Usnesení o zastavení exekuce musí být doručeno i soudnímu exekutorovi. Jakmile nabude právní moci, nelze ho již doplňovat výrokem o náhradě nákladů exekuce.

U s n e s e n í Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců JUDr. V. ., Ph.D. a Mgr. M. P. ve věci oprávněného P.S., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti povinnému I.v. c., s.r.o. se sídlem v H. K., o výkon rozhodnutí, k odvolání soudní exekutorky proti usnesení Okresního soudu v H. K. ze dne 1. března 2004, č.j. Nc 8872/2002-22, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením zamítl návrh jím ustanovené soudní exekutorky JUDr. M. D. se sídlem Exekutorského úřadu v H. K., aby usnesení okresního soudu ze dne 31.7.2003, č.j. Nc 8872/2002-13 bylo doplněno o výrok, kterým by bylo oprávněnému uloženo nahradit exekutorce náklady exekuce v částce 4.031,-Kč. Vyšel ze zjištění, že exekuce byla nařízena usnesením ze dne 15.7.2002, č.j. Nc 8872/2002-7. Okresní soud k návrhu oprávněného exekuci usnesením ze dne 31.6.2003, č.j. Nc 8872/2002-13 zastavil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.; usnesení nabylo právní moci dne 22.11.2003. Dotčená exekutorka v podání ze dne 3.2.2004 (č.l. 16-17 spisu) s odkazem na ustanovení § 87 a násl. zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších novel (dále jen “exekuční řád”), navrhla, aby jí soud na vrub oprávněného přiznal odměnu ve výši 3.000,- Kč a náhradu hotových výdajů v částce 1.031,- Kč. Okresní soud naložil s posléze uvedeným podáním jako s návrhem na vydání doplňujícího usnesení (§ 166, § 167 odst. 2 o.s.ř.). Dovodil, že za situace, kdy usnesení o zastavení exekuce došlo do právní moci, nebylo lze dodatečně rozhodnout o náhradě nákladů exekuce. Proti usnesení se odvolala dotčená soudní exekutorka. Přednesla, že po zastavení exekuce již nemohla činit jakékoli úkony směřující k provedení exekuce, a to ani ty, kterými by byl postižen majetek povinného k úhradě nákladů exekuce. V otázce náhrady svých nákladů zůstala nečinná jen proto, že okresní soud jí nesdělil, že oprávněný podal návrh na zastavení exekuce a nevyzval ji, aby vyčíslila své náklady a že v rozporu s ustanovením § 56 exekučního řádu nedoručil usnesení o zastavení exekuce jejím prostřednictvím. Tvrdila, že usnesení o zastavení exekuce jí bylo doručeno (již s doložkou právní moci) až dne 30.1.2004. Poznamenala, že náklady soudního exekutora nelze ztotožňovat s náklady řízení na straně účastníků. Soudní exekutor vystupuje v pozici účastníka jen po tu část exekučního řízení, které se týká náhrady jeho nákladů. Výrok o nákladech exekuce podle ustanovení § 89 exekučního řádu není vždy nezbytnou součástí rozhodnutí. Například při rozhodování o zastavení exekuce, v jejímž rámci již soudní exekutor rozhodl o nákladech příkazem k úhradě, již není zapotřebí o náhradě nákladů rozhodovat. O nákladech exekuce však může soud rozhodnout až poté, co je soudní exekutor vyčíslil. Skutečné náklady soudního exekutora nelze zjistit pouze z právního předpisu, ale v součinnosti se soudním exekutorem. Ustanovení § 89 exekučního řádu nevymezuje žádnou lhůtu, v níž by bylo možno rozhodnout o nákladech exekuce; použití § 166 o.s.ř. tu proto není namístě. Tomu také odpovídá praxe obecných soudů. Odvolatelka navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a aby věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresní soud v souladu s ustanovením § 210 odst. 1 o.s.ř. nedoručil odvolání účastníkům. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání podala oprávněná osoba, včas a že odvolání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204, § 205 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení, aniž by nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Rozhodování o náhradě nákladů exekuce, nařízené a prováděné podle exekučního řádu, se nevymyká z ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. (§ 52 odst. 1 exekučního řádu) v tom smyslu, že o náhradě nákladů rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení končí. Rozhodnutí, jímž bylo skončeno exekuční řízení, bylo usnesení okresního soudu ze dne 31.7.2003, č.j. Nc 8872/2002-13. Z obsahu spisu, konkrétně pak z doručenky připojené k referátu soudce na č.l. 14, přitom vyplynulo, že okresní soud doručil posléze označené usnesení odvolatelce již dne 22.8.2003, a nikoli až dne 30.1.2004, jak tvrdila odvolatelka. Jestliže okresní soud nerozhodl o náhradě nákladů exekuce přímo v usnesení o zastavení exekuce (§ 151 odst. 1 o.s.ř.), mohl tak učinit dodatečně doplňujícím usnesením (§ 166, § 167 odst. 2 o.s.ř.). Nabízela se možnost, že by se z moci úřední chopil iniciativy okresní soud, anebo dotčená soudní exekutorka podáním návrhu na vydání doplňujícího usnesení. V obou případech je však možnost doplnění chybějícího výroku vázána na zákonem stanovenou lhůtu (§ 166 odst. 1 o.s.ř.). Soud může rozsudek, resp. usnesení doplnit před tím, než nabyde právní moci. Účastník může, bez ohledu na právní moc rozhodnutí, navrhnout doplnění rozhodnutí do patnácti dnů od doručení rozhodnutí. Jestliže okresní soud v daném případě nedoplnil usnesení o zastavení exekuce o nákladový výrok z vlastní iniciativy, zbýval návrh dotčené soudní exekutorky. Lhůta k jeho podání začala běžet ode dne následujícího po doručení usnesení o zastavení exekuce, tj.23.8.2003. Vzhledem k tomu, že poslední den lhůty připadl na sobotu 6.9.2003, posunul se konec lhůty na pondělí 8.9.2003 jako na nejbližší pracovní den (§ 57 odst. 1 a věta druhá o.s.ř.). Předala-li odvolatelka návrh na doplnění usnesení poště k doručení až dne 3.2.2004, dostala se do prodlení, jehož procesním důsledkem bylo zamítnutí návrhu pro opožděnost. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadené usnesení potvrdil (§ 219 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V Hradci Králové dne 31. května 2004