplikace Úmluvy CMR lze pro daný závazkový vztah sjednat smluvní pokutu. Zdůraznila, že Úmluva CMR neupravuje smluvní pokutu, jejíž sjednání smluvními stranami podle vnitrostátních předpisů proto není vyloučeno. Žalobce nedodržel v daném případě smluvený termín nakládky, ani vykládky zboží. Sjednaná smluvní pokuta podle § 300 obchodního zákoníku slouží jako nástroj prevence porušování obchodních závazkových vztahů. Úmluva CMR přitom hovoří o dodacích lhůtách a o následcích jejich překročení. Nehovoří o termínu nakládky. Pokud by tedy nebylo možno sjednat smluvní pokutu pro případ překročení termínů dodání, tak v každém případě je možno smluvní pokutu sjednat pro případ překročení termínů nakládky, když v tomto ohledu Úmluva CMR úpravu neobsahuje. Žalovaná dále uvedla, že v řízení se jí podařilo prokázat včasné zaslání výhrady se smyslu Úmluvy CMR. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhla změnit napadený rozsudek tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalobce se s napadeným rozsudkem ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné, projednal věc v rozsahu podaného odvolání při jednání, přezkoumal rovněž řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně a v toto smyslu zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně ostatně účastníci nevznášeli žádných námitek. Podle výsledku dokazování došlo tedy mezi účastníky tohoto řízení k uzavření smlouvy podléhající úpravě CMR. V této smlouvě si smluvní strany dále sjednaly “penalizaci”, přičemž podle obsahu tohoto smluvního ujednání se jednalo o smluvní pokutu podle § 300 a následujících obchodního zákoníku. Odvolací soud sdílí závěry soudu prvního stupně v tom smyslu, že sjednání smluvní pokuty pro případ porušení dodací lhůty je neplatné podle článku 41 odst. 1 Úmluvy CMR, neboť takové ujednání se odchyluje od ustanovení Úmluvy (článek 30 odst. 3), když konstruuje odlišnou lhůtu pro uplatnění práva za překročení dodací lhůty a odlišný nárok za takový druh porušení smlouvy. Stejně tak odvolací soud sdílí závěry soudu prvního stupně v tom smyslu, že nárok na náhradu za překročení dodací lhůty podle článku 30 odst. 3 Úmluvy CMR uplatnila žalovaná opožděně. V tomto smyslu se zcela odkazuje na skutkové závěry soudu prvního stupně, když okresní soud při hodnocení důkazů nevybočil z mezí daných ustanovením § 132 o.s.ř. Ani z výpovědi svědka Pirkla hodnocené ve vzájemných souvislostech s ostatními provedenými důkazy nevyplynulo, že by žalovaná uplatnila svůj nárok z překročení dodací lhůty ve stanovené 21denní lhůtě. Nárok na náhradu za překročení dodací lhůty tudíž žalované v daném případě nevznikl a její kompenzační námitka vznesená v tomto řízení z tohoto právního důvodu proto není důvodná. Jinak je tomu však ohledně následků porušení smluveného termínu nakládky. (Poznamenává se, že mezi účastníky je nesporné překročení dodaného termínu nakládky zboží ze strany žalobce). Rovněž pro tento případ si účastníci sjednali smluvní pokutu. Úmluva CMR přitom následky porušení smluveného termínu nakládky zboží neupravuje. Z hlediska článku 41 Úmluvy CMR nelze proto považovat sjednání smluvní pokuty pro případ porušení tohoto termínu za neplatné. Je nutno uvést, že smluvní pokuta je institutem upravujícím zajištění závazků. Pokud Úmluva CMR neupravuje zajištění závazku (v daném případě závazku ke včasnému naložení zboží), pak se sjednáním takové smluvní pokuty smluvní strany neodchylují od Úmluvy CMR. Kompenzační námitka žalované v podobě jejího nároku na zaplacení smluvní pokuty z důvodu porušení termínu nakládky je tedy opodstatněná. Ze smluvního ujednání účastníků upravujícího smluvní pokutu pro případ porušení termínu nakládky a dodání zboží nevyplývá, kolik činí smluvní pokuta pro případ porušení každého z obou posledně uvedených termínů. Smluvní pokuta byla celkem vyčíslena částkou 5.500,- Kč, lze tedy učinit závěr, že pro případ porušení každého ze smluvených termínů činila smluvní pokuta jednu polovinu z celkově dohodnuté výše. Vznesená kompenzační námitka ze strany žalované, opodstatněná ohledně uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty žalobcem z titulu překročení termínu nakládky, byla proto shledána důvodnou co do částky 2.250,- Kč. V této části proto odvolací soud napadený rozsudek změnil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.) a žalobu o zaplacení 2.250,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 11.11.2003 do zaplacení zamítl. Ve zbývající části byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen (§ 219 o.s.ř.). O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch obou sporných stran v tomto řízení byl poloviční, proto nebylo právo na náhradu nákladů řízení před okresním, ani před odvolacím soudem přiznáno žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. V H. K. dne 12.května 2004