Soudní exekutor má právo na odměnu za exekuční činnost i v případě, že návrh na nařízení exekuce byl zamítnut, pokud nebyl zamítnut z důvodů, které soudní exekutor zavinil.

U s n e s e n í Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců JUDr. V. L., Ph.D. a Mgr. M. P. ve věci oprávněné V. e., a.s., proti povinnému K.M.D. spol. s r.o. o výkon rozhodnutí pro 74.720,10 Kč s příslušenstvím, k odvolání soudní exekutorky proti usnesení Okresního soudu v H. K. ze dne 19.1.2004, č.j. Nc 8315/2003-28, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením zamítl návrh jím pověřené soudní exekutorky JUDr. M. D. se sídlem exekutorského úřadu v H.K. na přiznání náhrady nákladů exekuce. Připomněl, že usnesením ze dne 15.1.2003 č.j. Nc 8315/2003-4 nařídil exekuci k vymožení předmětné pohledávky a náhrady nákladů exekuce. Odvolací soud usnesením ze dne13.6.2003 č.j.19Co 258/203-19 usnesení změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Dotčená exekutorka se v podání ze dne 6.10.2003 s poukazem na ustanovení § 87 a § 89 zák. č.120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “exekuční řád”) a na ustanovení § 11 odst. 2 a 4 vyhl. č. 330/2001 Sb., domáhala vůči oprávněné náhrady nákladů exekuce v podobě odměny ve výši 3.000,-Kč, hotových výdajů ve výši 958,-Kč a daně z přidané hodnoty 198,-Kč. Okresní soud dovodil, že exekuční řád ani jiný právní předpis neupravuje náhradu nákladů exekuce pro případ zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Nebylo lze ani postupovat analogicky jako v případě zastavení exekuce, neboť v procesním právu, kam patří i exekuční řád, nelze analogii použít. Kdyby za daného právního stavu soudní exekutorce přiznal právo na náhradu nákladů, dostal by se do rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Kromě toho by účastník vynaložil náklady, které nepředpokládal ani odvolací soud ve svém pozměňujícím usnesení. Soudní exekutorce proto nezbyde, než uhradit náklady alespoň zčásti ze zálohy či o jejich náhradu požádat oprávněnou na základě smluvního vztahu. Dotčená exekutorka se proti usnesení odvolala. Přednesla, že ustanovení § 87 odst. 1 exekučního řádu zařazuje mezi náklady exekuce odměnu exekutora, jeho hotové výdaje a náhradu za ztrátu času při provádění exekuce. Exekutor je přitom povinen začít provádět exekuci v okamžiku, kdy byl k tomu pověřen soudem, bez ohledu na právní moc usnesení o nařízení exekuce (§ 35 odst. 2 in fine, § 46 odst. 1 a 2, § 47 odst. 1 exekučního řádu). Soudní exekutorka proto ihned po doručení usnesení o nařízení exekuce je rozeslala všem dotčeným subjektům a vydala exekuční příkaz na prodej movitých věcí povinného a exekuční příkaz nařizující provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinný za svým dlužníkem; i tyto exekuční příkazy doručila. Zdůraznila, že právní předpisy, konkrétně ustanovení § 11 odst. 5 vyhl. č. 330/2001 Sb., upravují jediný případ, kdy soudnímu exekutorovi nenáleží právo na náhradu nákladů exekuce, a to tehdy, jestliže pověření k provedení exekuce zaniklo z důvodů, které exekutor zavinil; o popsaný případ se tu však nejednalo. I když exekuční řád sice ve vztahu k náhradě nákladů exekuce výslovně nepamatuje na zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, nelze pominout, že zamítnutí návrhu má právní účinky rovnající se zastavení exekuce. I zamítnutím návrhu na nařízení exekuce došlo k zániku pověření exekutora k provedení exekuce. Proto se měl okresní soud řídit ustanovením § 89 exekučního řádu a přiznat exekutorce náhradu nákladů exekuce. Žádala, aby napadené usnesení bylo zrušeno a aby věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresní soud nedoručil odvolání oprávněné ani povinnému. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání podala oprávněná osoba, včas a že odvolání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204, § 205 odst. 1 o.s.ř., § 52 odst. 1 exekučního řádu)), přezkoumal napadené usnesení v mezích odvolání, mimo ústní jednání (§ 212 věta první, § 214 odst. 2 písm. d/ a e/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. V obecné formální rovině lze okresnímu soudu přisvědčit, že exekuční řád v otázce náhrady nákladů exekuce výslovně neupravuje procesní situaci, kdy dojde k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Nelze však přijmout závěr, že soudnímu exekutoru proto nesvědčí nárok na náhradu nákladů exekuce, byť na základě pověření ze strany soudu ve věci konal. I když důvody pro zastavení exekuce (§ 268 odst. 1 o.s.ř.) a pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce (§ 44 odst. 2, § 52 odst. 1 exekučního řádu, § 251 o.s.ř.) se liší, procesní důsledky jsou obdobné v tom směru, že k provedení exekuce nedojde, resp. v něm nelze pokračovat. Za pozornost stojí v odvolání zmíněné ustanovení § 11 odst. 5 vyhl. č. 330/2001 Sb., jež odpírá exekutorovi právo na odměnu tehdy, jestliže jeho pověření zaniklo z důvodů, které zavinil. Za použití argumentu a contrario lze proto dospět k závěru, že ve všech ostatních případech exekutorovi právo na odměnu, potažmo na náhradu hotových výdajů, včetně daně z přidané hodnoty (§ 87 odst. 1 exekučního řádu), přísluší. Jestliže odvolací soud shora označeným usnesením změnil usnesení o nařízení exekuce pro závadu v doručení exekučního titulu a tím pro nedostatek jeho formální vykonatelnosti, nelze takový důvod přičítat k tíži soudní exekutorky. Tím, kdo je povinen nahradit jí náklady exekuce, je ve smyslu ustanovení § 89 exekučního řádu oprávněná. Vzhledem k tomu, že dotčená soudní exekutorka dosud nespecifikovala a nedoložila druh a výši hotových výdajů, ani to, zda je plátkyní daně z přidané hodnoty, odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V H. K. dne 30. dubna 2004